VincentPodmore komentáře u knih

(SPOILER) Ačkoliv jsem si chtěl komentování nechat až na poslední díl a vše pěkně shrnout, nedá mi to a musím okomentovat už teď. Protože tahle část příběhu byla doposud nejlepší!

Ciri jako nejhlavnější protagonista tohoto dílu je neskutečná. Její příběh odhaluje spoustu skrytých informací, spoustu věcí, které vysvětlují proč a jak a co. Líbí se mi, jak její charakter dospěl, jak se z dítěte, které jsme sledovali ve třetím či čtvrtém díle, stala dospělá a moudrá žena, která si prošla nejrůznějšími ohavnostmi. Je to charakter neskutečného rázu a při popisu toho, co se jí dělo, se mi ježily vlasy.

Geraltova strana příběhu oplývala vtipem, ale také velice důležitými fakty. Hodně mě bavily číst pasáže s ním a Regisem nebo s ním a Cahirem. Nečekal bych, že zrovna Cahir bude jedna z mých oblíbených postav. Ale je.

Yennefer byla odsunuta do pozadí, což mi vadilo, protože bych raději četl o ní, než o Triss nebo Djikstrovi (jejichž kapitoly byly samozřejmě neméně důležité). Hodně se mi líbí, jak je v knize vyšvihnuto několikrát, že ať je to jak chce, pro Ciri je Yennefer matkou stejně tak, jako je pro Yennefer Ciri dcerou. To pouto mezi nimi je neskutečně silné a já doufám, že v další knize se naplní o něco více. Stejně jako pouto s Geraltem, coby otcem.

Politické pasáže ať už mezi králi či čarodějkami nebyly sice tak záživné, ale člověk je musí přelouskat, protože je mezi tím vším obrovská spojitost a ta byla na tomhle díle neskutečně provázaná. Všechny cesty každopádně vedou k Lvíčeti z Cintry.

Mrzí mě, že v tomhle díle přežila většina zloduchů; ale i tak scéna na ledovém jezeře byla neskutečná. Stejně jako ten konec, který mě nenechává nijak chladným.

Neskutečný díl, opravdu skvělý!

14 18.07.2023

Wau!

Strávil jsem necelý měsíc ve světě Zaklínače a nelituji jediné minuty strávené nad tímto dílem. Po dočtení mám rozporuplné pocity, obzvlášť z toho konce. Nicméně bych předbíhal.

Začnu asi tím vlahým začátkem, jenž mě spíš odpuzoval od čtení. Příhody Geralta v knížectví mě nikterak neohromily a bylo pro mě utrpení číst o Fringille. Chápu, že to pro děj bylo důležité, ale prostě ten začátek ne.

Největší tahák pro mě byla opět Ciri. Jako už v předešlém díle, i v tomhle mě neskonale bavila, stejně jako její nová moc a všechno okolo ní. Já tu holku zkrátka žeru!

Yennefer - jak to jen popsat. S její postavou mám takový love/hate vztah. Samozřejmě je jako postava skvělá a krásně dokresluje obraz té hlavní trojice. Jenže v některých pasážích mě zkrátka štvala, v jiných jsem jí zase fandil. Nemusím ale říkat, jak moc jsem si ji zamiloval i přesto, jak málo prostoru dostávala.

Čarodějky jsou kapitola sama o sobě. Jenom klebetění, intriky, velké ovládání světa, ale skutek utek. Tenhle díl mi akorát tak ukázal, že nejzajímavější z nich všech je prostě Yennefer, ostatní mi tak akorát lezly na nervy svou povýšeností a arogancí. (To se samozřejmě netýká Triss.)

Emhyr a překvapení jeho totožnosti mi bylo vyzrazeno již seriálem, takže to pro mě nemělo takový účinek, jaký by asi mělo, kdybych se zkrátka první pustil do knih a až pak do seriálu. Tudíž radím: PRVNÍ KNIHY, PAK SERIÁL!! Každopádně musím podotknout, že byl jen obětí všech těch mocichtivých bytostí a ke konci byl to nejmenší zlo, které v příběhu panovalo.

