Verousek komentáře u knih

Nádherná kniha! Úžasné ilustrace, krásné vykreslené charaktery postav, kouzelný příběh. Kniha, při jejímž čtení se budou bavit nejen děti, ale i dospělí.

1 30.09.2019

Skvělá kniha. Informace jsou tam podány jasně, stručně, je tam spousta rad, které se dají využít. U některých knih mám problém s tím, že radí pracovat s věcmi, u nichž absolutně nevím, kde je sehnat, nebo jsou finančně přes míru. Autorka zde ukazuje, že člověk nemusí mít bůhvíjakou vymoženost, aby byl spokojený, vystačit lze i s málem, s tak obyčejnou věcí jako je bylina rostoucí na louce, nebo běžné zahrádce. Šikovný pomocník do domácnosti, který ukazuje, že příroda je opravdu matka, jež nám dává vše potřebné pro zdravý život.

1 21.08.2019

Mangu jsem dostala do ruky relativně nedávno, takže do tohoto světa zatím pomalu pronikám. Oproti třeba Tokijskému ghúlovi se mi tato řada líbí více. Zajímavý (i když někdy předvídatelný) vývoj dějové linky. Musím se ale přiznat, že mi moc nejsou po chuti leckdy oplzné vtípky, které jsou do textu vsunuty. Asi tento druh humoru nechápu, ale přijde mi, že se do této mangy vůbec nehodí. Ale jak se říká - jiný kraj, jiný mrav...

1 02.07.2019

Naprostá spokojenost! Příběh super, z malby jsem nadšená! Těším se na další díl.

1 28.05.2019

S touto knihou se mi vždy dobře pracuje. Je přehledná, informace jsou podány jasně. Velice ráda se k ní vracím.

1 01.05.2019

Jednoduše, přehledně, hezky zpracovaná kniha. Přesně takhle si představuji něco, co pro mě má být motivační knihou.

1 26.03.2019

I když právě tohle jistě někdo ocení, kniha je naplněna spoustou informací a z toho důvodu se mi špatně četla. Místy jsem se ztrácela, vůbec se mi ke čtení nechtělo vracet. Knihu jsem četla na zkoušku z historie a přes to, že jsem si ji zvolila sama vzhledem k sympatickému obsahu, posléze jsem se modlila, abych si zrovna tuhle knihu nevytáhla, protože to bylo pro mě jedno velké utrpení. Myslím, že i velké množství informací se dá uspořádat čitelnějším způsobem.

1 21.03.2019

Ze začátku jsem měla velký problém se do knihy začíst, předmluva se mi na můj vkus zdála dlouhá a vlastně mě na začátku po pár stranách nic nelákalo k tomu knihu číst. Vydržela jsem ale a udělala dobře, protože od líčení událostí první světové války dál je kniha dobrá. Od prvotního mísení pocitů chtíče nalézt stopy necuke a dozvědět se něco o rodině, do kterého se prolínal exkurz historií a autorova já, se je možno přenést do období prvních let 20. století, pocitů a následně ukrutností války. To je líčeno s velkým zápalem a nádherně vystihuje dobu. Krásně jsou zde popsány osudy jedné rodiny na pozadí velký událostí dvacátého století.

