Velekněžka
komentáře u knih

(Jacku) Někdy jsi tak blízko, promiň,
až je mi to nepříjemné -
pak se spolu leknem


Jen tak si volně být
svobodně milovat
a nebýt za to bit
nemuset vzdorovat…
Rzí nalakovat zbraň
v noci klidně spát
ze srdce slyšet smích
co víc vám mohu přát…


Než přijde Godot, pojďme si odporovat…
Všichni se prý rodíme jako magoři. A některým to zůstane.
Tak co uděláme? Nedělejme nic, to je nejjistější :-)


Snít svůj sen, či žít svůj sen? ...na první pohled nepatrný rozdíl :-)


Ta otázka zní… Kolik kilometrů mezigalaktické dálnice mezi Brnem a Prahou stihnou návrháři z Magrathey dokončit dřív, než naši planetu odpálí Vogoni? Ale nepropadám panice, vždyť je to vlastně maratónský úsek :-)


Přestože nemám chytrost lišky, talent opice, ba ani sílu medvěda, dnes ti, kdož v mládí na moji divnost poukazovali, mou lásku, touhu a víru o to hlasitěji opěvují…


Není temnoty, ze které by Thákurovy Světlušky nenavedly na cestu :-)


Já nepatřím k těm, (jen klidně plač),
dýchat smíš potichu - není zač, ač
máš zrychlený tep, bolest obrůstá hlad,
nářky tvé utiším na chvíli snad,
stanu se motorem, srdcem i tváří,
duše má odměnou naplno září,
když černá oblaka dnes proměním v duhu,
vím, navždy jsem součástí bludného kruhu…


Zvrtne-li se projev altruistického jednání výrazně nad hranici sebelásky (tedy spíše do podoby obětování se) vede svým výsledkem často k neodkladné tragédii. Způsob jakým autorka vpíchne svůj text pod čtenářovu kůži, nápadně překračuje území spisovatelské rešerše a spíše připomíná nejniternější servírování vlastní zkušenosti. Zkušenosti o vděku vyžadující, avšak již dávno nežádané mateřské péči (téměř se rovnající psychické vraždě udušením), která se stala nechtěným předobrazem chronické potřebě ustupovat a pomáhat (naopak vděk nevyžadující), zato však s jistotou směřující k pomalé formě psychické eutanazie.


Jen blázen se smál
píšťaly tón na pochod bránu otvíral
kdo srdce neprodal
od ráje Sedmihrad se držel opodál.
Ďábel se smál
zažehl jiskry vyhaslého popela
a hostům nezvaným
píseň krysařova duší zachvěla…


Murakamiho manuál pro uživatele jedináčků emotivně alarmuje před obvyklými výrobními nedostatky (egoismus, nízká míra empatie, nezdravá introverze, citová nevyzrálost atd.) všech zemí na jih od hranic po západ od slunce :-)


Uff, na chvíli mne přepadla představa Ignácia v době sociálních sítí... Och Štěstěno, ty prozíravá lištičko :-)


Hledám osobitého režiséra nezávislého filmu s vrozeným jemnocitem pro poetično, jenž pro mne (možná se pár zájemců postupně přidá) dokáže za pomocí vizuálního převyprávění pozvednout svérázný příběh Mladé nevěsty do vyšší kategorie správného uchopení. Dostatečný potenciál pro kultovnost díla zaručen (namátkou - mystično, děsy, smrt, bizarní rituály…) a následně i (filozofií a erotikou) neprůstřelně dopojištěn. Současné hodnocení na základě knižní předlohy budiž tedy spíše otevřeným prostorem vnitřnímu alternativnímu výkladu autora a nikoliv příkladem projevu odmítnutí. :-)


Největšími výzvami bývají dohody uzavřené se sebou samým...


Žene se přes obec (na radaru kilo),
do Barber shopu necelá hodina.
Proboha co to tam u značky bylo?
Podle něj blázen, pro blázny hrdina.
Nezbylo než zacouvat pro dobrý skutek,
lépe si prohlédnout s kartonem joudu,
a k jeho zděšení v mé tváři žádný smutek,
přestože vypadám, že sdílím s psem boudu.
Navíc se nestarám, co je teď v kurzu
naopak blbosti, ty bych rád zažil,
on mi však tlumočí akciovou burzu
a radí mi zkušeně, abych se snažil.
Chovám se podivně, tak musím z vozu,
prý ať si nezvykám z lidí dělat vola,
já chtěl jen do Karpat, podojit si kozu,
on žije prý dneškem - ipad, litá kola… :-)


Milé děti, pokud by vám někdo ze světa dospělých chtěl ukrást vaše sny, můžete ho (zcela výjimečně) touto knihou klidně bacit do kolínka. A pak jej požádejte, aby vám z ní předčítal :-)


Nobelova cena za překlad :-). Za překlad z řeči přírody do jazyka člověčího. A procházky lesem mohou se rázem stát o tolik srozumitelnějšími…


O lásce, o víře, naději
o žáru duše i těla
o cestě ke štěstí raději
o touze co srdcem chvěla...


Schizofrenní rozhovory
permanentní duše bol
řež obžaloby s obhajobou
Jack London versus alkohol…


Velký bratr, stár a znaven stále se opakujícími problémy, byl nucen zkapitalizovat své metody a poohlédnout se i po ředitelce personálního oddělení. Všiváckej lidskej faktor :-).
