Vjeerus komentáře u knih
Ach ne, opět kniha, kterou nevím jak hodnotit.
Jelikož jsem už pár knih od Kasie West přečetla, tak nějak jsem věděla, do čeho jdu a co od knihy očekávat. Takže čtivost se příběhu nedá upřít a příběh hezky plyne.
Největší můj problém byl s hlavní hrdinkou. Už na začátku jsem z ní úplně nadšená nebyla, ale vzhledem ke svému rodinnému zázemí ji člověk dokázal trochu pochopit, protože moc možností jak se posunout a prosadit neměla. Ale po nečekané události se z ní stala strašně hloupá a naivní slepice, která snad do té doby žila někde pod kamenem. Jasné, od vlastní rodiny to člověk čeká trochu míň, ale i tak se mi špatně věří, že by tak hloupí lidé existovali.
Příběh jsem si naplno začala užívat až ke konci, zhruba posledních 50 stran, kdy hlavní hrdinka dostala pořádně přes papulu (obrazně řečeno) a došlo jí, jací lidé po světě chodí. A konečně se tam nějak rozvinula romantická linka, protože do té doby byla dost chabá a točila se trochu kolem jiných věcí.
Za mě tedy slabší "Westovka", ale dalším příběhům dám rozhodně šanci, jelikož tyhle knížky jsou opravdu oddechové.
Tato kniha byla pro mě obrovské překvapení. Dostala jsem jí darem a absolutně jsem netušila, o čem to má být.
A jsem naprosto nadšená. Neuvěřitelné spojení fantasy světa a programování. S ničím podobným jsem se dosud nesetkala a nevěřila bych, že mě to tak nadchne. Díky inspiraci v počítačovém světě jsme dostali velmi originální svět a v podstatě dokonalé fungování magie, kdy není závislá na osobní moci nebo emocích (což jsou faktory velmi nestabilní), ale naopak na čisté a surové logice.
Charaktery postav jsou krásně popsaný a uvěřitelný. Hezká ukázka střetu bohatý a mocný x chudý a "neviditelní" a vyrovnávání se s nechtěnými postaveními.
Děj mi plynul od začátku do konce, nejsem si vědoma nějaké nudné a nezáživné pasáže. Celou knihu jsem se držela v napětí, kam to dál povede. Za mě další top kniha tohoto roku, můžu opravdu jen doporučit.
Na Zvon jsem se nehorázně těšila. Četl se mi dobře, děj ubíhal rychle a nemůžu říct, že bych se nudila. Přesto mi díl přišel slabší, než Nimbus, který považuji stále za jednu z nejlepších knih, kterou jsem četla.
Líbí se mi, jak má autor svět dokonale propracovaný a nic se neděje jen tak. Každá věta má svůj význam a dopad na děj. A také to, jak jsem do poslední chvíle netušila, co má Nimbus v plánu, jak moc je ve skutečnosti cech smrtek prohnilý a Nimbus zoufalý z vlastních pravidel.
Co se týká celého závěru knihy, je pěkný. Nemůžu říct, že skáču do nebe radostí se slovy, že přesně to je ten nejlepší konec, ale vlastně mě ani nezklamal. Takový průměr (nebo se ve mě bije moje averze k těmto scifi "věcím" - nechci prozrazovat, co mám na mysli pod pojmem věci, abych Vás nepřipravila o překvápko).
Jinak souhlasím s názory spousty jiných lidí, že vzhledem k neurčitosti roků je občas složitější se vyznat, kdy se člověk nachází a také, že je vhodnější knihu číst krátce po prvních dílech, jinak bych se asi docela hledala.
Sečteno a podtrženo, třetí díl se nezařadí do "top strop" knih, ale celá série Smrtka už ano, protože jako celek to má neskutečnou hloubku a myšlenku.
Druhý díl pokračování příběhu o Willovi nám nabídne o trochu více napětí, jelikož už známe prostředí. Velmi oceňuji mapku na začátku, pomáhá s orientací.
