vlaju
komentáře u knih
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
Těžko hledat lepší důkaz blahobytu než skutečnost, že vedeme životy tak nesnesitelně snadné, až do nich potřebujeme přidávat dobrodružství. Citát z knihy, který mě nadchnul, stejně tak jako vtip a lehkost, se kterou Ladislav Zibura podává své historky. Ideální kniha před návštěvou Gruzie.
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
Velmi krásně napsaný příběh, místy ale opravdu už zdlouhavý a konec mě trochu zklamal, čekala jsem nějaké konkrétnější vysvětlení osudu rodiny manželky hlavního hrdiny Kumiko. Oceňuji ale i historický pohled na Japonsko za Druhé světové války. Popis drsných mučících praktik byl velmi konkrétní a opravdu mi běhal mráz po zádech.
Laura Deanová mě už zase nechala
Mariko Tamaki
Naprosto skvělé zpracování rozchodu, které dojme i ty, kteří mají za sebou rozchodů už mnoho. V komiksu jsou krásně vysvětlené ty pravé hodnoty, jako je přátelství a především sebeláska. Navíc parádně nakreslené se všemi detaily. Chystám se určitě ještě knihu pořádně prostudovat.
Naprostá šílenost
Tomáš Kopecký
Téma psychických potíží, strachu a pocitu, že mi nikdo nerozumí, ve formě velmi srozumitelného komiksu. Povedeně odvyprávěné i parádně nakreslené.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Musím se přiznat, že jsem se nějak do knihy pořád nemohla začíst. S postavami jsem se nemohla dlouho ztotožnit a knihu jsem chtěla kvůli tomu několikrát odložit. Jsem ale ráda, že jsem to neudělala, protože druhá polovina už mě pohltila a závěr mě vyloženě dostal.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Čekala jsem, že to bude povedené, ale nečekala jsem, že až tak moc. Autorka píše zralým způsobem, jako kdyby měla za sebou už nejméně 5 románů. Nejvíc nadšená jsem byla z paralelních textů, které hrdinka nachází při výzkumu a které úžasně korespondují s tím, co sama prožívá. Kniha ve mně probudila zájem o japonskou kulturu. Opravdu nerada jsem dočítala, takovou knihu bych četla nejraději pořád.
Všechno nejlepší, Anno
Petra Jirglová
Uvolňující letní čtení, velmi vtipná kniha, často mi hlavní hrdinka mluvila z duše. A ten konec :)))
Doupě
Jakuba Katalpa (p)
Pohled do lidských duší, které velmi těžce zvládají ztrátu svých milovaných. Každý se s tím vyrovnává úplně jiným způsobem. Kniha mi přišla v některých místech až moc zdlouhavá (což ale byl zřejmě i záměr) a konec mě trochu zklamal. Líbil se mi ale originální styl popisování skutečností z pohledů nejen lidí ale i věcí.
