voytech komentáře u knih
Příběh říká vše, co potřebuje říct a nic navíc. Naprosto perfektní kombinace rozsahu a atmosféry. A k tomu všemu úžasně vykreslené postavy.
Kafkovi šlo dokonale budovat atmosféru při konfliktu moci a bezmoci. Mezi mužem a ženou už to bylo horší.
Finále nejúžasnějšího příběhu, který se mi kdy dostal do ruky. Můj první přečtený Murakami a určitě ne poslední.
První dvě třetiny byly kostrbaté. Jako by Duchovny nevěděl, jestli píše další knížku pro děti (která je mimochodem výborná), nebo jestli už se nechal ovládnout svým seriálovým alteregem. Byla to taková Kráva nebeská ztracená v kouři z trávy. Ale všechno mělo vést k naprosto fantastickému finále, které jak kdyby psal sám Hank f*ckin' Moody. Nevím, jak moc hrál David v Californication sám sebe, ale po tomto románu tuším, že toho nebylo málo.
Úžasná fikce postavená na historickém základu. A krásná sonda do duše a emocí člověka a do oné doby. Teď mám nutnou potřebu si přečíst kníhy jak Francise, tak Zeldy Fitzgeraldových.
Vynikající, vynikající, vynikající. Škoda jen vyvrcholení děje, které se dá předpokládat od třetiny knihy.
Tak nádherná práce s jazykem. Tak barvitá exkurze do stavby Násirova jezera. Tak živý popis válečné a poválečné Varšavy. To vše mě nadchlo, působilo skutečně. Až po sem bych dával 5*. A díky těmto faktorům si chci přečíst Prchavé okamžiky.
Bohužel byla kniha slepena příběhem trojice, která se v textu ocitla snad omylem. Trojice topící se v lítosti, smutku a tragičnosti svých vlastních životů. Nekonečné množství fňukání a žebrání po soucitu. Pokud však ovšem ve mně vyvolal příběh nějaké emoce, nebyl to soucit nebo smutek. Byl jsem jimi prostě a jen otrávený.
Můj první Zola. Moc mě bavilo podání "neřestí" 19. století. A ani se to moc od té doby nezměnilo. Snad mám i pocit, že pár postav znám osobně.
Jedna hvězda dolů je za délku. Knížka mohla být o polovinu kratší a mít větší spád, kdyby byly vynechány nekonečné popisné pasáže interiéru a krajin spolu s nekonečnými seznamy hostů večírků.
Dřív jsem žil v iluzi, že mě krimi nebaví. Nemesis jsem přelouskal za tři dny a chci další knížky ze série. Moc zábavné čtení.
Exkurze do smýšlení malého teroristy. Všudypřítomná úzkost a strach, beznaděj převlečená za odvahu. Nuda střední třídy, potřeba mluvit.
Věřím, že ne každý dokáže knížku dočíst. Ale ono to opravdu stojí za to.
Nejdříve trochu rozpačité a zmatené. Ale s každou stránkou hutnější, syrovější a smysluplnější. Japonské peklo je mnohem zajímavější, než to naše.
Přečteno. A jediné, co chci právě teď udělat je sednout o víkendu na vlak, vystoupit na Hauptbahnhoff, v nedělní ráno čekat ve frontě před Berghainem a doufat, že to vyjde.
Škoda jen toho překladu. Jména osob a ulic mohla klidně zůstat v němčině. Česká jména trochu kazila atmosféru.
Napsáno je to skvěle, jazyk se čte krásně. Ale ač jsou mi autorčina témata blízká, její myšlenky, názory a pohled na svět jsou pro mě nepřijatelné a po většinu času jsem s nimi bojoval. Několikrát jsem chtěl knihu vzdát a pak se mi zase nějaké moudro zalíbilo, aby mě donutilo pokračovat. Jednu hvězdu navíc dávám za 29. dějství.