Verousek komentáře u knih
Pokud to tak mohu říct, tak "povinná četba" první třídy :) na tuto knihu mám hezké vzpomínky, dostala jsem ji první den ve škole :)
Tuhle hru jsem se rozhodla přečíst na základě doporučení mé učitelky češtiny, která o ní pěla chválu. Musím ale říct, že já jsem se nedokázala začít. To vlastně ani nejde, když hra je vlastně o ničem - proto absurdní drama, ale stejně mi hra přišla hloupá. Mám ráda různé srandičky, ale tahle hra mě vysloveně štvala. Určitě bude mít něco do sebe, ale asi jsem ještě nedorostla, protože pravá podstata mi zatím uniká...
Knihu jsem přečetla běhěm pár dní :) dozvěděla jsem se zbývající informace o Anně Boleynové a jsem docela ráda :)
Hra se mi velice líbila :) myslím, že se bude líbit ještě několika generacím, protože myšlenka, která je v ní zachycena jen tak nezastárne :) nehledě na filmy, které se touto hrou inspirovaly :)
Dílo se mi líbilo. Bylo to velice dobře zpracované a rozhodně se k němu ještě vrátím. Rozhodně se řadí do povinné četby, ale řekla bych, že přečíst si tuto knihu by nemělo být z nutnosti zaplnit prázdné místo v četbě, ale potěšení
Tato kniha mě opravdu dostala. Úplně mě pohltila (v tom správném slova smyslu). Musela jsem číst a číst, protože dané téma je sice mému srdci vzdálené, ale dílo je velice poutavé.
Velice silný příběh. Úžasné, ale děsivé. Primo Levi v knize líčí růst samostatného sociologického systému na poli smrti, moci a bezmoci. Čeho všeho je člověk schopen, pokud je nucen bojovat o holý život?
Miluji kouzelný svět Harryho Pottera a J. K. Rowlingová je mi svým působením sympatická, to ale neznamená, že bych od ní potřebovala číst každé slovo. Mít ji na promoci a slyšet ji ve chvíli, kdy ukončuji jednu životní etapu by pro mě jistě bylo krásné, ale přeci jenom tištěný projev už nemá takovou sílu, kterou mu částečně propůjčovala daná chvíle. Projev to není špatný, ale nemusel by se hned tisknout. Ne všechny ilustrace v knize jsou povedené, ale přeci jenom tam něco být musí, aby text nedoprovázely holé stránky. Zajímavé na přemýšlení, nicméně daly by se v něm najít chyby a nedostatky, které se jinak v momentu těšení na diplom ztratí.
Z hlediska pohledu na spisovatelčinu osobnost mě však překvapilo, kolik toho její projev je schopný o ní říci.
Dokonalé a vtipné, dalo by se říci až absurdní. Bohužel to také znamená, že to nepochopí každý (což - jak se zdá - je požadavek dnešní společnosti). Škoda, že díla takovéhoto kalibru se dnes už skoro nevydávají. A pokud ano, nutně hned musí získat nálepku klasika, což je uvrhne v zapomnění...
Asi nenapíšu nic, co by přede mnou ostatní již nenapsali. Oproti ostatním dílům relativně dost slabé, hodně postav a tím pádem hodně představování, oproti předchozímu dílu docela zklamání. Kdyby tohle byl první díl, který by se mi dostal do ruky, nic by mě nevedlo sáhnout po dalším.
Na druhou stranu některé věci přinesli touhu číst dál a dozvědět se pokračování, takže doufám, že se následující díl vrátí na pětihvězdičkovou úroveň, jak jsem tomu byla zvyklá u předchozích.
Máme doma kocoura a ten občas vypadá jako lemur. Pusheen mi ale ukázala, že se nemusím bát této chlupaté divnosti, co se mi schovává pod postelí, protože košišty můžou vypadat různě. Úžasná kniha!
První kniha se mi líbila, tahle ale byla lepší. Úžasné básničky, brečela jsem u nich smíchy!
