Vendula897 komentáře u knih

Kníže, každý, kdo to čte, nechť ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.

Miluji Villona, od mých 15 let, kdy jsem k němu našla cestu ho miluji...jeho rovnost v komunikaci, každému řekl , co si myslel- tak, jak to cítil, nic nehrál....

4 04.06.2024

Tak za mě kniha TOP- trochu mě trvalo, než jsem se začetla, ale pak to byl frčák....Dostalo mě to a do poslední stránky jsem prožívala to, co kluci zažili a prožili. Bylo mně u čtení hodně smutno, když jsem si uvědomila, co takhle mladí kluci museli vydržet- rozhodně doporučuji. Co mě hodně bolelo a zaráželo - reakce a chování některých rodičů - to jsem hodně nechápala a bylo pro mě složité to občas vstřebat. Zpracování tragédie války byla za mě bezkonkurenční....
Doporučuji všem co ovlivňují a slyší v nedaleké dáli chřestit zbraně a nic pro to, aby byl na světě mír a klid nedělají - a mají děti, či vnoučata a přesto mají klidné spaní. Možná jsem to já - sma pro sebe - pojala jako takové memento doby, žaloba dětí směrem a potažmo
k době, ve které vyrůstaly, žaloba k rodičům, v čem je to nechali vyrůstat

6 03.06.2024

Štěpán Javůrek se pravděpodobně dostal na jednu z nejvyšších příček autorů současných autorů a nutno říci, že zaslouženě. Po Chaloupkách , od nichž jsem neodtrhla oči jsem se vrhla na Sudetsky dům, který tak nádherně popisuje, jak lehko je člověk zmanipulovatelný a jak lehko zapomíná vlastní chyby a j
eště lehčeji podléha nesmyslným pomateným myšlenkám... a následně ..Král je mrtev,ať žije král.Javůrek popsal vše tak nádherně a lidsky, ale....bydlím v Sudetech, v roce 1987 jsem viděla, že Blaschke měl pravdu, když říkal...."Vrátíme se..." , tenkrát jsem tomu ale nerozuměla, pochopila jsem to mnohem později a nejvíc právě u této knihy...a vzpomněla jsem si i na bujaré oslavy Němců na Jestědu pravě v osmdesátých letech, ...odpouštět křivdy se má, ale opakovat chyby by se nemělo a to věděl o František Smolík z Glasrndorfru, či že Sklářů.

Poslední stránky kroniky života obce Chaloupky. Doba, kdy vedle sebe v míru a šťastně žili Češi i Němci...ta doba se již nikdy nevrátí. Co dokáže jeden zakomplexovany knihkupec a jeden nedoceněny malíř. Změnit ze dne na den myšlení lidí, kteří spolu po staletí bez svárů žili. Není to MEMENTO naší doby? Nepoučitelní lidé, kteří se zabíjí mezi sebou.az jednou zcela vymřou...vyhynou..svou vlastní rukou.
Kniha naprosto geniálně stvořená, myšlenkové pochody obyčejných lidí, kteří během lusknutí změní ve stvůry...oko za oko, zub za zub.
Pan spisovatel odvedl neskutečně náročnou a k dokonalosti vyvedenou práci, která se výborně čte, ovšem jakmile začnete nad tím vším přemýšlet, je vám tesknou. Nad tím co bylo ...ještě více nad tím, co by mohlo v budoucnosti být. Lidé jsou nepoučitelní.. a to je podle mě i odkaz této knihy. Zlo v lidech nelze vymýtit.. Bohužel...

31 26.01.2024

Po Hlase kukačky, který považuji za jeden z klenotů mé knihovny, jsem se pustila do Heřmánkového údolí. A opět se ponořila do neskutečně čtivého románu, který vás provede nelehkým životem hlavní hrdinky, kdy s ní padáte a znovu vstáváte , abyste se připravila na další pád. Přesto je to tak perfektně popsané, že ty pády tolik nebolí, víte, že čtete o životě jako takovém, ke kterému ty pády prostě patří. A malé radosti tím nabývají na velikosti a síle.
Moc děkuji za to, že se mi kdysi kniha dostala do rukou. Rozhodně patří k těm nezapomenutelným.

