Věruška994 komentáře u knih
Kdysi jsem viděla film, z něhož si pamatuji jenom Jaroslavu Schallerovou v roli Žofie. Byla křehká, sympatická, plachý úsměv. Děj filmu si nevybavuji. Nyní jsem přečetla knihu. A asi jsem už stará. Kniha mě nijak nenadchla. Plytké postavy, tuctové zápletky, celkově tak nějak o ničem. Jediná věc, nad kterou jsem při čtení přemýšlela, byla otázka, zda za socialismu byl ve zdravotnictví opravdu takový bordel.
Viděla jsem film.... Knihu jsem přečetla až dlouhá léta poté. Ovšem film je natočen jen velmi volně na motivy knihy, vlastně má s knihou společné jenom jméno hlavní postavy....
Doktorka Eva Kubátová má na začátku stejné možnosti ve svém povolání jako její manžel rovněž lékař, jenže pak se stane matkou a manžel jí s kariérou "uteče". Ona ho už pak nedokáže dohonit, takže zatímco manžel se vytáhne až na CSc., ona zůstane praktickou lékařkou na jednom pražském sídlišti. Bohužel opět sledujeme, že žena musí řešit dilema kariéra versus rodina. Platilo to v 80.letech, kdy byla kniha napsaná, platí to i dnes. Ke konci knihy mě doktorka zklamala, když z rozhovoru s dcerou vyšlo najevo, že celý život upřednostňovala a zvýhodňovala svého syna. Tohle klišé si autor mohl odpustit. Socialistické zkratky mě při čtení nerušily - OÚNZ, ROH, atd.
Vladimír Neff byl vynikající stylista s rozsáhlou slovní zásobou. Toto dílo se mu podařilo napsat naprosto dokonale. Jedná se o knihu, v níž není ani jedna jediná postava sympatická.
Konečně spisovatelka, která má bohatou slovní zásobu, umí pracovat s českým jazykem, nepíše na efekt ale srdcem, umí pravopis, a to i psaní čárek, dokonale propracuje psychologii postav, používá skvěle stylistické postupy, plynule naváže jednotlivé dějové linie. Knize nemám co vytknout. Po dlouhé době jsem se začetla do skutečně mistrovsky napsaného díla.
Člověk musí brát knihu jako dílo poplatné době. Ovšem když si odmyslíte pionýry, jézéďáky, soudruhy a další terminologii, zůstane vám napínavý příběh o dětech, které se dokázaly pro něco nadchnout, samostatně najít řešení, přemýšlet, usilovat o něco pozitivního, překonávat překážky, nikdo kolem nich neběhal, aby je všeho uchránil, nevozil je autem a nezařizoval vše místo nich. Oceňuji nejen napínavý děj, ale i jemně vykreslený pěkný vztah mezi rodiči.
Marie Pujmanová měla úžasný talent. Bohatá slovní zásoba, polopřímá řeč používaná tak samozřejmě, přirovnání a metafory naprosto nenuceně vpravené do děje. Člověk musí její knihy číst jenom tak, že si vychutná autorčin talent. Ideologii si musí čtenář odmyslet, jinak by se z adorace Sovětského svazu musel pozvracet, nebo možná i pos....
Vzpominka na dětství. Teď už si vůbec nemohu vybavit, co se mi na této knize líbilo.....
Tato kniha byla v době mého dospívání pořád vypůjčená, nikdy jsem neměla štěstí v knihovně. Všichni ji četli, vychvalovali, byl to téměř kult. Tak moc jsem si ji chtěla přečíst..... Pak jsem na ni zapomněla. Nedávno jsem vystoupila z vlaku a na nádraží v knihobudce byla ONA. Doma jsem se začetla. Bože! Taková blbost! :)
Čekala jsem budovatelskou agitaci, ale příběh je překvapivě realistický. Pohraničí, zbytky sudetských obyvatel, už zabydlení novousedlíci po roce 1945, pár předválečných starousedlíků, nově příchozí zmanipulovaní svazáci, mladá úřednice, která se zde ocitne zcela náhodně, syrové počasí, hospodářské problémy s JZD..... Reálný docela smutný příběh s otevřeným koncem. Vypravěčsky dost zdařilý.
Asi by se divil, kdyby viděl dnešní žáky, dnešní rodiče a vůbec dnešní školství.....
Zajímavý je nejen vztah Světlá - Neruda, ale i osudy ostatních spisovatelů 19. století, žili v bídě, pod dozorem rakouské policie, omezováni cenzurou, Frič dokonce donucen k emigraci, někteří onemocněli tuberkulózou, umírali mladí. Přesto psali, přesto chtěli prospět vlasti, i když se k nim ona vlast chovala s mnohem menší úctou, než jakou by si byli zasloužili. Každý by si měl přečíst něco o trablech lidí z předešlých století, získal by více pokory a vážil si, že může žít v naší době.
Popis poválečných let v jedné německé obci, přehršel postav, nejasné vztahy mezi nimi, hospodářská mizérie, bývalí nacisté, propuštění vězni, uprchlíci, komunisté, cikáni, chudáci, bohatí sedláci, církev, guláš všeho... Chápu, co chtěl autor vyjádřit. Neutěšený stav poválečného Německa a že žádná nultá hodina není možná, vždycky člověka dožene minulost. Ale o stejné době existují lepší díla - Böll, Grass, Lenz a další....
Karel Artur mi lezl příšerně na nervy. Rozmazlený mazánek, který neví, co chce, nechá se zmanipulovat bláznivou ženskou, nemá vlastní zdravý úsudek, ublíží svým nejbližším, nakonec se nechá zachránit bývalou snoubenkou, ke které se před lety zachoval hnusně. Ani po stu letech od vydání kniha neztrácí na aktuálnosti. Problémy v mezilidských vztazích se pořád opakují, mění se jen vnější dobové kulisy, ale uvnitř jsou lidé stále stejní. Silné ženské charaktery, které se rvou se životem a umí vyřešit problémy a slabí muži, kteří nezřídka prchnou od zodpovědnosti. Čest výjimkám.
I když kniha vyšla v ČSSR je překvapivě aktuální. Téměř prosta ideologického balastu. Navíc je čtivě napsána.
"Kuňko, Kuňko...." "Co to tady kuňká?"
A dál to všichni známe, pan Brouček se probudil po živém snu v sudu a husitské dobrodružství bylo u konce.
Sice satira na maloměšťácké pohodlí před více než 100 lety, ale je to dnes jiné?
Trapné povídky o ničem. Škoda času. Nehodí se ani do čekárny, natož do vlaku.
Co dodat? Cesta vláčkem na letní byt, velké zpoždění lokálky kvůli čekání na poštmistra, jenž právě čeká na otelení krávy, vdavekchtivé slečinky se starostlivými maminkami, nenažraný úředník se svou přeochotnou manželkou, potrhlý soukromý docent s mluvou z 19. století .......Z knihy k nám promlouvá klid a letní pohoda, starosvětské pořádky, příběh končí nejednou svatbou. Doporučuji všem, kteří se chtějí naladit na letní dovolenou, zklidnit mysl a odpoutat se v myšlenkách od stresující každodenní reality.
Pěkné, napínavé, ale není těch sodomitů už moc? Jsou v každém dílu.