vlkodlaq komentáře u knih

Na počátku bylo slovo, a to stálo za prd. Každý má právo věřit čemu chce. Já věřím v krásný svět bez církví a s lidmi, kteří přemýšlí.

Poprvé jsem četl Malého prince někdy na střední škole a moc jsem to nechápal. Přišlo mi to jako pěkné příběhy, ale ne zas tak převratné, aby to ospravedlnilo ten humbuk kolem.
Po letech chápu víc a už i chápu, proč ten humbuk.

22 30.08.2021

Kniha tak depresivní až mi běhá mráz po zádech. Orwell musel být svým způsobem geniální, že dokázal tak přesvědčivě předjímat vývoj společnosti. Je to samozřejmě mírná nadsázka, ale co jiného tu máme dnes? Ministerstvo spravedlnosti jako ministerstvo pravdy, ministerstvo financí jako ministerstvo hojnosti atd atp. Ta naše zářná demokracie nám začíná postupně mutovat a degenerovat v totalitní režim založený na ekonomice. Úřady o nás ví úplně všechno, velké společnosti jsou v těsném závěsu. Slovo soukromí má stále se měnící význam, úplné soukromí už prakticky neexistuje. Sice máme svobodu slova, ale nikdo neslyší. Na druhou stranu se nám tu začíná jako plíseň šířit fanatická korektnost, ať už genderová, nebo jiná. Přesto, že náš otisk v digitálním světě je už kompletní a úplný, stále nejsou digitální volby. Proč? Protože výsledek takových voleb by znatelně hnul politickým pozadím a to ta naše vláda dinosaurů pochopitelně nechce. A to přesto, že digitální volby i s pořizovacími náklady stojí třetinu těch "papírových". Z knihy je mi zle, protože odráží mnoho ze současné doby.

Pokud bych měl vybrat jen jednu knihu, která by charakterizovala mé dětství, váhal bych mezi Robinsonem a rychlonohým Džarem. Obě knihy jsem četl mnohokrát, Robinsona v různých verzích přece jen vícekrát, dohromady snad více než desetkrát, nicméně převyprávění pana Plevy je jednoznačně nejčitelnější a nejpoutavější. Četl jsem i obrovsky rozsáhlý nejstarší český překlad a přes jiný příběh, jak jsem znal a archaický styl to stálo za přečtení, i když znovu říkám, že verze p. Plevy je mému stále klučičímu srdéčku nejbližší. Jako kluk jsem dělal cihly a hrnce z hlíny, lovil oštěpem a ve svahu si hloubil zaručeně pravou jeskyní a vůbec si užíval dětství, až mi zrak vlhne, když na to dnes vzpomínám. Krásné to bylo.

20 31.03.2020

Štorcha jsem jako kluk přímo žral (ano, některé knihy měly okousané rohy :-) ) a jednoznačně patří k mému literárnímu vývoji a tak se znatelně podílel na tvorbě mé osobnosti. Lovci mamutů jsou to první, co jsem od Štorcha četl a byl to dobrý start. Co by snad desetiletý jsem si tak vyráběl pazourkové sekyry, oštěpy a lovil, co se jen na poli za domem mihlo, ale polní křeček není debil a nikdy se ulovit nenechal :-).

19 06.11.2014

Takže to máme chápat tak, že se Prchal obětoval a byl za vola, rozvracel národ, manipuloval a lhal jen proto, aby se národ proti němu sjednotil?
To je myšlenkový vlak řítící se plnou rychlostí na uzavřené oddělení psychiatrie. Možná i trochu polstrování by nebylo od věci.
Marku, chápu, že se chceš zachránit a trochu se distancovat od špinavé práce, kterou jsi dělal pro Bureše, ale tímhle si jen přilil napalm do ohně. Pokud má někdo IQ vyšší než počet zubů, tohle ti nesežere.

Není od věci zmínit, že fungl novou knihu ještě se štítkem z knihkupectví jsem našel v knihobudce..

"Tome!" Žádná odpověď. "Tome!!"
Jako by teta Polly volala mé dětské já. To já jsem byl Tom Sawyer, to moje dětství je v knize zaneseno, to o sobě čtu, když převracím ty stránky. Tom Sawyer a samozřejmě i Huckleberry Finn jsou velmi těsně spjati s mými dětskými dobrodružstvími, natolik těsně, že při čtení znovu prožívám to příjemné šimrání v útrobách. Znovu prožívám jejich i své příhody a už jen těžko rozeznávám hranici mezi nimi a nevadí mi to. Naopak, je mi to velice milé.

