Viki9 komentáře u knih
"Tak třeba vy, vy jste slušný člověk, to já vím. Byl jste slušný, jste slušný a slušný zůstanete, i kdyby vás věšeli. Nebo kdybyste, nedej bože, někoho věšel vy. Pořád zůstanete svým způsobem slušným a pořád tomu budete věřit.“
... kniha krutých pravd, které jdou v ledasčem proti srsti… dechberoucí zhmotnění tehdejší doby - která se od té dnešní zas až tak nelišila…
Tato kniha mi byla laskavě zapůjčena a zaslána – těžko se shání. A já ji u sebe pozdržel skoro celý rok. A po celou tu dobu se onou knihou probíral. Pomalu a zdlouhavě. Což bych od cestopisu nečekal (jenže on to není jen cestopis). Zdržovaly mě výpisky. A bylo jich věru hodně. Což bych od vzpomínkové autobiografie také nečekal (jenže ona to není jen autobiografie). A mezi vypisováním jsem neustále dohledával všemožné podivnosti na webu – od filipínské hymny v originále, přes vznik Davisova poháru až po seznam audiencí na Pražském hradě za první republiky. Což bych rovněž od vědeckého pojednání o parazitologii a epidemiologii nečekal (jenže ono to není jen vědeckého pojednání). Tu knihu jsem prostě nedokázal číst. Číst jen tak. Tu knihu jsem studoval.
A co to tedy vlastně je za knihu? Svědectví o nekonečném, ale odhodlaném boji za svět bez nemocí, utrpení a bolesti? Zpověď neznámého hrdiny všedního dne, který prožil naprosto nevšední život? Záznam soumraku koloniálních impérií a nástupu národnostního sebeuvědomování? Defilé nám dnes neznámých ctností, jako je hrdost na vlast, víra v pokrok, oddanost životnímu poslání a nekompromisní důslednost v plnění svěřených povinností? Vhled do myšlení pokrokových lidí, kteří tvořili elitu ducha své doby, a přesto nám přes nános času dnes přijdou tak neuvěřitelně konzervativní?
Ano, to vše tam je – a spousta věcí na víc. Ta kniha je prostě Odyssea a já neznám podobnou knihu.
Stručně shrnuto: začátek mě velice zaujal, prostředek dost otrávil a závěr doslova znechutil ...
(pozor, text obsahuje i údaje, které by se daly označit za spoiler)
Nemohu řící, že by se kniha četla špatně. I námět je značně zajímavý a autor se s ním vcelku zdařile vypořádal. Přesto kniha ve mně nezanechala pražádnou emoci. A důvodem je protův svět. Utopisticky nudný, k uzoufání idylický a ještě k tomu vegetariánský! Asi bych byl jediný, kdo by nechtěl letět s protem. Můj problém je v tom, že svět vezdejší nevnímám až zas tak zdegenerovaný, zkažený a zavrženíhodný. Mně se tu prostě líbí a prot by mě musel unést násilím.
Takže k nastavování zrcadel a ke konfrontaci mého prohnilého západního způsobu života nedošlo a nijaký morální vzkaz to ve mně nezanechalo. Jsem si však vědom, že hodně velká skupina lidí smýšlí jinak a pro ty by má negativní kritika mohla být naopak vřelým doporučením.
P.S. Druhý díl jsem raději už ani nezačal.
Přesto, že jsem dal jen čtyři hvězdičky, tak vřele doporučuji všem si tuto nesmírně zajímavou a místy silně podmanivou knihu přečíst.
… Proč jsem tedy dal jen čtyři hvězdy? Protože se jedná o výbor. A záměrem autora zřejmě bylo shromáždit co nejvíce ukázek literárních pokusů snažících se o zachycení jedinečné atmosféry města Oděsy. Je proto logické, že při tak velkém množství povídek a básní od různých autorů nutně čtenáři něco sedne více, něco méně a něco vůbec. To je úděl výborů, nikoliv chyba toho, kdo knihu sestavil a uspořádal. Navíc je jisto, že vzhledem k roku vydání musela být i učiněna určitá úlitba cenzuře a též vštěpené autocenzuře. Zdá se mi, že při výběru povídek byla hlavním kritériem kvalita a záměr díla, ale bohužel u poesie spíše ono zavděčení se těm nahoře. Zatím co z povídek plasticky vystává obraz zanikající éry carského Ruska, tak v básních vlají rudé prapory ve jménu rodící se bolševické krutovlády. A tak zatím co jsem byl některými povídkami unešen a okouzlen, jinými překvapen, poučen i vystaven emocím od melancholického dojetí po srdce svírající úzkost a tesknotu, tak básně mě neoslovily naprosto vůbec. A že mám básničky hodně rád.