Hrad Stygga a jeho události mě zasáhly nemálo. Čtyři mé oblíbené postavy byly odstraněny jako plevel. A jediné, co mě dokázalo uklidnit, byl fakt dvou soubojů, na které jsem se těšil a které dopadly nadmíru skvěle. Přece jen zastávám názor, že nemuselo být tolik mrtvých v řadě kladných postav.

Vůbec největším zlem v této sérii jsou lidé. Lidé ničící všechno, co jim přijde pod ruku. Autor krásně propojil fantasy dílo se skutečnou lidskou náturou. Samozřejmě ne každý člověk je špatný, ale jak už to tak bývá, ti mocní, co o nás rozhodují, jednají zejména na základě utužení vlastní moci a svého vlastního obohacení. Tato myšlenka pro mě převládá a na konci jsem i doufal, že vládu nad světem převezmou ti, jimž svět náležel před lidmi. Ale bohužel. Nemluvě pak o xenofobii a nenávisti normálních lidí, kteří jsou schopni zajít až do extrémů. Aneb jak nám ukázala Rivie

A konec. Přišel konec, který mě totálně obral o mozkové závity. Nabízí se jen dvě alternativy, jak si vyložit poslední stránky, zejména o Geraltovi a Yennefer.

Byla to jízda. Neskutečná jízda, do které jsem se zamiloval. Jsem rád, že jsem do krutého světa Zaklínače zavítal. A není to rozhodně naposledy, co jsem knihy četl. Prostě Wau!

11 21.07.2023

Před rokem jsem narazil na film s názvem Hostitel, který mě neskutečně zaujal a na konci dojal. Od té doby už jsem ho viděl třikrát a nechává ve mně stále stejné pocity, jako při prvním zhlédnutí. Když jsem se dozvěděl, že se jedná o film s knižní předlohou, zapřísáhl jsem se, že tu knihu musím mít! A po více, než půl roce jsem se dočkal. Každou stránku, slovo, písmeno jsem hltal neskutečně rychle. S každou kapitolou ve mně vzrůstal pocit, že jsem součástí toho příběhu. Nejen, že ho čtu, ale prožívám! Sakra, nechápu, jak je možné, že kolem Stmívání je takový poprask, zatímco nad Hostitelem (ať už film nebo kniha) se tak tvrdošijně usnulo na vavřínech. HOSTITEL JE SKVOST! Poutnice je skvost. Je to snad první hlavní hrdinka, která mě ničím, absolutně ničím nevytočila. Možná to je tím, že ztělesňovala mír a pokoj v každém z nás. Nebo aspoň mír a klid, po němž mnozí z nás touží. Společně s Jamiem se zařadili do mých celkově nejoblíbenějších postav. Emocemi nabytá kniha, která rozhodně nezklame. Vřele doporučuju každému, kdo váhá. Podobnost se Stmíváním je v této knize takřka mizivá!

(SPOILER - hodněkrát jsem tu viděl, že lidi popisují, že se v knize objevuje milostný trojúhelník, mně to ale tak nepřišlo - spíš se jednalo o dva chlapce, každý akorát zamilovaný do dvou rozdílných duší, jež sídlily v jednom těle [když pominu Wandinu část v posledních kapitolách, kde popisuje, že k Jaredovi cítí stále lásku])

10 28.04.2021

Po dočtení se cítím, jako by mi někdo vyrval duši z těla ven a poškrábal ji, načež mi ji vrátil zpět, navždy poznamenanou. Vtipné na tom všem je, že přibližně prvních sto stránek pro mě bylo utrpením a já se nutil číst dál. Chybělo opravdu jen málo, abych knihu zavřel a nechal ji nedočtenou, ale děkuji všem instinktům, že jsem to nakonec neudělal.

