Veru.nka
komentáře u knih

Povídky od Poea mne nikdy neomrzí.Nelze nedat plný počet bodů :)


Kniha mého dětství.
Přečetla jsem ji snad pětkrát. Nejprve jsme ji museli číst ve škole, ve druhé třídě, po té jsem se k ní ráda vracela sama od sebe. Pamatuji, že se mi v té době strašně moc líbila.
Určitě si ji ještě někdy přečtu a pokud se k tomu nedostanu teď, tak možná až budu mít děti... :)


Jako malá jsem ji zbožňovala a myslím že ji ještě někde doma mám. :)


Kdo tvrdí že povinná četba nemůže být skvělá? Já rozhodně ne.
Nelituji toho, že jsem tuto knihu vzala do ruky.


Na knihu jsem narazila náhodou a koupila jsem ji pro maminku (zaujala ji v knihkupectví kdesi na výletě). Nemohla jsem odolat a přečetla jsem si ji. Kniha se četla velmi dobře, ale to, čeho byl ten muž schopný je odporné a nepředstavitelné. Rozhodně to není četba na zlepšení dne, musíte si připravit pevné nervy...


Jedna z knih, kterou nikdy neodložím bez úmyslu se k ní ještě někdy vrátit. V jednoduchosti je krása. Realistické vyprávění "bez obalu" mi nahání husí kůži pokaždé, kdy beru tuto knihu do rukou.


Hobita jsem přečetla jedním dechem, skutečně jsem se od něj nemohla odtrhnout. Překvapilo mě to, protože po pokusu o přečtení Společenstva prstenu jsem tomu nedávala velkou šanci. Hobit je ale psán víc pohádkově a má (alespoň pro mě) mnohem větší spád.


Dokonalá atmosféra a poutavý děj. Dílo Charlese Dickense nikdy nezanikne.


Postava Kvída mi byla již od začátku krajně nesympatická, proto jsem celou knihu jaksi trpěla jeho velké ego (myslím, že pan Viewegh má poměrně přehnanou představu o své vlastní inteligenci). Příběh sám o sobě není špatný, humor se mi poměrně líbil, jen to není jaksi.. z mého soudku.


Pořádně nevím, co k této knize říci. Mám ráda Topolův styl vyprávění pro jeho originalitu. V příběhu jsem se ovšem ztrácela, nevyvolával ve mne emoce, nedokázala jsem se s hlavním hrdinou ztotožnit.


Upřímně, film se mi líbil mnohem více než kniha. Sice i sepsaný příběh má něco do sebe, ale přece jen zfilmovaná verze je mnohem lepší.


Krásně odpočinková četba na chladný podzimní večer. Krátké, ale poutavé, zanechává v čtenáři emoce. I přes fakt, že je v seznamu povinné četby musím uznat, že se mi velmi líbila.


(SPOILER) Tuto knihu jsem četla už mnohokrát. Poprvé z čisté povinnosti splnit seznam četby do školy, po druhé ze zájmu o válečné období a pak už prostě proto, že se stala jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Nutí mě vážit si každého klidného dne a hlavně přemýšlet...
Jak ubohé a bezvýznamné jsou naše životy v porovnání s mašinérií války. Kolik lidských útrap, ale i prázdnoty se v ní skrývá. A kolik té neskutečné ironie..
„Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě klid.”


Jestliže od něj napoprvé čtete něco tako velkolepého jako je Zlodějka knih, těžko se to později překonává.
Pokud posuzujete knihy Markuse Zusaka mezi sebou, musíte uznat, že Posel je ze slabšího soudku.
Ovšem když na něj nahlédnete z hlediska celkově literárního, jedná se o poměrně dobrou knihu.
Příběh se četl sám, byl nápaditý a svým způsobem zábavný.
Mírně mě zklamal konec, ale s tím se nedá nic dělat.