18 30.08.2021

Podařilo se mi získat (jako studijní materiál a investici) svatou bibli z roku cca 1850. Přes velice zastaralý sloh i pojmy rozumím obsahu, švabach je s trochou snahy taky čitelný, ale ta náplň, to je ten pravý masakr, s moderním vydáním bible se to nedá ani v nejmenším srovnávat, 170 let stará bible je teprve ten pravý metal! Poměrně detailně popisované masakry žen, mužů i nemluvňat, střeva sem, hlavy tam, do toho poněkud vyšší level incestu i zoofilie, exkrementy, mučení, popravy, svatá genocida a to jsem to jen zběžně pročetl.
Skutečně jsem čekal, že tak stará bible z prudérní a upjaté doby bude stejně prudérní a upjatá, skutečnost mě nepřestává udivovat. Není bez zajímavosti, že čím starší bibli vezmeme do ruky, tím větší je podobnost s koránem. Tohle že četly naše praprababičky? Pak se není čemu divit, že měli z boha smrtelnou hrůzu a pro nedostatek jiného čtiva i informací všeobecně se z bible stala životní náplň. Že to někdo bral vážně tehdy, je pochopitelné, ale že to někdo ještě pořád bere vážně i dnes..

1) Jak je možné, že se věřící narodí do té správné víry a doby? Je víra pouze geografická? V Indii se narodí hinduista a v Turecku muslim? Člověk narozený před tisícem let na našem území by uctíval Perena a Velese?

2) Je popsáno na tři tisíce bohů. Takový křesťan nevěří žádného z nich, kromě jednoho. Není to trochu arogantní? Tihle všichni jsou úplně mimo, jen já mám pravdu, když věřím v tohoto XY boha. Ale ateistu budou kritizovat, že nevěří ani v toho jednoho. Klasický omyl mnoha lidí je, že člověk MUSÍ nečemu věřit.

3) Jestli je bůh všemohoucí a vševědoucí, jak ho popisuje bible, proč nestvořil vesmír, kde nikdo netrpí a všechno je v pořádku? A jestli tohle je ten nejlepší možný vesmír, který dokázal stvořit, pak bych řekl, že neodvedl dobrou práci. Jak může být věřící někdo, kdo byl na dětské onkologii? Čím se prohřešili malé děti, že zaslouží tak potrestat?

4) Pokud by snad bůh existoval a měl svůj plán, jaký má smysl se k němu modlit? Jaký smysl má v něj věřit a uctívat ho? Pokud bůh existuje, jak by mohl mravenec změnit názor velryby? Je to jako byste si založili vzorek bakterií pro zkoumání pod mikroskopem, pak vás to přestalo bavit a nakonec na to zapomenete úplně, ale ty bakterie by se k vám modlily, coby svému stvořiteli..

5) V bibli se píše, za co všechno zasloužíte smrt a za kdejakou drobnost půjdete na věčná muka do pekla, ale bůh nás miluje. Takový poměr viny a trestu? To je jako by můj malý syn rozlil limonádu na koberec a já mu za to pomalu uřezal obě uši, ale přitom mu říkal, jak ho miluji. Není pravděpodobnější, že to celé má sloužit jen vyvolání strachu a pocitu viny?

6) Existuje stejný počet důkazů o existenci boha jako o existenci Lochnesky. Kdyby Bůh existoval, dal by o sobě dávno vědět a neschovával by se. Už třeba proto, abychom ho uctívali a modlili se k němu, když to je podle věřících něco, co ocení. Pokud snad nějaký nadpřirozený stvořitel existuje a neukazuje se, není to proto, protože chce mít klid a nějací lidi ho vůbec nezajímají?

7) Pokud potřebujete Boha, aby vám řekl, že máte být hodní, pak nejste hodní. Jste jen poslušní. Pravá morálka vychází z empatie, ne ze strachu z trestu nebo touhy po odměně. To největší zlo často vzniká tak, že někdo věří, že dělá správnou věc. Příklad za všechny, upalování čarodějnic. Mnozí z těch, kteří tzv. čarodějnice upalovali, opravdu věřili, že dělají dobrou věc, že plamen očistí jejich duše a ty pak mohou do nebe. Inteligentní člověk dnes už chápe, že pouze zabili nevinnou ženu, která byla jen nějak jiná, například měla nějakou vrozenou vadu, nebo se jen někomu zprotivila.