Stejně jako v prvním díle, tak i zde nám sám autor mnoho prozradí už jen po přečtení veškerého textu na obale, proto doporučuji nečíst anotaci, pak si příběh trochu víc užijete (v patnácti jsem ji taky nečetla, nechtěla jsem ztrácet čas a jak jsem byla nadšená).
Závěrečná část mě pokaždé mile překvapí, protože i mezi dokonalými hrdiny ne vždy jde vše podle plánů. A úplný konec? Ten se povedl, protože jen málo kdo odolá nutkání šáhnout hned po třetím díle.
Jeden z hlavních bojů mě zklamal, protože dostal velmi málo prostoru a jeho ukončení bylo takové až moc očekávané (a neskutečně rychlé). Bylo jasné, že silou zde vyhrát nepůjde.
5* nechávám, jelikož jsem toto hodnocení čerpala z pocitů před mnoha lety, kdy jsem byla více cílová skupina a knihu četla poprvé.
Po představení světa a myšlenek v prvním díle Smrtka jsme vhozeni do příběhu, který je strhující, napínavý a na YA žánr i dost nepředvídatelný. Za mě je Nimbus rozhodně čtivější. Strašně oceňuji charaktery postav, jelikož jsou propracované a i záporní hrdinové nejsou čistě zlí. Každý je vlastně lidský a jiný, jako lidé kolem nás.
Málo která kniha mě donutí tolik uvažovat, jaká bych byla, kdybych žila v tom světě. Jací by byli mí přátelé v tom světě. A pak si člověk začne uvědomovat, že pocit toho, že někdy přijde smrt, je vlastně nejspíš požehnání.
Nejvíc jsem si užívala pasáže s myšlenkami Nimba. Ačkoliv je to umělá inteligence, utápí se mezi tím, co by chtěl a co musí dělat.
No a ten závěr? Po prvotním šoku a opětovném přečtení těch stránek jsem opravdu uvěřila tomu, že to autor napsal. To bylo tak emočně zdrcující a vyčerpávající. Aspoň, že je další díl, protože takový ukončený a zároveň otevřený konec je k zbláznění.
Kdybych knihu Nimbus měla popsat hoodně krátce, přirovnala bych jí k postavě Tygera, který právě stojí na okraji římsy nejvyššího věžáku, dělá ten krok do prázdna a na konci se rozpleskne o chodník. Od Zvonu očekávám to probuzení po oživění, takže jsem zvědavá, jak moc se ten svět po dobu mé "smrti" změnil.
Ačkoliv ráda čtu knihy popořadě, jak vycházejí, na tuhle jsem si musela hodně dlouhou počkat, než vyšla jako audio.
Kniha mě bavila, Veronika Lazorčáková to umí prodat a příběhy od Caplin si pouštím na oddych a na proložení žánrů. Už vím, co čekat, chápu, proč jsou tak slavné a svůj účel u mě vlastně plní dokonale a ještě se uculuji a fandím hlavním hrdinům. Autorka prostě našla něco fungujícího a vůbec mi nevadí, že jede každá kniha podle podobného scénáře.
Sophie v roli hlavní hrdinky byla skvělá, líbil se mi její přístup k životu a odhodlanost nesosat rodinné jméno. Takovou smůlu na chlapy jan tak někdo nezažije, v těch různorodých partnerských zklamání od autorky byl tenhle útěk opravdu potřebný.
Todd je vtipálek a fakt jsem si ho oblíbila, ale za partnera bych ho asi nechtěla. Spíš jako nejvíc nejlepšího kámoše, který se mnou půjde zvonit na zvonky.
Co jsem si v knize užila na jedničku, tak bylo opět prostředí. Takovéhle cestování po Americe si nechám líbit, protože i když mě NY vůbec neláká (děsí mě to množství lidí, do toho města by se vešla celá ČR) svým způsobem mě fascinuje, jak může být město obrovské a rozmanité. A pekárna v Brooklynu mi to všechno dala a ještě ovoněla hromadou dortíků.
Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Milý, jednoduchý příběh s naprosto úžasným prostředím. Myslím, že autorka dokáže svými popisy jídla a krajiny navnadit do navštívení destinace líp, jak kde jaká cestovka. Minimálně na mě to funguje.
Hlavní hrdinka mi přirostla celkem k srdci, líbil se mi její vývoj, kdy se ze dna dostala opět na vrchol. Překvapilo mě, že jsme tentokrát zabruslili od dělání jídla spíš k řízení hotelu, byla to vcelku příjemná změna.
Co se týká hlavního hrdiny, toho jsem si už zamilovala v Paříži a jsem ráda, že i on dostal svůj kousek příběhu. Upřímně musím říct, že mě vlastně mrzí, že z jeho pohledu nebylo víc kapitol, ráda bych si prožila to jeho odpoutání se od jedné ženy a vytvoření si vztahu k jiné.
Vzhledem k tomu, že se jedná o romantiku, asi není úplné překvapení láska jak trám, ale u této jsem se trošku zarazila, že by byl dospělý a pracující člověk schopný udělat tak velké rozhodnutí po necelých dvou měsících. Já bych do toho nešla, účty se sami nezaplatěj, ale k tomuto žánru to asi patří, abychom řádně achali.
Knihu jsem opět konzumovala v audio podobě v podání skvělé Veroniky Lazorčákové, bez které si tuto sérii asi ani nedovedu představit.
Milá oddychová knížka s perfektní atmosférou. Opět mám chuť vyrazit někam do zahraničí, protože autorka nás zcela obalí krásou dané země a navodí chutě na místní kuchyni. Člověk by nečekal, jak moc si užije číst o každodenním životě bez nějakého velkého vzrušení a jen si užívat dovolenou.
Kniha nám dává možnost nahlédnout sami na sebe a trošku se zamyslet, co od života chceme a nechceme a jaký rozkol může působit vábení srdce a mozku, co se vztahů týče. Tyhle části mě baví a vždy se usmívám jak malá, když hrdinka konečně poslechne to srdce.
Bohužel co mi úplně nesedlo je romantická linka, což je u romantické knihy trošku úsměvné. Na můj vkus to bylo takové moc pohádkové, osudové a ve své podstatě bez práce. Ti dva si pomalu ani neřekli jména a už věděli, že si jsou souzeni a přes všechny překážky nepřekážky vše šťastně dopadne. Určitě takové vztahy jsou, budiž jim to přáno, ale mě v tomto ohledu chyběl ten náboj a jiskření z toho oťukávání a poznávání druhého.
Knihu jsem poslouchala v podaní Veroniky Lazorčákové a opět mohu jen kvitovat výběr interpreta, protože mi k postavám naprosto sedí a umí příběh krásně předat.
Tak tahle kniha byla opravdu překvapení roku. Při pohledu na obálku jsem nabyla dojmu, že to bude nějaká laciná a naprosto předvídatelná poloeroťárna s prvky fantasy a plná klišé, ale nakonec se z knihy vyklubal skrytý poklad na poli urban fantasy.
Hlavní hrdinka zaujme hned na začátku svým racionálním přístupem, kdy si uvědomuje co a kdo je a že je občas potřeba zatnout zuby a podřídit se, aby vypjatou situaci nezhoršila. Se svým sarkasmem a pěknou dávkou sebeúcty proplouvá světem nejen lidí, ale i nadpřirozených bytostí.
Autorka vymyslela perfektní svět, kdy vzala klasická fakta o fantasy bytostech a dala jim k tomu výrazné osobní charaktery, takže pak tolik nezáleží, zda jste vlkodlak, nebo ne, ale jestli jste prostě povahově vůl a nebo dobrák a jak se se svým darem (či prokletím?) naučíte fungovat.
Po dějové stránce je kniha také jedno velké wow, protože se opravdu stále něco děje, až jsem měla pocit, že příběh snad neobsahuje jedinou nudnou vycpávku. A co víc, tolik překvapivých zvratů a momentů jsem nečekala a stále nemůžu uvěřit tomu, jak nás autorka přelstila hned na začátku seznámením s postavou, kterou jsem považovala za budoucí hlavní, a pak jí odsunula do pozice jednoho dílku obří skládačky.
