WingsofDesire komentáře u knih

Taaak... Dočteno. Prožito. Pochváleno. Stařec a moře mě skutečně uchvátil, a to i přesto, že obsahově by kniha mohla působit zdlouhavě a prázdně. Já z ní však hltala slovo po slovu. Krásný, citlivý příběh o soucitu, vytrvalosti a porozumění existence všech tvorů. Už počáteční pasáž o chlapci, který byl se starcem provázán nezměrnou láskou a respektem, mě emocionálně pohltila. A pak celá ta plavba, prolnuta zajímavými myšlenkami a pocity mě pohltila snad ještě více. Jediné, co pro mě samotnou bylo hůř stravitelné, tak pasáže o ubíjení ryb a žraloků, nicméně i ty jsou neodmyslitelnou součástí pro dokreslení příběhu.
Doufám a pevně věřím, že tato kniha není mým poslední literárním prožitkem z pera a mysli pana Hemingwaye.

Opravdu neuvěřitelně působivá a nádherná kniha.
Díky této knize jsem mnohé pochopila a začala sama k sobě přistupovat jinak. Vzhledem k tomu, že se o různé oblasti duchovna zajímám již léta, jsem mnohé názory, které autorka v této knize uvedla, zastávala již dříve a tato kniha mě v nich nejen utvrdila, ještě je krásně obohatila. Zároveň mi však pomohla přehodnotit pohled na sebe samotnou a pochopit smysl bytí. Anita je opravdu nádherným a moudrým člověkem. Její zážitek blízké smrti, je úžasným poselstvím. Poselstvím o životě a jeho smyslu. Téměř všichni podceňujeme tu důležitost sebelásky a porozumění vůči lidem, kteří této sebelásky zatím nejsou schopni, což se následně zrcadlí i v jejich činech a roli ve společnosti. To, co nám Anita předává je opravdu báječné... Pro mě tato kniha tolik znamená i z toho důvody, že se určitým způsobem potýkám se strachem z lidí, s bázní, že pro ně nejsem dost dobrá, s bázní, že si jejich přízeň musím zasloužit a s pocitem, že si ji nezasloužím. A při čtení této knihy jsem tu bázeň pomalu smývala slzami :) Začala jsem o tom více přemýšlet, začala jsem více sama o sobě přemýšlet a najednou jsem si uvědomila, že jsem, čím jsem, a proto jsem důležitá. Tuto teorii jsem určitým způsobem znala již dříve, nicméně přenést ji do praxe bylo stále těžší, a tato kniha mě přiměla si uvědomit, jak je to ve své skutečné podstatě jednoduché a přirozené. Autorka je opravdu úžasným člověkem a já ji za to děkuji. Za její úžasnost a odhodlání se o tuto úžasnost podělit s ostatními, a spolu s ní i s tím nádherným, hodnotným poselstvím.

3 05.03.2016

Neuvěřitelně působivý a krásný příběh. Poté, co jsem přivykla autorčině způsobu vyjadřování, jsem knihu četla s ohromnou radostí i smutkem nad příběhem hlavní hrdinky.
V June jsem se téměř okamžitě našla a díky tomu pro mě bylo čtení této knihy jako rozmluvila s někým, kdo je mi v určitých směrem velmi blízký. Rozhodně jsem schopna June nazvat jednou ze svých nejoblíbenějších literárních hlavních hrdinek.
Na někoho, kdo knihu dosud nečetl, může možná působit jako kniha o zamilovanosti jedné 14ti leté dívky, nicméně po přečtení této knihy si uvědomíte, jak byly vaše počáteční domněnky mylné.
Je to příběh o lásce, o hledání smyslu bytí, o touze po porozumění a o ,,vlcích nejtemnějšího lesa srdcí".
Už dlouho mě žádná kniha do sebe takhle nepohltila.