Jak už mnozí přede mnou napsali, kniha je neskutečně náročná na psychiku člověka. Při čtení vám postavy proklouznou pod kůži tak nepozorovaně, že mě teď po dočtení až překvapuje, jak moc jsem si je zamiloval i znenáviděl.

Mrzelo mě, že Malcolmův a posléze i Džejbího příběh byl odsunut do pozadí. Líbil se mi právě kontrast mezi těmito dvěma postavami a rozhodně mě štvalo, že jsem se nedozvěděl, jakým postupem Malcolm vyřešil své vlastní démony a problémy. Chápu ale proč je autorka odsunula do pozadí a nedá se jí to ani zazlívat při 678 stránkách.

Jude a Willem mě pohltili od samého začátku. Už od první kapitoly jejich pohledu jsem si je zamiloval. Willema pro jeho lidskost, pochopení, pro jeho nesobeckost, obětavost, smysl pro spravedlnost. Juda pak pro jeho sílu, odhodlání, tajemnost, která se s postupem času odkrývá. A právě oni dva se stali důvodem, proč se cítím neskutečně zlomený celým příběhem.

Autorka každé postavě vtiskla charakter takového rázu, že jsem měl pocit, že to nejsou jen fiktivní lidé, ale že jen popisuje něco, co se ji nebo někomu v jejím blízkém okolí přihodilo (což doufám, že není pravda). V jistých částech knihy se zasmějete, v jiných po vás běží husina, koušete si nehty a pokládáte si jednoduchou otázku - proč? A stejně na ni nedostanete odpověď.

Závěr knihy je pak něco, co mě totálně obralo o jakoukoliv sílu odolávat smutku a moje oči začaly samovolně produkovat krokodýlí slzy, což se mi při čtení stalo poprvé v životě. Ale nelituju, že jsem knihu dočetl. Teď si právoplatně nárokuje místo v mé knihovně a troufám si říci, že je to dosud nejlepší kniha, kterou ve své sbírce mám!

9 05.09.2021

Muffin a čaj. Prvně jsem se o téhle knize dozvěděl asi před dvěma měsíci od jedné nsprosto neznámé slečny na jedné nejmenované aplikaci. Později se mi internet prostřednictvím reklam snažil tento příběh doslova nutit. A nakonec jsem o tom slyšel mluvit zákazníky v práci a řekl jsem si dost - je na čase zjistit, co na té knize je, že o ni všichni mluví.
Prvotně jsem utrpěl šok tím, že se jedná o knihu od českého autora - většinou se právě našim domácím spisovatelům vyhýbám.
A po dočtení trpím bolehlavem, neboť se mi v hlavě naskupila obrovská spousta otázek, na něž neznám odpovědi.
Kniha se četla sama i přesto, jaké obraty Theo používal. Zhltl jsem ji během pár hodin (kupoval jsem ji dnes odpoledne a dokončil ji před malou chvílí), což dokazuje, že příběh je poutavý a má spád.
Samozřejmě, že mou oblíbenější postavou byl Kit - tak trochu jsem se v něm viděl (heh, nefandi si). Ale i Daniel měl vlastnosti, s nimiž jsem se ztotožňoval a hlavně bylo v jeho případě skvěle poukázáno na dnešní situaci v dnešních školách. Šikana je stále silnější a Theo nádherně použil Daniela jako exemplář, co takové narážky a drby dokáží provést s psychikou.
Knihu zařazuji určitě mezi mé oblíbené, neboť si to zaslouží!

8 09.01.2019

(SPOILER) Upřímně, nevím, co bych napsal tak, aby ze mě nevyšly vulgární výrazy.

Z délky textů každé postavy lze usoudit, kam to celou tu dobu směřovalo. A kdo byl autorčin favorit. I když mi ten text přišel nejnudnější ze všech v knize. Dalo se to ale předpokládat už i u minulé knihy, jak to celé dopadne.