Naprosto souhlasím s komentářem uživatele jethro.tull. Čekala jsem mnohem víc od pokračování Milénia. Je to série, která mě naprosto nadchla a opravdu jsem očekávala, že pokud se někdo rozhodně pokračovat v této sérii, bude to pokračování, které taktéž vystřelí čtenáře na Měsíc jako předchozí knihy. Bohužel se tak nestalo. Chápu, že trilogie zažila obrovský úspěch a je pak těžké srovnávat její pokračování, když autor má jinou náturu než autor trilogie a nemůže mu nikdo upřít, že do toho chce dát i kousek sebe a je to přeci jen jeho dílo. Ale pokračování je prostě pokračování a Lagercrantz se sám upsal k tomu, co bude dělat a jaké má plnit očekávání. Myslím si, že se tady asi čtenáři Milénia začnou dělit na dva tábory - ti, které pokračování uspokojilo, protože prostě znovu chtějí zažívat adrenalin této detektivky a druhý tábor, tvořený lidmi jako jsem třeba já, kterým kniha od Lagercrantze prostě nestačí. Dovedu i pochopit, že se chce někdo přiživit na slávě autora, jeho knih a pokračovat v něčem, co i jeho samotného třeba baví a láká, ale samotný zájem o něco prostě leckdy nestačí. Zvláště pak nechápu, proč autor, jehož knihy jsou i tady na databázi hodnoceny docela přívětivě, se musí takhle (podle mě) snižovat.
Krásná kniha, rozhodně se k ní ještě někdy vrátím. Akorát se mi občas zdálo, že to textově nesedí, ale to pravděpodobně bude vina překladu.
Při čtení této knihy jsem měla pocit, že se nacházím uprostřed víru. Čím víc jsem se stránkami prokousávala do středu knihy, tím větší pocit hnusu mě jímal. Když už jsem si konečně zvykla na Bruce a jeho libůstky, začal vír děje nabírat nové obrátky a já se ocitla zase na začátku - opět jsem začala poznávat, ale z jiného soudku. To, co se totiž postupně a lehce objevovalo, se najednou plně prodralo na povrch a vmetlo mi do tváře novou stránku poznání. Celou dobu jsem při čtení prožívala různé pocity a přece o pocitech umění je.
Z knihy Horrorstöre mám trochu smíšené pocity. Jako asi každého, i mě zaujal obal knihy – není tady o čem spekulovat, kniha, která vypadá jako katalog prostě zaujme. Celkově je kniha provedena hezky, pojetí je nápadité. Právě asi tohle je při hodnocení ta složka, kterou bych chtěla vyzdvihnout. Jsou tady zajímavé jednotlivé detaily, například úvod každé kapitoly (hlavně od druhé půlky knihy), který je až ironickým zpodobněním toho, jak obchod funguje a co nabízí. Také velmi kladně hodnotím to, že kniha se nějak prezentuje, ale nabízí něco jiného, stejně jako u příběhu, ve kterém je budova i s jiným než jen s očekávaným obsahem. Příběh už je ale něco naprosto jiného. Po prvních pár stranách jsem si říkala, že to začíná relativně dobře, ale pak bohužel přišlo menší zklamání. S postupem stran obsah ztrácí kvalitu a závěr už je relativně chabým vyvrcholením něčeho, co začalo slibně. Některé momenty vyznívají hodně ironicky, i když by pravděpodobně neměly. Právě tyto všechny věci na mě při hodnocení působí tak, že jsem zmatená, protože kniha vypadá velmi dobře, představuje určitý nápad, ale autor rozhodně nevyužil veškerý potenciál, takže spousta věcí zde vyznívá naprázdno, nebo dokonce kazí dojem z díla. Knihu bych určitě doporučila, protože je zajímavým představením nápadu, nicméně je nutno brát v úvahu slabší obsahovou složku.
Kniha Kaziměsti se mi dostala do ruky náhodou, musím se přiznat, že mě při výběru zaujala především obálka. Což je ve výsledku docela paradoxní, protože obálka se mi líbila daleko více než obsah a podle toho jde i soudit, že dle obálky se opravdu vybírat kniha nedá. Dále mě pak zaujal název a musím se přiznat, že víc jak polovinu knihy jsem přemýšlela o tom, proč zrovna „kaziměsti“. Když jsem se to ke konci knihy dozvěděla (žehnám vyvrcholení příběhu, jinak bych se to asi nedozvěděla vůbec), byla jsem docela zklamaná, přišlo mi to trochu chabé.
