Vera Silent komentáře u knih
Je to taková napínavá jednohubka že zajímavého prostředí. Začátek se trošku táhne a taky 10 postav najednou není málo. Není ale třeba si je zapamatovat hned, protože během děje už se člověku vryji do paměti. Bavilo mě dějiště i zinscenovani vražd a ani já jsem vraha neodhalila, takže napětí vydrželo až do konce. Kniha je rozhodně jednou z těch nejlepších, jaké Agatha napsala.
Tahle kniha je právě proto tak skvělá, že je vědecky tak přesná a precizní. Příběh je skvělý, dialogy s druhou hlavní postavou strašně vtipné a napínavé je to od začátku až do konce. Velmi inteligentní text, také mi hlava všechno nebrala, ale také se mi nestává, že bych se k částem textu při čtení vracela nebo měla potřebu to prodiskutovat s ostatními, to se tady dělo často. Jak často se vám stalo, že po četbě beletrie jste o něco chytřejší a něco nového víte? Doufám, že autor toho stihne napsat ještě hodně. Tohle je jedna z nejlepších knih, jaké jsem v životě četla.
Ctiva kniha o tematice, o ktere by se knihy psat mely, aby se nezapomnelo. Precetla jsem ji take velice rychle, ale spise proto, abych tu hruzu uz mela za sebou. Ve stastne dny mi totiz kazila dobrou naladu, protoze o tomhle se s lehkym srdcem proste cist neda.
I kdyz akce se mi libila vice u druheho dilu, u Navratu krale mam rada hodne dlouhy konec. Hodne me bavilo cist o stastnem osudu mnohych postav po zaverecne bitve se Sauronem, o navratu do Kraje - zkratka je to dotazene s laskou k detailu, jak jsem od Tolkiena zvykla. Byla jsem proste rada, ze ve Stredozemi muzu jeste nejakou dobu zustat a zaroven nebyt v Mordoru.
Faramir byl i zde moje oblibena postava s obdivuhodnym charakterem a Sam si zaslouzil tolik stesti. Bez dlouheho konce by jeho postava proste nebyla dotazena.
Kdo se divi, proc ma treti dil tolik textu v kapitole "Dodatku", tak to je pro zaryte fanousky jako ja, ktere to doslova berou jako studijni material. Kdyz clovek ujizdi na dane postave, tak v Dodatkach najde seznam stranek s veskerymi zminkami o ni. Pokud to zbytek "normalnich" ctenaru hodla vynechat ( = to se jako ani nekouknete na Samuv rodokmen !?), tak doporucuji aspon precist "Pribeh Aragorna a Arwen", protoze ano, v Dodatcich jsou jeste cele pribehy... Taky se tam muzete naucit psat elfsky, ale to jen tak jako tip pro dalsi lockdown...
Nejlepsi je ta jak pekli dort, ta me bavi uz od detstvi nejvice.
Po třetí jsem se vydala s Bilbem k Osamělé hoře a zase nedošla k jinému závěru než obvykle: skvělý příběh, takové ohromné dobrodružství! Obdivuji, s jakou disciplínou Tolkien psal. Jiní autoři placnou na papír všeljakou vatu, zatímco v Hobitovi je každá kapitola uzavřený mini příběh, ve kterém se stane něco zásadního pro celkový děj. Vynechat by nešla ani jedna a proto se kniha perfektně hodí na předčítání dětem po částech, např. před spaním. Že v dnešní době takto knihy už nikdo nečte je holt věc jiná, pro mě je to jistota, že se s Bilbem jednou vydám k hoře po čtvrté.
Ještě pár postřehů z poslední četby: král elfů je velice milá, laskavá a moudrá postava, ne takový chuligan jako ve filmu. Člověk měnící se v medvěda je mega cool a drak si evidentně rád sedá na most, když pořádá barbecue v Jezerním městě, tudíž ho strženim mostu namíchnete a jako bonus možná i sestřelite během přeletu.
