Verousek komentáře u knih
Kniha se četla velice dobře, líbilo se mi, jak autorka postupně budovala napětí. I přes určitá klišé si Prokletý rok zachoval originalitu. Celkově mám z knihy dobrý pocit, zároveň se však nemůžu ubránit myšlence, že mohla být ještě o trochu lepší - proto i mé hodnocení čtyři hvězdy. Leckdy se autorka snaží překrýt hluchá místa v textu takovým tím - vždyť ono to tam je vepsané mezi řádky. Týká se to několika událostí (které zmiňovat nebudu, abych něco neprozradila budoucím čtenářům) a není to nic, co by příběh rušilo, ale štvalo mě, že momenty, se kterými si autorka nedokázala pořádně pohrát, jsou tímhle "skryty". Ne každý čtenář je idiot, takže nás přece takhle nemusí balamutit, ne? :)
Musím se přiznat, že básně nejsou zrovna můj šálek kávy, protože jsem se ještě nenaučila trpělivosti při pomalém klidném čtení, abych si je mohla dostatečně vychutnat. K této sbírce jsem se dostala vlivem masivní pobídky okolních čtenářů a musím říci, že jsem trochu na rozpacích. Kniha se mi zároveň líbila i nelíbila. Ze čtyř částí se mi líbila druhá a třetí. Místy jsem obdivovala, kolik věcí se dokáže vtěsnat do tak malého prostoru slov, hlavně jsem ale byla unesena hlubokými emocemi, které jsou mi známé i vzdálené zároveň. Celou knihu doplňují minimalistické ilustrace, které nicméně knihu náramně doplňují a spolu vytvářejí pozoruhodný celek. Z čeho jsem však byla na rozpacích (a co se mi nelíbilo), byla první a čtvrtá část knihy. Tam jsem měla silný pocit, že se autorka snaží knihu dostat do pozice, jež nikdy nemůže mít, místy na mě sálalo lehké pozérství. Tematika knihy je místy velmi těžká a nemám právo soudit autorky zpracování, přece jen si ale myslím, že by těmto částem lépe posloužilo beletristické zpracování.
Relativně slibná anotace, příslib úžasně chytrého detektiva, zajímavého děje, ovšem v konečném závěru nikterak uspokojící kniha. Máme tady předpoklad brilantního právníka/detektiva, který by svými schopnostmi dokázal předehnat Sherlocka Holmese. Krásný, inteligentní a s notnou dávkou empatie. Nicméně při bližším pohledu na postavu je patrné, že tento právník dělá pouze svou práci. Je přece náplní pracovních povinností právníka hájit stanovisko svého klienta? Příběh - je opravdu tak dobře zpracovaný, jak se může zdát? Čím víc o knize přemýšlím, tím víc se utvrzuji v přesvědčení, že kniha je tak dobře hodnocena proto, že je na ní lákavý pocit křivdy, která pramení z okolností spojených s druhou světovou válkou než s kvalitou autorem napsaného. Ferdinand Von Schirach si vybral téma, jež rezonovalo českou společností dostatečně dlouho na to, aby se stalo součástí i mladší generace, která jej přijala za své. Neshledávám knihu dobře napsanou, ani v ní nespatřuji žádnou genialitu, vidím v ní jen zakořeněno něco, do čeho má prostě člověk tendenci se angažovat, a proto mu novela přijde dobrá, protože se ho přímo dotýká.
Grafické provedení relativně zajímavé, podtrhává to nápad knih, nicméně si myslím, že sama o sobě kniha nepřináší nic exkluzivního. Postavy jsou naprosto předvídatelné, obsah také. Na této knize nespatřuji nic tak speciálního, aby se dala doporučit. Kniha sice velká formátem, nikoli pak obsahem.
Nádherná kniha! Úžasné ilustrace, krásné vykreslené charaktery postav, kouzelný příběh. Kniha, při jejímž čtení se budou bavit nejen děti, ale i dospělí.
Myslím, že asi takhle vypadají trosky světa Bridget Jonesové.