Po prvních pár stránkách jsem byla udivena nad tím, jak někdo může prakticky přepsat svůj denní režim (nebo svůj vysněný režim??), vydat to, a dokonce mít to štěstí to někomu prodat. Byla jsem zvědavá, kam se kniha posune dál, což se kupodivu opravdu posunula, ale někam úplně jinam, než by se dalo čekat. Což by samo o sobě nemělo být špatné, ale tady se jednalo o posun stylu, posun v linii příběhu. Pokud to tak mohu nazvat, „první“ a „druhá“ část mi vůbec nešla dohromady. Od studentů, jejich divných jmen, prdelí, kocovin a nejrůznějšího zkrášlování se tady příběh posunul až pomalu do „filozofické“ úvahy nad městem, jejich členy a divností, vedle které může člověk žít, aniž by se jí všimnul. Dohromady mi nešla ani škála použitých výrazů – od absolutních kdáků až po výrazy ze spisovné češtiny filozofického rázu. Řekla bych, že se tady hodně mísí autor sám (jeho vzdělání, osobnost), s tím, čím by chtěl být a co by chtěl psát. Navíc nemůžu si pomoci, ale v díle jsem z nějakého důvodu viděla inspiraci Hodrovou a Ajvazem, což zrovna tomuhle dílu moc nepomohlo. Myslím si, že kdyby si autor nechal ještě pár let bez psaní, pak si k tomu sednul a více daný námět propracoval, mohlo by to konečně stát za to, protože námět sám o sobě špatný není a bylo by hezké si něco takového přečíst z pera českého autora, a ne pouze od autorů zahraničních.
Líbila se mi myšlenka papírových měst. Některé okamžiky knihy byly pěkné, ale cesta a hledání poměrně zdlouhavé a celou knihu to zbytečně natáhlo a rozhodně ji to v ničem nevylepšilo
Už na první pohled je jasné, že autor se toho snaží zobrazit až moc. Snaží se vykreslit příběh, podat strašně informací o různých filmech a hercích (je snad tohle novinkový server?) a nabídnout k tomu ještě různé sprosťárny o ženském poprsí. Autor se ale ve snaze vypadat třeba jako Bukowski trochu utnul - je to hrůza. Možná kdyby si pan Delacourt vybral jen něco z mnoha věcí, které v knize zachytil a s nimi s pohrál, vytvořil by lepší dílo. Takhle ale nabízí moc a přitom tak plačtivě málo!
Crescendo že je bestsellerem? Nespletli to? Jak se to mohlo stát? Ne, že by zrovna něco takového prolétlo mou hlavou po přečtení téhle knížky. Nic jsem od ní nečekala, ale stejně překvapila. Ale asi ne tak, jak by někdo mohl očekávat. Rozhodně jsem nečekala, že autorka převezme jiným jejich nápady a semele je do knihy, možná jiné a svým způsobem originální, ale přesto tak stejné jako mnoho jiných, které se v této době vyrojili na trh.
Je opravdu spodivem, že jí to miliony holek žerou. Už po prvních stránkách mi ten děj začal něco připomínat, ale nevěděla jsem co. Pak mi to došlo a už jsem rozhodně nechtěla ve čtení pokračovat. Že autorka napodobí sérii Stmívání, toho jsem si byla vědoma už u prvního dílu. Ale že dokonce přebere ještě něco dalšího, na to jsem si ani netroufala myslet. Ale je to tak. Až nápadně mi příběh připomíná osud jedné dívky ze seriálu Čarodějky. A ne snad? "Je to anděl a ona čarodějka a proto se nemohou milovat. Nemůžou dělat nic, protože je někdo hlídá. Svou lásku musí skrývat. Pak se rozejdou, ale jen kvůli zlovůli jiných. Přesto se ale pořád snaží, aby jim to vyšlo.¨" ve zkratce
Není to směšné? Dala dohromady knížku, která se musí líbit už jen z toho důvodu, že je tam namleto všechno, co se holkám na jednotlivých věcech, že kterých to složila, líbilo!!!
Nejsem zklamaná, protože jsem nic extra nečekala, jsem jen naštvaná, jak někdo něco takového může udělat a u ostatních mu to hladce projde