Verkavcelka komentáře u knih
Rodina, 3 generace žijící pospolu. Autor popisuje jeden den života této rodiny. Zabývá se city, vztahy, zabíhá do minulosti každého z nich. Donutí k zamyšlení nad tím, že bychom neměli hned odsuzovat.
Čtení mě bavilo. Líbilo se mi, že jednotlivé kapitoly nejsou dlouhé a nemusím tak dlouho čekat na vysvětlení předešlých situací.
Do knihy jsem se musela včíst. Zajímavé bylo hledání vraha vědeckými metodami. Vracet se k ní nebudu.
Pro dnešní dobu roztomilé čtení. Třetí příběh Irči a Lexy je vyprávěním hlavní představitelky Irči, která se vrátila z penzionátu, kam byla odeslána rodiči na konci 1. dílu. Je o stále trvající lásce k Lexovi, o pocitech v zamilovanosti, kdy jí každým dotykem projíždí teplo do celého těla, o úctě k rodičům a těšení se na budoucí společný život s Lexou.
Kniha je psána před 100 lety a tudíž překvapí i některé výrazy. Např. když chtěla Irča nový koupací trikot, kde by byly vidět ramínka a byl by krátký, mamička ji chtěla napravit sápadýlkem, což je metla, kterou se napravují zvrhlé chutě angorskému kocourovi.
Výborná kniha, tito lidé mají můj obdiv.
Líbí se mi, že autor zmiňuje historii Konga a tím mi tuto zemi víc přiblíží.
Kniha mě bavila, zajímavé téma, nádherně psané.
"Je neuvěřitelné, jak se za podobných historických situací opakují tytéž chyby. Už od doby lovců mamutů. Člověk je ještě stále ve své podstatě lovcem mamutů. Mamuti už sice dávno neexistují, ale člověk se dodnes žene za co největším kusem masa. A všechna civilizace a všechna kultura jsou jen na to, aby tuto jeho prapodstatu maskovaly."
Rozhodně si tuto knihu přečtěte. Obohatíte se o velmi zajímavé informace, které se z běžných článků nedovíte.
Moje první kniha od této autorky. Skličující na příběhu odsunu brněnských Němců je chování našich českých lidí. Vždy jsem jen slyšela, jak se chovali Němci, ale že by i naši byli tak krutí... Jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou, doporučuji.
Knihu jsem dostala od kolegyně, která miluje psi, že budu nadšená a tak. Nadšená nejsem, ale nehaním ji. Jde pouze o to, že mi psi "nic neříkají". Přečetla jsem si ji jen proto, že se mi hodí do Čtenářské výzvy - Kniha žánru, který běžně nečtete.
Tuto knihu jsem našla při úklidu babiččiny knihovny. Podle data vydání je ještě po její mamce. Hodila se mi do Čtenářské výzvy 2018. Je to takové něžné čtení o první lásce, kdy prožíváte každý pohled, dotek. Irča ctí rodiče, mluví o mamičce a tatíčkovi.
Není ovšem pravda, jak se píše v popisu knihy, že Lexa je montér. Je bankovní úředník.
Kniha se mi líbila, zajímavé je řazení a použití některých slov, ale je přece vydána před 100 lety.
Lékaři bez hranic mají můj obdiv. Co prožívají, v jakých podmínkách pracuji. Moje první kniha tohoto žánru.
Výborné čtení. Příběh z 2. světové války o změně postoje a chování dvou slušně žijících bratrů Stranglových. Nesoudím je, těžko můžeme vědět, jak bychom se v tak příšerné době, plné strachu a obav o život, zachovali my. Já osobně bych zešílela.
Ze začátku jsem knize nemohla přijít na chuť. Zhruba v druhé polovině mě chytla a seděla jsem u ní, dokud jsem ji nedočetla. Přesto se k ní vracet nebudu.
Bydlím v místě, kde mnoho lidí potkalo to samé o čem autor píše. Museli opustit svoje domy, které byly zatopeny kvůli stavbě vodní nádrže na řece Želivce. Želivská přehrada správně Vodní nádrž Švihov. Kniha Rybí krev mi tuto skutečnost připomněla, ten smutek, stěhovat se tam, kam nechci proto, že kdosi naplánuje. Zůstává ve mně pocit melancholie.
Dlouho jsem od Remarqua nic nečetla. Do této knihy jsem se zpočátku nemohla začíst. Z příběhů lidí - emigrantů - ve mně zůstává smutno.
Krásné čtení, spokojenost.Kniha mě tak pohltila, že po celou dobu čtení jsem měla takový nutkavý pocit varování, který vyjádřil sám autor v kapitole "Autor mluví sám se sebou".
"Člověk by křičel, když se tak na to kouká.Řval by a zvedal obě ruce, jako by viděl vjíždět vlak na špatnou kolej.