Veju007 komentáře u knih
Utrpení těla je brutální, nechutné a šíleně zvrácené. Když řeknu, že knížka je skvělá, budete si ťukat na čelo.
Je to ve stylu “rape and revenge”, což jsem úplně netušila. Podle obálky jsem čekala něco jako film Mučedníci, místo toho jsem dostala Plivu na váš hrob. Je to v podstatě taková hoooodně moc drsná verze Sběratele motýlů.
Knížka obsahuje jednu dlouhou a dvě krátké povídky - Utrpení těla, Jasmín a česnek a Experiment o podstatě lidství - ta je mimochodem dostupná online a doporučuju.
Vadí mi recenze typu “škoda papíru” “a nic mi to nedalo”….haló, co vám kdy nějaká beletrie dala? Třeba takový Mrchožrout nebo Čtvrtá opice? Sto lidí, sto chutí, ale za mě je to pecka.
Šest vypráví příběh o šestici kamarádů, kteří se nachomítnou k vraždě a po roce je jejich minulost dohání…
Vcelku průměrné čtení, hlavní postava je děsně ufňukaná a otravná a je to celý takový zdlouhavý a dlouho se tak nic neděje. Závěr dobrý, nečekala jsem a poslední kapitola je hotový bonbonek.
Malorie je pokračováním napínavého V pasti, neboli Bird Boxu, ale já mám ještě tu původní verzi, než to převzal Fobos, tedy before it was cool.
A teda první díl byl lepší. Už dvakrát jsem Malermanovi věřila a už dvakrát mě zklamal. Malorie je zdlouhavá, místy vcelku nudná, málo přímé řeči a pořád jenom nad něčím přemýšlíme - ale pořád dokola o tom samém! Děj se sune dopředu strašně pomalu, aby se všechno zajímavý seběhlo během posledních 20 stránek.
A teda hlavně tohle mi už přišlo hodně nereálný. Vůbec není vysvětlený, co se posledních 17 let dělo a já odmítám věřit, že někdo sedí 17 let na zadku a jí konzervy…kde je pořád berou? Opravdu by se vlády nepokusily něco dělat? Vážně by vládla tak těžká anarchie?
Je mi líto, ale jak byl Bird Box zajímavý, tak tohle mu nesahá ani po kotníky.
Druhá tvář je jako Dětské zoubky, ale reálnější.
Nejjednodušší shnutí. Pokud jste četli Dětské zoubky a byli z nich nadšení, tohle bude trošku nuda. Vše v tomto příběhu je reálnější a realističtější, ale mně tam chyběla kapka toho “šílenství” a přitaženosti za vlasy.
A rozhodně se tedy nejedná o thriller, spíše rodinné drama. Du forma je rozhodně zajímavý styl psaní a měla jsem díky tomu hlubší čtenářský prožitek .
A jako joo, závěr knihy jsem čekala někdy od půlky, ale stejně potěšil.
Velmi zvláštní kniha o psychatrické léčebně a jednom speciálním pacientovi (překvapivě).
Zajímavý styl psaní, vše je podáno formou blogových zápisků a hlavní hrdina skrz ně promlouvá přímo k vám, ale jinak bohužel docela tuctovka, která se pokouší o příběh à la Stephen King.
Po dlouhé čtecí pauze jsem sáhla po ověřené Shari Lapeně a teda nic moc. Ono by to asi bylo dobrý, kdyby to nebyla Shari, od které prostě čekáme trošku jinej level.
Spolu s Někdo cizí v domě (kterou si ani nepamatuju) nejslabší kousek. Mezi thrillery průměr - neurazí, nenadchne.
Druhá šance je něco, co se jen tak nevidí. Dlouho jsem vzpomínala, jestli jsem četla něco alespoň trochu podobného, ale nic se mi nevybavilo.
O ději se toho asi nedá rozepisovat moc, abych neprozradila nějaký spoiler a je to tak skvěle zamotaný příběh, že to si prostě musíte přečíst!
Je tu naprosto všechno od postapo světa přes cestování v čase po super sci-fi budoucnost, až vám oči přechází.
