Veru.nka komentáře u knih

Knihu jsem četla během mé práce v knihkupectví. Jeden čas patřila mezi "nejprodávanější" ženské čtení a kvůli všeobecnému přehledu v prodávaných titulech jsem po ní sáhla.
Nebyl to můj šálek čaje. Ale jednalo se o oddechové čtení a tak jsem knihu víceméně nějak přelouskala.
Po roce si z ní moc nepamatuji, protože mě nijak zvlášť nezaujala a neoslovila.

4 13.10.2020

Dva dny se snažím všechny dojmy z knihy vstřebat - dříve, než budu psát nějaké hodnocení a snad přišel ten čas.
Ke knize jsem přistupovala velmi skepticky a to především kvůli hromadě dobrých hodnocení. Už mockrát se stalo, že jsem si přečetla knihu nebo viděla film, který všichni chválili a právě kvůli vysokému očekávání mi dílo přišlo přeceňované a nedostatečné. A můžu s jistotou konstatovat, že kniha Hana není tímto případem.
Podle obálky jsem očekávala sáhodlouhé vyprávění z koncentračního tábora. Takových knih vychází v posledních letech hrozně moc a většinou si jsou velmi podobné. Jaké bylo ale překvapení, když děj začínal roku 1954 ve Valašském Meziříčí. To, že se nejedná o chronologické vyprávění děje podnítilo mou zvědavost a nutilo mě odkládat čas spánku a číst dál a dál. Životní osudy hlavních postav se postupně skládají a až na konci vidíte kompletní obraz.
Kladně hodnotím i to, že psychologie hlavních postav, jejich rozhodování i priority se odvíjí od jejich věku. Působí to přirozeně, až člověk zapomíná, že nečte o skutečných lidech a jejich životech.
Kniha ve mně vyvolávala hluboký smutek nad osudy lidí. Velmi mě překvapilo, že jedinou smutnou částí není vyprávění o koncentračním táboře, ale smutkem je protkaný celý příběh - ať už jde o menší životní omyly, obyčejná lidská zklamání nebo všudypřítomnou smrt. A i vzhledem k současné situaci mě asi nejvíc zasáhla část s epidemií tyfu v roce 1954.
Styl psaní paní Mornštajnové mi skutečně sedl. Neztrácela jsem se v postavách, v čase ani v místě děje. Knihu jsem přečetla za dva dny, což skutečně jen potvrzuje, jako moc jsem toužila po tom znát celý příběh. Průměrně mi trvá přečíst knihu týden, s ročním dítětem to moc rychleji nejde. Kvůli Haně jsem ale udržela oči otevřené, četla až do noci a odepřela si delší spánek.
Jde o jednu z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Paní autorce velmi děkuji.

32 13.10.2020

Tato kniha se mi hodnotí stejně těžko, jako se mi četla. Jedná se o veskrze zajímavé téma, dozvěděla jsem se pár nových informací a oprášila si znalosti jmen českých panovníků. Bylo pro mě ale těžké se do knihy skutečně začíst a občas jsem se hůře orientovala. Autorovy poznámky mě tak trochu otravovaly - přišly mi jako literární amatérismus, navíc jsem v textu nalezla i pár přepisů a pravopisných chyb. Ačkoliv je historie mým velkým koníčkem, nejspíše nejsem cílovou skupinou daného spisovatele.

10.10.2020

Cesta zpátky ve mě vzbuzovala neskutečnou beznaděj a smutek. Samozřejmě byla úžasně pojatá, jako všechny válečné romány od E. M. Remarqua - a právě díky tomu je veškerý smutek tolik nádherný, skutečný a procítěný. Přesně tak, jak to může popsat jedině člověk, který již ve válce byl.

25.07.2014

Jelikož zbožňuji britský humor, u této knihy jsem si nemohla odpustit plné hodnocení. Po celou dobu jsem se od ní neodtrhla, dosti jsem se nasmála a upřímně řečeno, Jirotkův styl a způsob vypravování mi opravdu sedl i postavu Saturnina jsem si zamilovala. Vím jistě, že to není naposledy, co jsem jí četla.

7 25.07.2014

Mám rozporuplné pocity, co se týče Ostře sledovaných vlaků i samotné hlavní postavy - Miloše Hrmy. Některá místa mi přišla jako hluchá, občas jsem se ztrácela ve vypravování. Jindy mě to zaujalo a bavilo. Bohužel celkový styl vypravování mi přišel příliš nezaujatý, jako kdyby odtržený od příběhu. Konec byl předvídatelný, ovšem nemohu říct, že by mě tato kniha nebavila..

2 25.07.2014

Spalovač mrtvol pro mě byl spalující nudou. Většina lidí tvrdí, že právě konec je pro ně největším vyvrcholením a třešničkou na dortu, což je pro mě naprosto nepochopitelné. Po celou knihu jsem se modlila, aby právě výsledný dojem z knihy ve mě nezanechal tak trpkou stopu - bohužel se tak nestalo.
Od začátku mi postava Karla přišla nanejvíc nesympatická, viděla jsem v něm pouhého prosťáčka opakujícího to co kde slyšel, hrajícího si skrz názývání exotickými názvy na někoho víc než je. Obtěžovaly mě stále se opakující motivy, nekonečně ohrané věty a moudra spalovače mrtvol.
Když má dojít na vyvrcholení celé knihy, je popsané v jedné větě. Nepříjde mi to jako nějaká brutalita a už vůbec mi z toho nemrazilo. Jsem ráda, že mám knihu za sebou a již teď vím, že se k ní nevrátím.