O Michelle Obamové se toho dá říci spousta, já v ní ale především vidím dámu. Je to žena, která se neohroženě postavila různým životním situacím a zvládla je svým pozitivním přístupem a s grácií. V knize popisuje svůj příběh velmi čtivě a přístupně různým věkovým skupinám. Je to příběh zvídavé holčičky, román o lásce i cesta k poznání. Není to velká kniha pouze tiskem, ale i obsahem. Byla jsem nadšená od začátku do konce. Jsem okouzlena její osobností a ladností slov. Je až neuvěřitelné, jak dokonale dokázala rozebrat důležité otázky týkající se například pozice žen ve světě nebo fungování médií a jejich vlivu. Je mi velkou inspirací. Až je mi zatěžko hodnotit knihu, protože to trochu vnímám tak, že čtením přede mnou vyvstala její osoba sama. Myslím, že vedle prezidenta stále ještě jedna ikona - ikona v podobě jeho manželky.
Neobyčejně obyčejný Markus Zusak. Přes první půlku knihy jsem byla nadšená, celou druhou půlku knihy jsem obdivovala práci Markuse Zusaka takového, jakého ho znám, ale v novém světle. Možná to zní nesrozumitelně, ale takový pocit z něj mám. Začalo to pro mě u knihy Posel a jeho neobyčejné obyčejno pokračuje touto knihou dál. Co jiného říct, kniha je prostě výborná.
Musím říci, že vůbec netuším, jak knihu hodnotit. Přečetla jsem jednu třetinu, víc jsem nezvládla. Myslím, že spíše než rádce týkající se úklidu je kniha deníčkem jedné obsese. Marie Kondo by se měla trochu zklidnit, na chvíli přestat číst knihy a časopisy o úklidu a zamyslet se nad úplně jinými otázkami než je úklid samý. Důležité otázky tady jsou: Proč musím tolik uklízet? Nebylo by lepší přestat hromadit (v případě Marie Kondo čti nakupovat) a začít s věcmi zacházet lépe? Co ekologická stopa, kterou po sobě zanechávám neustálým vyhazováním ne jednoho, ale kupy pytlů odpadu? Když už vyhazuji, co takhle třídit? Co dát pro mě nepotřebné věci lidem, kteří je potřebují? Odpovědí na všechno je podle všeho podle Marie Kondo vyhazov. Nepotřebuješ to - vyhoď to, nenosíš to - vyhoď to. Nevyhodíš to ty - vyhodím ti to já. Až si říkám, zda je tohle normální? Tohle zkratkovité jednání mi celou dobu čtení zvyšovalo tlak. Čekala jsem od knihy rozumné rady, jak se vypořádat s úklidem tak, abych se z toho nezbláznila, čekala jsem efektivní rady, nicméně v podobě této knihy jsem dostala pouze chaos vytvořený neustálým opakováním stejných frází a vyhazováním pytlů s odpadem. Kniha se mi opravdu nečetla dobře, protože neobsahuje žádnou pořádnou myšlenku, kterou bych se mohla inspirovat. V zájmu úklidu (nejen) hlavy bych doporučovala tuhle knihu zavázat do pytle s odpadem a vyhodit - Marie Kondo by mě za to jistě pochválila.
Skvělá kniha. Informace jsou tam podány jasně, stručně, je tam spousta rad, které se dají využít. U některých knih mám problém s tím, že radí pracovat s věcmi, u nichž absolutně nevím, kde je sehnat, nebo jsou finančně přes míru. Autorka zde ukazuje, že člověk nemusí mít bůhvíjakou vymoženost, aby byl spokojený, vystačit lze i s málem, s tak obyčejnou věcí jako je bylina rostoucí na louce, nebo běžné zahrádce. Šikovný pomocník do domácnosti, který ukazuje, že příroda je opravdu matka, jež nám dává vše potřebné pro zdravý život.
Pokračování ze série Inspektorky Eriky Fosterové se mi líbilo daleko více než Dívka v ledu, což byla má první přečená kniha od Roberta Bryndzy. Myslím, že autor už se trochu tzv. vypsal a děj je zde plynulejší a nápaditější. Mám za to, že hlavní slovo, které vystihuje autora, je slovo milý. Je to velký sympaťák a jeho kniha mi přijde milá v tom ohledu, že je pečlivě rozvedená, jsou tam jemné nuance nápadu bez toho, aby to bylo agresivní, či to mělo sexuální podtón. Inspektorka Erika Fosterová je lidská, ale ne uměle (detektivkově), ale přirozeně, autor píše s citem, což beru jako hlavní benefit jeho knih.
