Viviana-Mori komentáře u knih
Po mých nejoblíbenějších, prvních třech dílech této série mi ty další připadaly už o něco slabší a v lecčem přemrštěné, nicméně stále čtivé. Tento díl byl ale opravdu opět velmi podařený, velmi napínavý, nedalo se odtrhnout a kdyby nebylo nějakých nutných všedních povinností, přečetla bych knihu mnohem dříve. A konec jsem teda nečekala. Hodně smutné, jako fanouška těchto knih mne to velmi mrzí. Jsem zvědavá, co se bude dít dál.
Zajímavý a dost depresivní příběh. Kniha vtáhne do děje a nasajete z ní ponuré myšlenky. Některé pasáže byly hororové. Perfektně se četla, ale možná jsem od konce čekala malinko víc. Čtyři hvězdy za to, že jsem si příjemně početla a že to bylo zase něco trochu dějově jiného, než jsem zvyklá číst.
Autorku jsem neznala a díky jedné FB stránce, kde byla na knihu upoutávka, jsem se rozhodla ji zkusit. Velmi zajímavý a dobře napsaný příběh, zatím jsem žádnou knihu o podobném tématu nečetla, což je spíš chyba mé neznalosti, ale i tak na mě díky tomu kniha velmi zapůsobila. Jane byla skvělá postava, empatická, nezkažená a toho jejího manžela bych za jeho povrchní názory napíchla na vidle. Kniha plná života, smutku, nespravedlnosti i lásky. Konec mě velmi potěšil.
Ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli se začtu, ale povedlo se. Příběh Niny a Maxe mě docela fascinoval a bavil možná víc, než samotné vyšetřování. Myslím, že se autor vylepšil.
Tento díl mě bavil velmi a přečetla jsem ho celkem rychle. Vrah byl správný nebezpečný zoufalec a slizoun. Vše běželo jak na drátkách a potěšilo mě, že Eriku zase nechtěli odvolat, jako v minulých dílech.
Dávám knize plný počet, protože mě dokázala na mnoho hodin upoutat na lůžko a vůbec jsem se díky ní nevzrušovala špinavým nádobím a jinými domácími pracemi. Za mě určitě lepší, než Dívka v ledu, mělo to větší spád a pro mě i emoce a temnější atmosféru. Jediné, co mi na takových knihách vadí je, že hlavního hrdinu vždycky chtějí přeložit, posílají ho na dovolenou, neberou ho v potaz... To je už tak strašný klišé, je to snad v každý druhý knize a je to spíš směšný. Stejně tak, že vyšetřovatel na konci zůstává na vraha úplně sám. To jsou věci, které se opakují úplně všude, chápu, že je to pak napínavější, ale když něco podobného čtete po sto padesáté, ztrácí to kouzlo. Ale i tak za mě velice dobré, užila jsem si to a některých postav mi bylo docela líto.
Mně se kniha líbila, četla se dobře. Je to taková thrillerovská klasika, se všemi klady i se vším klišé, které tento žánr nabízí. Jsem zvědavá na další díly.
Ať je to jak chce, dávám plný počet bodů, ať už je to díky stylu psaní, nebo tomu, že jsem se u knihy ani trochu nenudila... Vztah s Tomassetim byl dost prvoplánový a pousmívala jsem se, ale nevadilo mi to. Prostě fajnová detektivka, víc to asi rozebrat neumím.
Pozoruhodná kniha. Žánrově něco mezi hororem, thrillerem, s detektivními prvky a mystikou.
Parta přátel najde mrtvolu. A hlavní hrdina ji vídá všude i po smrti. Má předtuchy a umí vycítit zlo na dálku. V této knize opravdu není nouze o děsivé a tragické situace, které se hlavní hrdina snaží zvrátit.
Velmi se mi líbilo, jak je popsána zlověstná atmosféra přicházejících povodní a různé osudy místních. To se hodně povedlo a přišlo mi to daleko děsivější, než nějací duchové, nebo zjevení démonů či smrtky.
