Verunka289 komentáře u knih
Dlouho jsem tuto knížku povídek odkládala, protože jsem na ni nějak neměla náladu a taky jsem měla obavy, že se mi třeba nebude líbit, protože ne každá knížka od Jojo Moyes mi sedla. O to větší bylo moje překvapení z toho, že mě knížka opravdu bavila! Samozřejmě byly slabší a lepší povídky. Obzvlášť první povídka Paříž pro jednoho byla jednoduše úžasná a dovedu si představit, že bych si četla celý dlouhý román s tímto tématem. Bylo mi líto, že povídka skončila.
Z těch lepších potom musím jmenovat zejména Vánoční seznam, Margot a Mezi tweety.
Od knížky jsem neměla žádná příliš velká očekávání, a to je možná dobře, protože jsem byla nakonec velmi příjemně překvapena.
Na začátku byl možná trošku zmatek v postavách, ale jak jsem se začetla, už jsem měla přehled. Postava Olivera byla příšerná, nechápu, že vůbec kdy mohl mít nějakou přítelkyni nebo kamarády, protože to za mě byl fakt arogantní debil.
Závěr byl docela překvapivý, takové rozuzlení jsem nečekala.
Poslouchala jsem jako audioknihu a upřímně musím říct, že jsem doposlechla jen díky skvělému přednesu Vasila Fridricha. Jinak kniha jako taková mě příliš nezaujala. Budiž ještě první polovina, ta byla docela zajímavá. Ale ty filozofické řeči na konci knihy byly za mě úplně zbytečné a pro děj neměly za mě žádný význam.
Miluju! Miluju všechny tři díly, miluju všechny postavy! Ale třetí díl byl teda snad nejlepší ze všech, byl plný zvratů, napětí, lásky, nenávisti, zklamání. Tohle ve mně bude ještě dlouho doznívat. Moc by se mi líbilo i filmové zpracování. A i když byl Jaren většinu knížky "napřesdržku", tak podle mě musí být snem mnoha žen. V mých snech se rozhodně objevovat bude :D
Od autorky jsem zatím nic nečetla, takže velká premiéra. A celkem je mi líto, že se mi její díla tak dlouho obloukem vyhýbala.... Závěj byla skvělá, napínavá, moc se mi líbilo propojení jednotlivých dějových linek. První dvě třetiny jsem úplně hltala, závěr už mi pak přišel trošku slabší a možná uspěchaný. Ale rozhodně doporučuju přečíst, a to teda ideálně v zimě.
Celkem retro, ale vlastně se mi to docela líbilo, byl to velmi čtivý román a doba bez internetu, sociálních sítí atd. má něco do sebe.
Lucku mám moc ráda, působí na mě sice pořád jako taková prdlá puberťačka, ale co všechno dokázala, to teda smekám! Neskutečně čtivé a motivační. Mám chuť sbalit všechny své věci do jednoho batůžku a vyrazit na trail! Bohužel jsem na to pořád moc velký srab :D
Nechápu, že jsem se ke knížce dostala teprve až teď. Pořád na ni bylo dost času a nebýt kamarádky, která mě do série tlačila, asi bych ji stále odkládala. Chytlo mě to teda hned od prvních stránek a nepustilo až do konce. Hned po přečtení prvního dílu si pustím i film a jsem moc zvědavá na srovnání.
(SPOILER) Knihu jsem četla strašně dlouho, protože jsem zrovna měnila zaměstnání a tak nějak toho na mě bylo moc, možná i proto mě až tolik neuchvátila. Ze začátku mě docela bavila, pak mi to přišlo místy zdlouhavé a takové překombinované.
Amy teda byla pořádně vyšinutá a Nick koneckonců taky, když s ní nakonec zůstal.
Poslední díl teda rozhodně není tak pohádkový jako ostatní příběhy, pro děti mi možná přijde docela složitý. A teda ten konec mě docela rozsekal... to jako vážně?
Backmana miluju, ale tato kniha mě až tak nezasáhla. Myslím si ale, že je to prostě a jednoduše tím, že zatím nemám děti. Mít synka, asi to hodnotím úplně jinak :)
(SPOILER) Z první půlky knížky jsem byla totálně nadšená! Tajemné opuštěné sídlo na strašidelném místě, duchařská zápletka... Úplně jsem si to místo představovala a byla jsem z toho nadšená. Ještě bych dokázala pochopit Brana proměňujícího se v kocoura nebo havrana. Ale uvězněná matka proměňující se v netvora? Šíření nějaké šílené nákazy? Proboha proč? Jako bych najednou četla úplně jinou knížku. Na mě to bylo až moc schizofrenní.
Kniha asi nebude patřit mezi moje oblíbené, nemohla jsem se po celou dobu vůbec začíst, dočetla jsem jen z úcty k autorovi. Vadil mi nicneříkající popis postav i prostředí a nenašla se jediná postava, kterou bych si oblíbila.
Ženské romány příliš nečtu, protože nevěřím, že to takto v reálném životě může fungovat (to ostatně nevěřím ale ani u detektivek nebo thrillerů). Tato kniha mě ale pohladila po duši, oblíbila jsem si hlavní hrdiny a dokázala se do nich vcítit. Kniha mě hodně vtáhla a měla jsem pocit, že jsem přímo ve Francii a v Irsku... jako bych viděla vše před sebou.
Nějak přesně nevím, co ke knize napsat nebo jak ji ohodnotit. V podstatě skoro celou knihu jsem nechápala, co se vlastně děje a kdo je tady blázen (chvílemi jsem měla pocit, že nejspíš já :D).
Ale ano, Fitzek tohle prostě umí! Každá kapitola končí nějakou šokující větou, která vás nutí číst dál, téměř celý děj pořádně nechápete, co se děje a pak vás na konci čeká takové rozuzlení, že vás to posadí na zadek!
Nenáročné, pohodové čtení, avšak pro mě dost neuvěřitelné, protože prostě nevěřím, že je ne na světě tolik nevěry (možná jsem jen naivní).
Všímám si ale, že v současné české literatuře je nevěra jedním s hlavních témat a z toho je mi trošku smutno.
Knížka se mi četla moc dobře, příběh byl pro mě zajímavý a neokoukaný.
Na Borise bych ale asi nikdy narazit nechtěla. Nechce se mi ani věřit, že takoví muži opravdu existují.
Po přečtení Netopýra a Švábů konečně první Nesbo, který mě opravdu bavil už od začátku!
Kniha se mi četla dobře, byla napínavá, čtivá, psaná poměrně jednoduše... Chtěla jsem si ji přečíst hlavně proto, že i já sama jsem taková "dívka ve vlaku", denně dojíždím do zaměstnání vlakem, potkávám v nich pořád ty stejné lidi, zažívám pořád ty stejné situace...
Označení kniha roku je pro mě ale docela nepochopitelné, zas taková extra třída to rozhodně nebyla. A právě toto označení knize nejvíc ubírá :( Někdy je přehnaná reklama spíš na škodu.