vlkcz komentáře u knih

"Lepší 30 let o něčem, než 70 let o ničem." S tím se asi dá souhlasit. Jenže v tomhle případě hrdinovi knihy ještě těch 30 let evidentně zbývá. Protože popisovaný život s alkoholovými, drogovými a sexuálními dýchánky, bez obav o finanční krytí všech těch zábav je, aspoň z mého pohledu, o ničem.
Na druhou stranu jsou tam momenty, které za přečtení stojí. Ale zase podané tak divným stylem...
Uvidím, až se mi to trochu rozleží, jestli se dám i do pokračování.

3 14.03.2022

Tak přesně a přitom vtipně jako Jizi to okomentovat neumím.
Stavba je podobná jako u Lesa mytág. První třetina (cca.) jako úvod a seznámení s osobami dobré, druhá excelentní, ale ve třetí jsem se občas ztrácel (a to jsem schopný se orientovat i v Dickovi). Nicméně pokud člověk vypne mozek a nechá na sebe slova a obrazy jenom působit, není zklamán.

7 12.03.2022

Tuhle knížku je snad hřích jenom číst, když je k dispozici v podání takových mistrů jako Jan Hartl a Boris Rösner.
Knížka mě překvapila. Přeci jen mám Twaina zařazeného především jako humoristu a satirika, který mi moc nesedí. A on najednou překvapí takovýmhle až filozofickým spiskem. Tím nadhledem nad všedním lidským pinožením, snahou nevybočit ze společenských stereotypů a podobně trochu připomíná Komenského Labyrint světa. Ale nenabízí Komenského záchranu v náručí pravé víry. Naopak, církev to taky dost schytává. A tam, kde Twain popisuje budoucí války, se člověku s jejich znalostí zatají dech nad přesností jeho postřehů.

20 11.03.2022

Výborné, i když je pravda, že mírné zestručnění (cca 30 stran) by vůbec nevadilo.Dobře vybrané ilustrativní případy, doplněné psychologickými výzkumy a někdy vedoucí nejenom k psychologickým, ale i sociologickým závěrům.
Tím, že jsem četl souběžně se Schacterovými Sedmi hříchy paměti, mi neodbytně naskakovala otázka, jak moc (nebo spíš málo) jsou svědectví u soudu opravdu důvěryhodná. Zejména v anglosaském soudním systému. A v obecnější rovině, že pravděpodobně opravdu každý žije ve své "realitě", která se s realitou těch druhých může krýt překvapivě málo.

11 10.03.2022

První část knihy rekapituluje Na cestě do sousední dimenze a vysvětluje, proč se autor rozhodl napsat tuto. V dalších částech pak podává návod, jak aktivovat samoléčící procesy a co za nimi stojí. Vzhledem k tomu, že vychází z vlastních zkušeností a výsledků absolventů svých kurzů, lze se na metodu asi spolehnout.
Jen mi, ve srovnání s knihou Na cestě do sousední dimenze, místy přišel styl poněkud těžkopádný. Ale to už je můj subjektivní názor.

8 06.03.2022

Ze začátku jsem měl problém se začíst. Prvních zhruba 50 stránek je tak depresivních, že se dají číst jen po kouskách. Jakmile se ale Cheryl dostane na PCT, celá ta bezvýchodnost najednou začne někam směřovat. V samotě přestává řešit nepodstatné věci a jde na dřeň sebe samé. Ostatně jí nic jiného nezbývá. Začíná vidět své démony a postupem času dochází ke smíření. Hlavně se sebou samou.
Literatura pro ženy? Určitě, ale ani náhodou jen pro ně.
Cestopis? Jistě, ale nejenom po americké divočině, také po vnitřních krajinách, jak už to tak u poutnictví bývá. Místy člověka dostane, jak ta vnější divočina rezonuje s tou vnitřní.
Psychologie, osobní růst, duchovno v tom nejširším slova smyslu.
I když nepředpokládám, že bych knihu někdy četl znovu, stoprocentně ve mně zanechala hlubokou stopu a ve vzpomínkách se k ní budu určitě vracet.

21 04.03.2022

Prostě Mládek. Překvapivě mu dost často kulhá rytmus, většinu vykládal i v próze a bylo to lepší.