8) Proč náboženství slibují všechny ty krásné odměny pro smrti? Protože to nic nestojí a těžko si někdo přijde ztěžovat. Ještě si nikdo nikdy nepřišel ztěžovat. Úžasný business plán, že?

9) Věda nám dala léky, technologie a pochopení vesmíru. Náboženství nám dalo hodně válek, dogmat a zastaralých pravidel. Přínos vědy je tak naprosto neporovnatelně větší, než přínos náboženství. Přesto jsou tací, kteří své nemocné dítě svěří raději do "rukou božích" než do rukou doktorů.

10) Podle Bible stvořil Bůh Zemi za šest dní. A co dinosauři? Kde jsou ti v tomhle příběhu? Věda nám ukázala a nezpochybnitelně dokázala, že dinosauři existovali miliony let před lidmi a nebylo jich zrovna málo. Takže buď bůh zapomněl zmínit dinosaury, nebo někdo při psaní bible prostě neměl zdaleka všechny informace. Přesto někdo bude vykřikovat "kniha knih!" a jakoukoliv kritiku bible brát jako útok na svou osobu.

# Dovětek: Buď uvažujete logicky, nebo jste věřící. Uvažovat logicky a přitom být věřící prostě nejde dohromady. Ze stejného důvodu není náboženství slučitelné s vědou. Buď hledáte fakta založená na experimentech, důkazech a sylogismu, nebo chcete věřit něčemu nadpřirozenému bez důkazů.

Po několika letech jsem samozřejmě přečetl Robinsona zas. Asi tak po jedenácté. Čím starší jsem, tím víc nedostatků (opravdu jsem napsal nedostatků??) nacházím s každým přečtením. Kniha je úžasným strojem času a náhledem do myšlení tehdejšího "civilizovaného" člověka, a to je verze páně Plevy hodně zestručněná a přiblížená dnešnímu člověku (člověku minulého století). Ta starší pětisetstránková verze je ještě více nacpaná pánbíčkářstvím a nadřazeností civilizovaného křesťana nad vším ostatním, co není civilizovaný křesťan. Vždyť si vezměte i jen to, jak v této umírněnější verzi Robinson jednal s Pátkem, snažil se z něj udělat civilizovaného člověka a byl překvapen, jak onen hloupý nevzdělaný divoch dokáže být učenlivý a chápavý. Vlna předsudků, na které tehdejší člověk jel, musela být obrovská. Robinson, přestože v cizím prostředí, doufal, že divokého lidojeda může naučit evropským způsobům, které byly samozřejmě a nezpochybnitelně ty jediné správné a ta jediná víra bylo diktátorské a zaslepené křesťanství. Další bod obžaloby by byla Robinsonova (autorova) nutkavá touha likvidovat původní druhy kolem sebe. Na ostrově bylo evidentně potravy až až, přesto musel Robinson spálit prales, aby se tam mohl rýpat v hlíně a cosi si pěstovat. Naprosto zbytečně. Za to spálení pralesa bych mu urazil obě ruce a jednu nohu. Třetí bod obžaloby by bylo plýtvání, v jedné části je popisováno, když to zkrátím, že Robinson lovil mnohem více koz, želv, aguti a různého ptactva, než mohl sníst, něco vyudil do zásoby, ale stejně toho musel spoustu vyhodit, což už tehdy muselo být chování nanejvýš opovrženíhodné.
Přesto všechno je Robinson moje srdcovka a kniha mého dětství.

Spasitel je naprosto špičková tech sci-fi, jakých vyšlo v češtině jen málo, z patra mě napadá jen Marťan od stejného autora. Pokud Vás baví tech sci-fi, apokalyptická budoucnost, cestování vesmírem a mimozemská inteligence, pak si na Spasiteli pošušňáte jako vegan na svátečním stejku.

15 23.04.2022

Vynikají! Doporučuji jako povinnou četbu všem vyznavačům bible, nebo i kterékoliv jiné přeceňované mytologie. Toto je ten pravý materiál pro očistu ducha. Očistu od masových iluzí.
Tato kniha je, na rozdíl od bible, napsaná inteligentním vzdělaným člověkem, který předkládá ucelené logické argumenty na základě dlouholeté analýzy. Na rozdíl od mnoha věřících svůj názor nikomu nevnucuje a ani neříká, že věřící jsou hloupí, jen že ignorují logiku a argumenty. Podle mě ignorovat logiku a argumenty je hloupé ve všech aspektech lidského konání, nejen v otázkách náboženství, ale to je jen můj soukromý názor.
Autor podává bravurní úvahy a nesnaží se kritizovat, celou knihou se nese více méně smířlivý tón. Kniha vám pomůže pochopit mnohá proč a možná i změnit svůj pohled na věc a učinit ten velký krok a přestat se spokojovat až jen s tím, že "to tak prostě je a už se neptej".