I popis tornáda byl docela poutavý, pokud beru v potaz hlavně tu realistickou linku. Přiznám se, že v druhé části knihy mi už kolikrát opravdu suverénně běhal mráz po zádech. Kniha má opravdu hrůznou a tísnivou atmosféru a z mnohých situací odehrávajících se v příběhu, mi bylo těžko po těle.
Za možná nějaké to mínus považuji, že dějová linka byla někdy trochu zmatečnější, vyprávění přeskakovala z pozdějšího data na dřívější a někdy v tom byl trochu guláš, ale ne zase tolik, aby se člověk v knize neorientoval.
Mnohé metafory už na mě také byly moc, trochu mi to kazilo plynulost čtení.
A možná ten konec mohl být ještě o špetku lépe vypointován, něco málo mi tam chybělo, ten konec byl takový až zvláštně prostý, ale možná to byl účel. Ale i tak se jedná o velmi zajímavou a poutavou knihu, která mě velmi zaujala, takže dávám plný počet i přes pár mnou vnímaných neduhů.
Uff. Na to, že kniha není zase tak tlustá, jsem jí četla docela dlouho.
Bryndzu jako autora mám ráda, série s Erikou Fosterovou mě bavila, tu druhou sérii s Kate jsem zatím nečetla, chystám se na ní.
Ale tohle se podle mě úplně nepovedlo.
Kniha je čtivá, stále se něco děje, to je pozitivum. Ale občas mi přišlo, že autor omílá mnohé věci dokola. Také mi kniha přišla strašně bezútěšná a depresivní. Jsem zvyklá číst temné příběhy, psychothrillery a krimi, ale tohle byla prostě jedna velká schíza. Já být hlavní hrdinkou, tak jsem podělaná až za ušima a v mnoha ohledech asi jednám jinak a mnohem zbaběleji.
Chorvatský smyšlený ostrov se tu jeví jako děsivé místo. Prázdninový domeček se proměnil v dům hrůzy. Samá nešťastná událost, už mi to pak lezlo krkem.
Také mi celý příběh přijde až příliš zběsilý a naprosto nereálný. Taková uměle vykonstruovaná beznaděj, všechno na sílu.
A také mi přišlo zvláštní, že ač kniha obsahuje barvité popisy krajiny, já si to vůbec představit neuměla. I ty obyčejné popisy mi přišly chaotické a to myslím, že mám představivost dobrou, ale tady mi to fakt nějak nešlo.
Dávám tři hvězdy, protože nějaký zájem kniha ve mně vyvolala a nenudila mě, ale ten příběh je fakt divný.
Zlaté klasické vyšetřování vražd.
Asi jsem čekala něco jiného.
Od knihy jsem měla velká očekávání a jsem ráda, že byla splněna.
Mám ráda záhady, výzkumné laboratoře a zvláštní schopnosti. Toho si čtenář užije v knize dostatečně, kniha má zdařilou kontinuitu, s hlavním hrdinou začínáme v jeho dětství a putujeme s ním celou trnitou cestu, přes mnoho mrtvol až do dospělosti. Příběh úspěšně graduje s každou další stranou.
Ta osudová láska je stěžejní, ale mě připadala... nepravděpodobná. Proč by měl Jack milovat nějakou přemoudřelou, arogantní fiflenu, kterou jednou potkal na hřbitově a navíc se s ní vidí jen velmi sporadicky? Ze začátku se nechovala k němu vůbec hezky, vím, nemohla za to, ale nemám ráda, když hlavní hrdina ze sebe dobrovolně nechá dělat vola jen pro hezký oči. Ale jasně, bez toho by ten příběh asi nevznikl. Pak to Stella vylepšila a druhá půlka knihy ji poněkud více zlidštila.