5 23.02.2022

Graficky moc hezké. A vlastně i obsahově, pokud člověk předpokládá, že je kniha určena mladým (zejména dívkám). Alespoň autorky to uvádějí jako jednu z motivací, aby mladé dívky měly nějaké vzory. Jen mi v tom výběru pak přijde nepatřičná Němcová. Se svými milostnými avantýrami a zanedbáváním rodiny mi jako vzor moc vhodná nepřijde. A upřímně, i literárně je strašně přeceňovaná. Naproti tomu, z mého pohledu nepochopitelně, chybí medailón Berty Suttnerové. Chápu, že ten výběr je značně subjektivní, ale přijde mi, že nositelek Nobelovy ceny míru moc na výběr nemáme, takže ve výběru prvních a jedinečných by chybět neměla.
Celkově hodnotím asi tak 3,5*.

3 20.02.2022

Titul mi přijde trochu zavádějící. Občas se sice objeví připomínka toho, že by člověk měl myslet i na sebe, ale celkově jde spíš o příručku spokojeného života. Pro dvacátníky asi zbytečné, ti mají zdravou dávku sebestřednosti většinou nějak přirozeně v sobě, padesátníci už k tomu zase dospějí životními zkušenostmi. Takže asi pro čtenáře někde mezi. A zřejmě spíš pro čtenářky, styl mi připomínal ženské časopisy. Kladně hodnotím, že na konci každé kapitoly je seznam "doporučené četby", pokud by se někdo chtěl dozvědět víc.
Pro někoho možná užitečné, já jsem se ale s knihou moc nepotkal.

3 15.02.2022

Gaiman napsal skvělý příběh. Craig Russel dodal kresbu, která tomu příběhu slouží a pozvedá ho tak ještě výš. A přitom nemusí hledat nějakou zkratku, kterou by knižní předlohu zhustil.

5 13.02.2022

Labutí písně mě zasáhly víc, tady mi u některých textů přijde, že by Magor sám váhal, zda je zařadit. Ale i tady nezbývá, než se sklonit před autorovou svéráznou poetikou, vycházející z víry, ale projevující se v naprosto všedních kulisách.

4 10.02.2022

Připouštím, že moje hodnocení je asi do značné míry zatíženo tím, že jen velice těžko hledám porozumění pro národy, které bez špetky sebereflexe jako své největší svátky mají připomínky událostí, které vedly ke statisícům mrtvých doma a dalším miliónům v Evropě a ve světě, kam se, vědomy si svojí historické vyvolenosti, rozhodly svojí představu svobody exportovat.
Ale ona tahle knížka za moc nestojí ani objektivně.
Začátek ještě jde, věřím autorům, že Francouzi jsou srdeční, družní atd. Má to jen jeden háček. Musíte ovládat tu divnou řeč. Těžko jako zahraniční návštěvník chápu zmiňovanou vstřícnost, když i v řadě muzeí jsou popisky pouze ve francoužštině. Ale budiž, jde o rys, který aspoň nějak ilustruje to, co je uvedeno v titulu. Záhy se z knihy stává něco mezi turistickým průvodcem a ódou na velikost a nedostižnost Francie. Jenže i jako průvodce selhává. Skáče od jednoho tématu k druhému naprosto nahodile, někdy se opakuje a celkově je naprosto zmatený. Ale dna spisek dosahuje, když se ve snaze dokázat dokonalost Francie sníží ke lžím a polopravdám. Fondue vymysleli Francouzi, do Itálie nemá cenu jezdit, protože kromě antických památek tam není, co vidět, čipovou kartu vymyslel Francouz (ano, ale na základě německých výzkumů a pro americkou firmu Honneywell), a britský přínos k vývoji a výrobě Concordu byl nepochybně tak mizivý, že ho není třeba zmínit ani okrajově. Jen tak namátkou.
Nicméně pokud je člověk nekritický obdivovatel Francie, jistě ho kniha potěší.
Za mě ale určitě nebrat.

Za to, že to je napsáno čtivě, bych možná i čtvrtou hvězdu přihodil. Jinak ale jde o převyprávění legendy o Romulovi a Removi, přičemž místy jsem se nemohl zbavit dojmu, že je vedené snahou o její vylepšení podle dnešní morálky. Ve skutečnosti by většinou váhající a o intriky nestojící král asi dlouho nepřežil.
Takže asi 3,5*

4 07.02.2022

Jestli mi u prvního dílu občas naskakoval Balzac, tady už to byl spíš Zola.
Bravurně napsané, ale stejně jako u prvního dílu. Všechny postavy buď odpudivé nebo přinejlepším mi jejich osud zůstával lhostejný. A z toho prostě 5* neudělám.

