Viviana-Mori komentáře u knih
Nemá cenu komentovat všechny tři knihy zvlášť, nebo možná má, ale nezvládla bych to, tak to vezmu vcelku. Kruh znám z filmu, spíše víc tu americkou verzi, japonskou jen letmo. První kniha je taková ta klasika, člověk znalý filmů už předem ví, co asi může očekávat. Napínavé a tajemné, ale až tak úplné mrazení jsem ze čtení neměla. Druhý díl děj rozšiřuje o něco dál a dostáváme se spíš do sfi-fi. A třetí Smyčka už zaběhla do úplně jiných rovin, ale neodsuzovala bych ji. Ten konec mě vlastně celkem potěšil a i když jsem kolikrát koulela očima, vcelku má příběh zajímavý a úplně nový rozměr. Film je prostě horor, ale knihy mají poselství jiné, větší. Všechny díly jsem přečetla relativně rychle, což svědčí o tom, že mě zaujaly. Za mě dobrý, i když to není čtení pro každého už jen z důvodu, jak se to celé kombinuje a v závěru hodí do jakéhosi absurdna.
Někdy jsou takové příběhy horší, než jakékoli horory. Když nevíte, co se dělo včera, předevčírem, před týdny i měsíci a nevíte, komu věřit. Leckdo toho může zneužít.
Velice čtivá a zároveň deprimující kniha. Ke konci už jsem se modlila, ať už to dočtu, né proto, že bych se nudila, ale právě kvůli těm nervům. :) Celkem jsem se o hlavní hrdinku bála, od začátku bylo jasné, že něco dost nehraje. Jsem ráda, že to nakonec přežila.
Tak tento díl se mi zatím líbil asi nejvíc. Napínavé od začátku do konce, skvěle se to čte a člověk se do děje opravdu vžije. I když se u mnoha podobných knih ponořím do děje, leckdy se nechám jen unášet, ale tady jsem si opravdu přála, aby se všechna ta děcka vrátila domů. Další díl už mám zarezervovaný v knihovně. :)
I když jsem laik, tak mi některé věci nepřišly úplně pravděpodobné, na druhou stranu lidé, jako je Alex skutečně mezi námi existují a mnohokrát je ani nepoznáme. Thriller to rozhodně není přemrštěný informacemi a nějakou rozsáhlou hloubkou postav, naštěstí hlavní hrdinka Kim má co nabídnout, její odtažitost je vlastně sympatická a její osud smutný.
Za mě určitě dobrý a ráda si přečtu následující díly, pro mne napínavé a i přes vraždy odpočinkové čtení. :)
Čtyři hvězdy jsou spíše motivační. Mohlo by jich být pět, ale počkám si na další díly. :)
Kniha je zábavná, od začátku celkem napínavá, má to spád, hlavní postavy neštvou, díky Bohu. Určitě se s chutí vrhnu na další díly.
Celou dobu jsem byla přesvědčená, že vím, kdo je vrah, ale... zase jsem moc neuspěla. :) A to jsem právě na knize ocenila. Nebylo to tak jednoduché, jak se někomu může zdát.
I když je kniha určena pro mladší čtenáře, což člověku dojde i bez toho, aby četl jakékoli recenze, tak mne kniha velmi bavila. Doslova jsem ji hltala a dokonce na mne v mnohých chvilkách působila velmi depresivně. Ke konci už mi to přišlo slabší, asi jsem divná, ale klidně bych v knize nabrala drsnější grády. Ale i tak to bylo moc fajn, čtyři hvězdy dávám, že to ke konci celkem zesláblo.
Kniha se čte velmi snadno, opravdu pohodovka, nenáročná, člověk u ní nemusí přemýšlet, najdeme tam vše, co zaplácne jisté snové touhy... Ale! Promiňte mi tu dávku upřímnosti. Přece jen už nejsem tak zaslepená, jako jsem byla při prvních dvou dílech. Tam se mi ty vztahy a zvraty ještě líbily. Ale tady mě už extrémně štvaly. Jednak neustálé odměňování vulgárními gesty - trapné a dětinské, to nedělám ani já a to mi není pět set a víc let, sexuální scény naprostá katastrofa a hlavně je to pořád to samé v bledě modrém, Feyre ani Rhysand mě absolutně nezajímali. Doufala jsem, že dostanou víc prostoru její sestry, Lucien atd. Všichni zkrátka pro mě lepší, než ti dva hlavní protagonisti, kteří pořád jen fňukají, souloží a nebo se navzájem vychvalují. Nechápu a myslím, že je i škoda, že autorka hlavní hrdince vymetla cestičku a udělala z ní tu nejlepší a nejúžasnější, která všechno umí po pár dnech a všichni před ní padají na kolena - opět asi nenaplněné fantazie autorky? Jako člověk se mi Feyre líbila víc, byla ještě uvěřitelná. Čtyři hvězdy dávám za to, že je to fajn zapomnění a relax, který rychle ubíhá, ale pevně doufám, že pokud bude pokračování, bude tam víc kohokoli jiného, než Feyre a Rhysanda, protože mě z nich bolí zuby. :) Nejlépe, kdyby byl úplně o někom jiném. Popravdě si myslím (a třeba mě za to zabijte), že Rhys měl zůstat mrtvý. Bylo by to nějak víc spravedlivé a byl by to aspoň konec s vekým K.