1 21.03.2019

Kniha Psí rady pro šťastný život má být seberozvojovou, motivační knihou, ve které rady čtenáři udílí pes. Už k této první větě však mám několik výhrad. Za prvé: nesouhlasím tak úplně s tvrzením, že jde o seberozvojovou knihu. Vidím to spíš tak, že sedmdesátiletý chlapík (což sám několikrát zmiňuje) rekapituluje svůj život a vidí spoustu věcí, které mohl udělat jinak a byl by šťastnější. Na tom mi ale nepřijde nic moc seberozvojového, protože to tak obvykle dělá každý, ale jak se říká „pozdě bycha honit“. V každé kapitole je uvedena jedna rada, ale čtenář si to často musí vyselektovat sám, protože Dave Barry dělá mnoho delších odboček, které leckdy odvádějí pozornost od toho hlavního. Řekla bych, že je na knize znát, že autor působil během života jako sloupkař, protože každá kapitola působí jako sloupek, jenž by mohl být samostatně vydán. Co je dále hlavní - rady rozhodně neudílí pes, ale sám Barry, což mimochodem i na pár místech sám říká. I celý text tak působí, pes se z knihy postupným otáčením stran ztrácí. Neviděla bych problém v tom, že rady neudílí pes, ale že se ho tam autor snaží tak moc procpat. Vždyť i ze samotného textu je patrné, že pes nepoučuje, ale spíš Barry od psa odkoukává, když si uvědomí na dané situaci, co mohl udělat lépe. Možná by autorovi také prospělo, kdyby odhlédl od života sloupkaře, jenž sleduje společenské dění, protože místy mi až přišlo jako vylévání si své společenské frustrace.

I když jsem začala trochu zhurta, kniha není pouze souborem negativ, ale má i svá pozitiva. Nejviditelnějším je jistě obal knihy, který vypadá velice mile a svými pozitivními barvami jistě naladí čtenáře k chuti dílo otevřít. Dalším pozitivem shledávám vyjadřování autora, místy je jeho styl psaní velmi podmanivý, což souvisí i s tím, že je kniha místy velmi zábavná, ovšem humor nepůsobí křečovitě, takže se člověk může opravdu od srdce zasmát. Relativně přirozeně Dave Barry představuje sám sebe, jaký je, v jakém prostředí žije. Ukazuje to na jeho celkovou osobnost a líbí se mi na tom, že skrze tuto knihu čtenář může poznat Dava Barryho aniž by ho viděl, natolik dobře se jeho extravertní povaha projevila. Zároveň tím, že se představuje, vykládá o něčem (situacích, momentech), které dobře zná a tím pádem nejlépe předá svou myšlenku, protože člověku je vždy nejbližší to, co sám prožije. Na závěr Barry shrnuje své psaní, ale zároveň také hodnotí pokroky učiněné „na základě rad od Lucy“ – tohle je pak další věc, kterou musím ohodnotit velmi kladně, protože mi přijde sympatické, že všechno autor prvně vyzkoušel na sobě.

Přestože Psí rady nejsou úplně tak psí, a kromě pozitiv jsem našla na knize i negativa, nezavrhovala bych tuto knihu, protože může být milým společníkem třeba na deštivé odpoledne nebo pro chvíle, které se nemusejí zdát tak úplně barevné. Doporučila bych knihu hlavně starším lidem, kteří jistě budou Barryho příhodám více otevření.

1 05.03.2019

Je to tenká kniha, ale přitom kolik toho dokáže člověku ukázat! Obdivuji autorku za všechno, čím si musela projít. Také mě překvapuje, že autorka dokázala popsat tolik šťastných chvíli, když se kolem ní odehrávali taková zvěrstva. Kniha rozhodně stojí za přečtení

1 02.02.2014

Knihu jsem se rozhodla přečíst na doporučení a docela jsem se na ni těšila. Musím ale říci, že jsem docela zklamaná. Když jsem knihu dostala do ruky, hned mě překvapil obal. Kdybych o té knize nevěděla nic, spíš bych ji dala do ruky člověku do 15 let. Když jsem začala číst, místo vzrušení z detektivní záhady jsem spíše cítila nudu. Ta se mými pocity prolínala až do strany 134, kam jsem knihu dočetla než jsem ji odložila. Ani nevím, co říci. Ani ne detektivní thriller ze středověké Cambridge (to stojí na obálce) jako spíš spojení Kriminálky Los Angeles a trochu historie mi to připomíná. Autorka se sice vyjádřila, že nemohla použít středověké názvy, protože by to čtenáře mátlo, ale co z toho potom vyjde? Dle mého názoru buď ty názvy měla použít a dát na konec knihy vysvětlivky, aby to mělo ten pravý říz, jaký bych od takové knihy čekala, nebo se do něčeho takového neměla vůbec pouštět. Jaký to má pak význam? To je jako bych se snažila psát odborné pojednání třeba o psech, ale místo odborných názvů bych použila názvy pro děti...aby tomu všichni rozuměli

