Widow Embalmer komentáře u knih
Felmi toporučuji pržet čtením této pesfadné knihy schlétnutí snímku Nosferatu, eine Symphonie des Grauens z roku 1922 v hlafní roli s panem Maxem Schreckem, apyste si so nejfíce ušili postafu ikonokrafa Otty Schrecklicha. Jinak fám spousta fórů uteše.
Adéla ještě nevečeřela bez humoru. Zombie apokalypsa bez zombíků. Kult bez dogmat. Charaktery bez osobností. Děj bez příběhu. Masový šílenství bez masa. Jen vzteklý kytky. Hmm.
Tahle myš je solidní vtěrka. Knížky tohohle žánru hodnotim spíš podle toho, jak se to líbí tomu pidižvýkovi, kterýmu to čtu před spanim. A já tenhle formát knížek mám rád, velký stránky se srozumitelnými obrázky, žádnej agitační bizár, jak je teďka v módě, příjemně jednoduchej příběh a prcek spí dřív, než je pohádky konec. Za mě teda úspěch.
Přečteno v angličtině. U Toutatise to byla nádhera. Krásný komiks a začátek mnohých dobrodružství poťouchlých Galů, kteří bez větší námahy terorizují římské vojáky. Příjemná kresba, laskavý humor a vůbec dobrá zábava. Těším se, že v dalších dílech dostane víc prostoru Obelix. Třeba se někdy dočkám i bitky v Koloseu: Asterix vs. Maximus. Vy se snad nebavíte? Vy se vážně nebavíte?!
Milá sbírka povídek, které jsou jednoduché a předvídatelné už jen tím, že mají společné téma a típ pádem za chvilku odhalíte vzorec, co se nakonec stane. To ale není úplně negativum, pokud se na tohle těšíte. Takové trochu Věřte, Nevěřte, které je také více méně na jedno brdo a přesto je to pořád docela fajn.
Pan doktor Musil, můj profesor z vysoké školy, je skučný profesionál a s působivou kariérou i člověk znalý, který ví, o čem mluví a zároveň se nebojí pojmenovat současné dění a jevy v médiích pravými jmény bez ohledu na "korektnost" svých tvrzení. Mé sympatie si získal mimo jiné i tím, že na rozdíl od mnoha současných populistů a samozvaných odborníků na masmédia, si je vědom a striktně upozorňuje na rozdíl mezi korelací a kauzalitou vzhledem k míře násilí v médiích a násilí ve společnosti. Nenechte si vymejvat kedlubny, lidi!
Kopítřas byl, stejně jako Jindra pětka, opravdový král. A po všech těch staletích stále je. Ikdyž ne kvůli komplexnímu ději nebo propracovaným kulisám, ale díky nadpřirozenému smyslu pro lidskost a sociální drama. Ale především je to skutečný mistr sémantiky, který s neúnavnou dokonalostí klade slova tak, že není ani nebylo na světě nikoho, kdo by vyjádřil své myšlenky a emoce lépe. A přes emoce on hodně jede a proto jsou jeho díla stále aktuální.
Klasická ukázka toho, že když něco vydělává, tak je potřeba vytvořit další doprovodné produkty, které zisky ještě znásobí. Sběratelské figurky, karty, všelijaké další předměty, filmy, seriály... no a třeba i grafické romány... na kvalitě už nezáleží, značka je zavedena. Tohle je obyčejný příběh s podprůměrnou ilustrací. Z tohohle se atmosféra GoT naprosto vytratila.
Barker je jednou z ikon hororu minulýho století. A tohle jsou poctivý devadesátky, ale poctivý. Pokud je pro Vás King málo krejzy, Barker je dobrá alternativa. Ale jako fakt poctivý devadesátky.
42. 42? 42!!?
42 je to atomové číslo molybdenu a nebo třeba taky úhel ve stupních, při kterém je vidět duha. Hmm. Ale hlavně je to číslo bytu Foxe Muldera, čímž se to doufám vysvětluje.
Obávám se, že přesně takhle bude pražský metro vypadat dřív, než se vůbec započne slibovaná stavba modrý linky D.
Svět a atmoška dobrý, náboje do kalacha jsou skoro stejně kchůl měna jako zátky ve Falloutu, ale postavy naprosto nezajímavý a příběh skoro žádnej. Je mi líto, pane Glukhovsky, ale první díl Metra je pro mě konečná a já budu přestupovat na jiného autora.
Skvělý příběh, drsný hrdina a Jennifer Lopez na obálce. Co víc si přát?
Ne úplně závratná militantní filosofie v paradoxně nefungující military sci-fi. Film se vykašlal na nezajímavé kecy a z knihy si vypůjčil pouze její pozadí; tedy universum a akci. Z mého pohledu je toto jeden z těch mála případů, kdy je film lepší než kniha. CHCETE VĚDĚT VÍC?
Barva kouzel je kouzelně vybarvený svět plný neuvěřitelně košaté fantazie. Je to úžasný rozjezd na horské dráze, kde autor každým dalším dílem překonává sám sebe.
Imigrantská příručka pro začátečníky. Příběh vůbec nevypráví o běžném přistěhovalci a jeho trampotách, jak si zřejmě většina čtenářů mylně myslí, ale líčí ho takového, jakého by si "západní" společnost přála mít. Hlavně aby bylo vše korektní.
Ta poetika toho, že měsíc už nebude nikdy kulatej, protože myš sežrala kus, kterej spad na zem je pecka. Škoda jen toho opakování stejnýho rozhovoru mezi krtkem a zajícem. Na takhle malym prostoru to chtělo něco jinýho. Nicméně tomu skřetovi, kterej se na to tlemí přes spanim vedle mě ve svý postýlce se to líbí a to sou ty jediný bludišťáky, který se teďka počítaj.
Snůška domněnek, konspirací a demagogie a zároveň plytkosti, vágnosti a povrchnosti. Takováhle tendenční kniha s obecnými frázemi a generalizováním by se dala napsat o každym politikovi. Galeotti v informačním pemzu o Putinovi osciluje mezi tím, co ví každý a na druhé straně mezi tím, co prostě nemůže vědět, natož dokázat.
Skvělá historicko-teologická kniha skvělého člověka. Napsal jsem to do své diplomové práce a napíšu to i sem: děkuju Ti, Martine, za veškeré odborné konzultace o Janu Husovi a za Tvé přednášky. Málem se mi povedlo do práce propašovat Tvou oblíbenou hlášku: "Někdo jde do Ráje a někdo do háje." Bohužel oponent byl pruďas. Těším se na další setkání v nějakém tom restauračním zařízení.
Je to krásně typické pro český lid, že jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších dokumentů Husovy doby je akt, kdy si Češi na něco stěžují. Dalším je například Dekret kutnohorský, kdy pro změnu ukazujeme prostředníček Němcům. Rádoby rivalita mezi těmito národy je dlouhotrvající a snad i bezbřehá a se současnou politikou EU v čele s Německem zdá se stále aktuální. Každopádně Hus shořel jako papír a s ním i intelektuální reforma. Zas to nevyšlo po dobrym. Vozová hradba! Veverka z Bítýšky velí druhé lipanské jízdní, TERAZ!