55 28.12.2023

Knihu čtu vždy v době, když mám "blbé období" a nic se nedaří. Povídání o svých babičkách, které byly jako nebe a dudy- a Betty z toho obdržela do života trauma, kdy jeden den sjížděla párátkem spáry v linoleu a druhý den prošla v bagančatech obyvák ( přirovnání- v knize je to popsáno jinak, tohle je ryze můj překlad) , další příhody sousedky, která rezignovala na úklid a svému manželovi tolerovala , pokud mu něco "šchraštlo" .... bránice dostává zabrat od první stránky .... a pokud se dočtete o skutečném životě Betty , člověk se sklání nad tím, jak mohla napsat tak báječný, humorný román

25 28.12.2023

Stanislava Rudolfa jsem jako- náctiletá neskutečně milovala a jeho knihy byly součástí mé knihovny. V Katce jsem se i trochu viděla ( jako vlastně ve všech hrdinkách Rudolfových knih) a přesně věděla co a jak cítí. Prostě za mě plný počet možných hvězdiček - přesto že mi není - náct, ale již - sát, tak se k jeho knihám ráda vracím a kdysi jsem je chtěla předat vnučkám- které však pohltil svět ON-Line u tabletů a telefonů, takže knihy nadále zůstávají pokladem v knihovně mé....

29 28.12.2023

Další z KIngových knih, co mě přikurtovala k židli a nepustila, dokud jsem nedočetla poslední stránku. Stála jsem v opuštěném hotelu a neskutečně se bála. Duchařina, nevysvětlené tajemno a u čtení mi bylo zima i v přetopeném pokoji... prostě Kingovská hrůza se vším všudy... no prostě psycho až do morku kosti

28 28.12.2023

Román napsaný skvěle, co mě ale uchvátilo mnohem, mnohem více je naprosto dokonalá autorčina práce s historickými fakty. To teda klobouk dolů a s plnou parádou smekám ....

38 28.12.2023

Moje první kniha od Kinga, kterou jsem četla před 30 lety, když jsem v sádře přežívala jarní období a s depresí sledovala. jak tepe život venku. Při čtení této knihy jsem zavírala oči hrůzou a neskutečně se začala bát o své děti. Psa jsme tehdy měli a neskutečně ho milovali, děti i my jsme ho zahrnovali láskou nebeskou a už jen pomyšlení na to, že by nám - a hlavně dětem- mohl ublížit bolelo.
Přesto jsem knihu přečetla na jedno nadechnutí a DOPORUČUJI....

21 28.12.2023

Snad z nostalgie v tento vánoční čas ( komentář psán 28.12 jednojakéhoroku), snad proto, že život kolem nás tak rychle probíhá a my najednou zjistíme, že jakousi kroniku svých životů už také možno psát, snad i proto- nebo asi i PRÁVĚ PROTO jsem sáhla večer po této knize a ponořila se do Ladova dětství.... tak čistě a mile popsaného, že mi u toho bylo" krásnosmutno".
Milé, laskavé čtení pro nostalgickou dobu vánoční, kdy bilancujeme nejen nad rokem právě končícím, ale i nad životem, jako takovým...

16 28.12.2023

Tato kniha má v sobě mnohem více, než všechny učebnice dějepisu. Těm, kteří mají vzpomínky na lidi, kteří odboj zažili ujasní mnohé. Můj děda v odboji byl, o koncentrátu nehovořil, protože to co se tam dělo, bylo mimo lidské chápání. O odboji a jeho kamarádech, kteří byli s dědou souzeni a odsouzení jsem se zde také dočetla.
Kdykoli procházím z hlavního nádraží kolem Petschkova paláce vzpomínám a děkuji všem, kteří měli odvahu a nedali naší budoucnost.

