Vybubu komentáře u knih
Dočtu všechny knihy, výborná oddechovka a humor autora je mi čím dál bližší :)
Druhá knížka od Kinga, první byla Řbitov zviřátek.. a - pořád ne, pořád to není můj šálek kávy.
Díl první mě moc nenadchnul, respektive možná asi nebyl ten správný čas, když jsem ho četla... protože u tohoto dílu jsem brečela smíchy. Výýborné to bylo!! :)
Jiný pohled na holokaust, příběh tří přeživších.. ale, forma jakou je kniha psána a vyjadřování autora, mi prostě neseděla. Musela jsem se nutit a ke knize se vracet. Nerozporuji ovšem, že příběhy, které jsou popsány v knize, jsou děsivé a smutné - zničených životů nespočet a chapadla války a holokaustu poznamenaly nedozírné množství lidských životů a osudů všemi možnými kruhy pekla...
Pokud člověk vyhledává tento žánr, myslím, že je to jedna z lepších a podařených knih... no, teď vážně - fakt jsem se párkrát zasmála, knížka je čtivá, má spád a po mojí "klasické četbě" - druhá světová válka a příběhy z koncentráků, jsem se vééélmi bavila. Normálně si půjčím další knížky od autorky a jsem zvědavá, zda i ostatní jsou natolik poutavé (byť klišé a předvídatelnost děje tady prostě je) :).
Já asi sama nevím, jak vyjádřit to, co se mnou kniha udělala. Mám podobně staré dcerky a už dlouho jsem neměla tak svíravý pocit při čtení některých pasáží.... neuvěřitelně silná kniha pro mě... ještě teď mi naskočí husí kůže, když si vzpomenu :( A přesně toto by se mělo číst, aby lidé nezapomněli, aby cítili tu hrůzu, která se děla ... nikdy nezapomenout...
Dlouho už jsem neměla záchvat pláče u knížky, tady jsem musela vstát a jít si nalít víno.... pozor trochu spoiler!:)
Jakmile má člověk děti, dívá se na věci jinak, v první polovině knihy, jak se Eva vzdává své dcery a scéna u vlaku, dlouho už jsem tak neplakala - starší dcera je ve věku malé. Hrozné, říkala jsem si v té chvíli. Nevěděla jsem, zda knížku dočtu, tak moc mě to sebralo... ale potom už se mi děj zdál až melodramatický, až moc nereálný a "americký", konec jsem tlačila očima. Nedávám plný počet hvězd, každopádně knížka je to moc pěkná a pro čtenáře, kteří nechtějí úplnou syrovost koncentračních táborů a židovské tématiky při druhé světové, určitě velmi poutavá a troufám si říct, že i poučná... ale co si budeme, začátek mě prostě rozsekal....
Musím říct, že tuto autorku mám čím dál víc ráda. Myslela jsem, že Heřmánkové údolí a "Tři borovice" bylo to nejlepší, co jsem četla, ale velmi mile mě kniha překvapila. Po autorce vždy ráda sáhnu, když už mám "překoncentrákováno" a psychicky další knihy o druhé světové nedávám. Tato konkrétní kniha, byť se dotýká i vážných témat, je veskrze pozitivní a optimistická... moc doporučuji :)
Po všech “holokaustovych knihách”, které jsem zatím přečetla, jsem tuto snášela asi nejlépe. Bylo tam velmi patrné obrušování hran a uzpusobení pro četbu mladších školáků... rozhodne tím ovšem nechci knihu degradovat, za mě palec nahoru a klidně šoupnout do doporučené četby pro druhy stupeň.
Jedna hvězda za obálku a jedna za námět... tím bych asi tak ukončila hodnocení. Zklamání, super nápad, ale zpracování nudné a takové, bleeeehgm .....
Pravé a lidské štěští, které je okamžikem v moři času a ohraničeno smutkem, to bývá právě to nejsilnější a ryzí... nic jiného k tomuto asi ani nejde říct...
Knihy od autorky jsem si oblíbila, jako absolutní relax a oddechovou četbu, veskrze pozitivní a lidskou... ovšem, tady už je toho opravdu hodně.. jako cucat karamelku. Ale, drazí spolučtenáři, nebudu lhát, usmívat se nad takovou romantikou, jak telátko nad hnojníkem, mne veskrze baví a obsesivně dočtu opět celou sérii. Je to tak krááásně naivní a černobílé... :)
Hmmm... tohle nebude pro mě, ale díky výzvě jsem mohla zkusit i něco zcela jiného, než "normální" mou četbu. Díky.
To je vám taková romanťárna... Ale co, v dnešní uspěchané a nepřátelské době jsou knihy od této autorky prostě čiré a něžné pohlazení po duši.
Další část výzvy 2020 splněna.. další bod odškrtnut. První díl série jsem četla zmatená těhotenskými hormony, ale ani tehdy netekly potoky slz, jak mi všichni avizovali... Druhý díl je opravdu druhým dílem, snaha se cení, ale ne - dle mého prostého laického názoru už nemá šanci překonat příběh první... a ani se k němu přiblížit. Nicméně, nebudu kecat, zchroupala jsem to rychle, protože jsem prostě potřebovala vědět, jestli se to tele dá alespoň trochu dohromady...
Pohlazení po duši... Ryze optimistické a velmi lehce čitelné!
Výzva a spojeno s tím, na co se už dlouho chystám - takový byl můj plán. Moc jsem se těšila, protože blog mám moc ráda...no a tak jsem teď zklamaná, protože jsem čekala něco víc. Párkrát jsem se zasmála, to ano... Ale teda ke konci už jsem tlačila text očima a říkala si, ať už to je za mnou. Nebudu popírat, jsem z toho taková nedodělaná... Očekávání nenaplněno a ostatní díly číst nebudu - ikdyž normálně trpím obsesí všechno dočíst i přes hrůznost publikovaného :)
V průběhu příběhu jsem očekávala nevyhnutelné... v podstatě jsem s tichou hrůzou jen vyhlížela smrt, avšak definitivní rozuzlení mne stejně zasáhlo. Díky takovéto četbě si až nyní, plně pracovně nasazená, s dvěma špunty a domácností za krkem, vyčítám, že jsem výuku na střední škole nevyužila k četbě - přišla jsem o mnoho knih a mám co dohánět.
Knihu jsem konečně ulovila v knihovně... už díky tomu boji, který byl třeba, abych se k ní dostala evokoval, že bude super. No, čtivá byla, to ano, za dva večery jsem neměla co řešit. Prvních pár stran jsem se párkrát zasmála nahlas (taky máme kočku), nicméně "WAU" efekt se nakonec nekonal. Ale jako odpočinková četba, proč ne :)