Ovšem drobné varování: ten příběh je složitý a opravdu vyžaduje maximální pozornost, abyste se nikde neztratili, mně se to četlo pomalu (což ale nevadilo) a až to do sebe všechno zapadne, no tak to si sednete na zadek!
Naprosto neuvěřitelná kniha, která že začátku lehce připomínala Kinga, pak jsem tam viděla Atlas mraků a drobné náznaky AHS. Já tam prostě měla úplně všechno.
Rozhodně si ale knihu brzy přečtu znovu, aby to do sebe všechno ještě lépe zapadlo, protože tohle je opravdu neuvěřitelná skládačka!
Adame, bravo! Po dočtení jsem seděla dalších 10 minut v tichu a obdivovala jsem, co jsi dokázal vytvořit.
Duchové rodiny Folcroftů je jednohubka na jeden den. O hororu se tady vůbec nedá bavit, tohle je taková roztomilá pohádka. Neurazí, ale asi ani úplně nenadchne, u tohohle se prostě nemůže bát ani největší posera.
Tohle bylo povedený! Je to takový pomalý a utahaný, ale jenom v tom nejlepším slova smyslu.
Krásně vykreslené postavy, chápete, kdo, co a proč dělá, dává to všechno smysl a je to celý hezky konzistentní. Strašně oceňuju, že autor dokázal přijít v podobě 4 spisovatelů se 4 různými druhy hororu.
Ano, úplně jsem se nebála, ale to je můj problém, jen málo knížek mě dokázalo vyděsit.
Kill Creek je přirovnávaný k Osvícení a nějaký drobný nuance jsem tam viděla taky, ale není to na škodu.
Tuhle knížku si dokážu úplně bez problému představit na Netflixu.
“Zajímavé” téma domácího násilí a špatně zvolené životní cesty se hodně rychle vyčerpá a po 1/3 knihy už je to pěkně ucajdané a nijaké.
Bojím se říct, že jde o feministický blábol, abych nedostala strašnou bídu, ale byla tu spousta knih o domácím násilí, které se s tématem “popraly” mnohem lépe - např. Za zavřenými dveřmi či Sedmilhářky. Tady to bohužel vše bylo vcelku prvoplánové a pardon, ale často hodně nelogické, až úsměvné.
Za mě tedy úplně nedoporučuji, ale věřím, že kniha otevírá důležité téma a spoustu čtenářů zaujme.
Trošku ochmataná obálka, ale nevadí. Konečně jsem se prokousala touhle bichličkou a bylo to boží!
Návrat do známých končin, a přesto jiných, kdy jsme byli svědky teprve začínajících Her tak, jak je známe od Katniss.
Bylo zajímavé sledovat Kapitol vzpamatovávající se z války, ale Snow vždycky vítězí. A že se mu to teda sakra podařilo! Mám sto chutí hned sáhnout po trilogii...ale nemám na to čas. V některých pasážích to bylo takové zdlouhavé a opakující se, ale stejnak to byl skvělý zážitek.
P.S. Za celých 500 stránek jsem se nenaučila Snowovo jméno, takže pro mě byl při čtení Cornelius.
Ehm...tohle nebylo dobrý. Rádoby duchařina na kingovské vlně, nekonečně pomalý rozjezd příběhu (na str. 107 se v podstatě pořád nic nedělo) a halabala finále.
Prostě jakože ne, no...
Scotta Reintgena jsme si zamilovali s jeho vesmírnou trilogií Nyxia a já bych vám ráda řekla, že Vládci popela jsou ještě lepší!
Zajímavý svět, intrikářské božstvo, blížící se revoluce a samozřejmě Dostih, ve kterém se utkává hrstka vyvolených, jejichž cílem je zvítězit.
Ohromně jsem si tu jízdu užila, Scott rozehrává další super zajímavý příběh, a opět ukazuje, jak skvěle čtivě dokáže psát.
Bravo a šup sem s dalším dílem!