Rozhodne velice kvalitni kniha, avsak nikoliv to neujuzasnejsi, co jsem kdy cetla.
Kdyz si clovek vezme do ruky dnesni bestsellerove autory, kteri se radi cvachtaji v histrorickych nametech - treba Dan Brown nebo pani Gabaldon, takovi ti, co skutecne pritahnou zlaty ranec svemu nakladatelstvi - tak jejich dila se co do kvality nevyskrabaji Sinuhetovi ani na paty. Asi maloktera kniha me tak vzdelala jako tato. Vsechny stripky z tehdejsiho zivota vrele bastim vypraveci z ruky, ponevadz jeho informovanost o tematu je naprosto fenomenalni a uveritelna, nikoliv jako z Googlu a Wikipedie. Jak bychom se jako lidstvo asi sofistikovali, kdyby takto vzdelani byli vsichni autori a krmili nam historii, humanismus a spolecenskou inteligenci touto neformalni cestou romanu.
Na druhou stranu to ale neni zadna jednoducha cetba (uz ten pocet strach, tahla jsem to v kabelce a hned bych to pouzila v sebeobrane, kdyby bylo nutno). Ze mezi tolika stranami nebudou hlucha mista? Tak o tom si nechte zdat. Osobne me stvala cast o nabozenskem fanatismu v Thebach a ta potvora Nefernefer. Nejvice me bavily Sinuhetovy cesty po Syrii a Babylonu. Jsem disciplinovany ctenar, dala jsem to, ale ctenarsky orgasmus se nekonal.
Jak rikam, velice kvalitni kniha, ale ze ji nekdo odlozi je taktez naprosto pochopitelne.
Skvělá kniha. Dle mého názoru mnohem lepší než Orwellovo 1984, které mě ke konci pouze deptalo. U Fahrenheit má člověk celou dobu pocit naděje a také běh světa, kdy se lidstvo motá v kruhu a z každé katastrofy se vyhrabe jen o malý ale přeci jen významný chlup lepší, dává větší smysl a pocit realnosti. Takže jo, lidi sice jsou čím více zblbli, ale také přibývá nás ostatních exotu, kteří třeba vůbec nevlastní televizi a místo toho čtou, věnují se kreativní činnosti, vlastním dětem nebo jeden s druhým mluví. Také mě pobavila myšlenka, že pokud nechcete, aby lidé samostatně přemýšleli, dejte jim kromě TV také nadbytek sportu. To opravdu trochu připomíná současný trend.
Jediné, co mě mrzelo, byl krátký výstup Clarissy. Taková hezká postava a těch scén s ní bylo tak málo...
Knihu jsem cetla uz potreti a pomalu se z toho stava tradice, ktera je pro me spojena s podzimni a predvanocni atmosferou. Je to velkolepe dilo a take zjistuji, ze me pokazde nejvice bavi jina cast. Tentokrat to byly kapitoly o Lorienu a zaverecna kapitola o rozpadu Spolecenstva. Sama a Froda poji i v literarnim svete nevidane pratelstvi. Aragorn je samozrejme moje oblibena postava, ale prekvapive je moji dalsi oblibenou postavou prave knizni Sam, nikoliv ten filmovy. Navic je kniha psana skutecne uslechtilym jazykem. To se pozna predevsim na originalni anglictine, kdy je vypraveni velice vytribene a na urovni. Asi proto se nektere postavy zdaji byt trochu vzdalenejsi nez ve filmu (Pipin, Smisek, Gimli), protoze v knize mluvi velmi vytribene a spisovne.
Říkala jsem si, že si přečtu to české povídání se zvířátky, ale dostalo se mi napínavé a originální četby světové úrovně. Jedinečný je především jemně ironický humor, kterým je prodchnuto celé dílo a ne např. účelově jedna postava. Prostřední část předcházející válce je nejdelší tj. pro mnohé asi nejnudnejsi, ale to odpovídá reálnému vývoji. Je mnoho varovnych signálu, dlouhá léta opakovaných chyb, až teprve po této části se svět efektivně a totálně zmasakruje v kratickem čase. Čapkova kniha je zkrátka plná nadčasové moudrosti, holt ještě napsaná za doby, kdy spisovatele chtěli lidi vzdělat a psali knihy s vyšším významem než je prodani milionů kusu paperbacku a laciná hollywoodská sláva.
