verculka
komentáře u knih

Souhlasím s tím, že s názvem tahle kniha nemá moc společné a ze začátku jsem měla problém s části o její lásce. Chápu, že tato část tam svým způsobem musí být, aby pak víc "vyzněla" ta krutost, kterou lidi zažívali v koncentračích táborech. Příběhy, které zažili lidí zpomenutí ve knize jsou šíleně. Nikdy nepochopím jak si tohle můžou dělat lidi mezi sebou... Možná ještě horší je, že kolikrát tyhle zverstvá zůstali nepotrestány.
Kniha je jinak čtivá a děkuji paní Violce, že své smutné zážitky sepsala, aby se na tuhle smutnu část lidských dějin nezapomnělo.


Knížka se mi moc líbila. Bylo to takové oddechové čtení. Docela bych ji doporučila k povinné četbě. Rozhodně by asi víc zaujala jak Ilias a Odysea (pokud jsou staíle v povinné četbě).


Tohle byla síla. Nechce se mi věřit, že skutečně existuje takovéto zlo... Jestli autor skutečně čerpal ze svých zkušeností, tak se mi chce zvracet z tvé zvrátěnosti.


Moc krásna kniha, už se těším na druhý díl. Styl vyprávění je velice čtivý. Moc děkuji za přiblížení minulosti,o které jsem nic nevědela.


Veřím, že takhe to může vypadat v hodně domácnostech. Domýšlivá ženská, chlap, který neumí komunikovat a má spněno tým, že chodí do práce, rozmazlené děti.... a nulová komunikace. O to víc si vážím to co mám. Doporučuji všem ženkým co si myslí, že to umí nejlíp a jak moc se snaží, a chlapům co mají rodinu za samozřejmost.


Dlouho jsem váhala zda dát pět nebo čtyři hvězdičky. Ne kvůli knize jako takové ale kvůli obsahu. Knížku jsem musela párkrát odložit bokem. Jako matce se mi četla těžce. O vlčích dětech jsem vůbec nevěděla a moc mě to mrzí. Musím si to nastudovat víc. Ty děti prožily peklo, a i proto na jejich památku dávám pět hvězdiček.


Jak zhodnotit knihu? Asi takhle: čtu a brečím na plné zastávce lidí a je mi to jedno a čtu dál, protože odtrhnout se prostě nedá ... Kniha je napsaná velice čtivě. A souhlasím se smrtí, také mě děsí lidi


Opět mi chvílí trvalo se začíst, ale pak úrazu byl konec. A mě to bylo líto. Elenu jsem začala víc chápat,i když mi pořád vadila její domýšlivost a soutěživost. Ke konci románu mi přišlo,že konečně dospěla a prozřela,viz Nino. Lili asi nepochopím nikdy, ale reakce na její bolest jsem chápala a skoro jsem je probrecela. Moc bych si/jí přála lepší konec.


Knižku jsme četla na doporučení a čekala jsme něco úplně jiného. Prvníma stránkami jsem se překousavala, ale pak...pak mě to tak chytlo. Knížka je psaná velice čtivě a poutavě. Hlavně se mi líbila myšlenka, že nikdo není dokonalý a každý dělá chyby, i bohové :)


Vůbec nevím co napsat. Tohle se četlo težko, ne že by kniha byla napsaná špatne. Právě naopak. Ale ta představa co se tam dělo, čeho všeho jsou schopni lidé ... Tuhle knižku jsem musela hodně dlouho vstrebávat a číst pomalu. Rozhodně hlasuji, aby knížka patřila mezi povinnou četbu na školách!


Tohle byla jízda! Neskutečná kniha. Jak já jí prožívala. Jak jsem fandila Georgovi a nenáviděla Nancy, možná ještě víc než Kay.
Co dialog to radost. Prostě nevím co vypichnout víc. Rozhodně si ji ještě jednou přečtu. Za mě dokonalá kniha.


Přijde mi, že až teď, 34 let po tragédii něm některým vlastně došlo jak nebezpečné to celé bylo a že bychom měli každý den dekovat lidem co se obětovali a byli nasazení na uklízeci a zabezpečovací práce. Nikdy se o nich nemluvilo. Dost dlouho se tutlalo jak moc nebezpečné to všechno bylo. Čest vaší památce a děkujeme!


životní osudy tří sester byli velice zajímavé a rozhodně by si zasloužili větší pozorost. Styl psaní mě ale moc nebral, asi nejvíc mě oslovil epilog. Sagou bych to rozhodně nenazvala, ale i tak moc děkuji za přiblížení života a doby, která měla veliký vliv jak na českou tak slovenskou historii


Velice zajimavý životopis ješte zajimávější ženy. Občas je ale text melodramatický a inklinuje spíš k červené knihovně. Ale i tak, paní Alva vedla velice zajímavý život.


Přímo luxusní čtení!! Přečetla jsme ji za jeden den a všem moc doporučuji.


Ze začátku jsme se začítavala těžce a pak mě to vtáhlo a nemohla jsme se od knížky odtrhnout. Moc hezké čtení.


Moc krásna kniha. Druhá světová válka z pohledu dětí. Občas i docela úsměvná, ale rozhodně moc smutná.


Kniha, psaná velice svižně, vás donutí se zamyslet nad tolika věcmi, o kterých jste předtím nikdy nepřemýšleli. Četla jsem ji v době kdy v Americe proíhala akce Black life matters a o to silnější žážitek to pro mě byl.


Na knihu jsem se neskutečně tešila. Po přečtení Podbrdských žen, jsem si říkala, že tohle bude pecka. Asi jsme měla veliké očekávaní... a asi jsem přečetla hodně knih s vojnovou tématikou, protože melancholie a "utrpení" hlavní hrdinky mi prišlo v porovnaní s tím co se dělo za války jako směšné. Měla každý den teplé jídlo, teplo domova, milujícího manžela, zdravé děti, které vlastně neměla ráda. Celkově mi vadil a styl psaní, kde se vlastně nic nedělo, občas nějaký rozhovor a jen popis okolí a přírody. A závěr.. kde byl vlastně závěr? Přišlo mi to, jakoby to chtěla autorka už ukončit čím dřív. Z témy se dalo vytěžit daleko, daleko víc.