Poslední plus je, že se autorka vyhnula klasickému padouchovi, který má prostě jen zlý plán na ovládnutí světa a jen tak ho potřebuje při závěrečným souboji vyzvonit minimálně hlavní postavě dřív, než ji zlikviduje. Zde naopak dostaneme spoustu dedukčních schopností a nepřítele-dobráka, co to vzal jen za špatný konec.
Tohle je asi první kniha, kdy mě hlavní postava vytáčela s každou stranou víc a víc. Většinou mívám jen nějakou část příběhu, kdy ji nemůžu vystát, ale nakonec jí i většinou fandím, ať dojde k tomu svému štěstí. Ale tady? Ne, ne, ne, tisíckrát ne.
Hlavní hrdinka se nedá jednoduše popsat ani definovat. Protože dost často popírá to, co jí má definovat. Nesnáší tajemství, potřebuje všechno hned vědět, ale o odstavec dál mávne nad něčím rukou s tím, že "kdo se moc ptá, moc se dozví". Stejně tak její přístup k lhaní. To ona přece nedělá a neumí to. Až na to, že celá kniha je o tom, jak někomu lže a zatajuje věci. Do třetice bych zmínila to, že v první třetině knihy se vzdá po prvním nezdaru, ale v poslední třetině je přece hrdinka, co se nikdy nevzdává.
To, že kniha obsahuje snad všechna klišé a stereotypy středoškolských filmů vydaných kolem roku 2005 jsem ochotná skousnout, stejně jako zjevnou inspiraci z videoklipu jedné písničky od Taylor Swift. Co mě ale už vadí je ta údajná Hate-To-Love romantická linka. Ano, vidíte správně, údajná, protože jsem se za celou knihu nedozvěděla důvod té ultrasilné nenávisti, takže jsem spíš měla pocit umělého dramatu.
Za mě nejpodařenější části knihy jsou ty chatové konverzace a nebýt toho, že kniha je psaná tak pro třináctky (i když je postavám zhruba 17!, na což se vůbec nechovají) a díky tomu se snadno čte, tak by aspirovala na jednu z nejhorších knih roku.
Můj první dojem z knihy byl, že ta obálka je strašně divná a jak tohle mohl někdo zvolit. Ale po přečtení ji chápu a dává naprostý a dokonalý smysl, protože perfektně odráží pocity z příběhu.
Užila jsem si vlastně všechny postavy, protože ani jedna se nedrží nějakého hodný nebo zlý. Jsou naprosto přirození se svými dobrými i špatnými vlastnostmi, osobními pohnutkami, které jsou někdy dost sobecké, ale sedí do charakteru hrdiny, který je konstantní, takže se jeden člověk nestane najednou ze sobce samaritán.
Ve světě, který autorka vytvořila, de fakto neexistují nemoci, protože je k dispozici zázračný lék. Ale takový Zázrak musí mít prostě háček a mi jsme vrhnuti do společnosti, která se začíná hroutit pod tlakem kruté reality, když se nemožné stane možným. A jak tato situace rozevře pomyslné nůžky mezi těmi nahoře a těmi dole.
Sledujeme bláznivý příběh, který od první strany prostě jede a bohužel na konci nezastaví. Kniha má tak moc otevřený konec, že nikdy nepřestanu věřit v nějaký druhý díl, protože mám opravdu hromadu otázek, obzvláště pak, jestli se příběh knihy O dracích a sedmi spojí s příběhem knihy O dracích a lidech. Aktuálně mají obě společný tak maximálně svět a asi dva tři drobečky, které si třeba jen představuji.