Jen škoda, že kromě o mlocich taky nepsal o ženských, snad by ho býval dodnes četl celý svět.
Povinnost pro každého, kdo se zajímá o Irsko, protože málokterá kniha tak dokonale zachycuje podstatu této země. Ovšem i bez toho je to asi ten nejčtivější memoir, co jsem kdy měla v ruce. Pohnuty osud Franka by přiměl k citu i kámen. Ale zase tak hrozné mi to nepřišlo právě proto, s jakou lehkostí to bylo vyprávěne. Nejen sociální realita, ale i zamrzly katolicismus je něco, co z Česka fakt neznáme a je proto fascinují, jak to tato kniha dokáže přiblížit.
Pribeh je neskutecne chytlavy, vtipny a dostatecne originalni, coz se ve fantasy pomalu uz ani nevidi. Popravde jsem od ceske autorky fakt necekala, ze me to tak smete a ja kvuli tomu i pripalim obed. Jedine nebezpeci vidim potencialne v tom, ze prvni dil bude zdaleka nejlepsi a ostatni se na nej uz budou jen tezko dotahovat. A dikybohu, ze jsem se ke kniham dostala az ted, kdy je predposledni dil uz v nakladatelstvi. Zenskym autorkam se snad da verit, ze sve zapocate veci dokoncuji, ne...
Čekala jsem hodně ani ne tak kvůli komentářům jako faktu, že tato kniha byla v mé knihovně více jak rok nedostatkove zboží. Nakonec jsem do ní rezignovane zainvestovala v originále a četba mě naprosto pohltila. Zamilovala jsem si Attica a Scout (přezdívka Jean Louise v aj), téma míry spravedlnosti dle odstínů pleti a společenského postavení považuji za aktuální i dnes a moc se mi líbila lidskost chování Attica. Lekce, které se dětem dostalo, že tento svět není fair, že skutečná odvaha je neprestat bojovat za správnou věc i s vidinou jisté prohry a schopnost vcítit se do jiného člověka, dělají tuto knihu z mého pohledu tak hodnotnou. Nikoliv nějaký action děj, kniha spíše vyniká morální hodnotou než komplikovanymi dejovymi zvraty. Pro mě je toto dílo vrcholem spisovatelstvi, kniha, jejíž existence má hlubší smysl.
(SPOILER) Mě kniha mile překvapila. Milostné scény jsou realisticky a vkusně popsané, je jich tak akorat, navíc nádherné popisy přírody a komplikované charaktery postav doplňuji příběh. Vztah milenců je o něco méně romantizovany než čím nás krmí Hollywood, takže to někoho může zklamat: Například to, že muž hned nepíše básně a nevykřikuje miluji tě, že žena se nejdřív musí naučit užít si sex a uvolnit se, často vedou těžké rozhovory apod. Těším se na porovnání s nejnovějším zfilmovanim od Netflixu a značně pochybuji, že v něm bude milenec o 10 let starší než lady Chatterley, ženatý a snažící se o rozvod či mít dítě z prvního manželství. To jsou právě ty neesteticke věci každodennosti, kterým se Hollywood vyhýbá.
Co se feminismu týká, tak záleží na tom, co čtenář pod tímhle pojmem chápe. Pokud je to takzvaná samostatnost ženy, která chlapa nepotřebuje a maximálně ho využije pro svoje uspokojení, tak to lady Chatterley fakt není, možná tak její sestra Hilda, ta vidí ve všech chlapech blbce a ač má děti, tak nikdy nejsou s ní. Pokud je feminismus chápán jako svobodná volba ženy, jaký život bude žít a s kým, tedy i to, že se někomu oddá a chce s ním mít dítě bez ohledu na jeho původ, věk a společenské předsudky, a to že se odváží uvědomit si vlastní sexualitu, tak je to feministicke dílo.
