Vendula897 komentáře u knih

Knih o šílenosti genocid jakéhokoli etnika jsem přečetla a zpočátku proplakala, moře . Každou přećtenou knihou více a více nechápu,jak toto může dělat člověk člověku. Na druhou stranu nechápu židovské,sečtělé občany, co viděli, jak se situace vyvíjí a přesto na majetku bazírovali, seděli na něm, do poslední chvíle, ohrozili tím život svůj a svých dětí. Chápu, odejít z "rodné hroudy" za oceán bez vidiny návratu je velice, převelice těžké.
Co mě hodně udivilo a opravdu jsem to v žádné knize nečetla, byl postoj Tisa, přesstavitele slovenské vlády, kněze ..i na něm spočívá krev slovenských Židů.
Kniha se nečte lehce, přerod zbožného chlapce v lidskou bestii, která má v době alespoň ždibíček svědomí...Až láska ho probrala...silné, těžké, zajímavé... výborně zpracovaný příběh.

30 09.05.2023

Dnes jsem se u rodičů pustila do úklidu knihovny...no, pravda, jakmile jsem vzala do ruky tuto knihu, už jsem seděla na zemi a začetla se...do dětství, do krásy, do něžných pohádek, kde dobro zvítězí a zlo dostane na frak. Český Honza není žádný hlupák a každá princezna by ho hned vyměnila za prince na bílém koni. Četla jsem dětem na spaní, vnučkám, když u nás přespávaly a teď je na řadě vnouček, který zatím jen se zaujetím prohlíží nádherné ilustrace pana Lady. A věřte, nevěřte své kouzlo mají tyto pohádky i pro dospělé. Ocitnete se ve světě, kde spravedlnost zvítězí a nespravedlnost nikdy nezůstane nepotrestána.

40 04.05.2023

Covidová atmosféra, touha po blízkém člověku, ke kterému se lze alespoñ na chvíli schoulit, přitulit a zapomenout na beznaděj nenaplněného života . Laura a Clemens...toužii od života víc, než jim současný svět nabízel, vášeň a touha se ale trochu rozpustila v depresi a stagnaci na stávající stav nejen covidové situace . Čtení této knihy mě dost zasáhlo. Člověk má jen jednu šanci...a pokud ji nenaplní , nevyužije, co mu život nabídne ... bude hledat něco...sám nevěda co. Pokud sám nevím co chci, nemám zharmonizované své pocity a jistoty .. . deprese vítej ... A v tom mě čtení této knihy bolelo , přestože jsem ji občas odložila ...bylo to jak nedopitá číše vína, kterému nemůžete přijít na chuť...až když vypijte poslední slzu že dna....je vám líto, že je číśe dopita ..

19 30.04.2023

Ke Švejkovi se neustále vracím, vracím se v dobách zlých i v dobách dobrých. Když beru knihu opakovaně do rukou, připadám si, jak kdybych se vracela domů. Do bezpečí,klidu a harmonie...někam, kde to znám a nemůže mi nikdo ublížit.
Čím to, že humor pana Haška, potažmo Švejka je nám tak blízký? Švejk, osůbka , která dobrosrdečně šlape životem, problémy nevyhledává, problémy si vždycky najdou jeho a on je se svou povahou řeší-neřeší. Hlouposti vypouští, život se mu líbí, přestože jako pucflek nemá žádné jistoty domova,zázemí,lásky. A my hltáme znovu a znovu stránky této knihy a život se nám zdá lehčí, příjemnější, bohatší.
Věta ze závěrečného dílu, z bojiště, kde člověk zabíjí člověka...: "Co blbnete, vždyť jsou tady lidi...". je mementem nejen tehdejší doby, bolí, člověk u ní přijde na to, jak nesmyslné a nepřirozené je vzájemné zabíjení...ach jo.

Irská legenda, kterou jsem četla v13 letech a moc ráda jsem po ní sáhla i v letech, kdy mi je podstatně více. Krásný, milý příběh lásky , který rozněžní den. Doporučuji.

19 21.04.2023

Kniha, která mě provázela dětstvím. Milé a velice srozumetelné rýmování pak provázelo dětstvím i mé syny a moc se těším, až vnouček povyroste a bude usínat u této knihy.Ilustrace dopravázející tuto kniho jsou bonusem, který dotváří dětskou fantazii. Za mě velké doporučení pro maminky, co se chystaní číst pohádky dětem před spaním. Já jako dospěla jsem se ke knize vrátila dnes, téměř po 50 letech, kdy jsem knihu prvně otevřela a neustále se obdivuji kráse české řeči, určité jemností a lahodnosti rýmů, určených nejen pro ouška dětí.
Jsem ráda, že jsme objevili na Olšanech hrob pana Erbena a občas mu tam svíčku s díky zapálíme.

