Vojslava
komentáře u knih
Vypravěčka
Jodi Picoult
Vyloženě do oblak jsem z tohoto titulu nevyletěla (ale možná je to dané tím, že paralelně čtu jiné knihy s touto tématikou), ale nicméně čtení, od kterého se těžko odtrhává, to je. Překvapivé finále, dost linií k budoucímu zamyšlení, některým liniím by slušely i samostatné novely, i když chápu, že právě postupné vyprávění je principem, který žene všechny linky dopředu. Nicméně je fakt, že jsem o tématu viny v holocaustu četla i intenzivnější knihy, navíc vždycky mi dojmy z četby přebijí dojmy z návštěvy v Osvětimi. Ale autorka pochvalu zaslouží!
Pražské jaro
Simon Mawer
Opět jedna knížka, od které se těžko odtrhávalo... ale prostě mne nijak emočně nevtáhla. Čímž nechci říci, že nebyla napsána velmi strhujícím stylem, měla spád, zajímavé postavy, ale je možné, že emoce reálných událostí, které si z onoho roku neseme, jsou silnější než jakákoliv kniha pozorovatele zvenčí. Zajímavá mi přišla myšlenka o "zemi definované absencí", ta stojí za další zvážení. Nicméně rozhodně stojí kniha za přečtení!
Macbeth
Jo Nesbø
Když jsem si (pro jistotu) přečetla synopsi Shakespearova Macbetha, zanořila jsem se do tohoto temného příběhu neobyčejně lehce (a skoro mi připadalo, že dnešní čtenář pochopí skutečné téma Macbetha spíše tady než v originále). Fascinovaně jsem sledovala přepracovanou linii, a i když některé detaily šly v jiném pořadí, na působivosti to přepracování vůbec neubralo. Atmosféra temnější než temná... Bylo to něco úplně jiného než detektivní série, ale řekla bych, že se autor popasoval se zadáním víc než důstojně.
Smršť
Johan Theorin
Tak tomu říkám detektivka, ze které opravdu mrazí... Prolínání světů živých a mrtvých (a co je skutečné, co ne?), oživení pověsti o bohoslužbách mrtvých, do toho několik lidských tragédií, trochu krve, zato o to víc sněhu... Četlo se to skvěle, je to kniha pro mou krevní skupinu... Rozhodně budu v sérii pokračovat.
Sněhulák
Jo Nesbø
Tak to byla velmi mrazivá detektivka, celou dobu jsem si přála, aby nezačalo sněžit! Opět jeden z kousků, které se musely číst na jeden zátah, od začátku do konce... Vzhůru na další díl.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Hvězdiček skoro pět - konečně první titul, kde se hlavní hrdina zanoří do pátrání, jak se patří, i když je na dovolené, a k tomu benefit mikrokomunity se skrytými a pečlivě ukrývanými tajemstvími a navíc ještě naznačené přírody, kterou jsem si s chutí představovala. Nakonec vyřešeno (i když tahání motivu z klobouku na posledních dvaceti stranách nemiluju, nebyl tak jasně naznačen), a navíc - Bergman zase ví o sobě něco víc, a to se počítá... Časem sáhnu po dalších dílech (a musím konstatovat, že mne víc baví autorčiny "zahraniční" tituly, takže na ty se těším víc, budou-li).
Brněnské nevěstky
Naďa Horáková
Postav jako na orloji, detektivka i příběh, středověk příjemně podložený evidentním studiem literatury, ale spád takový, že mne žádná postava až tak úplně "nedostala", byť některé k tomu neměly daleko. Rozhodně je to však příjemné čtení, takže v sérii budu pokračovat, na podzimní pozdní večery k čaji dobrá vyhlídka...
Kdyby Ogden uměl česky
Ogden Nash
První pohnutkou k četbě téhle minisbírky byla Čtenářská výzva, ale netušila jsem, jaká je to rozkošná perla - o autorovi jsem neměla ani potuchy a české přebásnění (nemůžu snad ani mluvit o překladech) je víc než výborné; a ironie, která leckdy mohla být časová, mluví i k dnešku. Potěcha v deštivém víkendu, a ano, přečtete si a užijte si pěknou a nápaditou poezii!