V první řadě bych rád řekl, že postava Emilie se do mé mysli zapsala jednoznačně, jako nejodpornější postava z celého příběhu. Každá scéna s ní pro mě představovala utrpení a mnohdy jsem měl chuť ty části přeskočit. Ještě teď mě chytá vztek, když na její charakter pomyslím.

Další věc je, jak autorka pospíchala a pospíchala v kapitolách s Katharinou a Mirabellou, zatímco kapitoly z pohledu Arsinoe byly naprosto nezáživné a táhly se přes nejvíce stran. Přitom pohledy Kathariny a Mirabelly byly to nejlepší z celé knihy.

Rozhodně si myslím, že tímto dílem si autorka akorát podkopla nohy, protože první dva díly byly skvělé, čtivé a na každý pohled jsem se těšil. Třetí díl by byl bez Kathariny nuda (nemluvě o tom, že Mirabelle byla věnována jen malá část) a poslední díl by byl bez Kathariny a Mirabelly naprostým zklamáním.

Jules je kapitola sama o sobě a ještě žádná postava se mi takhle rychle nezhnusila, jako právě ona. Taková typická Mary Sue, která dostala všechno i se šťastným koncem…

Ale abych jen nekritizoval. Hodně velké plus za Katharina. Celkově se jedná o nejkomplexnější postavu v celé sérii. A rozhodně pro mě nebyla hlavní záporák. Vlastně byla až do konce moje favoritka a doufal jsem, že i pro ni bude napsán šťastný konec. Jenže autorka zkrátka nepřemýšlela a Katharinin konec byl naprosto zbytečný.

Mirabella je další pozitivum. Od první scény až do poslední byla svá a věděla za čím jde. Její kapitoly mi vždy učarovaly, stejně jako její charakterové vlastnosti. Její konec byl naprosto odfláknutý, stejně jako celý zbytek knihy. Rozhodně si nezasloužila to, co pro ni autorka přichystala a rozhodně si zasloužila mnohem víc, než Jules s Emilií.

Dámy a pánové, asi tomu neuvěříte, ale jsem zklamán na plné čáře! Aneb když nejotravnější charaktery dostanou nejvíce prostoru a šťastný konec, zatímco zajímavé postavy skončí v propadlišti dějin. Jak smutné!

6 05.06.2021

(SPOILER) Přečteno až po shlédnutí obou filmových zpracováních a ani tak to na knize nic neubralo. V knize se mi líbí, že Carrie nezůstala jen u školy, ale protáhla svou zlobu, pomstu do celého města. Protože si to přiznejme - všichni za to mohli. Všichni si pod sebou podřezávali větev, aniž by o tom měli páru. Ve škole jen všichni nečinně přihlíželi tomu, jak ji šikanují. Desjardinová byla prakticky jediná, kdo s tím něco jakž takž dělal. Doma zažívala hotová muka a sousedi to věděli nebo alespoň měli jakousi představu, čím si Carrie prochází, když znali Margaret, a nikdo s tím nebyl schopný nic dělat. Pověřit příslušné úřady. Jediné, co mě štve, že ani po smrti té dívce nedali pokoj. Že litovali viníky a dívku, obyčejnou dívku z fanatické rodiny neustále špinili a hanili. Tak už je ale společnost postavená. Přinejmenším v posledních letech tomu tak je. Zasloužili si všichni to, co se jim stalo. A to si myslím, že po všech těch letech na ně byla ještě hodná...

5 14.04.2021

(SPOILER) Co k tomu říct. V květnu 2019 jsem se dozvěděl, že se chystá pokračování a od té doby jsem přemýšlel nad tím, o čem to bude. Později jsem se dozvěděl, že zde ze všech možných postav zaujme hlavní roli ta nejvíce nenáviděníhodná. Totiž prezident Snow.