22 21.04.2023

Malostranské povídky....čtené po několikáté a vždy mě ohromí...krásou českého jazyka, milým povídáním o mém milovaném kousku matičky měst, kdy stojíc nad Malou Stranou a pod sebou červené střechy malostranské a pod jednou tou střechou vidím Nerudu, jak sedí nad čistým listem papíru a perem začíná tvořit své tak milé a nesporně své nejčtenější dílo. Některé povídky ukazují tragičnost lidského bytí, jiné zase jeho lehkost a snad i veselost, na další se zasměje čtenář sám sobě, protože Neruda tak krásně popsal nejen lidský život se všemi jeho krásami a trablemi,ale i lidské charaktery...
Za mě tedy dílko malebné, jak sama zákoutí malostranská, kam se vždy náramně těším a už se vidím, jak si vyšlaou Nerudovkou a cestou se vrátím do let minulých a budu vnímat Génius loci...rozhodně čtenářům povídek doporučuji. Pak mnohé z povídek pochopíte .

47 21.04.2023

(SPOILER) Právě dočtená kniha ve vás vždy ponechá nějaké emoce.
Kniha je velice čtivě poskládaná, velice příjemně se četla, dějově vás okamžitě vtáhne a nepustí, dokud nepřečtete poslední stranu a ... jste na konci ... chvíli vám je to líto, protože děj byl opravdu moc dobře promyšlený ( a pokud je toto autorčina prvotina, tak můj hluboký obdiv autorce) a nedalo se od rozečtené knihy a odejít...ale vlastně v duši , po pár minutách víte, že , ač je kniha opravdu velice pěkně napsaná, už se k ní pravděpodobně nevrátíte....
...konec se moc hezky četl, vše dopadlo tak, jak mělo...Naty i Eva , obě nalezly své životní štěstí...až mně to trochu do života nesedí. A po odeznění kladných emocí, přichází řada otázek...kde Eva žila, že neslyšela o Křišťálové noci, o tom, co se od 15.březba 1939 dělo s židovskou komunitou??? Jak to, že Naty, děvče trochu dost povrchní , se během tří dnů v nemocnici změní v citlivou duši, která radikálně změní pohled na svůj život a svět kolem???
Nevím, nechci tady znesvěcovat knihu jako takovou, neboť já se od ní opravdu nemohla odtrhnout ... Jen by to možná chtěli trochu více rozvinout ..každopádně autorce tleskám a budu se těšit na její další knihy.

18 15.04.2023

Smuutné, ale asi pocity pravdivé... neodsuzuji, vnímám tragičnost chvile, kdy se člověk ocitne sám v bludišti života. Knihu jsem přečetla za jeden den a bylo mi u čtení všelijak...

14 09.04.2023

(SPOILER) Jak začít psát o knize, která mě právě rozdrtila na tisíce malých kousků, z nichž každý je naplněn neskutečnou bolesti a zároveň touhou po životě.

Jak psát o něčem, o čem jsem četla v tisíci podobách, zamýšlela se nad tím, jak dokáže jen lidská rasa ublížit sama sobě.Přesto mě právě dočtená kniha zasáhla . Neskutečně. Bolavě.

Co jsme to my lidi za rasu, že si dokážeme tak krutě ubližovat.

Kde byl Bůh, když kněží světili zbraně ve jménu kruté nelidskosti, kdo vychovával ty mladé německé generály, kteří od svých spících dětí odcházeli střílet do bezbranných židovských dětí, ponižoval jejich matky tím, že je nechal vysvlečené pozorovat , jak jejich členové vé rodiny padají do jam, kam pak směrovaly i ony a jejich děti....????

A co se děje, zde na tomto světě pomalu sto let od prvních náznaků genocidy . ..
Kdo chrání lidské potomky od dalších válečných konfliktů? Zase jsou někde ponižováni slabší, zase někde žijí sirotci bez ochranné rodičovské náruče , zas někde...nedaleko od nás... obchází nesmyslná smrt a směje se nám...a my???? Co děláme my? Koukáme na zprávy, jak nám opět říkají zakřivené informace, naši politici se hrdinně plácají po ramenou...ale skutek - utekl..., uklidňujeme se, že ...všechno to zlé je přece daleko...spíme nerušeni , naše děti a vnoučata pláčí...zaplať Pánu Bohu...jen nad odřeným kolenem nebo špatnou známkou...