Čeká mne skleněný trůn, doufám, že tam je hlavní hrdina větší osobnost, i když co jsem slyšela, je to to samé. Nicméně i tak jsem zvědavá a těším se. :)
Navzdory smutnému a tíživému tématu se kniha čte velmi lehce a rychle. Neměla to holka vůbec lehké, musí to být strašné. Sama mám k takovému tématu blízko a ten pocit v jistém smyslu znám, i když hlavní hrdinka to měla ještě daleko horší. A i když mi v mnohém přišla podivně naivní, až nerealisticky, tak jsem s ní soucítila a na konci uronila slzu, protože jsem si představila svou mámu, co by se někdy mohlo stát. A nebylo mi vůbec dobře.
Normálně bych se o této knize asi nikdy nedozvěděla, nebýt spásné a slavné knihovny, kde mne zaujal název. Každé rozšíření obzorů je dobré!
Neumím moc komentovat takovou knihu. Přečíst mi ji trvalo strašně dlouho, doslova jsem s ní bojovala. Je velmi dobře napsána, velmi mne překvapilo, jak autorka bohatě a precizně popisuje nešťastné životy. Velký pocit zmaru z této knihy mám, čeho všeho lidé jsou a budou schopni. Velmi dobrá kniha, pro mne však vcelku obtížný zážitek.
Přečteno už dříve jen kvůli kamarádské výzvě. Kamarádka mi ji doporučila a já po ní sáhla. Popravdě moc nevím, jak se ke knize vyjádřit. Ze začátku jsem si říkala, že to bude pro mě těžký oříšek, vybafla na mě šílená salva slov, spoustu popisů pocitů autora, který je sice velmi úspěšný, ale jaksi rozervaný, znuděný, nenaplněný....tak trochu bez reality... Ale i přes to, že děj je vlastně hodně jednoduchý, bez nějaké velké zápletky, mě to po několika stránkách vtáhlo do čtení. Ten chudák hlavní hrdina na mě vrhl slušnou depresi. :D Ta jeho platonická, homosexuální a poněkud pedofilní láska ke třináctiletému klukovi... No vlastně proč ne. Smutný. Neustále se na sebe dívali, ale nikdy ani jeden toho druhého neoslovil. Společnost je totiž velmi netolerantní.
Autor v knize tak jaksi opěvuje krásu toho mládí a jako protiklad máme stárnoucího hlavního hrdinu, který silně podléhá stalkingu a nakonec i s posledním mrknutím očka při pohledu na tu krásu umírá. No jo, no. V Benátkách jsem kdysi byla, tak jsem si uměla představit i ten několikrát zmíněný smrad, který autor popisuje, i ty uličky, atmosféru. Ta kniha je i přes tu Itálii jaksi větrná a studená! Smutné je to, smutné.
Každopádně kniha zajímavá, hodně stylisticky vyladěná, je tam hodně věcí k zamyšlení. Jsem ráda, že jsem ji mohla dočíst a zase se posunout dál, i když pro mne četba byla poněkud náročná, není to můj šálek.
No, po těch všech ódách jsem to čekala malinko lepší. :) Temné kouty a ostré předměty se mi od autorky třeba líbily mnohem více. Zmizelá má krásný náběh, napětí se stupňuje, ale pak to nějak usne a konec už je trochu přitažený za vlasy, hlavně chování hlavního hrdiny. Já bych spálila všechny mosty.
Když jsem začala číst, bylo jasné, že se to bude číst bez problémů. Takový průměr, říkala jsem si. Z příběhu vyvstávaly mnohé otázky a ja se pídila po odpovědích. Hlavní hrdinové jsou překvapivě docela sympatičtí, díky Bohu, že se autorka vyhnula přeslazeným milostným pletkám. Druhá část knihy byla i překvapivě napínavá. Určitě nelituji čtení, jen se bojím, abych nezapomněla dějovou linku, než vyjde druhý díl, protože i když je to hezké čtení, zase tak úplně originální mi nepřijde.
