Veruci komentáře u knih

Při čtení téhle knížky mi bylo strašně moc smutno. Tolik hořkosti a bolesti předávané z generace na generaci bez možnosti nebo snahy cokoliv změnit. Vůbec si nedovedu představit, že bych měla takhle žít.

5 24.04.2019

Vhodné zejména:
1/ Když máte na čtení sotva pár minut
2/ Když jste smutní nebo naštvaní
3/ Když si připadáte jako největší pitomec

Zaručeně pobaví.

5 12.03.2019

Kraťoučká povídka, krásné ilustrace, ale... Moc jsem nepochopila, co si mám odnést, nic to ve mě nezanechalo. A co ten konec?

5 20.12.2018

Přečteno kvůli čtenářské výzvě, měla jsem raději sáhnout po něčem jiném. Když pominu, že toto není můj šálek kávy, bylo to neskutečně nudné, dialogy strojené, jako z nějaké příručky. Nikdy neodkládám nedočtenou knihu, tentokrát jsem se musela hodně přemáhat, abych to dočetla. Jedna hvězda navíc za Angelin průvodce Vánocemi v úplném závěru knihy.

5 17.10.2018

Anna se s námi na stránkách deníku dělí o svůj pohled na žití a přežívání v tajném úkrytu. Popisuje běžnou denní rutinu, drobné i vážnější roztržky uvnitř komunity, své niterné pocity. Překvapivě jen velmi málo píše o válce samotné. Z toho děvčete se skutečně mohla stát velká spisovatelka, kdyby měla možnost žít, vyrůst, dospět. Za ty dva roky se z třináctiletého děvčátka stala mladá žena s vyzrálými názory a moudrými úvahami. Z deníkových zápisků je poznat, jaký pokrok za dobu skrývání udělala, jak byla okolnostmi přinucena dospět.
Před návštěvou Domu Anny Frank to pro mě byla tak trochu povinná četba. Na konci knihy jsem nebrečela, ale brečela jsem téměř celou návštěvu v Domě Anny Frank, kde jsem se strávila zaručeně nejdelší čas ze všech návštěvníků. A chce se mi brečet i teď, při psaní komentáře, kdy od četby a návštěvy už uplynulo více než půl roku.
Z Nizozemska byla Anna a její blízcí odvezeni 3.září 1944. Byl to úplně poslední transport do vyhlazovacích táborů na východě. Jak málo scházelo a mohli přežít!

4 13.02.2024

Tak nevím… Čekala jsem román, ale jako bych četla něco, co ani neumím zařadit. Jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Dáme tam tohle, a taky tohle, všechno je to dobré, tak musí být výsledek prostě super. Pro mě to nebylo. Asi chápu autorku, že chtěla poukázat na rasové problémy. Ale přišlo mi, že čtenáře považuje za ne příliš bystré a tak místo příběhu, ve kterém je v tomto směru spousta nevyužitého prostoru, nám předkládá sáhodlouhé rozbory o rase úplně mimo dějovou linku. Možná jsem to špatně pochopila a vlastně to celé bylo jen o těch rasových otázkách, poslepovaných náznakem příběhu.
Mimochodem, samotný příběh mě moc bavil a kdykoliv se přerušil, byla jsem zklamaná. A také mě mrzí, že nebyl více propracovaný, o obou protagonistech i o jejich rodné zemi jsem se dozvěděla žalostně málo.

4 21.04.2022

Autentické vzpomínky lidí, které černobylská katastrofa nějakým způsobem zasáhla. Zpovědi záchranářů, dobrovolníků, manželek likvidátorů (protože ti většinou nepřežili), novinářů, vědců, stranických funkcionářů, učitelů, dětí... Zpovědi lidí, kteří tam tenkrát žili, ale také těch, kteří se z nejrůznějších důvodů přistěhovali až pár let po výbuchu a cítili se zde bezpečně, protože tam, odkud přišli, bylo ještě hůř.
Čtete monology těch lidí, útržky vzpomínek a všechno to je neskutečně emotivní. Mrazilo mě při čtení té knihy a rozhodně nešla přečíst na jeden zátah. Trvalo mi dlouhých 15 měsíců, než jsem to zvládla.