Kdo má tu moc zastavit jakékoli valečné běsnění??? Kdo má tu moc zastavit zbrojení a prostředky dát na vědecké výzkumy prozatím nevyléčitelných nemocí???

Miliony otázek nad jednou knihou. Neskutečný pocit zmaru nad cenou lidského života.

Zajímavé, že všichni členové SS, kteří byli dopadení se před smrtí zpovídali a ustrašeně litovali svých činů. Přála bych jim všem dohromady zažít ten pocit, když vidí člověk umírat milovaného člověk cizí, zlou silou. Vím, oplatky se nepečou, jak říkávají bezelstně malé děti.

Je mi po přečtení knihy velice smutno. Nad námi, nad lidmi, nad rasou, která neskutečně vynalézavě dokáže ubližovat sama sobě.

Ani láska, čistá a upřímná zde v knize nezvítězila. I ta byla lidskou nohou zneuctěna, pošlapána, zabita...

Amor vincit omnia

22 09.04.2023

Moc děkuji za knihu, dnešní noc jsem strávila v té nejlepší společnosti , s panem Cimrmanem v čele...bonus knihy jsou rozhodně úžasné fotografie, knihou jsem nadšena a moc za to, že bude součástí mé knihovny , děkuji

22 05.04.2023

Neporovnávat neporovnovatelné....to byla moje první myšlenka po přečtení poslední stránky.
Doupě, Zuzanin dech, Němci ...knihy, které jsem četla se zatajeným dechem a byla moc ráda, když jsem další z knih Jakuby Katalogy držela v ruce
Živočišnost se této knize upřít nedá...ale ...
první dojmy a moje WAU...se po prvních stránkách změnilo v ACHJO...nekompromisní otevřenost, jak je uvedeno v anotaci...se změnilo v skoro bych řekla nechutnosti . Rozhodně nejsem puritán, ale čeho je moc...
Vystihl to můj přítel, kterému jsem úryvky z knihy četla...to snad byla na drogách, když tohle psala, ne??? Tak za mě ...tahle kniha by se mohla jmenovat podle názvu jedné z Kapitol knihy...Návod pro silné....opravdu mi tato kniha nic nepřinesla...nebo jsem opravdu tak strašně stará a nerozumím, co tím chtěla autorka světu sdělit...

19 02.04.2023

Člověk, básník, milovník života , rebel co nikdy nepřestal rebelovat, ač přes prsty od života dostal tolikrát...
Přiznává sám pro sebe viny, ač ukazujíc prstem na ty, kdo jsou z části za jeho viny zodpovědni ,zůstává úkryt za svými rýmy.
Miluji ho , od svých 13 let, kdy jsem se poprvé s Villonem setkala vím, že je to můj básník. Mluví mi z duše, jeho smutky z první a nenaplněné lásky mě jako mladou studentku naprosto zasáhly, ovlivnily můj názor na život, snad i na lásku
Spoustu lásek přešlo kolem mě, Villon však zůstal v mém srdci a jeho rýmy mě i nadále provázejí životem . Někdy zpívají, někdy bolí...někdy vás nabijí energií, někdy vás ponoří do bahna života a než se stačíte nadechnout, topíte se. Prostě Villon.

34 17.03.2023

Další z pokladů rodičovské knihovny, kterou jsem jako dítě musela povinně číst. Nyní, v podstatně pozdějším věku v jeho sbírkách poznávám, jak citlivě Wolker vnímal život. Cítíte tu lásku k životu. pokud jste poznali okolí Prostějova i Olomouce-Svatého kopečku, vnímáte tu krásu života v básních společně s Wolkerem, touhu poznat svět i jeho krásy. Na druhou stranu , možná se jedná jen o můj pocit- vnímáte i ten zmar, který básník očekává, nebo možná poznává . Tu neskutečnou touhu po životě, který mu začíná unikat. Zemřel mlád... 24 let.... o to smutnější je dočíst poslední stránku , zavřít knihu a pomyslet si, o co všechno nás, jeho čtenáře smrt ošidila.
Smutné, bolavé, přesto krásné...

