velicevojtech
komentáře u knih
Někdo mě má rád
Dominik Landsman
Dostal jsem přesně to, co jsem čekal. Jen se mi zdá, jestli to nebylo málo...
Až na poslední tři kapitoly jsem se bohužel skoro nezasmál a to je vlastně to jediné, co jsem po této knize chtěl.
Nevyužitý potenciál.
Domácí zabijačka
Jiří Šebánek
(SPOILER) Tak jsem se konečně dostal k oné bájné cimrmanovské hře, kterou skoro nikdo nečetl a na prknech ji vidělo jen těch pár šťastlivců, kteří stihli jedno z 34 uvedení před jejím stažením. No a stálo to za to?
Předně nutno říci, že jsem neměl vysoká očekávání. Tvorbu Jiřího Šebánka znám a nejsem k ní ani zdaleka nekritický. Jeho humor bývá ve srovnání s humorem dvojice S+S daleko více absurdní a šokující, což se ovšem po vcelku krátké době začne ohrávat a stává se tak silně repetitivním.
A přesně takovou je i Domácí zabíjačka. Samotný koncept příběhu, ve kterém zemřou praticky všechny postavy, krom té, která chronicky umírá od samého začátku, je vtipný a dokáži si představit, že by ho byl Jára Cimrman ve svém zpracování schopen uvést.
Tím se dostávám k dalšímu drobnému detailu této hry, to jest k faktu, že stejně jako další dvě hry DJC z první trojice vzniknuvších, se ani tato neodehrává v Cimrmanově době. Svěrákův Akt si s tím poradil vcelku jemným posunem děje do dnešních reálií, který však zpětně také nepůsobí příliš cimrmanovsky, Smoljakovo Vyšetřování si vystačilo jen s přidáním obrazu císaře pána za učitelskou katedru a Šebánkova Zabíjačka vyměnila Babinského za nacistu Bormanna, přidala splachovací záchod a plynovou masku s plynovým sporákem. V tomto smyslu nepůsobí tato hra již vůbec cimrmanovským dojmem.
Dále bych se přesunul k nejdůležitějšímu bodu, jímž je humor. Ten se zde skládá prakticky jen ze slovních hříček, které se postupem času stávají absurdnějšími a jsou korunovány slovním spojením „Je v hajzlu, co?“ u kterého se chtě nechtě trochu pousmějete. Na papíře ovšem humor nefunguje vůbec (na což však nabyl stavěn nikdy) a možná bych nebyl tak přísný, kdybych hru viděl na prknech.
Hodnotím třemi hvězdami. Přijde mi to adekvátní, vzhledem k faktu, že i v mých očích nejslabší hru od S+S (Afrika) bych nehodnotil hůře, než čtyřmi hvězdami a tohle je přece jenom o něco slabší.
Zakončím to tu slovy Zdeňka Svěráka k osobě Jiřího Šebáka: „Jirka udělal pro divadlo dvě důležité věci: Zaprvé, že ho založil a zadruhé, že z něj odešel.“
Všechny barvy duhy
* antologie
Kvalita povídek různá, velmi různá.
Všechny jsem hodnotil odděleně, ale ve zkratce:
Jak jsem šla na záchod, Šťastně nezamilovanej, Pozdní léto, sobota večer a Pecka jak z broskve - výborné povídky
Bez šance - nedokáži popsat, co to bylo...
Žába - nevermore!
Zbytek nijak zásadně neutkví - většinou proto, že jsou bez příběhu a klouzají po povrchu.
Na druhou stranu ale oceňuji, že se někdo vůbec pokouší něco takového v našich končinách vydat.
Šťastný domov
Jaroslav Hašek
Úsměvná, středně dlouhá, kravinka, která dokáže kvalitně rozesmát. A to i nahlas! O samovarném přístroji Nurzo se mi bude zdát ještě hodně dlouho...
Sbohem, a díky za ryby
Douglas Adams
Náhlé zvolnění tempa, ještě méně humoru, pár fajn nápadů a sáhodlouhé budování vztahu mezi Arthurem a Fenchurch. Tahle kniha má začátek a konec, alespoň tedy v tom Stopařovském slova smyslu. Vtipný rozjezd - vleklé budování vztahu - dům naruby, obrovský robot, Boží poselství, Marvin, etc. Bezvýznamnou půlhvězdičku navíc oproti minulému dílu přidávám vážně jen za posledních pět kapitol, jinak slabý odvar.
2.5*
Čik
Wolfgang Herrndorf
Co se týče pozitiv knihy, tak hlavní shledávám v samotném stylu psaní, vyjadřování se a přiblížení se mluvě mladších. Vzduchem nelétá do zblbnutí samé 'hip' a 'cool' a naopak sem tam zaletí i nějaký ten ostřejší výraz, který k tomu, ať chceme nebo ne, patří.
Na stranu druhou, příběh na mne byl až příliš náhodný, nepředvídatelný a vlastně mě ani nějak nepotěšil koncept jízdy do nikam. Jede se pořád dopředu, občas se zjeví něco, co vyloženě křičí 'tohle bude důležité později', a buďto se na to prostě zapomene nebo je to hned pohřbeno. Příkladem buďiž pasáž, kde kluci potkají dědulu, jenž 'střílel Ivany' a věnuje jim lahvičku s čímsi, která je ovšem asi o půl stránky později nemilosrdně vylita. Na vtip to je málo absurdní a jako zápletka to působí zcela zahozeně. Ale to je možná jen můj subjektivní problém.
Ve výsledku je to fajn kniha, která, pokud k ní nebudete mít vysoká očekávání, možná příjemně překvapí svou uvolněnou a bezstarostnou atmosférou.