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Po knize jsem sáhla v rámci Čtenářské výzvy (odehrává se pár kilometrů od mého oblíbeného dovolenkového místa), a tak jsem si ji právě do Krkonoš vzala s sebou, aby mi aspoň na pár výletech dělala tak trochu průvodce. Téma je zpracováno opravdu zajímavě, čtivě, vlastně i přehledně - a to, že se jedná o autorčinu rodinu (aspoň částečně) všemu přidává na autentičnosti. Několik vyhledávání na Googlu bylo nutností; a moc jsem si přála, aby některé dělicí linky, které se jasně rýsovaly už od první třetiny románu, nebyly vůbec narýsovány. Dějiny více či méně spravedlivě pohnou s figurkami a nezbývá, než se podřídit; a obě strany nakonec vzbuzovaly určité pocity trpkosti, protože nikdo tu není hrdina a nikdo není padouch. A kolik takových rodinných ság se odehrálo, aniž by je někdo zachytil?
Příliš mnoho vítězů
Helena Hardenová
Mrtvola nedělá z knihy detektivku... :-) Je to spíš příběh k odpolední kávě na pár líných hodin, rodina na Ronově je bohatá a fajn, jejich společnost jak z televizního seriálu, exmanžel se ani neobjeví a i tak je to protiva, kafe, občerstvení, hezké počasí, veteráni (ty bych si taky ráda prohlédla!), nic, co by extra urazilo ani zaujalo. Jako série vhodné na hodně nenáročný odpočinek...
Sloužím Tajnému ohni: Duchovní zdroje literární tvorby J. R. R. Tolkiena
Pavel Hošek
Konečně jsem viděla před sebou ve slovech zhmotnělé intuice, které mne provázejí už zhruba třicet pět let, kdy jsem poprvé objevila Středozemi. Fundovaná studie, u níž je vidět, jak dobře její autor stezkami Pána prstenů chodí; jako kdyby se s tvůrcem tohoto světa osobně znal. A text mi neposloužil jenom tématem: uvědomila jsem si, proč některé příběhy mluví a některé ne, proč mám sama potřebu je psát a proč mi také utvářejí určité úhly pohledu na existenci samotnou. Možná teď začne další období, kdy knihy začnou mluvit jiným jazykem. Uvidím. Třeba si uvědomím líp a jinak Příběh, do kterého patřím a který sama vyprávím.
Civilizace
Laurent Binet
Hříčka? Knížku jsem četla na doporučení svého dobrého kamaráda, a absolutně jsem nelitovala - proč si nepustit fantazii na špacír a nepřipustit alternativní dějiny, které se prostě... dějí? A pak si jenom užívat příběh. Jenže dobrým zdrojem zájmu byly i jednotlivé epizody, které z historie známe (a tady je fakt výhoda být tak trochu historik) - odehrávají se prakticky stejně, ale v jiném kontextu nabývají úplně jiného významu a posouvají dění jinam... skvělá autorská práce. A třetí vrstva, kterou si uvědomuji, už tak veselá není: jak je křehký systém, o kterém se domníváme, že je pevnější než skála. Uvědomit si, že to, co považujeme za absolutně jisté, nemáme řádně odůvodněné, nejsme schopni si za tím stát a obhajovat si to - a pak stačí i jenom prostá shoda náhod, aby bylo všechno jinak. Ačkoliv žánr "alternativní dějiny" je velmi specifický a jako takový se musí číst, přesto není od věci se občas tímto směrem zamyslet. Ale mé celkové hodnocení: ano. A možná se k titulu ráda i vrátím.
