Viviana-Mori komentáře u knih
Kniha se určitě dobře čte. Téma holocaustu je velice významné, důležité, emotivní a smutné, leč poslední dobou se s knihami s touto tématikou roztrhl pytel a přijde mi, že se z toho stala téměř móda. Je důležité, aby se o tomto tématu mluvilo, aby se o něm četlo, ale stejně málokterá kniha dokáže ty skutečné hrůzy alespoň přiblížit.
To, co se dělo v Osvětimi za příšerná zvěrstva, už všichni víme. Tato kniha spíš chodí tak okolo, popisuje křišťálovou noc, pracovní - později tranzitní tábor Westerbork, bezútěšné chvíle ve vlaku a věnuje se i tématice odbojů, což je pro mne určitě zajímavé, je úžasné, že se našlo tolik odvážných lidí, kteří se snažili pomoci.
Přesto kniha chodila jaksi po povrchu, tak mi to přišlo. Kniha mě v jedné scéně rozbrečela, když ten židovský učitel nasedal s dětmi do vlaku a říkal jim, že jedou na výlet....to mě hodně rozesmutnilo. Je to smutný příběh, silný, to každopádně, ale je psán tak nějak útržkovitě, okrajově. Dalo se z toho vytěžit mnohem víc, si myslím. Jacob měl opravdu velkou dávku štěstěny, což je fajn, aspoň kniha nebyla bezútěšná až do morku kostí, přesto ale jsem v knize něco maličko postrádala. Možná větší hloubku. Ale jinak to bylo dobré čtení, tedy jestli se vůbec o takovém tématu dá říct, že se "dobře" čte. Není to špatná kniha, ale už jsem četla mnohem silnější knihy na toto téma.
Čtyři hvězdy si ale příběh myslím zaslouží, už jen pro to, že popisuje činy mnoha skutečných hrdinů.
Já si tuto knihu půjčila v knihovně a vůbec jsem nevěděla, že je ještě nějaký díl předtím. Myslela jsem, že se jedná o samostatný příběh, ne pokračování. A kdybych se nepodívala sem na databázi, tak bych se možná jen divila a nedošlo by mi to až do konce.
Pravda je, že se to dlouho dá číst jako samostatný příběh, ale pak člověku začnou některé informace dost chybět.
Strašidelné domy jsou vděčné a věčné téma, do půlky knihy se mi příběh docela líbil, pak už to spíš bylo jen o umírání a krvi. A ten závěr... no nevím, už to pak začalo být spíš takové úchylné.
Každopádně si první díl přečtu, díky tomu, že znám tento druhý díl, to bude jistě o mnoho zajímavější čtení.
Mám ráda lehce strašidelné příběhy, strašidelné prokleté domy a tak, ale tady, kam se příběh začal ubírat, se mi už nelíbilo. A mám spoustu otázek, které mi nebyly zodpovězeny. Škoda.
Kniha je velmi čtivá, příběh je možná malinko někdy přitažený za vlasy, ale má v sobě i mnoho děsivé a reálné skutečnosti. Když jsem byla dospívající dítě, internet a dětské stránky se hemžily pedofily, jako je Mike, s mnohými jsem udržovala kontakt (naštěstí jen písemný), dokázali dát mladé nesebevědomé duši pocit, že někomu na nich záleží, že jsou výjimečné, chytré... Zvlášť ještě, pokud hrdinky v této knize nemají stabilní rodinné zázemí, je úplně jasné, že propadnou někomu, kdo je zdánlivě miluje a stará se o ně. Bohužel se ale nejedná o lásku, ale o dost ošklivou manipulaci.
Příběh mě opravdu vtáhl, i když mi z něj nebylo mockrát dobře, ale opravdu mě zajímalo, jak to bude dál. Jasně, to věznění ve sklepě a i ten závěr byly už trochu přes čáru, ale což... Vlastně jsem byla ráda za to, jak to dopadlo.