Závěrečný doslov doporučuji ignorovat, neměl v knize vůbec být a považuji za drzost do cizí knihy vkládat své názory.

15 02.05.2020

Stydím se za Prchala, skutečného autora textu. Že mu není stydno, já bych na takovou sracku žaludek neměl. A to myslím ten text, i práci pro Babiše jako takovou. Babišovo jméno se navíc stává i synonymem pro nadávku, jako "jdi k Babišovi", nebo "no to mě Babiš na holý záda", nebo jak jsem se praštil kladivem po palci a rozhořčen bolestí zvolal "do Babiše!".

Už jsem dílo jednou komentoval, ale neodolám a dovolím si ještě jednou, tato kniha a reakce na ni totiž umožňuje úžasný demografický průzkum. Dle mého názoru se opravdu nejedná o cestopis, ale o cestu do nitra duše Terezy Ramba, což její fanoušci evidentně ocení, ale cestovatele to znechutí. Jsem toho názoru, že kniha má především zavádějící název, dobrodruzi totiž mají poněkud jiný pohled na cestopis. Na knize není vskutku dobrodružného zhola nic. Pár poznámek z několika menších dovolených po těch nejzprofanovanějších destinacích, kam dobrodruh nepáchne. Zbytek jsou duševní výlevy autorky. Jako nic proti tomu, chápu, že to někoho může bavit, pouze mě irituje ta propagace coby cestopisu. Jako cestopis je to pro mě jednoznačně odpad a měním podle toho své hodnocení. Pokud by se to jmenovalo například "Mé postřehy z cest" nebo dovolených se zařazením do autobiografie nebo deníků, neřeknu proti půl slova, především proto, protože bych to nevzal do ruky.

Jsem celoživotní milovník přírody, lesa a klidu a protože toho tichého a klidného lesa máme u nás už celkem pomálu, rád si o něm i přečtu. Jelikož se vzdělávám a příroda mě zajímá ze všech stran od dětských let, sleduji pořady i výzkum, kniha mi tak nedala mnoho nového, přesto ji hodnotím jako skvělou, je příjemně ucelená a o pro mnohé nudném tématu autor vypráví čtivě a poutavě.

12 25.02.2020

Po letech z radostí čtu znovu a ačkoli od té doby uběhlo mnoho knih, které bych bez skrupulí označil za lepší, promyšlenější a domyšlenější i poutavější, než den trifidů, pořád zastávám názor, že trifidi jsou základní stavební kámen moderní sci-fi literatury a etalon, podle něhož můžeme porovnávat pozdější tvorbu.

12 28.01.2018

Stojí za zmínku, že všechny kladné komentáře této podvodné knihy podvodného autora jsou z fake účtů. Jak poznáte fake účet? Jen něco přes dvacet hodnocení knih (pro možnost komentování je minimum dvacet) a jinak žádná aktivita a podobné datum vzniku.
Pro vložení recenze ale žádné omezení není, takže není překvapením, že až na jednu recenzi jsou všechny ostatní z fake účtů. Deset fake recenzí z fake účtů, to jako vážně??

Zakládá si autor fake účty sám? Špatné hodnocení mu kazí jeho podvodný bussiness?

Proč Babiš Kmentu nežaloval? Pokud se v knize autor nedopustil žádné lži a jedná se o holá fakta, žaloba nenaplňuje skutkovou podstatu, jinými slovy Babiš Kmentu nemůže žalovat za pravdu.

11 21.08.2023

Ready player one je jediná kniha z těch více než čtyř set, které jsem četl, kterou můžu číst po osmé (!) a stále mě napíná a čtu hltavě. Ne, že bych si to nepamatoval, už to znám obstojně zpaměti, přesto mě to pořád baví. Příště udělám alespoň změnu a playera si přečtu v originále. Ne, že by moje angličtina byla na takové úrovni, ale právě, že to tak znám, to asi zvládnu.

11 07.11.2021

Nejhorší na knize je ten upřímný podtón, který Vám nutí myšlenku "to jako sakra tohle myslí vážně??" To už radši kuchařku Ládi Hrušky, ten je alespoň vcelku neškodný, jenže tenhle pán na přebalu je prezident ČR (čemuž se stále nepřestávám divit).