Dá se říct, že zpočátku jsem s jeho postavou soucítil. Jenže jak příběh postupoval stále dál a dál, hnusil se mi čím dál víc a to do slova a písmene. Když vezmu v potaz, že za dosažením svého cíle obětoval tolik lidí, nehledě na to, jestli se jednalo o lidi z prequelu či z originální série, je mi z toho až upřímně zle. Opravdu! Nejspíš se nechávám unášet pocity, když jsem knihu dočetl před dvaceti minutami, ale nedá mi to jinak.

Hodně jsem se zamýšlel nad tím, zda Tigris je onou znetvořelou ženou, která pomohla našim rebelům. Či jestli Lucy Gray či někdo z jejího hejna není předek Katniss a její rodiny. A hodně mě hlodalo hlavou, jestli si Snow vzpomněl na Lucy, když slyšel Katniss zpívat Oběšencův strom. Doufal jsem, že epilog bude spíš v tomhle stylu. Každopádně ten konec ve mně zanechal tolik zloby, že nemám ani páru, na čem si ji budu moci vybít. Utěšuje mě však představa toho, jak to nakonec vše končí. Že jeden tichý a přehlédnutelný hlas z Dvanáctého kraje nakonec tu zrůdu jménem Snow zničí! Aneb, chtěl způsobit zkázu reprodrozdům a nakonec na to sám doplatil tím, že ho jeden z nich zničil! Líbí se mi tyhle skryté symboly.

Za mě doporučuji všema deseti! Ostatně jako celou sérii Hunger Games.

5 25.09.2020

Jeden z nejlepších příběhů, do jakých jsem měl možnost se ponořit. Vše se četlo tak lehce a tak jednoduše a zároveň, když se člověk zamyslel nad poselstvím příběhu, nic tak jednoduchého to ani zdaleka nebylo. Jiné knihy jsou tlusté a přeplněné slovy, která jsou vlastně úplně zbytečná a to, co potřebujeme vědět, se dozvídáme jen na začátku a na konci, ale tohle NENÍ ten případ. Každá stránka a každé slovo na ni je důležité. Jen mě mrzí, že kniha neměla alespoň o pár stránek víc, protože se opravdu četla sama a netrvalo mi ani den ji celou přečíst.
Kdo váhá, už dál nemusí, protože je škoda si nepřečíst tenhle skvost!

5 17.12.2018

Upřímně...nevím, co k tomu mám napsat. Skleněný trůn (první díl) jsem překousal během dvou dnů, a i když mě to ze začátku nebavilo, ke konci jsem se do toho dostal. Půlnoční koruna byla o chlup lepší hlavně kvůli Nehemii. Co se týče Dědičky ohně, zájem u mě zase poklesl. A s Královnou stínů jsem ztratil zájem úplně.

Tenhle díl jsem četl pomalu dva měsíce a jediné, co mě donutilo to dočíst, byl fakt, že nesnáším rozečtené knihy. Z Aelin se stala naprostá pipina, která jen přemýšlí o sexu s Jeřábem a o tom, jak je chudák celý život ublížená. Jediný zajímavý příběh v knize je ten Manonin...

Zkrátka to tu nebudu omýlat, má to být fantasy se vším všudy a jediné, co se z celé série dozvídáme je to, že Aelin je jen namachrovaná princeznička s temnou minulostí, za kterou můžou všichni...

(SPOILER) Tak tohle byla jízda. Ale co také jiného čekat od Ryana a jeho Vélina, jehož příběh z první trilogie je nezapomenutelný.

Musím vyzdvihnout Kehlbranda. Záporná postava, jak má být, s neskutečnými charakterovými vlastnostmi a jasným cílem už od začátku. Jako postava mě bavil až neskutečně a já nevěděl, jestli ho milovat nebo nenávidět. Rozhodně si myslím, že to finále mělo být daleko epičtější. Chtělo to daleko lepší souboj, než ten, který proběhl.

Vélin nezklamal. Sice jeho komplex superhrdinství mi občas lezl na nervy už v původní trilogii, ale aspoň se nevychýlil ze svého charakteru. Na něm mě dozajista bavila černá píseň, která celé jeho postavě dodávala skvělý rozměr a jeho vnitřní souboje mě rozhodně bavily.