3 12.12.2015

Jestliže mě první kniha této autorky okouzlila, tahle mě naprosto pohltila!
V první knize se s námi Anita dělí poněkud roztěkaným způsobem o svůj příběh, snažíc se čtenářům přiblížit to, čemu je nekonečně vzdálený. V téhle mu to však přibližuje mnohem lépe právě tím, že vysvětluje všechna uvědomění, kterých nabyla, na praktických situacích, s nimiž se většina z nás běžně potýká, díky čemuž se nám její myšlenky zdají o dost bližší, srozumitelnější, možná právě proto, že si uvědomujeme možnosti je aplikovat. Tedy, že člověk nemusí umírat a přejít do jakéhosi pomyslného nebe, aby se osvobodil od bolesti. Ale může se od ní osvobodit už tady a vytvořit si tu tak ono nebe.
Kniha se mi četla o to lépe, že byla pojatá formou krátkých, a přesto hezkých příběhu, v jejichž průběhu jsme seznámeni s myšlenkami, jež nám mají posloužit jako nástroje ke tvorbě onoho pomyslného nebe. Tudíž si myslím, že i člověka, který se s těmito myšlenkami, coby nástroji, neztotožňuje, se může bavit. Já se s nimi velice ztotožňuji a cítím, jak pravdivé jsou. Obecně v případě Anity cítím, že její vliv i tvorba jsou velmi pozitivní a k pravdě mají blízko. Jsou autoři duchovní literatury, jež na mě působí opačně, ale v případě Anity vážně cítím, že tady je ta pravda velmi zřetelná. A především cítím, že byť jsem určité myšlenky této knihy už dříve zastávala, tady jsou rozvinuty do takové míry, kam by mě ani možná nenapadlo je zkoušet rozvinout. O to většího rozměru pro mě tato kniha nabývá. Jediné, co bych možná vytkla, tak to, že v mnoha kapitolách se mi zdálo, že se Anita snaží až přehnaně samu sebe obhajovat. Tedy konkrétněji- například v kapitole o tom, že není nutné být neustále pozitivní uvede, že zrudla, a pak má okamžitě potřebu objasňovat, že ne hněvem, ale studem. A vlastně mi ta kapitola celkově připadala jako snaha obhájit, proč tehdy tu zmiňovanou ženu objala, místo toho, aby jí připomněla, že smrt je jen bránou do dalšího života. Ale v něčem to i oceňuji už jen proto, že je na tom znát, že to, čím Anita prošla, jí nedělá božskou, či nelidsky dokonalou. Pořád je jen člověkem, jenom tedy člověkem, který prošel tím, čím málokdo, a který se o to snaží dělit. Ale ve výsledku je i Anita stále ještě políbena těmi běžnými starostmi a výzvami, s nimiž se potýkáme všichni, jenom se k nim možná na základě myšlenek, o něž byla obohacena, dokáže lépe postavit.
Za sebe dávám 4* hlavně tedy proto, že chci být i přes své okouzlení objektivní. Ale rozhodně knihu doporučuji všem otevřeným příznivcům tématiky duchovního rozvoje. Ale upozorňuji, že čtenáři, kteří jsou touto tématikou ještě nepolíbení, možná tuto knihu nedočtou se stejným okouzlením, jako já.

Taková zvláštnost: K výběru jména Abigail se pojí zajímavá informace. Význam jména Abigail je totiž ,,otcova radost" a hlavní hrdinka si právě toto jméno vybrala v hněvu vůči otci, který ji i její matku opustil.

2 06.07.2017

U této knihy jsem popravdě nevěděla, jak ji objektivně zhodnotit. Tudíž bych ji ráda nejprve rozebrala:

