vlkcz komentáře u knih
Jen těsně za Dálniční atrakcí.
Příběh agenta CIA, který se zabývá odhalením podstaty vesmíru, sexuální přitažlivostí své nezletilé sestřenice, pašováním zbraní, tajemstvím fátimského zjevení a spoustou dalších věcí. Vše okořeněno typickým (politicky nekorektním) humorem (pravda, ne každému musí konvenovat) a nečekanými dějovými zvraty. Navíc je ta absurdita podaná tak, že si člověk říká, co když je to pravda. A lituje, že asi není.
Každopádně doporučuji těm, kteří už nějakého Robbinse četli a zaujal je.
Osobně mi o trochu více sedí Anděl západního okna, ale Golema mám jen o málo níže.
Jedna z knih, které jsou při každém čtení jiné. Určitě nejpůsobivější Meyrink, i když zároveň asi nejobtížněji uchopitelný.
Pro mě trochu zklamání. Na jedné straně zajímavý příběh, inspirativní myšlenky, ale na můj vkus z toho příliš okatě kouká obchodní model. Ale kdo má pocit, že se na této cestě našel, tomu to přeji. Z mého pohledu je mnohem působivější a ne tak vtíravá Anita Moorjani - Musela jsem zemřít.
Ve své době jistě objevné, dnes už zajímavé spíš z historického pohledu. Zajímavé informace o Wicce a její příbuznosti s jinými typy čarodějnictví. Bohužel je kniha poněkud nestrukturovaná, takže hodně souvislostí si čtenář musí domýšlet sám, což pro člověka, který se už v tématu trochu neorientuje může být nekomfortní.
Hlavní postavy:
Chlapec Daniel, který trpí nevšímavostí a chladností své matky a je ochoten pro získání její pozornosti udělat cokoli. Nejcennější jsou pro něj chvíle před spaním, kdy mu matka čte pohádky a on proto zůstává v pohádkovém světě i v realitě a tu si pohádkám přizpůsobuje.
Jeho matka Annabel, která se nikdy nevzpamatovala z traumatu porodu a pokouší se alespoň hrát roli matky.
Tajemný německý zajatec Hans, který se sblíží jak s Danielem, tak s jeho matkou.
Epizodně se objevující otec, vyrovnávající se s traumaty z fronty.
Celé to slibovalo zajímavé čtení, ale nějak jsem se ho nedočkal. Začátek rozplizlý, zhruba ve třetině dostává příběh konečně spád, bohužel se brzy začne opakovat a nikam se neposouvá. Závěr je pak překvapivý až šokující, ale na vylepšení dojmu už mi to nestačilo.
Ano, příběh má Andersenovu náladu, místy krutost bratří Grimmů, ale ten pohádkový motiv mi prostě nesedl.
Škoda promarněné příležitosti.
Taková stručná historie papežství posledních zhruba 100 let končí zvolením Benedikta XVI., takže není úplně aktuální. Ale pro základní přehled čtenáři, který do problematiky není hlouběji zasvěcen naprosto postačující.
Na Vlhošť jsem poprvé narazil v Urbanově Hastrmanovi a jeho atmosféra mě uchvátila. Ostatně i Václav Cílek tento román v knize zmiňuje jako jeden z mála uměleckých počinů, který byl Vlhoštěm a jeho okolím inspirován a navíc odpovídá duchu místa. (Pořád mám trochu problémy s TÍM Vlhoštěm. Nevím proč, myslel jsem, že je TA.)
Samotná kniha je složená vlastně ze dvou částí. V té první podává Jiří Adamovič geologický popis místa. Pro neodborníka je tato část hůř čitelná, ale i tak podává zajímavou historii horotvorných procesů, z kterých hora vzešla a které jí daly dnešní podobu.
Ve druhé části se Václav Cílek s etnografem Kamilem Podroužkem věnují širšímu okolí hory s rozmachem, který je pro Václava Cílka typický. Od vykopávek památek na mezolitické obyvatele, přes historické proměny osídlení, až k současným problémům s vodou a proměnou vegetace. To vše s přesahy do řady vědních oborů, jejichž poznatky svými úvahami (a občasným humorem) propojuje.
Celkově jde o nesmírně zajímavou knihu, která měla pro mě pouze dvě drobné chybičky. První je přílišná odbornost první části, ale to je dáno mým nedostatečným vzděláním v oboru. Druhá výtka pak směřuje k některým fotografiím z doprovodné dokumentace, kde jsem občas nevěděl, co mám vidět.
Velký potenciál zůstal nevyužit. Jednak historickými nesmysly, jak píše honajz, jednak chybějící strukturou a přeskakováním mezi tématy. Dlouhé citáty z knih jiných autorů jsou únavné, jakkoli jsou mnohdy na vyšší úrovni než autorův vlastní text.
A úroveň překladu tomu nasazuje korunu. Nejdřív jsem si myslel, že je to dáno tím, že se překladatel neorientuje v terminologii, která se v tomto typu literatury objevuje, o to větší bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že jako spolupřekladatel je uveden "záhadolog" Jaroslav Mareš, který by s ní měl být dobře obeznámen.
Části o pyramidách zajímavé, ale celkově už jsem četl na toto téma mnohem zajímavější knihy.
Hodně slabé nejen v rámci žánru, ale i vzhledem k dalším knihám autora. V podstatě jde o povídky mapující podstatné události života mladého Karla IV. Pokusy o atentát během italského tažení, neshody s otcem při správě českých zemí, problémy bratra Jana Jindřicha v Tyrolích, cesta k císařské volbě. A když bylo nejhůř, kde se vzal, tu se vzal dominikán Pavel jako pravá Deus ex machina.