Příběh je o všem možném, o obětování, přátelství, zradě, rodině, závislosti, lásce. O osobní i kolektivní síle. O důvěře ve všech podobách - té slepé, té se zadními vrátky a únikovým plánem i té hrané. Takže až na ten konec jsem si knihu opravdu užila, i když je velmi těžké o ní mluvit, vzhledem k tomu, jak je obsáhlá (tématy, ne na počet stran) a bláznivá.
Kniha, která je převážně o strachu a útlaku. Ale ani ne o strachu o sebe, jako o svou rodinu.
Autorce se skvěle povedlo navodit atmosféru a musím říct, že mě hlavní hrdinka Tierney skvěle provedla příběhem. Člověk se nejprve vztekal nad nespravedlností, která je páchaná na ženách. Nechápal, proč lidi tak slepě dodržují pravidla a byl plný vzoru a toho, jak málo by stačilo se tomu útlaku od mužů postavit.
Ale pak přijde prokletý rok, o kterém se nemluví. Dívky jsou odvedeny vypudit svou magii, aby mohli být poslušné manželky. Události v táboře jsou drsné, psychicky náročné a hraničící se zoufalstvím. Ukazují se rozdíly ve víře v systém. Od fanatického uctívání až po pochybovače. A mezi tím stojí dav, který čeká na silnou vůdčí osobnost.
Romantická linka je decentní a před poslední částí příběhu jsem jí téměř odsuzovala, že je zbytečná a hlavně krátká.
Každopádně závěr knihy dramaticky změní vnímání všech předchozích událostí. Došlo mi, jak chytře muži systém postavili a tím si zajistili poslušnost ne jen obyvatel města, ale i širšího okolí, protože každý krok mimo pravidla bude vykoupen pravděpodobně smrtí. Že ticho, sklopené hlavy a pokora nemusejí být znakem slabosti a že se dá komunikovat i jinak, než slovy.
Poslední stránky jsem byla plná naděje a těšila se na ten milý konec. Ale ve světě, jako je ten z knihy, existují jen hořkosladké konce, kdy každý střípek štěstí jednotlivce je vykoupen zármutkem pro ostatní a mě nezbývá než doufat, že v nějakém alternativním světě vše dopadne tak, jak si hlavní hrdinka vysnila.
Rozhodně třetí díl považuji za slabší, než předchozí. Vysoké hodnocení dávám za luxusní intriky v první části (i když se mi to četlo trochu pomaleji, rozhodně to bylo hodně zajímavé) a pak také za závěrečnou bitvu. I když zároveň za ní dávám černý puntík, jelikož jsem si poplakala nad ztrátou jedné postavy tak trochu zbytečně.
Líbilo se mi, že nám zde autorka všechny jasně nenapárovala, tak jako v sérii skleněný trůn (i když je mi jasné, že to se dočtu v navazující sérii o Nestě).
Rozhodně tato kniha neobsahuje nic obohacujícího, ale pro náctileté čtenáře (nebo ty se zamrzlou pubertou, co hledají něco na vypnutí) je tato serie opravdu povedená. Autorka prostě ví, co funguje a její víly mám prostě ráda, i když to jsou majetničtí alfablbci. Nutno podotknout, že hlavní hrdina s tím statečně bojuje.
Takže za mě velké ano, pokud hledáte něco jednoduchého, nenáročného, vlastně i docela hloupého, ale co slupnete za pár dní, i když to má stránek jak dva telefonní seznamy. Užijete si politiku, válku, lásku ve všech podobách a magii, která ne vždy funguje tak, jak jsme si mysleli, ale to autorce odpustíme, protože milujeme svět, který vytvořila.
Tak tahle knížka byla jízda. Hodně věcí člověk tušil, ale jakým stylem to autorka sdělila a rozpletla, to bylo něco. Dlouho už jsem nečetla YA, které by si mě na začátku zaháčkovalo a nepustilo do konce.
Nutno podotknout, že si nejsem tím zařazením YA tolik jistá, objevuje se zde hodně pasáží, které jsou opravdu silné. Ale i 17let je stále YA, takže asi v pořádku.
Hlavní hrdinové mi všichni přišli hezky propracovaní se všemi vlastnostmi - dobrými i špatnými.
