Veru.nka komentáře u knih

Ani nevím, proč jsem se pustila do čtení těchto knih. Snad jen ze zvědavosti.
Neoduzuji Harryho Pottera, jelikož jsem na filmech o něm vyrostla.
Ale nejspíš už na to nemám ten správný věk.

2 15.02.2013

Povídky od Poea mne nikdy neomrzí.Nelze nedat plný počet bodů :)

2 03.12.2012

Kniha mého dětství.
Přečetla jsem ji snad pětkrát. Nejprve jsme ji museli číst ve škole, ve druhé třídě, po té jsem se k ní ráda vracela sama od sebe. Pamatuji, že se mi v té době strašně moc líbila.
Určitě si ji ještě někdy přečtu a pokud se k tomu nedostanu teď, tak možná až budu mít děti... :)

2 29.11.2012

Když jsem knihu začínala číst, vůbec jsem nevěděla, co od ní mám vlastně čekat. Hrdý Budžes jsem nečetla a období socialismu není zrovna mým šálkem čaje - takže jsem sama sebe překvapila, když jsem se rozhodla dát knize šanci.
Zprvu jsem se nudila. Minimálně polovinu knihy jsem se snažila pochopit, o čem má příběh vlastně být, snažila jsem se v tom hledat i něco hlubšího než popis každodennosti dospívající studentky gymnázia v období socialismu.
Druhá polovina knihy byla o dost zajímavější, už se v ní objevovaly věci, nad kterými se člověk musel trochu zamyslet a snažit se je pochopit a měla i větší spád.
Myslím, že správný dojem z knihy jsem měla až po jejím úplném dočtení. Zůstal ve mně pocit zbytečnosti, marnosti a rozpolcenosti. Jak moc bezmocně se musel cítit dospívající člověk v období socialismu, když věděl, že většina jeho ideálů je nejen nesplnitelná, ale i proti režimu a tudíž může jakkoliv negativně ovlivnit jeho budoucnost? Jak moc bylo těžké pochopit hranici mezi vtipem (či běžnou revoltou, které se dospívající účastní v jakékoliv době proti čemukoliv) a protistátním jednáním? Jak se musel cítit kterýkoli člověk, který se nechtěl podílet na systému, v kterém žil, ale věděl, že nemůže nic změnit a zároveň nemůže ani utéct?
Dobu socialismu jsem nezažila, ale touto myšlenkou - tímhle pocitem (který ve mě ještě tak nějak zůstal) byla prosycena celá kniha. V přímém kontrastu pak hned vedle stály běžné starosti dospívající dívky - jako první lásky a intimnosti, běžné starosti při studiu a podobně.
Nesedl mi způsob psaní - nejsem fanouškem nespisovně psaných knih a méně si je pak užívám. Rozumím, že zde byla nespisovná čeština využita záměrně - k dodání autentičnosti projevu mladé dívky. Osobně to ale moc nemusím.
Také si myslím, že žít v té době, spoustu narážek lépe pochopím. Pár věcí jsem si musela dohledávat na internetu (převážně některá jména mi nebyla známá).
Celkově hodnotím tak nějak průměrně. Nebyla to nejhorší ani nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Ale jako náhled do dospívání v období minulého režimu to nebylo špatné.

1 15.04.2021

Ufff. Snažila jsem se knihu přečíst, ale protože je psaná "řečí idijota", četla se mi velmi špatně. Nakonec jsem si knihu poslechla v podání pana Hartla.
Zpočátku jsem se vcelku bavila, příběh byl vtipný, vulgarismy mi až tolik nevadily. Pak se ale celý příběh dostal do tak absurdní roviny, že jsem si nebyla jistá, zda v poslechu budu pokračovat. Nakonec jsem se rozhodla to vydržet.
Jsem hodně ovlivněná filmem, tudíž je mé hodnocení příkré. Nemůžu si pomoct, ale ten filmový milý a nevinný Forrest je pro mě jasným favoritem a jeho knižní verze mi k srdci nepřiroste.

