Velekněžka komentáře u knih

Kam až sahá naše vlastní odpovědnost za lásku? Nejtěžší otázka předčítaná v nejtěžší době...

48 11.06.2020

Důrazné připomenutí, že človíček světu nevládne a jeho oblíbená hra na životní jistoty může mít obratem poněkud odlišná pravidla...

52 04.06.2020

Nespisovný život spisovatele Garpa utáhl svou smyčku abnormalit v jeden dokonalý celek leč v nedokonalém světě…

42 29.05.2020

Ten, jehož myšlenky se odevzdaly v stín
a křikem běsů rostly ve zla květ
kdo spadl pod žití a nebyl s to rozumět
sám proklet byl básní, krásy sklidil splín...

42 15.05.2020

Přestože za první fotografii je považován snímek z roku 1826, občas Albrechta podezřívám, že namísto malířských (kreslířských) potřeb držel v rukou výkonnější fotoaparát :-)

37 29.04.2020

Laskavý čtenáři, ty konečný soudce v každém procesu tvůrčí literární svobody, odlož prosím své apriori znechucení nad morální ubohostí Humberta zkaženého a před spuštěním zuřivého žáru svých nedočkavých emocí věz, že máš co do činění s pouhopouhým fiktivním myšlenkovým výpustkem nezadržitelně přetékající nádrže autorovy jazykové virtuozity :-)

43 20.04.2020

Po té, co si spisovatel Stephen dokázal úspěšně projít dlouhým a bolestným vykoupením z vlastní věznice plné drog a alkoholu věřil, že to nejděsivější má snad již v životě zdárně za sebou. Na zelené stezce, necelou míli před domovem, se však po hrůzné autonehodě ocitá opět až na samé hranici mrtvé zóny. Stephen však odmítá připustit, že všechno v životě by pro něj mělo být definitivně u konce a již podruhé prokazuje, že rozhodně nechce předčasně zemřít. V dlouhém pochodu plném rekonvalescencí opírá svou nezlomnou vůli k životu jako vždy o psaní románů a své osobní prožitky a zkušenosti následně posbírá do memoárů o řemesle. No, není to ideální námět na nějaký Kingovsky osvícený román? :-)

44 01.04.2020

Přehlušit hmoty zbytečný zmatek
v myšlenkách proplouvat, životem snít,
netřeba souvětí jen veršů zkratek
z básní si utkávat bezelstnou nit.

Ač oko nesmělé zří vábivé milenky,
cit pro ně vystavěl z obdivu chrám,
v duši však zůstanou z žen navždy dívenky,
stvořeny k pohledům, ze slovíček hrám.

26 22.03.2020

Jakou roli hraje v komplikované japonské mentalitě duševní blaho vlastních dětí? Jen škoda, že autor paralelně nevdechl život taktéž deníku Tošiko, vnímavé a svérázně reagující dceři ústředního páru. Latentní, přesto možná největší oběť absurdnosti celé situace…

28 20.03.2020

Emoční tajfun Norské dřevo ovlivnil před časem oblast mé vnitřní literární krajiny takovým způsobem, že bylo vcelku nezbytné obratem dokoupit i tuto drobnou příručku s popisem jeho příčin. Naštěstí se nejedná o manuál technického rázu, nýbrž férově upřímný příběh o tom jak z drobného vánku dennodenním pracným foukáním vzniká vítr, z něj vichr a tak dále. Rád si poletuje svobodně, vlastním tempem, pro samotnou radost z pohybu, vždy poháněn citem na tónech vnitřní hudby. Ano, odtud vzniká ta konečná úžasná síla, balzám i lék spřízněných duší, jež před časem zasáhla i do mého života.

39 08.03.2020

„Nepokoušej se napodobovat, buď sebou samým, hleď uskutečnit sám sebe!" (Narcis Goldmundovi str. 290)
Velmi silný a dojemný příběh o dlouhém a složitém hledání vykoupeném bolestným, ale šťastným nacházením uvnitř i vně jednoho nestandardního mužského přátelství.

