Winoga komentáře u knih
Četli jsme po večerech se synem. Hezky napsaná kniha pro tuto věkovou skupinu a je doprovázena velmi příjemnými kresbami.
Líbily se mi jednotlivé příběhy družiníků i jejich spojení do příběhu velkého. Také oceňuji, že se autorka nesnaží kopírovat Tolkiena a nesklouzává do pohádky. Těším se na další díl.
Líbilo se mi zaměření na jednu hraniční oblast a popis obrany území od počátků, kdy byla opevnění teprve vytýčovaná až do jejich obsazení Němci. Je to samozřejmě literatura faktu, někdy velmi hutná. Ocenil jsem, že byly připojeny vzpomínky přímých účastníků. Bohužel nejsou citovány v pramenech. Kniha také odráží dobu, ve které vznikala a politická linie musela být v knize jasná a pochopitelná. Toto Ota Holub vše zvládal, někdy tedy bohužel zvládal.
Odpočinková kniha, případy a postupy se blíží policejní realitě. Nenudil jsem se.
Nemohu hodnotit literární úroveň textů Jana Wericha, ta je dle mého mínění neskutečná, kdo jsem vedle ní já? Jen tedy dodám, že jsem si vychutnal téměř každý odstavec a potěšil se jeho hrátkami s českým jazykem.
Kniha v sobě skrývá dvě témata, která jsou sice spojena mnoha oslími můstky, ale přesto to působí zmatečně. Příběh krétských partyzánů a únosu generála Kreipeho jsem si užil, vždy jsem byl rád, když se autor vrátil k tomuto tématu. Téma vytrvalosti, ohebnosti, pružnosti a skryté síly bylo také zajímavé a podnětné, ale spojit to do jedné knihy s příběhem z války nepovažuji za štastné řešení.
Účast českých skautů - (nejen) komunistů na zrušení Junáka v roce 1970, jakoby z vlastní vůle Junáka, je temným obdobím dějin čs. skautingu. Karel lešanovský shrnul po mnoha letech svůj výzkum. Doufám, že na něj v budoucnu někdo naváže a poznání ještě dále posune.
Výsledný dojem z knihy byl jistě příznivý, ale neplatilo to o všech kapitolách. Zejména ty dlouhé kapitoly psané jako dlouhá nepřetržitá věta se mi četly špatně. Rozumím, že to má evokovat přepisy odposlechů, ale čtenářsky to bylo pro mne hůře stravitelné. Hodně, hodně se mi líbilo vše, co souviselo s výzkumem. Méně jsem oceňoval popisy vztahů výzkumných pracovníků, ale nakonec uznávám, že i to mělo svůj smysl.
Některé fejetony jsem přečetl s velkým zájmem a pak nad nimi dále uvažoval, jiné se mi zdály příliš těžce pojaté. Možná jsem nedosáhl úrovně čtenářů, pro které je kniha prioritně určena. Jan Stern sice každý fejeton ukotvil k nějakému datu, ale vazba na dějinné události je spíše návodná než určující (někdy naštěstí a někdy bohužel).
Knihu jsem dostal jako dárek, takže jsem neznal ani téma a ani autorku. Byl jsem velmi příjemně překvapený dobře vykresleným dějem i zápletkou. Těším se na další díly.
Knihu jsem četl po večerech se synem a líbila se nám. Jen to pomalé posouvání děje. Proč nemůže být kniha delší. Ano, těším se na další díl, ale zase bude děj posunut jen o krůček?
Tři ze čtyř povídek se mi velmi líbily. Tou první jsem se nejprve trochu prokousával, ale nakonec se mi taky líbila. Poručík Ryška není žádný detektivní génius, je to prostě chytrý kriminalista a jeho sled výslechů dává smysl. Myslím, že velmi obdobně funguje nejeden český kriminalista.
Hlavní hrdinka procházela mnoha fázemi úvah o svém životě, s většinou z nich jsem se nemohl vnitřně srovnat. Líbila se mi postava Mina, idealisty a odbojáře, který sice zklamal při prvním náznaku potíží, ale byl si této slabosti vědom.
Hezky jsem si všechny události zopakoval, moc nového jsem se sice nedozvěděl, ale je dobré si to všechno opět promyslet. Kniha hezky zobrazuje, jak se původní snová představa po malých krůčcích měnila v realitu nového státu. Obrázky jsou výtečné.
Je to vložená příloha do knihy z roku 1993 (jen doplňuji, že v dotisku z roku 1994 už není) a nebylo snadné se k ní dostat. Nakonec se mi to podařilo. Je to zřejmě nejúplnější životopis malíře (nejen) Rychlých šípů.
Když jsem si přečetl Měsíční údolí, pochopil jsem, proč byl Jack London pravidelně vydáván v Sovětském svazu. Druhá, vnitřní část knihy, je vylíčením stávky v Oaklandu a jsou tam dobře popsány motivy jednotlivých postav a jejich postoj ke stávce. Třetí část je pak dle mého mínění nvodem, jak se vytrhnout z nuzných městkých podmínek a nastartovat novou kariéru na venkově. Možná to byl v té době opravdu potřebný návod mnoha nezaměstnaným či pracovníkům s mizernou mzdou.
Kniha má taky dost autobiografických rysů. Vždyť v Měsíčním údolí na popsaném místě sám Jack London s manželkou žil. Sám sebe pak London popsal v knize jako postavu chlapce, který rybaří v zálivu a stráví se Saxon jeden den.
Druhý díl jsem si vychutnal. Byl uvěřitelný a líbí se mi i ty odkazy na magii z knížek o trombech. Navíc musím dodat, že to je kniha pro děti, kterým by měla být blízká. Dospělí budou některé věci považovat jinak. Líbila se mi a místy je velmi napínavá.
Líbilo by se mi, kdyby se knížka více blížila detektivce. Hlavní hrdina sice také pátrá, ale jenom ve svém okolí a hlavně řeší problémy, které se kolem něj hromadí. Jako detektivka slabé, ale jako beletrie, která zobrazuje Malou Stranu v 80. letech 20. století, dobrá.
Četlo se mi to velmi dobře, jazyk je krásný. Poslední kapitola měla nečekaný a možná i v samém závěru překotný vývoj, který se mi zase až tak nelíbil.
Spousta věcí je upotřebitelných, jen je třeba se stále motivovat a přistupovat vždy dobře naladěn na spolupráci s dětmi a neřešit čas, což bývá obé mnohdy dosti těžké.