1 23.01.2021

Obávám se, že hodnocení bude asi stejně rozporuplné jako mé dojmy z knihy.
Začnu postupně. Styl vyprávění útržků života pana Formánka mě ničil. Nejen že mě jeho způsob psaní příliš nesedl, ani obsah jeho vzpomínek (které dost často ani příliš nesouvisely s hlavním příběhem) mě prostě a jednoduše nebavil. Osobně by mi spíše sedlo, kdyby celé toto pozadí bylo popsáno v úvodu či epilogu. Toto věčné "protkávání" narušovalo stěžejní příběh knihy. Ostatně, autorovo vyprávění o snaze a postupu zjištění příběhu by mi nebylo na obtíž. Ale některé pasáže jsou tak vzdálené tomu hlavnímu, že jsem měla pocit, že čtu knihu, do které se omylem připletl něčí deník.
Zrýmované pasáže mě nějak moc neuchvátily, ale alespoň mě nijak zvlášť nevadily.
A teď to hlavní - příběh Josefa Marana. Děsivý, šílený, strašný a hrozný osud jedné rodiny, ze kterého mám ještě nyní velmi nepříjemný pocit. A také jediná část knihy, která mě opravdu bavila a velmi dobře se mi četla. Poměrně mě mrzí, že vše bylo popsáno tak stroze a krátce, protože celý příběh měl skutečně velký potenciál.
Ráda bych sepsala nějaké celkové hodnocení, ale vlastně stále úplně nevím (doufala jsem, že až vše napíšu, budu si jistější). V podstatě mám neustále pocit, že z nedostatku materiálu je kniha natažená o (občas i zbytečné) dodatky autora. Hlavní motiv knihy mě nadchnul. Jako pozitivní věc beru i to, že se pokusím přečíst knihu Mluviti pravdu, o které se autor mnohokrát zmiňuje a která mě třeba nadchne víc. Toť asi vše.

1 28.10.2020

Mám tu čest hodnotit jako první a proto nebudu až příliš kritická.
Skeptikova dovolená - název se mi líbil.
A možná právě toto nadšení zapříčinilo zklamání, které jsem viděla v pozdějším textu, v samotných básních.
Plytké rýmy (když už se to rýmuje) , nerytmické verše.
Hloubku a význam pro mě tato kniha postrádá. Bohužel.
Plusové body za název a malbu na obalu.

1 18.08.2013

Jako malá jsem ji zbožňovala a myslím že ji ještě někde doma mám. :)

1 29.11.2012

Jedna z knih, kterou nikdy neodložím bez úmyslu se k ní ještě někdy vrátit. V jednoduchosti je krása. Realistické vyprávění "bez obalu" mi nahání husí kůži pokaždé, kdy beru tuto knihu do rukou.

1 27.11.2012

Pořádně nevím, co k této knize říci. Mám ráda Topolův styl vyprávění pro jeho originalitu. V příběhu jsem se ovšem ztrácela, nevyvolával ve mne emoce, nedokázala jsem se s hlavním hrdinou ztotožnit.

1 22.11.2012

Pohled z trochu jiného úhlu na jednu z nejznámějších panovnic historie. Kniha se četla dobře, získala jsem z ní mnoho zajímavých informací. Doporučuji.

13.10.2020

Tato kniha se mi hodnotí stejně těžko, jako se mi četla. Jedná se o veskrze zajímavé téma, dozvěděla jsem se pár nových informací a oprášila si znalosti jmen českých panovníků. Bylo pro mě ale těžké se do knihy skutečně začíst a občas jsem se hůře orientovala. Autorovy poznámky mě tak trochu otravovaly - přišly mi jako literární amatérismus, navíc jsem v textu nalezla i pár přepisů a pravopisných chyb. Ačkoliv je historie mým velkým koníčkem, nejspíše nejsem cílovou skupinou daného spisovatele.

10.10.2020

Cesta zpátky ve mě vzbuzovala neskutečnou beznaděj a smutek. Samozřejmě byla úžasně pojatá, jako všechny válečné romány od E. M. Remarqua - a právě díky tomu je veškerý smutek tolik nádherný, skutečný a procítěný. Přesně tak, jak to může popsat jedině člověk, který již ve válce byl.

25.07.2014

Kniha, která poskytuje zase trochu jiný pohled na nacistickou říši, jejího vůdce - Adolfa Hitlera a především na rodinu Wágnerů. Čtení je trochu náročnější, občas příliš táhlé a nezáživné. Odnáším si především nějaké širší povědomí o tvorbě Richarda Wagnera.

12.08.2013

Geniální dílko které Vás nenechá chladnými.
Vtipné, promyšlené charaktery osob si Vás jednoznačně získají.
A celá, více než směšná zápletka knihy Vás strhne.
Pevně věřím, že ji neodložíte, dokud nedojdete na poslední stránku.
A i poté se budete ještě dlouho smát.

11.08.2013

Dokonalá atmosféra a poutavý děj. Dílo Charlese Dickense nikdy nezanikne.

23.11.2012