… Proč tedy knihu doporučuji? Protože je to jedinečná možnost, jak alespoň nakouknout do neuchopitelného a nepochopitelného světa oděských uliček, přístavů a krčem. Světa, kde každá emoce, pohnutka či čin je živočišně dotažen do naprosté krajnosti. Světa, kde skončila éra krutých pravidel nedbající zoufalství jedince a začala éra krutostí bez pravidel nedbající zoufalství národů. Světa, černého jak eben, v němž se jako zázrakem občas zrodí perla.
Jsem si vědom, že mých pět hvězd (to není natruc) a hodnocení této knihy není objektivní. Není to hodnocení dospělého muže, ale osmiletého kluka, který tuto knihu několikerým čtením rozdrbal tak, že jí měl poslepovanou kobercovou lepicí páskou. Jako osmiletý jsem tam byl a s nadšením filmoval všechna pravěká zvířata s Filmařem. Je možné, že jako dospělý bych se tam už nedostal….
Kruci, jak se tomu zprofanovanému slovu "kultovní" vyhnout???
Ale jaká antologie sci-fi může být více kultovní, než Tunel do pozítří? Ti z nás, kdo měli to štěstí, že knihu vlastnili, nutně podlehli jejímu kouzlu. Pro nynější čtenáře možná výběr povídek už nebude tak ohromující, ale v konfrontaci s normalizační literaturou to byl opravdu jiný, paralelní vesmír. Díky formátu vazby trčela tato kniha z každé knihovní police, díky formátu spisovatelů trčela i literárně.
Tato kniha klame názvem i obalem. A to byl důvod, proč jsem jí léta v antikvariátech přehlížel v domnění, že se jedná zřejmě o nějakou mysliveckou literaturu. Pak jsem jí přeci jen jednou vytáhl z regálu, otevřel, začetl se a už nepustil z ruky. Doma jsem ji zhltl a po celou dobu jsem měl ten báječný pocit, že objevuji něco naprosto nového. Kniha přináší přesně ten vhled do světa zvířat, který se bohužel ještě stále nedostal do učebnic.
Některé knihy vás posunou o schůdek výše v chápaní světa, některé i o dva o tři. Tato kniha je jak výtah, který vás vyveze o několik pater.
Autor v této knize předkládá obrovské množství svých osobních názorů (bez ohledu na módní vlivy) a vždy se je snaží podložit zevrubnou argumentací - mnohé by jste mu pomohli tesat do kamene, v ledasčem s ním souhlasíte, nad něčím krčíte rameny, něco vás popudí a o pár věcí by jste se s ním pohádali do krve - no co si více od filosofické literatury přát???
Než jsem začal na tomto webu psát komentáře, dal jsem si dva závazky - nikdy nekomentovat knihu, kterou jsem nečetl a psát bez podjatosti. Nyní oba závazky vědomě nedodržím (budiž mi odpuštěno).
Čtyři dohody jsem nečetl a číst nemíním a podjatý jsem vůči Jaroslavu Duškovi, věrozvěstovi tohoto druhu osvícení.
Přesto, že nečetl, dobře vím, o čem je řeč a co chci kritizovat. Jsem zvyklý knihy si před přečtením lustrovat. Dříve ve svém okolí, dnes za pomoci internetu. Tuto knihu dobře znám z různých recenzí, diskuzí, novinových rozhovorů s Duškem a z nadšeného vyprávění lidí sršících aurou a s vnitřním okem rotujícím jak oko bystrozora. A to mi stačí, abych byl vyděšen. Pokrok nepokrok, manipulovat stádem je dnes stejně snadné, jako u prvobytně pospolného ohniště. A hony na čarodějnice mají pořád onu krásně nasládlou příchuť krve ve jménu kolektivní pravdy či prozření Vyvoleného. A že jsme si těch veřejných nepřátel a terčů uměli vyrobit - atomové elektrárny, genetické inženýrství, prohnilý západní způsob života .... jen do nich!