4 09.06.2021

Hurá, konečně autorka nezobrazuje ženy v tom útrpném postavení jako v předchozích dvou románech. Měla jsem takové tušení, že udělám dobře, když dám šanci ještě další její knize. Vyplatilo se. Z tohoto díla, i přes ne úplně dobré duševní rozpoložení hrdinky (vlastně obou hrdinek), sálá optimismus, víra v sebe sama a hřejivé teplo.
Chvíli jsem přemýšlela, zda postava Niny není v knize vlastně tak nějak navíc. Jestli by nestačilo vyprávět jen o životní pouti Alžběty. Ale ne, tak jak to je napsáno, to funguje naprosto skvěle a vnučka Nina má v příběhu velmi důležité místo.
Věřím, že další romány Jany Poncarové budou mít vzestupnou tendenci. Baví mě číst její knihy.

4 20.05.2021

Název mě nalákal, bohužel vůbec neodpovídá obsahu.
Čtení šlo rychle, občas jsem si pobrečela. Jenže to samo o sobě nestačí k tomu, abych mohla říct, že je to skvělá kniha.
Příběh nebyl špatný, vadil mi ten prvoplánový útok na city, naprosto klišovitě popsané nepříliš sympatické postavy, stěží uvěřitelné situace, hloupé dialogy a také to, že středobodem všeho jsou cigarety. Kouří se neustále, kouří se všude a kouří všichni.

4 16.01.2020

Příjemné čtení na dovolenou. Moc pěkná, vtipná detektivka - Augustin Veliký s Jozífkem si mě zcela získali. Ten jejich humor je prostě úžasný.

4 22.07.2019

Nuda, nuda, nuda. Na čtyřech stech stránkách nuda. Hlavní hrdinka od začátku do konce strašně nesympatická. Neustálé několikanásobné odbočování od děje. Na začátku a na konci kapitoly po jednom odstavci, který je pro děj nějak důležitý a mezi tím spousta stránek vaty.
Celé je to takové sterilní a monotónní. I když je vyprávění v ich formě, je to, jako když nezúčastněný, netečný pozorovatel přeříkává, co se odehrává, ovšem placený je od slova a tak plácá a plácá a pořád dokola opakuje mnohokrát řečené. Ono mu ani nic jiného nezbývá, protože se vlastně neodehrává vůbec nic.
Poledních 40 stránek knihy (tedy 10%) je vcelku čtivých. A nelze než souhlasit s větou z posledního odstavce závěrečné kapitoly (před epilogem) "...Je to všechno jen prázdný žalozpěv..."
Tohle evidentně nebyla kniha pro mě a musím přiznat, že konec jsem nepochopila. Budu ráda, když mi to někdo vysvětlí.

4 15.04.2019

Citát z knihy: "..., a tak jsem udělala krok vzhůru na spirituálním žebříčku."
Když budu chtít stoupat vzhůru po spirituálním žebříku, vyberu si k tomu jiného průvodce. Nikoli dílo, které se tváří jako beletrie. Přitom mám ráda příběhy o souznění s přírodou, s nádechem tajemna. Tohle ale bylo na mě moc násilné vnucování "stoupání vzhůru".
V knize je spousta protimluvů, nesrovnalostí a dle mého do očí bijících nesmyslů. Většinu toho bych mohla odpustit, kdyby to zhruba od poloviny nebyla neskutečná nuda. Naštěstí to je krátké, tak jsem to dočetla. Ze zvědavosti, jen abych zjistila, v jakém duchu bude návrat do civilizace. No.. ani závěr nezachránil mé rozpačité pocity z knihy.