Obvarovy zápisy byly skutečným hřebem. Odhaloval, co se děje na druhé straně souboje a jeho popisy byly plynulé a krásně se četly (ostatně jako celá kniha). Jeho osud mě nijak nezklamal.

Za Luralyn jen palce hore. Skvělá postava, hodně propracovaná. Rozhodně mě bavila.

Zklamáním se pro mě stal Caj Lin. Nevím proč, ale od toho jednoho okamžiku, který před půlkou knihy nastal, začal klesat na žebříčku mých oblíbených postav. Možná za to mohl fakt, že nabíral na moci a uvědomoval si svoje postavení, což začalo přetavovat jeho charakter.

Kniha byla skvělá, na původní trilogii samozřejmě obsahem nedosáhla (možná za to mohl fakt, že mi na těch zemích zase tolik nesešlo jako v původní trilogii), nicméně obrovské plus za zápornou postavu, za černou píseň i za vykreslení toho, jak moc dokáže člověka změnit k nepoznání. Mínus rozhodně za Šérin, která mě svým vystupováním štvala, za zdlouhavé a v konečném důsledku i zbytečné pasáže, bez kterých by se vývoj obešel, a za finále, které by si rozhodně zasloužilo víc času. A taky možná dětinsky i za to, že jsem doufal, že se objeví Lyrna, která je pro mě i po všech těch letech, kdy jsem naposledy četl původní trilogii, jednou z nejsilnějších ženských postav vůbec.

Přece jen ale dávám pět hvězd, protože tenhle svět miluju, stejně jako Vélina, Nortaha a další známé i méně známé postavy.

4 05.07.2023

Nikdy jsem si nemyslel, že taková kniha, jako je práve tato, otřese celým mým bytím a já si uvědomím, kolik toho vlastně v životě mám.
Knihu jsem přečetl za jedinou noc (za což jsem se ráno proklínal, neboť tři hodiny spánku prostě nestačí). Mohl bych tu vyjmenovat spoustu emocí, které ve mně kniha zanechala, ale nejvíc asi štěstí a zároveň smutek. Dává to smysl? Pomateným a bouřlivým myslím, jako jsem já, to určitě nějaký smysl dávat bude.
Nedoceněná kniha s vyjímečným poselstvím. A moje nejoblíbenější. Určitě doporučuji všem, kteří váhají s přečtením!

4 11.01.2019

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl. Nejen, že se četla naprosto sama a já se od ní nemohl odlepit, ale také způsob, jakým se autorka vyjadřuje. Tohle je jeden ze skvostů, u kterých opravdu nelituju utracené peníze. Ke knize se jistě jednoho dne vrátím, neboť ve mně vzbuzuje pocit štěstí.

4 13.06.2018

Druhá část knihy o královně jasnovidce, Elsabet, mi rozdrásala nervy. Čekal jsem šílenou královnu, která vraždí, ale tohle by mě ani ve snu nenapadlo. Když si pak člověk uvědomí, jak se o ní v dějinách mluvilo a jaký dopad to na královny jasnovidky mělo, je mi z toho upřímně zle. K Aronům jsem choval jistý respekt v hlavních čtyřech knihách, ale teď mě naplňuje jen čirá nenávist k tomu, jak se udrželi u moci. Za tuhle novelu autorce patří poklona, nicméně se nic nemění na tom, že konec celé série je jen jedna nepovedená a komediální fraška.