Uznávám, že kniha není nějaká nadupaná bomba, ani nepřináší nic nového - hrdinka s pohnutou minulostí, velký temný dům a ještě divní obyvatelé, tajemství v každém koutě - klišé, leč stále funkční.
I přes to, že posedlost hlavní hrdinky v domě setrvat byla mnohdy až úsměvná, protože bylo jasné, že je to klasický tah pro děj (upřímně, já mít psychické problémy a noční můry, tak tam fakt nelezu a asi bych se pravdy snažila dopídit jinak), tak to nebylo zase až tak zlé.
V knize se nachází celkem dobrá zápletka, snadno se čte, ačkoliv si myslím, že knihu tohoto počtu stran, pokud by byla o několik chlupů lepší, bych měla přelouskanou ve své pracovní vytíženosti tak za dva, tři dny, u této mi to ale trvalo čtrnáct dnů a mnohokrát jsem měla chuť začít číst něco jiného, ale zajímalo mě, jak kniha dopadne a nepřišla mi špatná natolik, abych ji nedočetla.
Dávám tři hvězdy za tu tíživou a děsivou atmosféru a za to, že to byla příjemně strašidelná oddechovka a za to, že mě zvraty občas překvapily, leč něco jsem už tušila dopředu.
I když zde kniha nemá zrovna nejlepší hodnocení, četla jsem mnohem horší knihy podobného ražení, takže nakonec za mě fajn.
Vcelku poutavé, místy trpké, smutné, smutně romantické i trochu politické čtení. Kašparovi zemře žena, zkrátka se uchlastá vlastními démony a stíny z minulosti, které neumí vyřešit. Zjistí, že měla dceru, kterou opustila, chtěla ji najít, ale nedokázala to, ve všem se plácala. A tak začne pátrat on a nakonec najde.
Kniha je plná zajímavých myšlenek, poutavě napsaná, plná spletitých vztahů. Kašpar nalezne nevlastní vnučku, která je ale s úplně jinak politicky zaměřené rodiny, vyznává jiné hodnoty, ale najdou si k sobě cestu skrz umění... Složité téma je v knize zpracováno dobře, padala na mě poněkud sklíčená atmosféra, konec mi také nepřišel zrovna veselý. Chtěla bych, aby to bylo jinak, ale to není problém autora, nýbrž můj.
No, za nejvtipnější okolnost ohledně čtení této knihy považuji to, že jsem až náhodou v půlce děje zjistila (zajímalo mě obecně hodnocení této knihy zde), že jde již o druhý díl. To by mě vůbec nenapadlo, dá se to číst zcela bez problémů samostatně.
Knihu považuji za takový průměr. Hlavní hrdinka prchá před minulostí, svým nevlastním psycho otcem, před bratrem svého kamaráda, který ji chce zničit a zkrátka před svou minulostí. To vše je ovšem omíláno neustále dokola, pořád se jen řeší, co hlavní hrdinka může nebo nemůže říct, jak je vlastně vyděšená a sobecká, neustále lká nad tím, jak se nemůže nikomu svěřit a jak tím trpí její syn. Nic světoborného, téma není zase tolik originální, sice mě zajímalo, jak to dopadne, ale ne tak, abych si kvůli tomu kousala nehty, nebo knihu nedokázala odložit.
Přesto jsem zvědavá a přečtu si první díl, bude zajímavé to číst zpětně a prý má být i třetí. Šanci tomu dám, i když jde vskutku o průměrný, rádoby ponurý román. Mně osobně tento díl moc nepřesvědčil, ale úplná katastrofa to není.
(SPOILER) Já jsem možná zabedněná, ale nebylo mi úplně jasné, proč chce Megan tak vehementně mlčet. Jasně, měla trauma kvůli tomu, co se stalo, pochopila jsem z knihy, že to hlavně ona sama sobě brání mluvit a mluvit nechce z důvodu, aby nenesla vinu, aby ji její okolí neodsoudilo. Jenže s okolím přesto dál komunikovala v psané formě. Kdyby to šlo, mohla to komukoli napsat. Její psaný projev nijak omezen nebyl, proč tedy ten mluvený, když mohla psát a zároveň své tajemství nikomu písemně nesdělila, mohla dle mě klidně i mluvit a zkrátka mlčet o tom, o čem mlčet chtěla. Nikdo ji z ničeho nepodezříval, tak k čemu to všechno?