(SPOILER) Jakuba Katalpa...její knihy mi zůstávají v duši. Její styl psaní je pro mě velice příjemný. Zde jsem zcela chápala smutek ženy, která nemá komu dát svou snad ani ne lásku jako spíše starostlivost, péči...či jak to nazvat. Co jsem hodně prožívala, to byl odchod manžela od umírající ženy. Cítila jsem snad i fyzicky tu její bolest nad tím, že ji milovaný muž opustil ve chvíli,kdy ho tak bytostně potřebovala. Vietnamskou matku jsem obdivovala, jak se dokázala sžít s jinou kulturou. Čeho všeho všechno jsou schopni vietnamští rodiče, aby byli se svými dětmi...to vidíme i dnes u nás. Odsuzujeme jejich klany, přitom by nám ta jejich semknutost měla být příkladem. Jakuba Katalpa opět předvedla dílo par-excellence.

35 12.03.2023

Ke knize jsem se dostala po letech, sedě v noci u rodičovské knihovny a užívající si laskavosti a moudrosti slov, které na mě přes pana Wericha promlouvají.
Knihu jsem dnes nečetla poprvé. Pohádky pro čtenáře všeho věku, jako malá , školou povinná jsem se k nim, jak jinak u mě,... dostala přes tatínka..některým jsem nerozuměla, u některých se smála, některé mi zůstaly v hlavě a ne a ne na ně zapomenou... proč taky? Laskavost, moudrost se namíchá s trochou ironie k životu, z dálka slyšíte Werichův hlas a přestože kolem vás letí život, jak špatně brzdící lokomotiva, je vám chvilku v této Werichově společnosti dobře.ne je vám klidně, potutelně, možná snad i veselosmutně.

63 10.03.2023

Na malou chvíli
poznání
že patřit někomu
je mnohem víc
než donekonečna
hledat sebe

Vždyť přece
život ví
kam vede a proč

Jen na malou
chvíli
přiznat
že jsem tvá
bázlivě tvá

Až moc

Laskavá poezie , krásné čtení na předjarní odpoledne v brněnském parku...

33 09.03.2023

Další kniha z knihovny mého mládí, která mně přirostla k srdci . Maloměstské prostředí, studentská rebelie s podtextem lásky, naděje i zmaru. Vavřena, to byl idol mých 15 let. Nad Špínou jsem plakala a s Frýbortemu jsem jela na stejné duchovní notě, Zelenka, ten suchar a lakomec mě neoslovil.
Dějinné události jsou zde tak úžasně a srozumitelně popsány, že mě s naprostou přesností směrovaly k zájmu o revoluční dění .
Litomyšl, město nedaleko mého rodného města, kam jsme chodili s rodiči na nedělní vycházky, pamatuji moje velké zklamání nad Nedošínem a jakýsi Genius loci, co
cítím, kdykoli se po náměstí procházím... V zámeckém parku vidím sice krásnou, ale nabubřelou Loty, kousek dál slečnu domácí s Frýbortem...a nad tím vším veselý studentský majáles který patří k bezstarostnému studentskému životu.
Z dálky se ozývá Herodes ..to byl král....a revoluce klepe na dveře...
Jirásek a jeho historie...je pevně provázána s mým dětstvím a s mou rozvíjející se láskou jak ke knihám, tak k historii .
Litomyšl již dávno není tím studentským a filozovským městem, jak za Jiráska, zámecký park sice pořád svádí k romantickým procházkám, ale my ho nějak míjíne, semletí dobou a stresem.

38 08.03.2023

Motivační kniha, která mě motivovala
knihu nedočíst a odložit. Byl to dárek od mé celoživotní kamarádky, proto jsem se snažila ..opravdu...Nejsem z cukru, ale tohle i na mě bylo moc. Vulgarity jsme se naučili používat v běžné, hovorové řeči, přesto...nebo právě proto si myslím, že do knih nepatří. Nebo ne v takovém množství. Za mě titulek dobrý, obsah ne až tak povedený ... co si z knihy beru? Snad jen to, že když se mě někdo zeptá, jak se mám...řeknu výborně...ať už jsem potopená v bahně třeba až po nosní dírky...

25 05.03.2023

Děkuji za další setkání s verši pana Krchovského...voní životem, láskou , touhou, na druhé straně klopíte oči před určitou obscéností, která by vás u kohokoli jiného odradila od čtení.... tady s ní de facto počítáte , nepobouří vás...možná, v určité situaci snad i naopak uklidní...
Miluji jeho verše, jsou o citu, lásce, touze a zmaru. Jsou o životě.

"Dnešní den odčiním snad jenom básní
snad aspoň ve smršti na chvíli zkrásní
černého přeskočím teď bílým koněm
vzpíná se na zadní...A už je po něm"

29 25.02.2023