3 13.02.2024

Jen díky tomu, že nerada odkládám nedočtené knihy, jsem vydržela přes zhruba první čtvrtinu knihy. Nakonec musím uznat, že to nebylo zas tak špatné. U této knihy obálka vypovídá naprosto jasně o tom, jaký bude obsah. Vlastně kvůli obálce jsem si tu knihu vybrala do čtenářské výzvy 2020. I když jsem ji, nejen proto, že mě moc nebavila, dočítala až letos.

3 12.04.2021

Nebylo to úplně špatné, ale asi jsem čekala něco víc. Bojovku jsem si moc neužila, tak sečtělá zase nejsem, navíc bylo od začátku jasné, jaké je to tajemství a jak to celé dopadne. Doufala jsem, že se pletu, že přijde nějaký zvrat a překvapení, které by nakonec omluvilo, proč to celé bylo takové natahované se spoustou zbytečných stránek.

3 16.09.2020

Seriál mám moc ráda a knížka byla prostě úžasná. Taková zpověď jak se pomocí smyslu pro humor se vším vyrovnat.
"...stejně si myslím, že nejste normální."
"To taky nejsem. Normální člověk by se tady z toho zbláznil."

3 07.02.2020

Milostný román se špetkou dobrodružství odehrávající se v překrásných afrických kulisách. Možná jsem čekala něco malinko jiného, ale zklamaná jsem rozhodně nebyla. Krásně podaný příběh, jen té romantiky bylo zejména ve druhé polovině knihy zbytečně moc.

3 06.01.2020

Velmi sugestivní.

3 09.04.2019

"V zemi, kde ženy nesmí na veřejnost bez mužského doprovodu, jsme na stránkách svých knih cestovaly široko daleko. V zemi, kde si mnoho žen neumí přečíst cenovky na tržišti, jsme se učily násobilku. …"
"Je dobré být druhá,..., protože se naučíš, že když můžeš vyhrát, můžeš i prohrát...."
"Když uvízneš mezi vojáky a ozbrojenci, není v tom nic dobrého"
"Terorismus je něco jiného než válka - při ní vojáci čelí jeden druhému v bitvě. Terorismus ale znamená strach všude kolem. Znamená to v noci spát a nevědět, jaké hrůzy přinese další den. Znamená to choulit se s rodinou v místnosti uprostřed vašeho domu, protože vám všem připadá, že to tam je nejbezpečnější. Znamená to jít po své ulici a nevědět, komu můžete věřit. Terorismus je strach, že když váš otec ráno vyjde ze dveří, už se večer nevrátí."
"Jedna osoba se mě snažila umlčet. A miliony promluvily."
"Říkám si: Jaká zvláštní země, že tu některé dívky mají svobodu svoje těla zakrývat a jiné nezakrývat."
"...ptají se mě, jestli mě moje tažení za práva dětí neokrádá o dětství.
Řeknu jim, ať si představí dívku, kterou provdají v jedenácti letech. Nebo malého chlapce, který se musí prohrabávat hromadou odpadků, aby obstaral peníze pro svou rodinu. Nebo děti, které byly zabity bombami či kulkami. To ti jsou okrádání o dětství."

3 01.04.2019

Příjemné pohlazení po duši, příběh prodchnutý lidskostí. Každý máme nějakého toho kostlivce ve skříni a radši se snažíme páchat dobro na druhých, než bychom pomohli sami sobě, nebo to dovolili našim přátelům.

3 20.03.2019

Kniha, která mě nepohltila, četla jsem jí docela dlouho. Když jsem pokračovala ve čtení až po několika dnech, musela jsem se mnohokrát vracet, abych se v ději úplně neztratila.
I přes to musím dát nadprůměrné hodnocení za vykreslení doby, za neskutečně bohatou češtinu (vzpomněla jsem si na Hrabala) a v neposlední řadě za ten příběh, ve kterém si osud s hrdiny zahrává s určitou dávkou ironie a po jehož dočtení mi bylo tak nějak zvláštně smutno.

3 05.03.2019