VěraČamková komentáře u knih
Rozhodně jsem od autorky čekala víc, kniha povídek mě docela zklamala. Tak snad příště, no.
Zdařilá detektivka se zajímavým námětem, která se četla sama. Bavila mě.
Když se chce člověk začíst do detektivky, která nezklame, je Jeffery Deaver celkem volba na jistotu. Je tomu tak i v tomto případě.
Téma často používané a bohužel v životě stále reálné. Na pohled šťastné a spokojené manželství, ale když se zavřou dveře ... To se dá číst vždycky. Tedy pokud to někdo právě nezažívá na vlastní kůži ... Brr
Rozhodně jsem čekala víc, než to, co mi kniha "nabídla"... Příběh mě nijak zvlášť nezaujal, konec byl jako z červené knihovny, no, určitě kniha, ke které bych se už nikdy nepotřebovala vrátit.
Velice zajímavé a hlavně propracované téma. Nejdřív jsem byla zaskočená "bestiálním řáděním" psychopatického vraha a nedokázala pochopit všechno, co se kolem toho dělo. Ovšem když člověk nahlédl do "druhé linie", bylo to mrazivé a ohromující, stejně jako celý příběh. Skvělá knížka.
Ani já jsem nebyla z knihy nadšená a moc mě nebavila. Dočetla jsem jen s obrovským sebezapřením, dvě dějové linky, ovšem zvláště ta z Egypta, mě nebavily, jsem ráda, že "to mám za sebou".
Knihu jsem si díky čtenářské výzvě znovu přečetla a prostě úžasná. Pro mě je to klenot, který je potřeba si hýčkat. Humorná i plačtivá zároveň, nesmírně laskavá a lidská, pro mě srdeční záležitost.
Kvůli čtenářské výzvě jsem oprášila knihu od Fredrika Backmana. A jako matka sice již odrostlého syna, opět smekám před laskavostí a lidskostí, kterou ve svých knihách autor fakt nešetří. A navrch humor, který mě vážně baví.
Na rozdíl od Bábovek mě knížka moc nebavila, ale dočetla jsem, no.
Jedna ze severských detektivek, co se neomrzí. Rozhodně mě nezklamala.
rychlé odpočinkové čtení pro letní odpoledne. Každá povídka jiná, po náročné četbě jiných knih, proč ne?
I když je kniha slabší, než první díl, který mě totálně odrovnal, nemohu říct, že bych se nebavila. Humor je koření života a díky za Evžena Bočka.
Několikrát jsem "ztroskotala" u začátku knihy, takže byla odložena. To se opakovalo, dokud jsem to nepřekonala a konečně se začetla, ale moje pocity jsou díky nejasnému konci ve výsledku rozpačité. Proto jen čtyři hvězdy. I když téma holocaustu v jakékoli knize je třeba připomínat neustále.
Velmi náročné čtení, na které jsem si musela vyhradit hodně času. Téma se samozřejmě nedá "vecpat" do tenké knížky, ale v dnešní době přečíst poctivě téměř 700 stránek, je těžké. Žítkovské bohyně tato kniha rozhodně nepřekonala.
Tak tohle byl úlet letošního roku. Knížku jsem objevila v jedné autobusové budce na "smetišti" dějin, tak jsem ji jen oprášila a pustila se do čtení. Stačilo mi jedno letní odpoledne :D Nojono. Už mi není třináct několik desítek let, ale vrátila jsem se do té doby a kupodivu mě knížka chytla.
Knížka mě nijak zvlášť nebavila, dočetla jsem už jen spíš z povinnosti. Podruhé už bych si knihu číst nepotřebovala.
Klasika, příběh stále aktuální, ale ne můj šálek čaje. V podstatě jsem se je donutila k oprášení povinné četby. Raději mám severské detektivky nebo četbu, co vyloudí úsměv na tváři.
Ladislav Zibura nikdy nezklame, když si člověk potřebuje zlepšit náladu. Jeho autíčko PRO MINTE ve tvaru automatické pračky mě fakt odrovnalo. A protože sama ráda Českou republikou brouzdám místy známými i těmi "bohem" zapomenutými, byla pro mě kniha dvojím balzámem na duši.