Za mě se tato kniha zařadí mezi top za tento rok.
Maas je pro mě už taková sázka na jistotu. Otravná hlavní hrdinka a zástup sexy borců, ze kterých si může vybírat zabalených do obří bichle, která se čte velmi snadno a rychle.
Milé překvapení bylo, že se mi začátek knihy tolik netáhl, jak jsem u této autorky zvyklá, i když je fakt, že dost dlouho hádáte, co by mohla být ta hlavní zápletka, protože zjišťování, že víly jsou taky jen myslící bytosti by se po chvilce omrzelo.
Za mě tedy velké dobré, pokud si chcete odpočinout a zakoulet očima nad zástupem nasvalených dívčích idolů a užít si příběh jak z pohádky, kdy se chudá holka vyšvihne ze dna jen svým důvtipem... A velkou dávkou štěstí.
Závěr knihy byl povedený, trochu opepřený krutostí. Kniha by mohla stát i sama, děj se vcelku uzavře a tudíž i lidi, co je kniha nenadchne, dostanou vcelku ucelený příběh a nemusí tolik pátrat po "a co bylo dál".
Na jednu stranu je tahle kniha skvělá, na stranu druhou už mě některé věci nudí.
Pozitiva vidím v tom, že kniha opět obsahuje nějaký problém, se kterým se lidé mohou v životě potkat. V tomto díle autor narazil na kouzlo osobnosti, umění řečnit a přesvědčovat. Také zde dost poutavě a nenásilně ukazuje rozdíl mezi klasickou a normální vírou a fanatickou sektou (k tomu se krásně vyjádřila babička, na kterou naši hrdinové narazili v prázdném městě).
Další plus je prostor, který dostala postava Halta. Neznám nikoho, kdo by ho neměl rád a dozvědět se o něm víc je prostě super.
Negativa - už od prvního dílu vím, že hraničáři jsou neomylní střelci, jejich koně super chytří, Horác je přímočarý rytíř (a nejlepší v království s přirozeným talentem). Také vím, že hraničáři jsou záludní a Horác s nimi tráví asi moc času, když občas pochytí nějaký jejich móres. Hraničáři mají až přílišnou zálibu v kávě a nikdy, opakuji nikdy, neodmítnou příležitost si tento nápoj dát. Jo a hraničářská pláštěnka má skvrnitý vzor, který nás skryje, když se nebudeme hýbat. Tohle a mnoho dalších informací je fajn vědět, ale opakovat je v každé knize několikrát, to už je na mě asi moc.
Další věc, která mě mrzí je ta, že celkově knihy od Flanagana postrádají jasnou časovou linku. Víme, že na začátku série bylo Willovi 15 a v učení byl 5 let. Ale to je tak asi celá časová osa, takže můžeme jen odhadovat, že 8 díl by mohl být zhruba o 8let později. A zde je ten problém - všichni se chovají stále stejně, jako v prvním díle, takže charakterový posun nulový.
Suma sumárum, jako dítě jsem sérii milovala a hltala knihu za knihou. Teď v dospělosti už vidím i ty chybky, které mi trochu kazí dojem a tak si musím příběh dávkovat a mezi jednotlivými díly si dát i něco jiného. Přesto stále knihu hodnotím velmi pozitivně a mohu jen doporučit - a obzvláště těm dětem.
Tak tohle je skvělé otevření příběhu. Upřímně to pro mě nebylo moc lehké čtení, ale rozhodně zajímavé a hlavně poučné. Děj mi přišel velmi uvěřitelný a stránky jsem otáčela se zatajeným dechem. Ohromný charakterový vývoj, který podstoupil hlavní hrdina je obdivuhodný a drsný.
Ze začátku jsem se trochu bála, jak se takto vážné téma, jako je šikana ve školním prostředí, dokáže dostatečně popsat pomocí obrázků. A upřímně, možná mě to zasáhlo víc, než kdybych četla jen věty. Poslední strany jsem otáčela několikrát, abych se ujistila, že jsem (bohužel) opravdu na konci a netrpělivě vyhlížím druhý svazek, protože tohle je skvělý příběh s obrovským potenciálem.