Křik k nebesům
Mons Kallentoft
S ubíhajícími léty se stávají příběhy daleko komornějšími a hodnými zamyšlení, aniž by ztrácely punc skutečné detektivky. Touha po lásce u hlavní hrdinky nemizí, po alkoholu ano, a dá se tomu i věřit. A pak otázky po různých podobách lásky a zodpovědnosti velmi korespondují s vlastním příběhem. Doufám, že se ještě nějakého případu dočkám, série se čte čím dál líp.
Bretaňské speciality
Jean-Luc Bannalec (p)
Další z řady mé oblíbené série, kde tedy nevím, jestli opravdu nezatoužím po výhře v loterii, abych si mohla Bretaň důkladně projet, všechno vidět, všechno si užít a hlavně všechno ochutnat. :-) Bavila mne i ta "nudná linka", kde dočasný Dupinův "dream team" sto stránek tápe a stojí na místě, aby se pak díky intuici a troše romantického zamyšlení během třiceti stran všechno rozřeší. A ten předmět doličný, vyložená romantika! Zkrátka ideální nenáročná knížka na jeden červencový týden...
Čajová dívka z Kolibříkové ulice
Lisa See
Téměř stejně zajímavé jako Tajemství hedvábného vějíře, i když tenhle příběh tolik nestrhoval, možná i kvůli náhledu na americkou část prostřednictvím trochu nesourodých dokumentů. Čajové téma jsem ocenila, i z takového příběhu pár zajímavých informací vyplynulo, takže rozhodně to nebyl ztracený čas - potěšení z příběhu, poučení z reálií - a navíc závěr, který krásně vyplnil úvodní motto Žádná náhoda, žádný příběh...
Stříbrný jednorožec
Ludmila Vaňková
Nikdy jsem nebyla autorčinou pilnou čtenářkou, ale ke Stříbrnému jednorožci se vracím asi už podruhé - jednak kvůli stylu, jehož leckteří autoři historických románů nikdy nedosáhnou, jednak kvůli propracovaným postavám (o co jsou najednou životnější kapitoly ze Starých pověstí českých!) i kvůli tématu chrámu svaté Barbory (jehož menší podobu doma máme). Vyprávění plyne, léta v knize ubíhají... a najednou se po virtuálních padesáti letech příběh uzavírá. Tak snad ještě někdy v nějakém jiném příběhu, až se mi bude chtít na 21. století na chvíli zapomenout.
Holoubek
Jindřich Šimon Baar
Oblíbený titul čtený již poněkolikáté - právě teď pro Čtenářskou výzvu jako kniha z venkova. Ale pro ten Baarův styl vyprávění, prostou dojemnost a koneckonců i realistický obraz katolické církve u nás v 19. století (do něhož se mimochodem velmi intenzivně promítají jeho vlastní názory) to jistě není četba poslední. Kdo by takového faráře nechtěl?
Šaman
Noah Gordon
Opakovaná četba, kdy jsem se měla chuť vrátit k oblíbenému staršímu příběhu a jako bonus vytěžit bod do Čtenářské výzvy. :-) Nicméně zabrala jsem se do příběhu opět ráda, je mnohovrstevný, dobře prokreslený, vypointovaný a autor nešetřil předběžnou rešerší o ne zcela známých tématech. Prostě pěkné počtení.
Karty na stole
Agatha Christie
Prvně jsem si myslela, že mi bude chybět povědomost o pravidlech bridže. Chyběla, trochu, ale nakonec jen k tomu, že jsem nemohla ocenit jemnost některých použitých hlášek. :-) Nicméně příběh kratičký, ale nikoliv jednoduchý - a psychologie bylo víc než dost a to se mi hodně líbilo. Jako další zářez do pažby Agátiných detektivek to byla velmi kvalitní položka!
Advent
Gunnar Gunnarsson
Další objevená srdcovka, co bude muset přibýt do knihovny. Jednoduchá a přitom mnohovrstevná existenciála v kabátě sui generis podobenství. Velmi sebezkušenostní čtení, kde jsem se našla skoro ve všech postavách. Příběh ještě k promyšlení, ovšem i k doporučení!