Konkrétně ta společenská kritika v díle se někdy blbě čte - kritizuje se industrializace, kapitalismus, absolutní a pokrytecke puritanstvi, které z lidí dělá hlupáky (např. zděšení, že krásná žena taky s*ere). Myslím, že Lawrence viděl ideál společnosti a naději pro budoucnost právě ve společné lásce a sexuálním spojení, takový návrat do lůna přírody a k podstatě věcí, tzn. Vztahy na základě lásky a ne společenského postavení /závazků a práce zaměřena na zajištění živobytí (např farmarstvi, kovářství aj řemesla) a ne na konzum (cela industrializace).
Na začátku jsem si říkala, že někdo publikoval svou diplomku, tak suše to bylo napsané. Ale v určitém bodě se začal odvíjet příběh a to i docela zajímavý. Uznávám, že kniha krásně dokumentuje a popularizuje jinak zapomenutou část naší kultury. Jen holt postavy byly všechny celkem nesympatické a nebyl tam jediný osud, který by nešel do extrému. No, nebylo to celkově špatné a ke konci se mi to četlo i docela plynule, ale můj osobní favorit to asi nebude.
Opravdu krasne a dojemne pribehy a to rikam jako nekdo, loho rybareni nezajima a uz vubec bych neschvalovala zabijeni takovych kvanta ryb. V knize jsou zmineny i hrozna temata koncentracnich taboru a utiskovani Zidu, ale presto se to cte s lehkosti a to je skutecne mistrovske dilo, na kterem ma spoluautorstvi sam zivot.
Skutečně milé čtení plné krásného jemného humoru. I kdyby vám zahradničení nic neříkalo, tak vás kniha zaručeně pobaví a bude se lehce číst. A to je dost co říct, neboť kniha nemá specifický děj ani hlavního hrdinu - ona skutečně popisuje zahradničení. Jelikož mám také (balkonovou) zahrádku, tak jsem se v mnohém jednání i poznala.
Toz hodne husty. Ctenar jen nesmi ocekavat akcnak od prvni stranky, protoze kniha se cte do poloviny jako roman s perfektnim vykreslenim postav a prostredi. Teprve druha polovina je hororova a zaver knihy je neskutecna brutalni jizda. King udajne filmove zpracovani teto knihy nema rad a vzhledem k tomu, ze konec je opravdu jiny, chapu proc.
Zkratka za me naprosta spokojenost. Uz jsem od Kinga cetla par zvejku a pristupuji k jeho dilum proto s reservou. Jeho knih uz je hodne a ne kazda se stane legendou, to se rozumi. Osviceni ovsem takovou legendou je.
Je to teprve moje třetí Brownova kniha, ale už teď mě omilani toho samého receptu nebavilo. Langdon je z nevysvetlitelnych důvodu starý, přitažlivý a samotář zároveň, vždycky dostane jako společníci nějakou úchvatnou mladou kost a vrazdici zaporak je vždycky náboženský fanatik s pohnutym osudem. Rešerši má sice dobrou, ale kapitoly jsou velmi krátké a vždycky to roztříští celý příběh. Třeba je tu samostatná kapitola o tom, jak postava prochází chodbou o 3 stránkách a pak v další kapitole je zas jiná postava a její úhel pohledu. Symbolika je v tomto díle slabší a Winstonuv vývoj byl předvídatelný. Co se tajemství týká, tak jeho společenský dopad byl trochu přehnaný.
Celkové hodnocení tedy je, že kniha mě neurazila, ale ani nenadchla.
Fenomenální.
Tohle není kniha o ději, ale o postavách a jejich osudu. Prvních 400 stran mě jen bavilo, zbytek mě naprosto fascinoval.