Příběh: Sám o sobě příliš nezaujal. V první polovině povrchově běžný příběh z univerzitního prostředí o mladých lidech s běžnými zájmy mladých lidí, obohacen o zajímavé otázky na různá hlubší témata, což mu o trochu přidává na kvalitě. Ale sám o sobě mě samotné příliš výjimečný nepřipadal. Nebo jsem si na něm možná nic tak výjimečného nenašla. Netvrdím, že nebyl dobrý, v určitých směrech byl, ale ničím příliš jedinečný.
Druhá polovina na tom o tolik lépe nebyla. Naopak se mi četla ještě hůř, než ta první. Ten zvrat, který v ní sehrával klíčovou roli, byl dost smutný, to rozhodně. Stejně tak i to, co mu předcházelo. Ale co se týče té ,,detektivní" zápletky, tak mě samotnou její závěr příliš nepřekvapil, popravdě jsem si přesně tohle myslela po celou dobu. Poslední kapitola, samotný závěr a myšlenku knihy ovšem hodnotím velice kladně. O autorovy vypovídá, že je zřejmě velice přemýšlivým člověkem. Jeho myšlenky jsou zajímavé, jen hůř zpracované.

Postavy: Hlavní hrdina mě vůbec neoslovil, snad jen tou zálibou v posledních slovech a úvahami o otázkách vzájemného propojení všeho bytí. To bylo zajímavé. Ale on sám o sobě byl po celou dobu prezentován spíše jako běžný student vysoké školy. Aljaška byla zajímavá, ovšem trochu... zvláštně pojatá. Nevím, prostě si nemyslím, že zrovna někdo takový by byl středem popularity ve školském prostředí. Její příběh byl však velmi smutný.
Postava, kterou jsem si oblíbila byl ten Milesův spolubydlící -Plukovník?- ale ostatní mě tolik neoslovily.

Přesto váhavě dávám 3 hvězdičky. Řekla bych, že nižší hodnocení si kniha nezaslouží, ač bych jí toho dost vytkla.

2 26.01.2017

Vzhledem ke zde udělenému nízkému hodnocení jsem na knihu přílišná očekávání neměla, o to více mě však nakonec zaujala. Velmi silná kniha, jak po stránce příběhu, tak po stránce filozofie. Takové zajímavé pojednání o náboženských, mravních a morálních otázkách, zpracovaných ve formě působivého hororového příběhu. Pár menších nedostatků se v něm taktéž vyskytuje, to nelze zpochybnit, nicméně stejně tak nelze zpochybnit jeho obrovské přednosti, k nimž bych rozhodně zařadila rozbor psychického rozpoložení Davida, jeho melancholicky poetický příběh o hledání milované dcery i sebe samotného, jeho smýšlení o myšlenkách Ztraceného ráje a jeho významu v přiblížení se náboženské filozofii. Našla jsem v tom i jisté pojetí Božské komedie, což si ale popravdě nejsem jistá, zda byl autorův záměr, nebo jen můj dojem.
Za sebe tuto knihu považuji za dost nedoceněnou.

1 26.01.2017

Opravdu krásná kniha, jež rozechvěje srdce nejedné ,,čečečky" něžnými, hřejivými pocity. Knihu jsem četla před lety a můj obdiv vůči ní dosud neochladl.

1 02.12.2015

Tuto knihu jsem letmo zahlédla ve školní knihovně a ze zvědavosti jsem si ji vypůjčila bez jakýchkoliv očekávání.
V prvním bodě svého vyjádření musím tedy poznamenat, že kniha mohla být delší a obsáhlejší. Tak zajímavý příběh mohl být propracován i lépe. Takhle čtenář těmi vlnami tohoto příběhu z tajemného Podmoří propluje příliš rychle, aby jej příběh dokázal do sebe zcela pohltit. Nicméně příběh sám o sobě byl dobrý a z mého pohledu i dobře napsaný. Autorčinu předešlou tvorbu neznám, nicméně díky tomuto příběhu rozhodně věřím v její fantazii a nadání. To, co mě samotné vadilo, byly mnohé pasáže mezi postavami, které, ač mnohdy působili vtipně, mi někdy ten celkový dojem z knihy kazili, stejně tak i to, jak většina postav stále zvažovala, jak tu další svést. Nevím, někdy to bylo vtipné, jindy už mi to připadalo přehnané a hrozně vnucené.
Nicméně pozitivně hodnotím i ten mírně otevřený konec, stejně tak i mnohé zápletky, jež působily téměř hororově a zážitek z knihy umocňovali.

15.11.2017