15 09.09.2023

Kdysi, před lety jsem ji četla vnučce a byly to krásné večery, kdy jsme se spolu smály a poznávaly svět lesa.
O prázdninách, kdy jsem měla malého vnoučka jsem s těšila na večerní čtení...ale tvrdě jsem narazila. Pár stránek s ilustracemi sice zběžně prolétl ale pak se vrátil z neznámého lesa do svého bezpečně známého světa robotů a hvězdných výprav ....tak jsem si ji přečetla znovu já. Možná jsem ji vytáhla moc brzo, počkám do první třídy až si ji přečte sám. Za mě je kniha nádherná, poučná a mile postavená pro první rošťárny...

10 03.09.2023

Jako školou povinná jsem tuhle knihu četla nesčíslněkrát. Moji kluci touto knihou začínali každoročně prázdniny u dědy a babičky...a já po letech knihu vytáhla z útrob staré inihovny a při letním víkendu u rodičů znovu propadala do záchvatů smíchu. Naprosto geniální odpočinkové čtení, doporučuji jakékoli věkové hranici, v této knize se rozhodně nudit nebudete.

17 03.09.2023

Úžasné zpracování a povídání o čase mého dětství. Děkuji autorovi, kniha se mu opravdu povedla.

15 08.08.2023

Klíč k minulosti...Vélodrome d'Hiver je s francouzským židovským obyvatelstvem spjat jako pražské nádraží Bubny, odvážející české židovské obyvatelé do Terezína. Minulost , u které vám přestane na chviličku být srdce a máte chuť obejmout celý svět a zničit všechny zbraně, všechmy ty co ve jménu něčeho vraždí...děti, budoucnost lidského bytí.
Velice smutná, avšak velice čtivá kniha. Děkuji ti Bože, že moje děti tohle nezažili. A prosím ve jménu generací příštích, nedopusťme další holocaust ve jménu něčeho,co neexistuje...

19 07.08.2023

Knihu jsem četla jako malá holka a později tento poklad předala svým klukům ..nyní jsem se knihovnou probírala, abych vytáhla knihy pro vnoučka. Na tuhle knížku hu je ještě malý, ale já si ji s chutí znovu přečetla a...delikatesa. Doporučuji jakékoli věkové hranici...a teď ještě vyhledám Toma, pak lapálie Boříka a to by v tom byl čert, že by kroky mého vnuka nevedly jednou do knihovny

25 30.07.2023

Také to máte tak, že s dětmi, nebo vnoučaty čtete před spaním knihy z dětství a pak, když děti usnou čtete sami pokračování? Ladovy pohádky jsou věčné, strčí do kapsy i neustálé hraní na mobilech. Milé povídání o vodnickém klukovi a jeho kamarádovi z rodiny strašidel se čte moc hezky. A obrázky pana Lady jen dokreslují milou atmosféru večerního usínání.

25 30.07.2023

Nádhera. Čtu o prázdninách svému vnoučkovi a když usne, pokračuji ve čtení sama. Návrat do bezstarostného dětství, které pan Lada tak nádherně umí.

38 29.07.2023

No prostě famozní mamka, doprovází ji geniální taťka...a bránice dostává zabrat. Pokud čtete po shlédnutí hry a to ať v televizi anebo divadle a aktéry vidíte při čtení před očima, tak jako já...víte, že se jedná o naprosto úžasé dílo Jediné na co autor neupozornil je to, aby čtenáři nečetli toto dílo v hromadné dopravě....jednak mohou přejet cílou stanici(tak jak autor tohoto komentáře) a jednak mohou vypadat jak blázni - v chumlu otrávených lidí, jedoucích z práce a smát se...to je na " přesdržku" od ostatních naštvaných cestujících...

25 04.07.2023