willy9203 komentáře u knih
Osobně mám za to, že dobrá literatura musí člověka vtáhnout do děje a na přemýšlení je čas poté, co čtenář knihu zavře. A to se u tohoto díla stalo jednoznačně. A téma holokaustu? V dnešní době je možná obzvláště důležité připomínat, kam vede demagogie a fanatismus, protože jsou všude kolem nás, aniž bychom si to uvědomili. Není to totiž jen fašismus, komunismus či třeba radikální islám, ale je to i hyperkorektnost, kvůli které bychom neměli číst kocoura Mikeše, protože hlavního hrdinu ukradli cikáni.
Na začátku jsem si říkal, jaká je to vtipná alegorie, ale pak mi až šel mráz po zádech. A to jsem nezažil 50. léta u nás, která probíhala víceméně identicky, jako se to dělo zvířatům z farmy. Brrr. Nejhorší je, že hrozby, které jsou v příběhu naznačeny, jsou stále živé. Lživá propaganda, kterou předváděl Pištík, je v současnosti velmi obvyklý úkaz. Doporučuji k přečtení, ale hlavně k zamyšlení.
Osobně považuji Saturnina za nejlepší humoristickou knihu, která byla v Čechách kdy napsána. Tento způsob humoru je mi velmi blízký a vždy mi zvedne náladu. Je to jedna z knížek, které mám vždy po ruce, kdybych měl splín.
Je zajímavé, jak napínavě lze popsat osudy obyčejných lidí. A je zajímavé, kolik toho nevíme o vlastní historii. Dobře napsaná knížka, která rozhodně není určena jen pro ženy, jak zde bylo některými čtenářkami naznačeno.
Pohádky, které pobaví děti i dospělé. Pro každého je tam něco hlavně na pobavení. Pravda, ještě raději mám, když ty pohádky čte sám autor.
Typické steibeckovské dílo - perfektní vykreslení postav, výborná gradace a totální deprese. Od začátku je čtenáři jasné, že musí přijít problém. A nesplete se. Ale zatímco Hrozny hněvu jsem dával asi na třikrát, toto se četlo jedním dechem.
Nejsem žádný disident a padesátky jsem nezažil, ale i to, s čím mám osobní zkušenost, v té knížce nacházím. Na rozdíl od Farmy zvířat to tolik negraduje a je to přímočařejší. Ale vůbec to tím netrpí. Je to síla. Souhlasím s těmi, kdo říkají, že by toto dílo měl přečíst každý. Jen se obávám, že mladší čtenář nedocení, jak moc je pravdivé. A aby bylo jasno - to je moc dobře.
Na Crichtonovi je úžasné, jak je schopen pro svou knihu nastudovat poměrně do hloubky dost složitou tematiku a pak ji zpracovat tak, že člověk vůbec nepochybuje o tom, že je příběh reálný. Jurský park je geniálně vymyšlen a skvěle napsán a byla radost ho číst. A koho baví filosofie, rozhodně si užije vstupy Iana Malcolma.
Pro mě asi nejdokonalejší příběh všech dob. Ještě více než román se mi líbila ta povídková forma, ale to je detail. V tom na první pohled jednoduchém ději je neskutečně mnoho podnětů k přemýšlení a při diskusi s jinými čtenáři zjistíte, že vám toho spoustu uniklo. Je fantastické, co všechno vám ta kniha říká, když jí nasloucháte.
Tuto knihu jsem jako dítě hltal a i já ji mám jako nejlepší verneovku. Četl jsem ji stále dokola.
Kateřina Tučková je perfektní vypravěčka a dokáže navodit atmosféru, která vás zcela pohltí a mrazí vás až v prstech na nohou. Příběh Gerty Schnirch je obrazem nelidského zacházení, kterého se dostalo německým občanům v Čechách po druhé světové válce. A ukazuje na to, jak je nebezpečné, když se k moci dostane lůza.
Při četbě se ale mějte na pozoru, abyste chápali i tu druhou stranu barikády (nemyslím samozřejmě ty, kteří si užívali násilí, ale běžné lidi).
To, že Karel Čapek perfektně popsal problém, který by nastal s roboty (a nejspíše i nastane), o tom se obecně mluví. Ale jak dokázal popsat aktivistku Helenu Gloryovou, to mi vzalo dech. Přesně s tím se současný svět potýká (v dobrém i špatném). Prostě geniální.
Chtěl bych mít schopnost napsat takovouto prvotinu. Vynikající detektivka, v níž se přesouvá podezření z jedné osoby na druhou a finále docela překvapí – pokud jste ovšem neviděli již asi desetkrát filmové zpracování s Davidem Suchetem :-).
Pro člověka, který uznává profesionalitu, je zajímavé, jak dělí svůj obdiv mezi Šakala a komisaře Lebela. Ale vlastně v obou případech to uznání patří panu Forsythovi, který to tak skvěle promyslel. Poslouchal jsem jako audioknihu skvěle namluvenou Otakarem Brouskem ml. a moc mě pobavilo, že pro nejnesympatičtější postavu zvolil hlas jednoho exprezidenta.
Vzorové dílo postmoderny se všemi jejími prvky. Iluze dobového svědectví, vzdělávací hodnota, polemiky atd. Kdo po shlédnutí filmu čeká historickou detektivku, dost se natrápí, protože v knize je opravdu hodně velmi složitých pasáží těžkých na přemýšlení. Dotýkají se velké řady témat a upřímně, některé mě bavily více a některé dost málo. Ale fantazie autorova i jeho schopnost ji zpracovat je obdivuhodná.
Formát krátkých fejetonů podávaných trefně a vtipně mi sedl. I když pro čtení před spaním je právě krátkost nebezpečná, protože si člověk řekne, že dá ještě jeden a ještě jeden. A najednou zjistíte, že jste chtěli jít sprát už před hodinou – něco jako, když máte před sebou obložený talíř. Ve většině názorů jsem se také s autorem shodl a když ne, nekazilo mi to dojem.
Kdo má rád trochu absurdní humor, toto je ideální knížka. A kdo by to chtěl zpochybňovat, pak mu musím říct, že takhle se prostě kriket nehraje (přečtěte a budete vědět, o čem mluvím).
Detektivka s typickým současným klišé - hlavní postavou je vyšetřovatelka, která je sice možná geniální, ale zároveň totálně řachlá. Příběh sám je sice napínavý, ale neuvěřitelně překombinovaný. Osobně jsem čekal více.
Jako u Milana Kundery standardně je kniha plná filosofických myšlenek. Na to, že ji napsal autor ve svých 35 letech, jsou pohledy na život neuvěřitelně zralé. Na postavách je skvělé, že nejsou ani jednoznačně pozitivní, ani negativní, což jim dává přirozenost. Styl jazyka super, tak co bych ještě dodával.
Bez ohledu na to, zda je to zásluha Marka Twaina nebo A. B. Paina, je dle mého názoru tato kniha dokonalá. Stěžejní je její stránka filosofická, ale ani ten, kdo filosofii nemá rád, se nemusí bát. Vše je zabaleno ve strhujícím popisu scén. Autor trochu láme nad lidstvem hůl, ale podává to tak, že s ním čtenář v hloubi duše souhlasí. Shodně např. s Machiavellim má lidi za zbabělé a pokrytecké a dokonale popisuje, jak je lidstvo ovládáno menšinami (ó, jak aktuální). Jednoznačně nejlepší dílo, které jsem měl letos v ruce.