Tato kniha asi nepatří mezi ty, které by snesl každý. Úvod je poněkud drsný, až jsem si říkala, jestli i já nebudu spíš ta mírná dušička, jež úvod nepřekousne. Nicméně jsem pokračovala ve čtení dále a žasla jsem, jaká asi musí mysl autora být, když dokáže stvořit takové dílo. Dá se toho v něm najít moc - v knize i v autorovi. Pochmurnost, lásku, depresi, živelnost, leckdy naprosto protikladné prvky. Kniha je velmi čtivá, otázkou však je, kterou její úrovní se čtenář nechá unést. Bude se ploužit depresí hlavní postavy, či Houllebecqovým vzpomínáním na život?
Kniha není prvotinou autora, má však ano a jsem zvědavá na jeho ostatní díla.
Jsem naprosto zklamaná. Příběh je plytký, zbytečně roztahaný, není tam žádný pohyb, žádné napětí. Z hlediska tloušťky silná kniha, nicméně po otevření je patrné, že to činí pouze velká písmena a široký okraj - opravdu to musí být? Absolutně nechápu, čím si kniha zaslužila tak vysoké hodnocení.
Velice silný příběh. Úžasné, ale děsivé. Primo Levi v knize líčí růst samostatného sociologického systému na poli smrti, moci a bezmoci. Čeho všeho je člověk schopen, pokud je nucen bojovat o holý život?
Miluji kouzelný svět Harryho Pottera a J. K. Rowlingová je mi svým působením sympatická, to ale neznamená, že bych od ní potřebovala číst každé slovo. Mít ji na promoci a slyšet ji ve chvíli, kdy ukončuji jednu životní etapu by pro mě jistě bylo krásné, ale přeci jenom tištěný projev už nemá takovou sílu, kterou mu částečně propůjčovala daná chvíle. Projev to není špatný, ale nemusel by se hned tisknout. Ne všechny ilustrace v knize jsou povedené, ale přeci jenom tam něco být musí, aby text nedoprovázely holé stránky. Zajímavé na přemýšlení, nicméně daly by se v něm najít chyby a nedostatky, které se jinak v momentu těšení na diplom ztratí.
Z hlediska pohledu na spisovatelčinu osobnost mě však překvapilo, kolik toho její projev je schopný o ní říci.
Napadá mě mnoho slov, ale asi žádné plně nevystihne, jak naprosto zbytečná a hloupá tahle kniha je. Kdyby některé příspěvky byly alespoň trochu vtipné, ale tohle... Obsah knihy se dá považovat za ubohý. Na takovouhle "literaturu" je škoda plýtvat papírem. Jak ale vidím, má to i pokračování. To jsme to dopracovali...
Dokonalé a vtipné, dalo by se říci až absurdní. Bohužel to také znamená, že to nepochopí každý (což - jak se zdá - je požadavek dnešní společnosti). Škoda, že díla takovéhoto kalibru se dnes už skoro nevydávají. A pokud ano, nutně hned musí získat nálepku klasika, což je uvrhne v zapomnění...
Mangu jsem dostala do ruky relativně nedávno, takže do tohoto světa zatím pomalu pronikám. Oproti třeba Tokijskému ghúlovi se mi tato řada líbí více. Zajímavý (i když někdy předvídatelný) vývoj dějové linky. Musím se ale přiznat, že mi moc nejsou po chuti leckdy oplzné vtípky, které jsou do textu vsunuty. Asi tento druh humoru nechápu, ale přijde mi, že se do této mangy vůbec nehodí. Ale jak se říká - jiný kraj, jiný mrav...
Asi nenapíšu nic, co by přede mnou ostatní již nenapsali. Oproti ostatním dílům relativně dost slabé, hodně postav a tím pádem hodně představování, oproti předchozímu dílu docela zklamání. Kdyby tohle byl první díl, který by se mi dostal do ruky, nic by mě nevedlo sáhnout po dalším.
Na druhou stranu některé věci přinesli touhu číst dál a dozvědět se pokračování, takže doufám, že se následující díl vrátí na pětihvězdičkovou úroveň, jak jsem tomu byla zvyklá u předchozích.