3 01.02.2022

Rudiš se definitivně zařadil k mým favoritům.
Přesto, že mě kniha nadchla, tak mě překvapuje tak vysoké hodnocení (90 procent). Ona je totiž hodně zvláštní a kdo Rudiše nezná, musí být notně zaskočený. Vlastní příběh se posunuje velmi pomalu a je přerušován neustálými flashbacky a rozsáhlými citacemi z rakousko-uherského bedekru z roku 1913. Přesto jsem šel za autorem jako hypnotizovaný. Příběh, který chytí za srdce, poskytne spoustu informací o historii středoevropského prostoru, podnětů k zamyšlení i slušnou dávku dost černého humoru.
Cena Karla Čapka naprosto zaslouženě.

29 30.01.2022

Vzhledem k tomu, že s usínáním a spánkem problémy nemám asi nejsem ten pravý, kdo by měl hodnotit. Ale nebylo tomu tak vždycky a zpětně si uvědomuji, že ke zlepšení došlo souběžně s celkovým přehodnocením způsobu života, který s autorovými radami celkem koresponduje. Takže to zřejmě funguje.

5 25.01.2022

Neskutečně zajímavé a vlastně i dojímavé. Střípky ze života v podstatě obyčejné ženy, jejíž osud jako kdyby patřil do knih jejího strýce, kterého si sice téměř nepamatuje, ale s jehož existencí je vlastně celoživotně konfrontována. Příběh zalidněný spoustou postav, které člověk zná z učebnic. Vše podáno velice volným tempem krásným jazykem.
Subjektivně mi trochu vadila určitá útržkovitost, některé postavy se objeví a zmizí, aby se znovu objevily po téměř stovce stran, děj není úplně plynulý, zaměřuje se pouze na určité období, aby následoval velký časový skok a další kritická doba.
Přesto slušné 4*, možná 4,5.

11 22.01.2022

Je až děsivé, jakou vizi viděl PKD před 40 lety. On sice děj Božské invaze umístil 200 do budoucnosti, ale nemohu se zbavit dojmu, že s určitou dávkou umělecké licence mluví o naší současnosti či jenom nepříliš vzdálené budoucnosti.
Na začátku jsem měl trochu obavy, zda nepůjde o podobné psycho jako Tři stigmata ..., ale kniha je přímočará (pravda, na poměry PKD) i ve srovnání s Valisem.
Vzhledem k tomu, že já tyhle hříčky s náboženstvími miluji, nemohu jinak než 5*.

12 21.01.2022

I když člověk odfiltruje ty nejneuvěřitelnější myšlenky, které Icke předkládá, pořád to má svou logiku.
S knihou jsem měl víceméně jen dva problémy. První souvisí možná s tím, že informace z Británie (USA, EU) jsou Ickovi dostupnější. Jinak si neumím vysvětlit, že na mnoha místech to vypadá, že naší nadějí jsou Rusko a Čína. Jako by Icke nechápal, že zrovna tyhle země jsou v zavádění těch opatření, za která kritizuje Západ, mnohem dál a mají s nimi stoletou zkušenost.
Druhá se týká určité bezvýchodnosti, která na člověka mnohdy při četbě padá. I proto mi trvalo její přečtení tak dlouho. Závěr sice leccos napraví, ale během těch několika měsíců, kdy jsem knihu po kouskách četl a průběžně zpracovával, jsem se mnohokrát přistihl, že věnuji pozornost tomu, o čem Icke píše. Což je přesně to, před čím varuje.
Ale ty 4* si, myslím, právem zaslouží.

8 21.01.2022

Fajn, je to napsané fakt dobře, takže tu cenu si to asi zaslouží. Takže jsem chvíli uvažoval i o čtvrté hvězdě.
Ale jako sorry, abych se dojímal nad osudem psychopata, který sám sobě nalhává, že je obětí nespravedlnosti, která mu ale náramně vyhovovala, když byl na straně vyhrávajících? Kterému vznešená slova o vlasti, historických právech Ruska a podobné ušlechtile znějící bláboly, slouží k tomu, aby zamaskoval, že mu jde jenom o prachy, kvůli kterým bez mrknutí oka zabije nebo nechá zabít toho, o kom si myslí, že mu na ty prachy chce sáhnout? To fakt ne.
Autor zručně využil, že Jurij si do něj projektoval svého mrtvého syna a otevřeně se mu vyzpovídal. I když i v téhle otevřenosti občas probleskly motivy touhy po slávě a návratu na dřívější pozice.
Takže slušná kniha o neslušném člověku. 3,5*

3 16.01.2022