3 05.07.2023

Co k tomu říct? Za prvé, asi nezapadám do skupiny, které tato kniha byla určena, ale čert to vem. Mě to bavilo, i když bych měl hned několik výhrad.
Kniha nemusela být vůbec tak dlouhá, protože se tam opakuje pořád to samé - naléhání, hádka, slzy, usmíření, sexuální scény a tak dále. Pořád dokola. Navíc se Tessiny pocity stále opakovaly, jako kolovrátek.
Tessa jako postava mi byla už od začátku nesympatická, ale snažil jsem se to překousnout. Mnohdy jsem absolutně nepobíral její pocity - jak sakra může bejt v jednu chvíli naštvaná a vzápětí nadržená? (Jen řečnická otázka, pokud se tohle všechno v dívkách a ženách opravdu odehrává, pak díky bohu za to, že jsem kluk.)
Hardin. To je kapitola sama o sobě a ani on mi ze začátku nějak moc neučaroval. Jenže s tím, jak jsem se začítal do příběhu, mi bylo jasné, že se muselo stát opravdu něco hrozného, co ho ovlivnilo. A když přišlo vysvětlení, docela jsem ho pochopil. Zažít něco jako on, asi bych se z toho nevzpamatoval doteď. Přesto ten konec ve mně zanechal nesympatie.
Naopak plusovými postavami se pro mě stali Landon a Steph. Ti dva mě opravdu tak nějak navraceli k mým studentským létům a k té lehkosti bytí.
Jak říkám, nejsem určená skupina a ani jeden z hlavních pritagonistů mě nějak neoslovil, nemluvě pak o tom, kolikrát se v tý knížce řvalo, brečelo a sexovalo. Konec však ve mně za zanechal rozporuplné pocity a já se musím pohltit do obsahu druhé knihy, jen abych se přesvědčil, že se Tess konečně začne chovat tak, jak by mi to tam sedělo mnohem víc (haha, nevěř si :D).
A vím, že 11. 4. 2019 budu sedět v kině, dlabat popcorn a nadávat, co všechno je ve filmovém zpracování jinak. Má to ale plus - vybrali opravdu skvělé herce do hlavních rolí (hlavně, co se týče vzhledu).

3 04.02.2019

Říkám si, co je na tomhle příběhu špatně, protože ačkoliv jsem ho dočetl a zanechává ve mně pocity, není to to samé, jako když jsem dočetl Krutého prince. Upřímně mi nesedl fakt, že příběh je zakomponován do nynějšího světa. Nevím proč, prostě máte čarovný les, spoustu víl a najednou je tam holka v converskách - to je prostě meh! Taky bych upozornil na nepřebernou dávku zmatenosti a to hlavně ze začátku, kdy se zdálo, jako by se autorka nemohla rozhodnout, jak celý příběh pojmout. Tak nějak jsem postrádal nějaký vývoj charakterů, nějaké prostě wau momenty, které by mě posadily na zadek. Chvíli mi připadalo, že čtu romanci, v další chvíli psychologický román, posléze detektivku a nakonec nedotažené fantasy.

Nejzajímavější postavou byl jednoznačně Severin, ale i jeho úděl autorka zakopala pod zem a na konci už spíš jen připomínal postavu do počtu. V konečném důsledku tam vlastně ani nemusel být takový povyk kolem něho.

Konec byl takový neslaný a nemastný, pořádně nedotažený. O romantické lince se vyjadřovat nebudu, protože ta mě bavila asi ze všeho nejméně a paradoxně dostávala víc prostoru, než samotná zápletka a pointa toho příběhu.

Námět rozhodně zaujal, ale jeho zpracování trošku zakolísalo. Možná kdyby autorka upustila od hlavní romantické linky a věnovala víc času světu víl, jako tomu bylo v Krutém princi, měla by kniha daleko lepší ohlasy. Takhle si na ní pár týdnů po přečtení nikdo ani nevzpomene. Tři hvězdy za popis lesa a Severina s Benem.

