willy9203 komentáře u knih
Trochu si myslím, že je to kniha, kterou by měli číst mladí, ale ocení ji až starší. Je v ní spousta moudrosti a laskavosti. V dnešní době spíš vzácné zboží.
Ač to na první pohled není zřejmé, ta knížka je hodně filosofická. Nevím, jak to zamýšlel pan London, ale na mě působily jednotlivé příběhy jako nosné prvky pro zamyšlení zabalené do poměrně drsných příběhů. Určitě stojí za přečtení.
Příběh není nijak mimořádný, ale zpracování je unikátní. Z té knihy dýchá pohoda, ač některé scény jsou poměrně dramatické (např. šití ucha). Čeština nemusí někomu sedět, ale já si ji užívám, protože je to krásný jazyk.
Kdybych nevěděl, že to může být pravda, řekl bych, že je to přehnané. Ale v poslední době se šikana učitelů ze strany žáků objevuje stále častěji, zejména proto, že učitelům se berou z ruky nástroje, kterými se mohou bránit, a rodiče jim zpravidla moc nepomáhají.
Tuto knihu by si měli přečíst hlavně všichni z ministerstva školství, v lepším případě i poslanci, aby věděli, v jakých situacích se učitelé mohou ocitat.
Kdo stihl vyrazit na vodu ještě v době, kdy to nebyla módní záležitost a mohli jste postavit stan kdekoli, kam jste právě dojeli, na toho tato knížka dýchne nostalgií. Přesně o tom voda bývala. A Zdeňkovi Šmídovi se podařilo vytvořit skvěle odlehčené dílo plné milého humoru.
Pro vodáky, kteří se chystají poprvé do lodi, povinná četba - jednoznačně.
Vtipně napsaná inspirativní knížka o tom, jak lze i těžké etapy života projít s grácií.
Tuto knížku jsem poprvé četl v 17 letech a mohu říct, že to bylo brzy. Užijete si ji až s určitou životní zkušeností, protože k dialogům, kterých je zde mraky, je dobré si umět přiřadit nějaký vlastní prožitek. Jinak námět je absolutně dokonalý a zpracování jakbysmet.
Na rozdíl od Hroznů hněvu, které mě ke konci již trochu unavovaly, se tato kniha četla od začátku do konce skvěle. A to jde o poměrně těžkou literaturu (jak velikostí knihy, tak obsahem).
Skvěle podaný příběh léčitelek z Bílých Karpat. Až z toho šel mráz po zádech.
Přidávám se k těm, kterým se film líbil více než knížka. Dle mého to bylo jednak skvělou režií, ale také hereckými výkony. Magda Vašáryová dala paní sládkové trochu jinou fazónu, protože knižní předloha musela být trochu řachlá.
Krátké kapitolky, ze kterých je knížka sestavena, bych ani nenazval povídkami, ale spíše takovými obrazy. Je to třeba jen jeden odstavec, ale v něm je všechno, co tam má být. Smál jsem se, usmíval, slzel, zlobil se, ale i poučil. Dokonalé.
Kdyby nebyla ta knížka tak skvěle napsaná, asi by musel člověk zaplakat. Ale takto se od začátku do konce smějete.
Panu Mackovi se sice podařilo navodit podobnou atmosféru, jakou měl původní Saturnin, ale za Jirotkovým humorem to silně pokulhává. Vtipy jsou vesměs nepůvodní - trochu jako ve stylu Kameňáku.
Osobně bych to označil za typickou brownovku. Zajímavé téma, napětí, řada mrtvol, konspirace, to vše velmi kvalitně zabaleno a předloženo čtenáři. Jednu hvězdu jsem ale ubral za to finále, které mi připadalo v první fázi již velmi neuvěřitelné, ve druhé fázi laciné.
Absence známých autorčiných postav byla pro mě příjemným uvolněním. Zajímavé mi připadlo i pojetí hlavního hrdiny, který byl vlastně jen pozorovatelem a do vyšetřování se zapojoval víceméně z donucení. A ještě bych poznamenal, že počet mrtvol udržela autorka docela nízký, ačkoli v rodině, kde se příběh odehrává, byli na zabití téměř všichni.
Té knížce rozhodně nelze upřít humor a zábavnost. Připadala mi ve svých retrospektivách tak trochu jako Forrest Gump. Ale ke konci jsem se již bavil méně a opakovaná šablona mi přestala připadat vtipná.
Nabízí se srovnat knížku s filmem. Osobně jsem měl z obého stejný pocit, což bych připsal rozhodně Formanovi k dobrému. A ten pocit byl takový, že lidem s depresemi rozhodně nepomůže. Pro ty vyrovnané je to ale skvělá četba, ve které můžete hledat hlubší myšlenky (a najdete je tam), anebo jen nechat příběh běžet a i to uspokojí.
Vynikající nápad podaný i se špetkou humoru. Skvělá Čapkova znalost lidské povahy se projevila v popsaných situacích, které mohly vycházet z dějin, ale překvapivě odpovídají i událostem, které nastaly až po autorově smrti. Dílo samo mělo raketový nástup, ale pak došlo k útlumu. Autor sám popisuje, že šlo o články do novin, které od nějakého 18. pokračování poměrně uměle natahoval. Bohužel, je to znát.
Jak bylo u Crichtona obvyklé, perfektně nastudoval problematiku a zapracoval ji do příběhu, který může klidně zítra reálně proběhnout. Je otázkou, zda pak bude rozuzlení tak prosté, jako v této knize.
Na to, že ta knížka popisuje relativně běžné příběhy, které plus minus mohl prožít každý, je až neuvěřitelně poutavá a chvílemi i docela napínavá. Myslím, že ochránci přírody by si dnes Pagnola za jeho pytlačení asi podali, ale na mě působila i tato stránka vyprávění docela poeticky. Jen mě trochu zaskočil konec - tedy spíše to, že mi tam konec chybí. Příběhy prostě již nepokračují a to je vše.