Ke konci možná byl již na mě příběh příliš zdlouhavý, ale celkový dojem mám víc než dobrý. Mám ráda tajemno a akci a v této knize je toho požehnaně.
I mnoho postav, záporných více než kladných, z toho Pickforda jsem měla osipky, vše je tak strašně propletené, zamotané, ale napsané tak, že se v tom člověk neztratí.
Konec byl poněkud zvláštní, nevím, jestli se mi úplně líbil. Nicméně dávám pět hvězd, i přes výhrady, neboť mě kniha opravdu bavila, měla spád a bylo to zase něco trochu jiného, než jsem v poslední době zvyklá číst.
Nicméně si prostě neodpustím vtíravou myšlenku, že ta láska ke Stelle byla hodně nezdravá a dost přehnaná, ale to bývá bohužel nešvar valné většiny knih.
U prvního dílu se mi více líbila druhá polovina knihy, tady to bylo naopak, první část mě celkem vtáhla, pak už mě to trochu začalo rozčilovat. Nějak té Josii neumím přijít úplně na chuť. Rozhodně se nejedná o špatnou sérii, neustále se něco řeší a děje, děj byl celkem zajímavý, ale až zbytečně moc zamotaný a překombinovaný, když třeba člověk na dva, tři dny nemá čas číst a pak se ke knize vrátí, má v tom trochu chaos, teda aspoň já jsem měla a leckdy jsem se musela vracet o pár stránek zpátky, abych si znovu připomněla, kdo je kdo.
Jedná se o celkem dobrý thriller, nenudila jsem se, takže dávám čtyři hvězdy, ale už jsem zkrátka četla lepší detektivky. Nicméně se k sérii určitě vrátím a přečtu si i další díly, čistě ze zvědavosti, jestli se to někam posune.
Tuto tetralogii jsem dlouho odkládala, nechtělo se mi do ní. Pak mi kolegyně půjčila tento první díl a tak jsem se do čtení dát musela, abych jí mohla poreferovat, jak se mi to líbí.
Nejprve mě pořádně vyděsil dlouhý výčet jmen, rodin, bála jsem se, že se v ději budu špatně orientovat, ale kupodivu jsem do příběhu vplula naprosto snadno. Styl psaní mi ihned sedl a s chutí jsem se ponořila do života ve špinavém, divokém, místy krutém, italském životě dvou holčiček. Každá byla jiná, přesto je spojovala touha chápat svět, učit se, snily o jiném lepším životě.
A ačkoli dávám plný počet bodů, v knize bych přes to nalezla věci, které mě udivovaly. Například jsem nerozuměla tomu, co mohlo tak zcela odlišné holky k sobě táhnout. Co Elenu tolik fascinovalo na Lile, co mohlo bavit dvě malé holky na mlčenlivém hraní si vedle sebe, proč si už v dětství navzájem ubližovaly? Spíš než zrod pravého přátelství je zde popsán vznik posedlosti druhou osobou a podřízenosti.
Zkrátka si myslím, že s hlavními hrdinkami bylo od začátku něco hodně špatně a mohlo za to prostředí, ve kterém vyrůstaly, byl to svět, ve kterém lidi po sobě šlapou, jsou schopni se sežrat zaživa, jen aby vynikli, aby byli lepší než ostatní.
Elena studuje, šprtá se, dělá vše proto, aby vynikla, aby dosáhla uznání a když ho nemá, či není nejlepší, tak ji úplně zmizí sebevědomí a smysl života.
Lila zase, v dětství trochu autistická, má přirozený talent chápat věci a dávat jim souvislost, ale má méně možností, žárlí na Elenu a postupně se odsoudí k životu v Neapoli, o kterém čteme v dalších dílech.
Neřekla bych, že zde čteme o přátelství. Mezi hrdinkami existuje pouto, které jsem nepochopila a které bych sama pěstovat nechtěla.