1 31.07.2023

Dlouho jsem se přemlouval k tomu, abych se do knihy Bird Box pustil. Od autora jsem měl přečtenou jen Inspekci, která mě sice bavila, ale nebylo to nic světobornýho bych teda řekl. Navíc jsem na Netflixu viděl filmovou adaptaci a nepotřeboval jsem vědět, jak to bylo v knize. Film byl pro mě uspokojující. Když jsem ale nedávno viděl, že vyšel i druhý díl, řekl jsem si, že tomu dám šanci. A myslím, že jsem udělal dobře. Oba díly byly skvělé, ale řekl bych, že ten druhý byl přeci jen o chlup lepší. Nevím, jestli za to může fakt, že jsem v první knize předpokládal podle filmu, co se stane, zatímco u tohoto dílu jsem neměl ani páru, nebo tím, že Malorie mi zkrátka v prvním díle ani trochu nesedla. Celkově mi i postavy přišly uvěřitelnější, než v tom prvním. Nicméně poslední stránky ve mně vyvolaly spoustu pocitů, převážně kladných. Přesto si asi ještě pár týdnů budu pokládat jednu zásadní otázku - jak teda vypadá tvor?
Nicméně doporučuju všema deseti. Opravdu skvělý literární počin!

1 25.04.2021

Po dočtení mi přijde, jako by si autorka všechny ty zvraty vymýšlela v průběhu psaní, což v některých případech na dějové lince neubírá, ale v tomto případě je to jedno velké zklamání. Já očekával od knihy zvraty, hodně zvratů, ale takových, které dávají smysl už od samého začátku a ne, že přibližně po prvních sto stránkách se celý jeden charakter naprosto změní. Nemluvě o té naprosto zbytečné romantické lince, která na příběhu víc ubírala, než aby něco přidala. Nepřišlo mi to zkrátka plynulé jako v autorčiných předešlých knihách, kde byla romantická linka třešničkou na dortu.

Co se týče postav, zpočátku jsem si favorizoval Jonaha, protože se mi zkrátka líbil jeho charakter až do té rapidní změny, která nastala a která působila stejně tak nedomyšleně jako celý ten komplot ke konci. Milly mi lezla na nervy od začátku až do konce. Prostě ukňouraná holka, co si hraje na tvrďačku. Její matka byla tedy daleko zajímavější článek knihy. Aubrey se nakonec stala jedinou postavou z těch tří hlavních protagonistů, která mi přišla vyrovnaná a opravdová na svůj věk.

No nevím, jsem teda zklamaný. Rozhodně se z příběhu Storyových dalo vytřískat víc. Neříkám, že jsem u zvratů nebyl překvapený, ale na předešlé tři autorčiny knihy to rozhodně nemá. Plus bylo vykreslené prostředí ostrova, Aubrey, Archer, Allison a to, jak peníze ničí lidi. Všechno ostatní jedno velké mínus…

28.09.2021

Jak se vyjádřit k této knize? Koupil jsem ji čistě jen ze zvědavosti s tím, že jestli mě to nebude bavit, nevadí - aspoň jsem využil poukaz, který mi ležel doma neskutečně dlouho. Přiznám se, že po Skleněném Trůnu, který se stal tím největším zklamáním v knižních sériích, jaké jsem kdy ve světě příběhů zažil, jsem vílám moc nedával. Jenže tento příběh změnil můj pohled na ně. Nejen, že spisovatelka vykreslila jejich svět tak neskutečně dobře, ale navíc do hry uvedla hned několik postav, které vás chytí a nepustí. Zprvu jsem Jude nijak nerozuměl a nechápal její posudky, ale čím víc jsem se do její postavy dostával, tím víc jsem se dokázal zžít i s příběhem. Nemluvě pak o neskutečně čtivém stylu psaní. Jude se pro mě stala symbolem síly a odvážnosti. Takovým symbolem, jakým správně měla být Aelin ve Skleněném trůně, která se pro mě stala s postupem času přesným opakem. Nejvíc mě iritovala postava Taryn...v příběhu lze nenávidět spoustu postav, a přesto jsem nemohl snést právě ji za její naivitu, neloajálnost a dětinskost. Neskutečně otravná postava!
Skvělá kniha a já se nemohu dočkat druhého dílu a toho, jak se příběh Jude a Cardana bude odvíjet nadále.

19.06.2019