Vidlička komentáře u knih
Dokonce jsem jí chtěla jako spratek lohnout z místní knihovny a dělat, že jsem jí ztratila, zaplatit jí a mít jí doma! Nakonec jsem ale vyměkla... Nejen, že vědomostně z této knihy čerpám dodnes, ale hlavně jsem milovala ty vtipné ilustrace páně Filcíka (jak matka máchá Achilla za tu patu v řece...dokonalost :-)). Nejlepší!!!
V podstatě nevinná kniha, která vám ovšem otevře oči, pokud jste dosud chovali o lidech kladné mínění. Já se u čtení výborně bavila už jen proto, jak LaVey shrnul všechny mé názory. Učinil tak ve své době určitě odvážně, protože se nebál nahlas konečně říci to, co zbytek lidstva pokrytecky tajně po celé dějiny žil . Druhá část je samozřejmě na víře/nevíře každého, jinak pravda pravdoucí.
Byla jsem zvědavá na pohádky mého oblíbeného souostroví a ejhle, další věc, která se mi na něm líbí. Mnohdy trošku morbidní (ale ani ty české nejsou zrovna nejpacifičtější...), ale většinou kouzelné a ještě kouzelnější s báječnou anglickou atmosférou a skoro bych řekla i typičností, i když pár jich je asi mezinárodních, známých i u nás. Každopádně doporučuji a chválím vyprávění pana Šruta a moc moc chválím ilustrace paní Prachatické!!
Klasická Páralovka s jeho originálním, zvláštním a úžasným používáním či spíše nepoužíváním sloves. Tento spisovatel přečten spíše náhodou a už u něho zakotveno. Plejádu svých hrdinů opět prosmýká veškerým bahnem ústeckým i celorepublikovým, a to hlavně tím morálním a citovým. A které z nich z něj nechá opět vylézt se vždycky těším celou knížku až na samý konec.
Chtěla jsem, chtěla strhnout jednu za nedostatek Dědka Čucháka oproti názvu, ale copak to jde, když Neffík používá hlášky jako kyboharaburdí nebo ztratil se z parády? Nejde. Nasmála jsem se notně. I když je ON skoro dvakrát tak starej jako já, mám pocit, jakoby jsme byli rovesníci. Už tradičně nekritických 5 *****!
S dalekohledem: "Nedívej se do budoucnosti, táto, bude ti zaše špatně."
S politikem u vína: "Jen se nebojte a napijte se, tolik pravdy v tom zase není."
S kufry: "Jdu k mamince. Nebudu žít s člověkem, který neuznává teorie Johna Maynarda Keynese."
V kuloárech: "Nemá smysl si zakrývat, pánové, že nejvlídněji by byla teď národem přijata vláda ve složení Šmicer, Nedvěd, Kuka, Kubík, Poborský..." (jó, ty časy!)
V téhle sbírce se Renčín vyrovnává s porevoluční ekonomikou a politikou a s odvěkou a neměnnou lidskou blbostí.
Nejlepší je ovšem ten, jak se pán ohlíží hladě si hýždě, co že se mu to od nich odrazilo, se slovy: "Au, pečenej holub, čum na cestu!"
Nevyužitý potenciál skvělého nápadu. Přiliš málo vtipné.
Na můj vkus příliš filosofické...
Ale než jsem odložila, nasmála jsem se nad jednou hláškou Meryčky Rosůlkové: "Nemá-li žena v životě dost snů, je to ještě horší, než kdyby neměla dost šatů."
Tak mám dalšího oblíbeného knižního hrdinu - a je jím doktor Síc! Jeho životní strategie nedělat nic z důvodu obav před následky a pouze a jen tlachat je mi nesmírně blízká!!
Pro mě neffíkovina trochu jiného stylu než jsem u autora zvyklá, ale opět nezklamal. Taky bych se ráda tak moc hemžila fantazií jako on.
Boží pastelkové ilustrace.
Jééé, kéž by si se mnou někdo taky takhle hrál! ;-P
Jé, to bylo tak krásně naivní!
Jistě by se našlo dost věcí, které by šly zkritizovat. Mě obzvláště iritovala Ira, kravička, docent jí ale naštěstí trumfoval.
Ale úžasností bylo pro mě víc. Od nádherných ilustrací, přes upírka Micíka, po edukativní formu...
Miluju scifi, miluju pravěk a tady je obojí. Navíc jsem zas děcko v osmdesátkách a je mi príma.
Jak ráda bych byla abonentkou Punche v 19. století!
U Barryho průpovídek se vždycky nasměju tak, že mu odpouštím i to, že je Američan.
Nevkusnej děs. Dort pejska a kočičky je proti tomuto výtvoru vrchol dovednosti. Obzvlášť ty rádoby dekorační fotky jsou totální pelmel. Vytvořeno stylem Ctrl+c - Ctrl+v. Raději sáhněte po jakékoliv jiné knížce o Vanocích.
Bomba! Super! Totální pecka! Geniální! Smích, smích, smích!!!
Asi se budu zuby nehty bránit skouknout nějaké divadelní nastudování, abych si Zvonka "nezkazila".
Další z mého seznamu "Co si chci přečíst", k čemu jsem se dostala až teď, ale nelituju ani trochu. Občas se totiž začínám bát, že většinu skvělých věcí jsem už jakž takž přečetla, a ejhle - naděje, že je svět ještě plný podobných perel, žije!
Zlaté ruce, pane Smočku!
"No, neříkal jsem to?! To je ale chlapík!"
Hezky sestavená knížka, až na ty propagandistický padesátkový kecy samozřejmě...
Tenhle díl mi přišel trochu slabší a i na Garfielda poměrně depresivní... Přesto se pár dobrých frků samozřejmě našlo.
Jon: Přál bych si, abys rozuměl všemu, co říkám, Garfielde. - Abych ti mohl říct, že tě mám rád.
Gar: Chápu, co se v tobě odehrává. - Já se mám taky rád.
Jon: Nesnáším filmy o lidožravých lvech. -Jak vůbec můžou zvířata požírat nevinné oběti?
Gar: To vysvětli tomu kuřeti, co jsi měl k večeři.
Moc bych si chtěla přečíst něco takového, ale o alespoň pětistech stranách :-)))
Bobany bych chtěla za kolegy! LOL!!
Mustread pro číčofily, ale jen tak na jedno přečtení...
Mám moc ráda životopisy spisovatelů, ale nemám ráda, když ze mě někdo dělá blbce, i když to asi omlouvá tím, že jako cílovka této knížky jsem mládežník, a tudíž by mě asi porouchalo, kdybych se o některých z vybraných spisovatelů dozvěděla pravdu, protože spousta z nich byli přinejlepším hodně mravně zlobiví páni, což je hrubě překrucováno a omlouváno, jen proto, že jsou autorovi oblíbení....
To jsem ale v afektu vypotila dlouhé souvětí! Snad se jednou taky dostanu do nějakého takového sborníku, jen bych ale chtěla, aby nebyl smlčen žádný z mých četných prohřešků, zločinů a charakterových vad...