28 25.02.2020

„Zanech po sobě něco
smysluplného
buď Kristem
na tomhle zájezdu
- Peníze ubíjejí duši – „

A Jim zanechal. Nádherně nedbal, zda jeho básním porozumíme. Stačí, když je s ním cítíme, když jim věříme…

35 14.02.2020

Kdepak, Jatka č.5 rozhodně nejsou žádná nekompromisní protiválečná groteska, natož protikonzumní absurdita. Záleží jen na úhlu pohledu a životě pohlížejícího, tak to chodí :-)

36 03.02.2020

Lidskost, přátelství, vůle přežít, národnost, víra, vojenská hodnost - jak rozdílné pyramidy vystavěli hrdinové románu Jamese Clavella při svém jednání v nelidských podmínkách tábora Čangi… Jeden rozhodně nestačí, proto nasazuji 3 pomyslné klobouky a jeden po druhém před autorem postupně smekám.

59 31.01.2020

Poprvé v životě by zaplatil včas nájem,
nemusel by po kočce olizovat misku,
kdyby si byl jistý, že neklesne náš zájem,
zašel by i na oběd (na pivo a whisku)…

Ženský co dřív nechtěly, by provedly ho rájem,
měly by ale přijít pro jistotu dnes,
to kdyby zítra v dostizích projel ten svůj nájem,
ať radši ví do čeho jdou - Láska je pes…

37 21.01.2020

"Nerad bych si myslel, že moje konání je za mými zády vedeno zcela jinými motivy než těmi, o nichž se domnívám, že je znám" (str. 200). "Mluvili o strachu, který vzniká z nejistoty" (str. 410). "Ti však, kdož pozorně nesledují hnutí vlastní duše, jsou nutně nešťastní" (str. 37). "Často se bojíme něčeho, protože se bojíme něčeho jiného" (str. 52). "Kdo ostatně zná opravdové důvody svého strachu?" (str. 53).
Proč tedy tak neúprosně odmítáme nasednout do svého „Nočního vlaku do Lisabonu“?

28 12.01.2020

Důvody proč něčemu nevěřit přicházejí obvykle rády z venku. Cesta k uvěření leží však vždy pouze uvnitř.

25 08.01.2020

(Tak to nebylo, ale klidně mohlo být…)

Večer před usnutím pročítám Tvé básně,
na duši, na těle doposud klid,
však zuby mě rozbolí, otečou dásně,
o srdci nemluvě, přestává bít.

Říkám si, co to čtu, kdo je ten skeptik?
S talentem od Boha, co píše snad z musu,
mezitím procházím Tvůj veršovaný septik,
naplněn bolestí, démony hnusu.

Popíjím červené, ty liješ bílé,
před sebou hromady kvalitního hnoje,
proto se scházíme, ne z dlouhé chvíle,
začínám nacházet uvnitř to svoje.

Váhám zda sbírce dát raději vale,
náhle však nacházím k pečení rum,
v uších mi zazvoní důrazné ALE,
už vím jak docenit svérázný um.

Již respektem nešetřím, ač přidáváš vrásek,
rum značně otupil, že neznáš hranu,
od Tebe sotva kdy uslyším hlásek,
co by rád oslovil perlu svých lásek (a nesměle zakoktal – to všechno Krchovský, ne Jirka Hásek)
vždy volíš si raději opačnou stranu.

Svět není jen temnota, hrůza a zmatek,
život je poslání, volbou, dar matek.
Já básní se neživím, přesto však cítím,
jak za hordou bolesti, trnovým kvítím,
i básníci ocení domácí večeři,
když síly čerpají, když vody nečeří.

42 05.01.2020

Slaboučký hlásek co ne a ne utichnout,
to duše se najednou třese,
rozum však nazval ji neklidným svědomím,
zkouší, co vydrží, snese…

V bludech a horečkách hledáš pak slova,
sirénám prohlédneš vábivou lest,
jak skutek odčinit, jak začít znova,
láska ti pomůže překonat trest...

40 02.01.2020

Nezaměnitelná hořká literární čokoláda Oty Pavla, jejíž tabulky uždibujete, dokud vám ji ostatní neseberou...

55 30.12.2019