Ale ony to nejsou vlastně ani pořádné povídky, spíš mi to přišlo jen jako náčrt, který se už autorovi nechtělo dál rozpracovávat, tak aby byl alespoň nějaký děj, tak se Karlovi do postele vnutí nějaká lepá děva, případně se zmaže s kumpány, kde si postěžuje na otce, nesmyslně se najednou objeví piráti... Prostě takový guláš z toho, co je známo a co případně vyfabulovali další autoři píšící o Největším Čechovi. Zkusím ještě druhý díl, který alespoň podle anotace a komentářů vypadá kompaktněji, ale začátek série tedy hodně podprůměrný.
Mezi 3* a 4*.
Millman představuje jeden ze systémů, které popisují člověka. Kladem je, že nehodnotí, co je dobře a co špatně, ve všech vlastnostech, s kterými přicházíme na svět, nás učí vidět příležitosti. A tím, že je můžeme poznat, jsme o krok blíž k jejich využití. Ale nestačí číst, musí následovat činy.
Reread po 7 letech a na hodnocení nic neměním. Některé věci jsem vnímal jinak než tehdy, některé pasáže mi přišly jako od P.K. Dicka, jindy se mi vybavovalo Celestinské proroctví, ale protože s ani jedním nemám problém, spokojenost i napodruhé.
Tentokrát znovu skvělé. Opět spousta psychologie, tentokrát hlavně na téma rodičovství a toho, jak si člověk racionalizuje svoje touhy. Plus hodně společenských otázek. Jen ta původní neobvyklost promluv "duchů" se už vyčerpala a působí místy rušivě.
Navíc do linköpingské mordparty přibyla další posila a já se už těším, že v některém dalším díle dostane víc prostoru.
Původně jsem ke knize přistupoval s tím, že půjde o mysteriózní příběhy. Postupně jsem zjistil, že to tajemství v názvu opravdu odkazuje spíš k něčemu skrývanému. K těm mysteriózním se dají bez výčitek zařadit ty od Neffa a Šabacha. Přítomnost ďábla (anděla) z protirasistického textu Ivy Pekárkové tajemný příběh ještě nedělá. Když jsem tedy změnil svá očekávání, dostal jsem sbírku většinou hodně kvalitních povídek, ze kterých vyčnívá Život plný krás a Kašja. Naopak mě, kromě zmíněné Pekárkové povídky zklamala i úvodní Vieweghova Záhada.
Nechávám bez hodnocení, protože nemám potřebnou praxi k tomu, abych byl schopen posoudit úspěšnost předkládaných cvičení a postupů. Ale protože ke mně téma kabaly v poslední době přichází nejen v knihách, asi se jí budu muset začít věnovat soustavněji.
Přišlo mi, že kniha je psána pro čtenáře, kteří něco málo o kabale ví, ale nemají v těch informacích systém. Pro ty je, myslím, dost prospěšná, protože přesně toto poskytuje. Úplně nepolíbení budou mít asi trochu problém, už jen proto, že ten systém jde mimo naše navyklé myšlení.
Těch aktuálních 71 % asi odpovídá. Přeci jen je vidět, že jde o školní práci. Graficky výborné, příběh by chtěl vypilovat a roztáhnout klidně na dvojnásobný rozsah. Takhle trochu nedotažené a zkratkovité.
Od studií to už mám řadu let a za minulého režimu bylo leccos jinak, i tak se dostavovala mírná nostalgie. A napsané je to hodně dobře.
Já jsem se docela bavil. Není to žádná velká literatura, ale když člověk potřebuje odreagování a zvednout náladu, je tato kniha dobrá volba.
Takové upachtěné 3*. Přitom začátek nebyl vůbec špatný. Ne úplně ohromující, ale dobrý. Jenže zhruba ve třetině se to začínalo lámat už jenom k horšímu. A závěr už obsahoval tolik nelogičností, že četba se stávala masochismem.
Na rozdíl od valeria0031 si myslím, že ty jazykové a stylistické hrůzy, které uvádí nejsou jen dílem překladu (ostravismy ano, ale jinak asi ne). Ale souhlasím, že to skutečně fyzicky bolí.
Je pravda, že oproti knihám Jakuba Trpiše je Verze Nula o něco lepší (nejspíš zásluhou redaktorské práce), ale jinak mi Trpiš často přicházel na mysl (a ode mě to není žádná pochvala). Podobné nedomyšlenosti, strojené dialogy, myšlenky podané tak, aby si jich každý všiml a hned věděl jaký je správný názor, celkově mizerná stylistika.
Typická kniha, kde forma zabila zajímavý nápad, spíš nedoporučuji.
Je fajn, když si člověk i v dospělosti uchová dětskou imaginaci a otevřenou mysl. A ještě lepší, když se o ní umí podělit jako Marka.
Hlavním tématem celé knihy je víra v sílu všednodenní lidské lásky, které pomáhá celý svět vyřešit běžné problémy. Ať už pomocí andělů jako při potulkách tatínka s dcerou po NYC v povídce Tak jdem! nebo při až Alenkovském putování malé Emy ze stejnojmenné povídky po mrakodrapu představujícím celý svět nebo samotných mrakodrapů ze závěrečné povídky, která dala celému triptychu jméno.
No a samotné zpracování obsahu celou tu hravost jen podtrhuje.
Závěr trilogie se mi zamlouval nejvíc. Calum ztrácí svou nezúčastněnost, trochu víc prostoru dostává i Fischer. A celé to není jen o tom, jak provést dokonalou vraždu, jako spíš o intrikách, ale ke slovu přijdou i obyčejné lidské emoce a složitost rozhodování v situaci, kdy si vybíráte jen nejméně špatné zlo.
Přesto plné hodnocení dát nemůžu. Ale není to o moc.