Tak co říct. Nečekala jsem od knihy to, co mi poskytla. Musím napsat, že od začátku sledujete barevný, skoro až malebně popsaný příběh, plný lásky k rodině a lidských snů, které nakonec nejsou mockrát naplněny. Nečekala jsem, že kniha zabloudí až do koncentračního tábora (na tuto tématiku jsem už pár knih četla a tak už jsem se předem bála, jaké hrůzy a zvěrstva budu číst a prožívat s Hanou). Většinou brečím na konci knihy, pokud už a velmi výjimečně. Tady se mi chtělo brečet už v první půlce a kdybych nejela na přednášku, tak bych na tom konci tu knihu promáčela.
Člověk nepochopí, čeho byli lidé schopni. Je vůbec možné unést a žít tolik hrůzy a tragédií?
Opravdu bravurně napsaná kniha, kterou sice vrátím do knihovny, ale budu ji chtít rozhodně mít i doma. A děkuji autorce, že napsala i další knihy a tím pádem je pro mne zdrojem kvalitně stráveného volného času v budoucnu.
Na tuto knihu jsem narazila čirou náhodou v knihovně. Obvykle vyhledávám spíše akčnější, nebo fantasy literaturu. Romány tohoto typu čtu spíše od jiných autorů. Ale bylo to velmi příjemné čtení. Ačkoliv zápletka je taková průhledná a bylo jasné, jak to celé dopadne. Moc na takovou lásku nevěřím, i když by to bylo krásné.
Moc se mi líbila láska zachycena v příběhu, hlavně k rodině, k jídlu, pak také vytrvalost, schopnost jít si za svými sny, hledání životní "klíčové ingredience". V knize je spousta hezkých a pravdivých myšlenek a docela mne zarazilo, že má tento příběh zde tolik málo hodnocení a čtenářů.
Kniha mne už od prvních stránek velmi zaujala. Líbilo se mi, jak obě hrdinky vlastně zažívají to samé, každá možná s malými odlišnostmi a jinými psychickými traumaty.
Co mi vadilo, byla absence uvozovek u příběhu Emmy. Pak jsem si na (ne) uvozovky zvykla, ale zase mi vadila Emma sama o sobě. Ale to neberu jako mínus, ono je to logické. Nebyla zrovna vzor ctností, ale aby s ní člověk sympatizoval, na to byla opravdu příliš šáhlá a bohužel jsem i takvého podobného člověka zažila v realitě a život s někým takovým je fakt nic moc.
Někdo tu již zmínil, že nešlo poznat, kterou část zrovna čte. To je bohužel celkem pravda, Jane i Emma se mi pletly dohromady, hlavně na začátku.
Jinak je to přesně jedna z těch knih, které mne dokáží opravdu zdeprimovat. Bylo tam na mne těch cvoků nějak moc. Atmosféra, nápad i děj knihy se mi ovšem líbil, ale usnutí se mi trochu prodloužilo.
P.S. Ke konci jsem už věděla, jak to bylo. Bilo to do očí.
Tak jsem dočetla a mám depresi. Další díl v nedohlednu a mrzí mě, že to skončilo. Opravdu krásný příběh, úplně jiný, než ostatní fantasy. Neumím to správně popsat. Budu jen doufat, že dílů bude ještě více. Chtěla bych v tomto příběhu strávit mnohem více času. Víc k tomu asi nezvládnu napsat.
Dnes je to několik let, kdy jsem dočetla tuto knihu. U tohoto čtení se mi potvrdilo, že moje čtenářská "nespolehlivost", kdy knihy nedočítám, není tak úplně moje chyba, ale spíš chyba knih, které mi přichází pod ruku.
U této knihy jsem kolikrát nechala být i ten praštěný fejsbuk a četla a četla, třeba několik hodin a četla jsem i v práci, když nebyli zákazníci.
Celkový příběh se mi moc líbil, už jen proto, že témata psychologie a psychiatrie jsou mi dost blízká a zajímají mě. Příběh pacienta prota, který tvrdí, že je z planety K-Pax, kde neexistuje nic jako války, náboženství, školy, kde nikdo nepracuje - protože když je něco potřeba, vždy se najde někdo, to udělá, kde jsou si všechny bytosti rovni a žije se tam zkrátka lépe, než na Zemi, mě hlavně v první části okouzlil. Bylo to tak krásně očistné, utopické, pořád mi vrtalo hlavou – opravdu je to jen výplod nemocné osoby, nebo skutečně přivtělená bytost z jiné planety... ?