Jinak se jedná o mile napsaný příběh, oceňuji LGBT tématiku, díky níž jsem si vlastně knihu ke čtení zvolila.
V knize vynikla mnohokrát zbytečná dětská/pubertální krutost vrstevníků. Každý chce mít své místo v životě, někdy i za cenu toho, že jiné zadupává do země.
Hodnotím třemi hvězdami, protože přece jen jsem již přečetla mnohem silnější knihy, ale i tak si myslím, že se jedná o milý, odpočinkovější příběh s temnější zápletkou.
Psychopatická jízda. Na prvotinu to rozhodně není špatné, ze začátku se děj trochu vleče, ale vůbec to nevadí, alespoň pořádně nahlédneme do mysli a pocitů Mirabelle a zjistíme, jak to u ní doma zvráceně chodí. Matka je teda pořádná psychopatka a z mnohých situací v knize mi nebylo dobře. Oproti první, pozvolné půlce naopak druhá půlka knihy nabere takové obrátky, že se čtenář nestačí divit. A i když bylo leccos už trochu překombinované a leckdy ne úplně pravděpodobné, tak mě kniha nepustila a musela jsem v napětí číst dál a dál. Užila jsem si to
Temnější, už se trochu více čtenář zapotí, než při předchozím dílu. Lucas je opravdu odporný darebák :)
Jako pubertální milovník hororů jsem zvlášť z tohoto dílu byla nadšená. Myslím, že jsem ji kdysi četla tak dvakrát, třikrát. Nic složitého na čtení, ale dušička tenkrát byla spokojena. :)
Ze série Stopy hrůzy býval toto jeden z mých nejoblíbenějších dílů. :) To byly časy, kdy mi to máma kupovala do vlaku a já půlku přečetla pomalu za cestu... :) Už je to opravdu hodně dávno, ale tuto knihu, stejně jako některých pár dalších si dodnes pamatuji. :)
Bylo to moc hezké, celá série je milá, zábavná, dobrodružná, jen Winter mi nějak k srdci nepřirostla, tím myslím celou knihu. Předešlé díly mě bavily o dost víc, leccos v tomto posledním dílu bylo už hodně zdlouhavé a knihu jsem četla dost dlouho. Ale jinak příjemně strávený čas nad všemi díly.
Kniha má výhodu, že se perfektně čte, člověk vplyne do děje a vcítí se do hlavní hrdinky. Ovšem já bych asi ocenila lepší psychologické zpracování celého příběhu, určitě se dal děj rozpracovat více do hloubky, jenže pak by to zase nebylo pro děti a mládež. Rodiče Valerie byli teda opravdu příšerní. Hlavně ten otec. Nickova matka dá synovi na hrob "Milovaný syn", i když vystřílel školu a rodiče Valerie, která vlastně za nic nemohla, ji odepsali a jen kroutili hlavou, mlčeli, nebo mleli krávoviny. To mně fakt vadilo.
Jinak je kniha velmi dojemná a depresivní. Škoda, že v ní nebyl i pohled Nicka na celou věc. To bych možná přidala o hvězdu navíc.
Tak tady konečně těch pět hvězd dám. Vlastně ani nevím, jak bych své hodnocení obhájila. Příběh dostal další rozměr a i přes celkem vydatný počet stránek jsem se nenudila a půlku knihy byla schopná přečíst za jeden den. Líbí se mi postavy, v knize je napětí, humor i určitá roztomilost. Už mám rozečtený poslední díl a jsem zvědavá, jak to celé vlastně dopadne.
