vosje komentáře u knih
Stejně, jako Anděla to poslouchám jako audioknihu. Přiznám se, že nejvíc mi vadí, že se tam na můj vkus přiliš, s prominutím, chlastá. Měla jsem kocovinu jen z toho poslechu. Ale jako doprovod k nudným domácím pracem je to dobré.
Dobře napsaná detektivka. Bohužel jsem zkažená zákony dramatu, takže jsem už někde v první třetině knihy uhodla vraha. Ale požitek z četby mi to nezkazilo. Jen mne to trochu zklamalo, protože jsem někde v anonci četla, že rozuzlení je překvapivé a mne to nepřekvapilo. :-)
V tomhle horku jsem si nemohla vybrat lepší knihu. :-) Stále jsme se brodili závějemi a mrzli. :-) Napínavý detektivní příběh s nečekaným rozuzlením. Nevybočuje z lepšího průměru, ale dobře se to četlo.
P.S.
Chtěla jsem dát jen čtyři hvězdy, ale nejde mi to opravit.
Mám Dana Browna ráda, takže jsem se na knihu docela těšila. A musím říct, že nezklamal. Tohle byla zatím asi nejnapínavější kniha z těch, co jsem od něho četla.
Nájemný zabiják, s pověstí nejlepšího ve své branži, přijme před svým plánovaným odchodem do důchodu poslední zakázku, která se jeví jako velmi dobře placená... Jak už to tak u tohoto autora bývá, napínavé je to až do konce a nic se nedá předvídat. Četla jsem to se stejným zaujetím od začátku až do konce.
Pohled do zákulisí pilotů dopravních letadel. Osvěžující čtení, zvláště pro takové, kteří jsou zamilovaní do letadel, jako jsem i já. :-)
Zajímavé čtení o herci, kterého jsem vždycky měla ráda a spoustu věcí, o kterých se tam mluví i pamatuju. A spoustu věcí jsem dosud nevěděla. Jsem ráda, že jsem se díky výzvě k této knize dostala.
Na tuhle četbu jsem se moc těšila, protože mám tu knihu ráda. Taky se mi moc líbí, že to pan Sekora sice psal jako pohádku, ale snažil se věrně vylíčit způsob života hlavních aktérů, v tomto případě ptáků (on byl takto pečlivý i při psaní Ferdy Mravence, to až tvůrci animovaného filmu to zprasili).
Asi nikoho nepřekvapí, když napíšu, že to bylo napínavé od začátku do konce. Natahovat na skřipec zvědavosti umí King velmi dobře. Byla jsem velmi zvědavá, jak toto téma pojedná a nezklamal mne. Není to jen "co by, kdyby", ale je to opět spousta převapivých zvratů a situací, kdy se už už zdá, že ... a zase se něco zvrtne atd. Mistr si s tématem pohrál s péčí a láskou a moc se mi to líbilo.
Udělalo mi radost, že ten diář tu je a vlastně jeho existence "způsobila", že jsem se konečně do té Čtenářské výzvy obula opravdu zodpovědně, protože "co je psáno, to je dáno".
Mrzí mne, že v kalendáři chybí Oldřich Mikulášek. Není tam ani jeho datum narození, ani úmrtí.
Zajímavý připad, který se odehrává v krajině, kam bych se chtěla taky jednou podívat. Napínavé to bylo až do konce.
Příběh si udržel moji pozornost celou knihu, jen jsem se někdy musela vracet, abych si osvěžila paměť, když se tam mluvilo o něčem, co už objevili. Ale to jsem tak měla vždycky (hlavně u Agathy Christie s tím mívám problém) a s přibývajícím věkem se mi to stává čím dál častěji.
Líbila se mi parťačka hlavního hrdiny, i když její typ jako bych už potkala v jiné knize, ale některá klišé mi vůbec nevadí. :-)
Strašně dlouho se mi načítají stránky v noťasu. Dříve jsem to řešila tím, že jsem si zatím šla zakouřit, jenže s tím jsem v květnu konečně sekla, tak jsem hledala, čím se zabavit při tom čekání a slídila v knihovně své bytné (mám to povoleno! :-)) A tam jsem objevila tuhle trilogii. Když byla její hlavní chvíle slávy na scéně, nebyla bych se jí ani dotkla, příliš to smrdělo snobárnou. Teď jsem ji tedy měla zdarma na pospas a zvědavost je děsná mrcha. :-) Tak jsem se do toho pustila. Ze začátku jsem se řezala smíchy, protože ty pocity, které měla hrdinka, když se jí Christian objevil v krámě, to dobře znám (taky mnou občas mužský šarm takto zamává :-)) a velmi jsem se tím bavila. Dál už to pak zase taková třeskutá sranda nebyla. Vnitřní bohyně mne trochu překvapila, na to jsem narazila zatím v životě jen jednou u jedné lesbičky, ale bavilo mne to. Erotické scény, jelikož v drtivé většině případů děj nikam neposouvaly, na mne působily spíše jako vata a dost jsem je přeskakovala. Celou trilogii jsem přečetla, řečeno slovy klasika, ze zvědavosti, jestli zbývající části budou stejně uhozené jako ta první. Neumřela jsem z toho, už jsem četla horší věci, navíc toto je první "veledílo" tohoto typu, které jsem četla, takže v pohodě. Svůj účel to splnilo - úspěšně jsem zabila čas, než se mi načetly stránky a neusnula jsem u toho. :-)
Tuto knihu považuju za klíčovou pro život a zejména dvě věty, které v ní padnou a které by se snad měly vytesat do mramoru:
"Jsi zodpovědný za to, co k sobě připoutáš."
a
"Co je důležité, je očím neviditelné, správně vidíme jen srdcem."