Taky se mi líbila protova věta (možná proto, že já a škola jsme si nikdy moc nefandily :D):
"Zdrojem vzdělanosti je touha po poznání. Když ji máte, školy nepotřebujete, A když ne, žádná škola ve vesmíru vám nepomůže."
Všechno mi to přišlo nějak povědomé a neumím říct proč. :)
Amnézie, bolístky pacientů, bludy...všechno tak smutné a v jádru i leckdy veselé a naopak. Prot měnil životy pacientů a spoustě z nich pomohl k vyléčení. Chvilku jsem taky přemýšlela, že bych ráda věřila, že "až se bude vracet, vezme mne s sebou."
No, ovšem postupně kniha odhalovala docela děsivé příčiny protovy samotné existence. Nechci popisovat celý příběh, jednak by mi to asi nešlo a taky nechci nic odhalovat těm, kdo by si chtěli přečíst knihu nebo shlédnout film, ale pár věcí ještě napíšu.
- Především se mi líbilo, jak je kniha psaná. Žádné zbytečně dlouhé popisy ani rozbory, pouze osudy nemocných lidí, hodně rozhovorů a témat k zamyšlení
- Je tam krásně popsané to, jak je vlastně těžké určit, kdo je psychiatr a kdo pacient. Kdo je vlastně normální a kdo je blázen? Nejsme všichni tak trochu blázni? :)
- Dozvěděla jsem se zase nové věci o nemocích duše, které se mi budou hodit
- Nevím, jestli to ze své malinké pozice mohu říct, ale pan psychiatr Brewer mi někdy přišel až odporně vyzvídající a poněkud hloupý, protože se prota ptal často na jednu a tu samou věc několikrát :D a byl na moji vzletnou mysl až moc „při zemi“. A když už se na scéně objevil Robert, tak jsem měla občas chuť ho praštit pomyslnými novinami, za to jak tlačil na pilu.
- Nevyřešenou záhadou v knize i v mé kebuli zůstalo to, jak se prot dokázal přemisťovat rychlostí světla….Jasně, pomocí zrcadla, ale pokud se jednalo jen o alter ego nemocného člověka, jak se to mohlo stát? Toto mi hlava nebere, ačkoliv moje fantazie by na tom dokázala zapracovat.
- Aktuální moudro: Jakékoli bytosti, které by toužily zničit jiný svět, vždycky dávno předtím zničí samy sebe
- Osud Roberta je velmi smutný. A vůbec všech lidí tam. Chvilkami mi z toho bylo opravdu velmi, velmi úzko. Snivé rozhovory o K-PAXU prolnuté tíživou realitou a minulostí ve mne zanechalo opravdu bizarní sled emocí. Ale dalo mi to naději, že když člověk chce, tak se může i z velmi zapeklitého útrpného bludiště své mysli dostat na denní světlo a dobře žít.
Knížku jsem četla v digitální formě, ale určitě si ji plánuji i koupit a přečíst ještě několikrát. Tohle je přesně ten případ, kdy se to vyplatí a budu ji chtít v mé domácí knihovně. :) Takže díky za tento zážitek.
Neskutečně silná kniha, vykreslující hrůzy minulosti. Strhne hned od začátku a nepustí a po dočtení přijde podivně prázdný a smutný pocit.
Četla jsem již nějaké knihy o koncentračních a pracovních táborech atd., tuto řadím k těm nejlepším a nejen co se tématu týče. Hrůzy se v této knize dějí od úplného začátku a přece jen tam byla cítit obrovská snaha radovat se z malých věcí a držet spolu.
Kam se hrabou horory, největší děsivost je ve skutečnosti a lidský krutosti. Knihu si rozhodně ještě přečtu a časem koupím.
Mimo to, docela jsem ocenila krátké a výstižné kapitoly, kniha nebyla vůbec zdlouhavá, naopak velmi, velmi čtivá. Prý byl i film, nevím, neviděla jsem a možná ani vidět nechci, kniha mne odrovnala dostatečně.
Když jsem si prvně přečetla názory na knihu, trochu jsem se bála, že jsem sáhla při nákupu vedle. Ale mně se to líbilo, je to psáno stroze, což není zase tolik na škodu, příběh je možná méně originální, ale kniha mne bavila, ke konci jsem byla napnutá jak kšandy a ve výsledku mě čtení nezklamalo.
Tak dolouskáno. Celá série. Byla to fajn oddechovka, sice mnoho věcí postrádalo větší logiku a postavy se občas chovaly dost podivně, ale můj cíl strávit pár nenáročných chvilek s četbou to splnilo. Ale už je čas zase na něco vážnějšího. Po tomto si určitě dám nějaký psycho thriller. :D