Famózní! Darcy Coates jdou nejen duchařiny, ale i tento nadupaný horor, kdy se partička kamarádů vydává do lesa hledat ztracenou sestru jednoho z nich. A že s lesem si není radno zahrávat!
Skvělý příběh, jako bych v tom lese byla ztracená taky...ještě štěstí, že do tábora je spousta času uklidnit nervy.
A to, co si na nás autorka ke konci přichystala, tak to jsem teda nečekala ani omylem.
Ach jo, dočteno. A chci víc. Naprosto dokonalý a úžasný zakončení série, opravdu jsem si nemohla přát nic krásnějšího.
Naopak bych klidně přidala ještě dalších 100 stránek, aby se každý postavě dostalo víc prostoru. Já mám úplně zahřátou dušičku, stálo za to si na to o ten rok dýl počkat.
.
.
Jeden jediný drobný detail, který mi trošku vadil, byla postava Jerico a neustále připomínání toho, jaká je, což je podle mě výsledkem dnešní doby, ale jakože pouze můj názor.
Tohle zase bylo skvělý, ach! Nadupaný thriller, každou chvíli další “pohroma”, život pracháčů není žádný zázrak, jeden zvrat a podraz za druhým. Trochu jako když Zoufalky potkají Sedmilhářky a Stepfordské paničky.
Akorát...to, co se tam přibližně v půlce začalo pomalinku objevovat, se mohlo objevovat MNOHEM víc!Závěr byl skvělý, nikomu nevěřte a takové rozuzlení jsem nečekala! Tuhle autorku naprosto zbožňuju.
Ale TAMTOHO tam prostě mohlo být víc!
Krev a med považuji za ukázkový případ druhého dílu z trilogie, který je vycpávkový až na půdu.
400 stran se snažíme získat nějaké spojence, velkolepé finále se úplně nekonalo a poslední kapitoly, které mají nalákat na poslední díl, protože “zvrat”, to prostě nezachrání.
Napočítali jsem přibližně 20 postav, o kterých musíte mít minimálně aspoň tušení, aby děj dával smysl. Lou, jak byla v Holubici vtipná a sarkastická, je tady akorát tak na facku a Reid teda skóre taky moc nevylepšuje.
Zbytečný díl o ničem, který šel zkrátit na 300 stránek že 460, fakt jsem naštvaná. Oproti Holubici opravdu zklamání, aspoň, že ta Coco zůstala pořád skvělá!
Holubici jsem dala 4*, tady po dlouhém rozmýšlení dávám 2*, protože to je prostě nebe a dudy.
Opět naprosto bravurní a jsem maximálně spokojená!
Kim Stoneová je jediná knížka, kterou prostě zhltnu na jeden zátah za dva dny.
Další zamotaný případ opírající se o Kiminu minulost, další hromada podezřelých, já se tedy opět netrefila, kdo za tím vším je a to mě na knížkách Angely Marsons baví nejvíc - i po deseti dílech dokáže překvapit!
Pokračování příběhu dvojčat, která se neměla narodit a která se rozhodla pomoci rozpoutat revoluci.
Dystopický příběh byl v prvním díle vyprávěn pouze z pohledu dvojčat Avy a Míry, ve druhém díle přibývá vícero postav, které příběh vypráví a bavilo mě to ještě mnohem víc, protože jsme díky tomu mohli sledovat více dějových linek, které jsou všechny napínavé a zajímavé. Rozhodně se těším na další díl????nejlépe okamžitě, víte jak????.
Sekta, místo i postavy jsou smyšlené, myšlenka za tím je více než reálná.
Autorka strávila 25 let ve scientologické (církvi) sektě a až po takové době se jí podařilo utéct, své vzpomínky a zážitky nyní promítla do této děsivé a znepokojující knihy.
Hlavní hrdince nebudete rozumět, i když je v knize jasně popsáno ono pomalé “vymývání mozků”, nebudete chápat, proč se prostě nesebere a nevypadne!
Protože tohle se prostě nedá pochopit, pokud se to neprožije.
Konec mi připadal až moc nereálný a přitažený za vlasy, ale na podstatě příběhu to vůbec nic nemění.