Nicméně tak jako tak, jedná se o strhující čtení a jsem ráda, že jsem se ke knihám mohla konečně odhodlat.
Já a knihy od Murakamiho jsme společně jaksi prokletí. Nikdy jsem žádnou jeho knihu nedokázala dočíst, i když se mi líbily. Nevím, čím to bylo. Každopádně u Norského dřeva se mi dočíst povedlo, i když byly mezi čtením pauzy.
Je to zcela neobyčejně neobyčejný příběh. V této knize je život sám. Naoko mi připomínala mě samotnou, doufám, že jednou nedopadnu jako ona. Tóru byl sympaťák, moc toho nenamlel, ale prožil co se dalo. Dílo je to velmi emotivní, ale konec mě maličko zklamal. Na to, jak bylo celé vyprávění popsané doposud, mi konec přišel strohý. Bylo to prostě málo. Ale jinak bych ráda navštívila místo, kde se léčila Naoko.
Nejprve jsem viděla film, několikrát, ten film naprosto miluju. A dlouho jsem váhala, zda si přečíst i knižní verzi. No nakonec se stalo. Myslím si, že byla výhoda, že jsem dřív viděla filmovou verzi, nejsem si jistá, jestli by mě kniha jinak zaujala.
I když jsou tam mnohé věci jinak, kupodivu mi to nevadilo. Bylo by naivní čekat, že kniha bude stejná jako film.
Knižní verze se mi líbila též, ačkoli film má v sobě ještě nějaké kouzlo navíc. Nelituju, že jsem četla, bylo to moc milé, ale film u mě zůstává na první místě.
Tohle se četlo samo. Napínavé, čtivé, zajímavé. Jen ten konec... nevím, jestli jsem ochotná mu uvěřit. Stát se může cokoli, ale i tak jsem na pochybách. Nemůžu říct proč, protože bych mohla leccos prozradit budoucím čtenářům. Ale jinak fajn, těším se, až někdy vyjde další díl.
Jakmile se pustím do jakékoli knihy od této autorky, vím, že ji budu mít přečtenou rychle. Platilo to i zde a nebýt konce, tak bych dala pět hvězd a považovala ji po Tiché modlitbě za nejlepší díl. Ale ten konec mi úplně nesedl. Přece jen mám o autorce a jejích knihách vysoké mínění a tak jeden bod uberu. Možná bych ocenila na konci více vysvětlení. Bylo to strašně rychlé a zmatené. Chápu o co šlo, ale zkrátka ten konec mohl být vypracovaný lépe a ta závěrečná rvačka na konci byla přes čáru, skoro úsměvná ve své dramatičnosti. Stálo za to na některých místech ubrat a jinde naopak přidat. Ale jinak dobrý. Budu vyčkávat další díly a zatím se vrhnu na jiné autory.
Řekla bych, že oproti prvnímu dílu je děj mnohem drsnější a tíživější, zkrátka už to není takový barevný výlet do jiného světa, přituhlo. Kniha se velmi povedla a ten konec, to byl teda masakr, to jsem zírala s otevřenou pusou a říkala si, co mám jako dělat, když další díl je v nedohlednu.
Na tomto dílu oceňuji, že to celé bylo trochu jinak, než jak to v podobných knihách bývá, že prostě jen nesledujeme opakované vraždy nějakého maniaka a jen hádáme, kdo to je. Tady ani nevíme, jak to celé vlastně vzniklo a proč. Za konec plus.
Erice bych taky určitě přála, aby si konečně našla nějakého pořádného chlapa a dokázala s ním vydržet.
Těším se na další díly.
Díl je určitě nejslabší, ale pořád velmi čtivý. Vraha jsem podezřívala hned a spoustu věcí bylo celkově takových okatějších, ale zase mám konečně ze sebe dobrý pocit, že jsem jednou něco uhodla! Kim je fajn a její kolegové taky.
Další díl mě rozhodně nemine.