Další velmi působivá kniha s tématikou hrůz války a koncentračních táborů. Ačkoli děj knihy přeskakuje v různých časových rovinách, kniha se mi četla moc dobře a celkem rychle jsem si na styl psaní autorky zvykla.
Nevadí mi, že je příběh smyšlený, protože i tak všichni víme, že takové hrůzy se zkrátka děly, krutých osudů bylo nespočetně. Jsem ročník 1991, válku jsem nikdy nezažila a ani bych zažít nechtěla, neumím si vůbec představit, jak šílené to muselo v koncentráku být a už vůbec nechápu, jak tam ti lidé mohli někdy přežít tak dlouho. A ačkoli se hlavní hrdinka se vším popasovala, přežila a našla si své místo v životě, i tak jí neustále sužovaly vzpomínky a fakt, že se musela stát někým jiným, aby mohla žít dál.
Kniha je hodně silná, o takových věcech by se mluvit prostě mělo a neměly by se před tím zavírat oči. Dozvěděla jsem se o tématu zase nové věci. Za celkový dojem dávám pět hvězd, nemůžu jinak.
Vlastně dětská knížka, ale myslím, že je to ten typ literatury, který může člověk číst v jakémkoli věku. Kniha je vtipná, roztomilá a je to možná divný, ale já se u ní kolikrát vcelku bála. A ačkoli jde o takové hororovo-dětsko-duchařské-fantasy, tak je v knize i něco hodně lidského. Má výbornou, barevnou atmosféru a napětí nechybí a hlavní postavy kupodivu neštvou! Takže určitě zkusím další díl. Milé počteníčko.
Není to úplně špatně napsané. Mohlo by to být zajímavé, akční a napínavé. Ale není. Je to takový odvar. Vzhledem k tomu, že jsem dva předchozí díly četla, tušila jsem, co budu číst i zde. Stále ten samý styl. Postavy mají potenciál, děj taky není špatný, ale na zadek si nesednete a při objevení vraha se neplácnete do čela. On tak nějak vždy prostě vypluje na povrch. Je to škoda, chtěla jsem dát šanci i dalším dílům, ale popravdě mám nyní půjčeno z knihovny mnoho jiných a zajímavějších knih, které mne lákají více. Nesser bude muset počkat, jestli se vůbec rozhodnu někdy znovu do jeho knih začíst.
První díl byl lepší.
Ani tento nebyl špatné čtení, ale přece jen konec byl dost předvídatelný a celé se to trochu vleklo. První půlku knihy mne August vůbec nezajímal, dějová linka Kate byla lepší.
Nebylo to úplně špatné, rozhodně ne, ale už jsem četla lepší příběhy a s větší chutí.
Kniha mne velmi zaujala, nejen obsahem, ale i způsobem psaní, metaforami, představivostí a určitou dávkou mystiky, kterou jsem v ní alespoň já vnímala.
Neřekla bych, že co se tématu a lidského utrpení týče, to byla nejsilnější kniha, kterou jsem četla. Tady je ovšem i tak něco navíc, jakási magie, syrový život i styl psaní a někdy máte pocit, že jste v nějakém podivném snu.
Tolik zoufalých lidských myslí v necelých čtyřech stovkách stran...
Po tomto zážitku se určitě chystám přečíst i Porodní bábu, která mne zatím minula.
Navzdory smutnému a tíživému tématu se kniha čte velmi lehce a rychle. Neměla to holka vůbec lehké, musí to být strašné. Sama mám k takovému tématu blízko a ten pocit v jistém smyslu znám, i když hlavní hrdinka to měla ještě daleko horší. A i když mi v mnohém přišla podivně naivní, až nerealisticky, tak jsem s ní soucítila a na konci uronila slzu, protože jsem si představila svou mámu, co by se někdy mohlo stát. A nebylo mi vůbec dobře.
Normálně bych se o této knize asi nikdy nedozvěděla, nebýt spásné a slavné knihovny, kde mne zaujal název. Každé rozšíření obzorů je dobré!