Romantický příběh odehrávající se na pozadí války. Mám z toho trošku zvláštní pocity, ale příběh je rozhodně silný a já jsem ráda, že jsem konečně překonala tu averzi ke klasice, kterou ve mě vypěstovala povinná četba ve škole.
Naprosto mě dostal svět a celkově ukázka toho, jak válka působí na mladé lidi - a to jen vědomí, že kdykoliv může někde spadnout bomba a nebo musíte narukovat. Svým způsobem jsem i ocenila dost netradiční charakter hlavního hrdiny. On, jakožto muž, má být ten na vše připravený, ale autor ho naopak podal dost citlivého se sklony k depresi a nebojím se říct, až zženštilého. Naproti tomu Lucie byla ta silná a stále veselá a určitě ji zformovalo prostředí, ve kterém vyrůstala.
Co mě opravdu nesedlo je vlastně délka příběhu - za 100 stran se toho stihlo rozebrat opravdu hodně a asi bych nepohrdla pár stránkami navíc. Rozhovory mezi hlavními hrdiny mi přišli takové umělé. Takové nemastné, neslané a místy až přílišně naivní. Ale možná se tu teď tluče dnešní doba a to, co jsem zvyklá číst s dobou, kdy žil autor.
Třešnička na dortu je pro mě krásná obálka z edice CooBoo classics a pak shrnutí života Romaina Rollanda a celkově vliv toho, co dělal a jak žil na celé dílo.
Příběh je trošku z jiného soudku. Autor nám plně odhaluje, co obnáší práce hraničáře, že to není jen nekonečný trénink a ježdění po lese na děsně chytrém koni. Opět jsme dostali pár morálních poučení i ukázek toho, že ne vždy jde vše podle plánu, ale je třeba se z toho poučit, oklepat a jít dál.
Celkově si myslím, že tento díl má dětem představit sílu osobního kouzla, přetvařování, předsudků a touhu po moci s lehkou dávkou magických triků. Jak se s prohnanými dospělými popasovat se ale dozvíme až v dalším díle, jelikož zde máme velmi kvalitně připravenou půdu pro další díl.
Prostor dostává stará-nová postava z prvních dílů i velmi pomalu se rozvíjející vztah dvou hlavních hrdinů. Zde se mi trochu nechce věřit, že vzhledem k věku postav, by to bylo tak nevinné a nesmělé, ale pro změnu je vlastně milé číst něco takového.
Tak tohle je takový holčičí bizárek. Jinak se to asi nazvat nedá. Vezměte Hunger Games, osekejte z toho to drsný a krutý v aréně a účastníky navlečte do krásných šatiček a vyleze vám Selekce. Hlavní hrdinka neví, co se svými city a chce pro celý svět rovnost a mír. A taky mi přišla tak strašně ufňukaná. Obě hlavní mužské postavy mají naproti tomu v citech docela jasno, ale každý je svázaný jinými povinnostmi a každý musí ukazovat tu tvář, která je potřeba. (Sakra i charaktery postav z hlavního milostného trojúhelníku jsou téměř totožné s těmi z HG)
ALE... panebože, to se tak dobře čte. Stránky při čtení doslova ubíhají pod rukama a ani se nenadějete a koukáte na text "konec prvního dílu".
Další plus je, že kniha opravdu plní to, co slibuje a v 15 bych z toho byla asi úplně v sedmém nebi. Jen to označení fantasy mi tam úplně nesedí, spíš bych to zařadila do nějakého hodně lehkého odvaru dystopie.
Takže, pokud hledáte něco na vypnutí, kde se vrátíte do dob svého mládí a ideálů, směle do toho. Stejně jako bych tuto knihu doporučila mladým slečnám, protože na stránkách Selekce se plní sen mnohých z nás - ucházet se o neskutečně sexy bohatého prince.