1 01.09.2012

Velice zajímavá kniha, která mi pomohla v začátcích s chovem šneků :)

1 17.08.2012

Byli určité chvíle při čtení této knihy, kdy jsem měla chuť někam vyrazit a na pár měsíců se zatoulat a užívat si krásu nenucenosti. Ale tenhle pocit mi dlouho nevydržel. Kniha má své kouzlo, ale já bohužel nejsem schopná ho ocenit

1 15.07.2012

U téhle knihy si říkám, proč jsem ji vlastně začala číst. Viděla jsem film a moc mě nezaujal. Pak jsem slyšela pochvalovat si tuhle knihu od učitelky a řekla jsem si, že je asi povedenější než film (a že to tak bývá) a půjčila jsem si ji v knihovně. Teď bych řekla, že je skoro slabší než film, protože tam byli alespoň někteřé pasáže úsměvné

1 15.07.2012

Musí říci, že z téhle knihy jsem nebyla moc nadšená. Určitě má nápad, ale nedokázala jsem se přesvědčit, abych ji dočetla

1 15.07.2012

Napínavé, zajímavé a přečteno běhěm několika minut (nebo alespoň tak mi to přišlo :)). Edgar Allan Poe nezklamal :) Černý kocour je jen další ukázkou, ale mocně E. A. Poe vládne perem. Musím akorát říci, že mi toho kocoura bylo docela líto

1 15.07.2012

Knihu jsem přečetla celkem rychle a líbila se mi (tedy jak to správě říct líbila...copak se někomu může líbit téma druhé světové války - koncentrační tábory?). Trochu mi připomínala knihu Život s hvězdou, ale to jen ze začátku (myšlenky pana Mundstocka...). Jinak celkově to bylo celkem zajímavě pojato...rozhodně je zajímavé přemýšlet o různých věcech, když si třeba zrovna tuhle knihu přečetete. Rozhodně je zajímavý třeba fakt, že někteří lidé v zahraničí si nepřipouští, že koncentrační tábory vůbec byli...a pak si přečíst třeba zrovna tuhle knihu a vidět hrůzu, jakou lidé prožívali...

1 27.06.2012

Co jiného říct než že jsem čekala víc. Na tuto knihu jsem se opravdu těšila, ale moc mě nenadchla. Bajky byly sice pěkné, ale celkem krátké a Brumbálovi komentáře mi nic neříkali...spíš mi to přišlo jen jako vsuvka, aby kniha nebyla v konečné fázi tak krátká. Obsahuje to sice pět bajek, ale v konečné fázi jen čtyři, protože každý, kdo četl nebo viděl Harryho Pottera například Příběh tří bratří zná...takže prostě čekala jsem víc :(

1 15.06.2012

Tohle je moje oblíbená kniha :) děj je prostě dokonalý :) viděla jsem i film a i ten stojí za shlédnutí :)

1 14.06.2012

Z knihy jsem byla hodně nesvá. Přečetla jsem ji celou celkem rychle na povahu díla a dalo by se říci, že jsem se hodně vcítia do hlavních postav. Nesnášela jsem Humberta a přesto jsem svým způsobem chápala jeho zvrhlou lásku k Dolores. Dolores jsem litovala a přišlo mi to všechno vůči ní strašně nefér. Na druhou stranu musím říct, že mě občas překvapilo její myšlení. Celkem se tomu nelze divit, když vezmu v úvahu, pod jakým tlakem vyrůstala...dílo na mě hodně zapůsobilo- a to jak z dobrého úhlu věci tak ze špatného. Samozřejmě jako literátní dílo geniální..všechny popisy pocitů a tak...na druhou stranu obsah jako takový trochu hrůza. V jednu chvíli jsem se zadrhla a říkala jsem si, jestli vůbec chci vědět, co bude dál...

1 14.06.2012