Ó nevědomosti lidská, kterak jsi kyprou živnou půdou a podhoubím pro takové Dušky.
Pánové opatrně - na tuhle knihu mi fakt nešahejte :-)
Mám k ní nesmírně nostalgický a vřelý vztah a to nejen proto, že jsem jí našel pod vánočním stromečkem. Tato kniha byla mojí vstupenkou a klíčem k bráně do úžasného světa Sci-fi.
Všem, kteří touto branou ještě neprošli, nemohu doporučit lepšího průvodce.
P.S. Až se za tou branou zabydlíte, sežeňte si Stopařova průvodce po galaxii, dejte pozor na Trifidy a našprtejte tři robotické zákony :-D
Pro mne naprosto nevšední vydavatelský počin - kéž by si dal někdo další tu práci a sestavil obdobné shrnutí překladů i u jiných slavných básní. Překlad je vždy nesmírně důležitý a u básní stonásobně. Já si tuto knihu opravdu vychutnával a za tu možnost porovnání jsem velmi vděčný.
Dávám za pět, protože kniha je jako encyklopedie jedinečná jak rozsahem, tak popisností - ale ty ilustrace :-), jak já se některých obrázků jako dítě bál! Myslím, že jsou nepřekonatelné a nahánějí hrůzu dodnes.
Jsou knihy, které vám pootevřou škvírku v okenici a dovolí vám nahlédnout do jiného světa. Pár výjimečných knih ty okenice otevřou dokořán celé a změní tím váš pohled na svět. Tato kniha přímo vykopne dveře a vy jste najednou zcela jinde. A nestojí vás to skoro žádnou námahu, neboť kniha se čte velmi dobře, je přehledně sestavená a skoro na každé stránce nabízí něco objevného. Pro mě bylo jak zjevení, že mohu číst o umění tak hodnotnou studii, napsanou čtivým jazykem bez pseudointelektuálského vršení cizích slov bez podstaty. Všem milovníkům umění vřele doporučuji.
Tak to je první kniha, kterou fakt nevím jak obodovat. Za bolševika jsem z ní byl nadšený a četl jí několikrát. Hodně lidem jsem jí i doporučil a měla čestné místo v mé knihovně. Miluji Azazela a jeho kumpány.
Leč nedávno jsem si jí přečetl znovu a najednou to nefungovalo. Satira za bolševika tak břitká se mi v dnešní svobodě jeví bezzubá a jakoby neustále cítím, že i přes nespornou tehdejší autorovu odvahu, s jakou některé věci pranýřoval, mnohé jako správný sovětský občan považoval za přirozené a v podstatě správné. A to mě děsí. I na tak silné osobnosti, jakou Bulgakov bezesporu byl, je vidět, že to poškození totalitou není jen vnější, ale i vnitřní. A z té knihy to dnes cítím.
Vyřadil jsem jí z knihovny a vím, že si ji už nepřečtu.
Mé dvoubodové ohodnocení je asi vůči knize nespravedlivé - ale je to jediná foglarovka (z těch co jsem četl), kterou jsem nejenže četl jen jednou, ale navíc až v plné dospělosti. A pro dospělého je už konec knihy spíše těžce stravitelnou agitkou proti kouření (a to jsem celoživotní nekuřák).
Na poprvé je to příjemné, čtivé, poetické a místy i objevné dílko - na podruhé to najednou nemá čtenáři co říci.
Naše mamka četla mě i bratrovi nahlas po celou dobu našeho dětství. A poslední knihou (to už mě bylo 15 let) byl tenkrát Hobit. To okouzlení ve mě přetrvalo dalších třicet let. Pán prstenů je sice také fantastické čtení, ale Hobit je Hobit. Ta kniha se prostě nedá srovnat s ničím - je kategorií sama pro sebe.
Čím je člověk starší, tím více musí ocenit krásu jazyka, kterým je kniha psána. A vykreslení postav jen odráží, že je autor nejen důvěrně znal, ale i je měl svým laskavým způsobem všechny rád - prostě rodný kraj.