5 25.07.2014

Jak inscenace s Miroslavem Donutilem, tak i samostatné čtení hry mě velice bavilo. Postava Truffaldina včetně jeho chování patří mezi nejgeniálnější komické divadelní postavy vůbec.

2 25.07.2014

Co vedlo Merleho k ještě většímu očernění Rudofla Hösse? Lze to ještě víc? Nevypovídají skutky a historické souvislosti mnohem víc, než kniha, kterou můžeme zařadit spíš do historických románů než do literatury faktu? Ve své knize - Smrt je mým řemeslem předvádí Rudolfa jako psychopata - člověka bez citů a pocitů. Například incident se smrtí jeho rytmistra roku 1918. Neuvádí sám Rudolf Höss ve své autobiografii, že ho smrt jeho rytmistra velice zasáhla? Dále by bylo hodno podotknout, že sám Rudolf se vždy cítil být spíše vojákem a tuto práci si nevybral. Jak jste se mohli sami dočíst - několikrát podal odvolání na frontu, nikdo jeho přání nevyslyšel - uměl příliš mnoho v mašinérii smrti. Vzpoura proti této práci by ho stála život. Nechci být zlá, ale málokdo by zemřel sám, jen proto, aby ušetřil ostatní. Jistý pud SEBEzáchovy v sobě máme a ruku na srdce - přehnaná lítost nad lidmi nevykazuje ani známku důkazu, že by kdokoliv z vás jednali jinak. Navíc, kdybyste se vzbouřili, příjde na vaše místo někdo jiný...
Kniha byla sama od sebe dobrá a četla se lehce, když jsem se odprostila od skutečnosti, že se má jednat o Rudolfa H. Bohužel v honu za senzací Merle napsal historicky zcela bezvýznamnou knihu. A to ze dvou důvodů - prvním je, že už autobiografie Rudolfa existuje a je běžně sehnatelná. A druhým je, že jen málo informací z knihy se zakládá na historických faktech a reálných pramenech.
Asi jsem divná - nebo jen nemám potřebu tak děsně zveličovat, ale nic zase tak brutálního se tam nedělo. O lidech se mluví jako o jednotkách, nic přesně naturalistického se zde neodehrává...
Ale nehodnotím úplně negativně. Díky častému umístění v povinné četbě mají lidé alespoň nějaký náhled na události minulého století.

6 18.10.2013

Na knihu jsem narazila díky povinné četbě a velmi jsem se na ni těšila. Válečná literatura, to je moje.
Zpočátku mě četba velmi bavila - popis pochmurnosti a marnotratnosti války mě nadchnul. Pak ale Petr potkal Lucii a kniha se omezila pouze na otravnou zamilovanost a plytké rozhovory. Bohužel celkový dojem nezachránil už ani konec knihy.

2 12.09.2013

"Mám za přátele marnotratné muže.
Z nás každý rád svou hřivnu zakopá.
My do svých vlasů vplétáme si růže,
a po nás - což! ať přijde potopa!"

František Gellner se vyznačuje výraznou rytmikou básní, celkově odlehčeným stylem (i přes který se nedá opomenout jistá naléhavost) a rezignovanou opovržlivostí nad společností a světem.
František Gellner není jen jakýkoliv nějaký básník.
František Gellner je PAN BÁSNÍK.

9 18.08.2013

Zápach mrtvých těl, kouř z krematorií a stud za sebe samotnou.
Jak odporně jednotvárné a zbytečné jsou naše problémy, ve srovnáním s životem v koncentračním táboře.

7 18.08.2013

Mám tu čest hodnotit jako první a proto nebudu až příliš kritická.
Skeptikova dovolená - název se mi líbil.
A možná právě toto nadšení zapříčinilo zklamání, které jsem viděla v pozdějším textu, v samotných básních.
Plytké rýmy (když už se to rýmuje) , nerytmické verše.
Hloubku a význam pro mě tato kniha postrádá. Bohužel.
Plusové body za název a malbu na obalu.

1 18.08.2013

Mazaná prohnilost Heathcliffovi duše a lstivá bouřlivost Catherine.
Starorůžově vykreslená hrůzostrašnost příchylnosti.

3 12.08.2013

Kniha, která poskytuje zase trochu jiný pohled na nacistickou říši, jejího vůdce - Adolfa Hitlera a především na rodinu Wágnerů. Čtení je trochu náročnější, občas příliš táhlé a nezáživné. Odnáším si především nějaké širší povědomí o tvorbě Richarda Wagnera.

12.08.2013

Promiňtě, ale tohle už je skutečně brak.

Geniální dílko které Vás nenechá chladnými.
Vtipné, promyšlené charaktery osob si Vás jednoznačně získají.
A celá, více než směšná zápletka knihy Vás strhne.
Pevně věřím, že ji neodložíte, dokud nedojdete na poslední stránku.
A i poté se budete ještě dlouho smát.

11.08.2013

Na Márqueze slabé, bohužel.

2 18.02.2013

Ani nevím, proč jsem se pustila do čtení těchto knih. Snad jen ze zvědavosti.
Neoduzuji Harryho Pottera, jelikož jsem na filmech o něm vyrostla.
Ale nejspíš už na to nemám ten správný věk.

2 15.02.2013

Myslím, že zapojení žen do odboje ve Francii není zase tak časté a opakující se téma. Rozhodně dokázal autor skvěle vykreslit psychologii hlavní hrdinky, její rozpolcenost, všechny její osobnosti. Kniha byla čtivá a zajímavá...

4 01.01.2013