withoutchild
komentáře u knih
Den trifidů
John Wyndham (p)
Nechápu, že jsem si tu knížu nepřečetl už dřív, protože je fakt dobrá. Hlavní hrdina je sympaťák a celkově postavy nečiní žádná hloupá rozhodnutí. Délka příběhu je tak akorát, nejsou tam hluchá místa ani to není nějak natahované. Jen se nemůžu ubránit pocitu, že ti trifidi jsou tam celkově dost nevyužití a jejich role je jen takové ztělesnění jakéhosi nevypočitatelného nebezpečí. Popravdě kdyby tam nebyli, tak je příběh téměř stejný a stejně by i dopadl, jen by ta kniha byla o nějakou tu kapitolu kratší.
Zatmění
Jo Nesbø
Nesbo to jednoduše umí. Čtenáře opět svádí na zcestí a dává prostor spekulacím, kdo je vrah. Závěrečných cca 50 stran skvěle graduje.
Obrázkový svět
František Nepil
Tato knížka je pro mně srdeční záležitost. Listovával jsem v ní celé hodiny téměř po celé své dětství. Každá stránka a situace je krásně vyobrazená, a nesmírně mě bavilo prozkoumávat každou stranu, a hledat kde se v ní co ukrývá.
Anihilace
Jeff VanderMeer
Nejlepší a asi nejdivnější knížka, kterou jsem za poslední rok četl. Nevím, čím to bylo, ale už během první kapitoly jsem měl v zádech tak nepříjemný mrazivý pocit, že jsem si musel dát na chvíli pauzu od čtení. V příběhu zůstává spoustu nezodpovězených otázek, což se určitě nebude líbit každému, ale celá ta nevědomost je vlastně kladem celého děje. Sledujeme čtyři bezejmenné ženy ve světě, o němž nic nevíme, a celé to doprovází jakýsi strach z něčeho, co tam není. 9/10
Nonstop
Brian Wilson Aldiss
Dobré sci-fi, ale nemůžu se ubránit pocitu, že z toho šlo vytěžit víc. Myšlenka příběhu je skvělá, rozuzlení pro mně bylo překvapivé, ale je to celé strašně přímočaré. Tam je vyloženě 1 dějová linka, ze které se neuhne ani o krok.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Nemám moc rád knížky psané "ich formou", protože mám pocit, že mě to nutí se do hlavní postavy vcítit, a tady mi to vůbec nešlo. Hlavní hrdinka mi nijak zvlášť k srdci nepřirostla. Co ale považuju za zbytečnost, tak ten přehršel nových slov, která si autorka vymyslela. Byl bych se spokojil se štítem, věží nebo silovým polem, než abych co chvíli listoval slovníkem pojmů a hledal, co je to sakra nějaká fereastra.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
(SPOILER) Ten konec knížky mi celý dojem trochu zkazil. Měl jsem pocit, že autor sám nevěděl, co s tím, a tak tam nacpal takovou kravinu, jako uvíznutí v jakési časové anomálii a posun o 19 milionů let dopředu. To se mi pak nechtělo skoro věřit, co to čtu. Ale i navzdory tomu jsem si celou trilogii užil a rád si to v budoucnu přečtu znovu.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Na citovky moc teda nejsem, ale tohle mě fakt bavilo. Je to pěkně a snadno napsané, takže jsem knížku docela rychle zhltl během cestování metrem do a z práce. I když jsem tak nějak očekával jak to dopadne, ve skrytu duše jsem doufal, že se pletu. Filmovou adaptaci asi vynechám.
Válka s Mloky
Karel Čapek
Výborné apokalyptické sci-fi. Začně to nenápadně s Tapa-boys a skončí téměř destrukcí celého lidstva. Během čtení se mi nechtělo věřit že je to z roku 1935.
Duna
Frank Herbert
Ze začátku těžší orientace kdo je kdo a jaké jsou tam v tom jejich světě vztahy, takže jsem v prvních fázích knihy netušil, která bije (a to jsem viděl obě verze filmu). Jakmile to ale čtenář překoná, tak se dočká poutavého příběhu, který nenudí i přes svoji délku a občasnou složitost.
Nasterea
Petra Stehlíková
Já mám pocit, že se to do toho paní autorka nějak zamotává. Ta číselná analogie je zmatečná, a nebo to autorka neumí tak dobře popsat, aby to dávalo smysl. Do toho je tam mega balastu kolem (viz. střelba šípů na oblohu na 20 stranách). Určitě by to šlo o takových 100 stran zkrátit, a ději by to neublížilo. Doufal jsem, že toto bude závěrečný díl, ale ono ne. A než se dočkáme pokračování, tak spolehlivě všechno z předchozích knih zapomenu. Literární styl je v pohodě a dá se to přečíst rychle a snadno, ale to je asi tak jediné, co bych pochválil.
Born to Run: Zrozeni k běhu
Christopher McDougall
I když si rád občas zaběhnu, toto mě absolutně minulo. Autor skáče od tématu k tématu, kapitoly na sebe nenavazují a kolikrát jsme měl pocit, že čtu nějakou diplomovku analyzující marketing výrobců běžecké obuvi. Rozhodně jsem po přečtení nedostal chuť vyrazit ven běhat, tak jak slibuje recenzent na přebalu knihy.
Zmizení Sáry Lindertové
Kateřina Šardická
Jako knižní prvotina dost povedné. Postavy fungovaly, příběh gradoval a popravdě takový konec a rozuzlení jsem nečekal. Velmi čtivě napsané a děj odsýpá. I když knížka vypadá docela tlustě, tak se nelekejte. Vydavatel použil font jak pro slabozrakého a řádkování je jak když chcete ošidit seminárku, takže to dost rychle uběhne.
Ready Player One - Hra začíná
Ernest Cline
Ke knize jsem se dostal až po tom, co jsem viděl film, takže jsem docela tušil, co mě čeká. Jaké ale bylo překvapení, když jsemi zjistil, že se to s filmem shoduje pouze v základní myšlence a jménech postav. O to víc mě čtení bavilo. Nicméně trochu mi vadila jakákoli absence vyššího napětí nebo zádrhelu. Ne, že by to napínavé nebylo, ale zpětně si člověk uvědomí, že hlavním hrdinům vlastně nikdy pořádně neteklo do bot a docela snadno si se vším poradili. Film byl v tomto směru přesvědčivější. Každopádně je to hezky napsané, snadno se to čte, zvládl jsem to asi na 2-3 sezení.
Království
Jo Nesbø
Od Nesba jsem četl všechno, kromě těch dětských knížek, a musím říct, že tohle bylo asi nejhorší. Děj se vlekl a několikrát jsem to odložil. Dočteno vyloženě se zatnutýma zubama.
Osmnáct pod nulou
Stefan Ahnhem
První Fabian Risk, protože jsem to dostal jako dárek. Z toho důvodu jsem trochu plaval v postavách a jejich vztazích, ale nakonec jsem to zvládl v pohodě. Mělo to spád a napětí, jen bych řekl, že to bylo trošku překombinované. Ale hlavně v čem jsem se neorientoval, tak byli Helsingborg a Helsingor. To jsem si musel vždy otevřít mapu, abych věděl, co se děje v Dánsku a co ve Švédsku :)
Jenom lidé
Sylvain Neuvel
Od prvního dílu to šlo s kvalitou dolů. Poslední díl je obsahem zajímavý, ale spousta kapitol je jen nezáživný balast, a ve finále chybělo jakékoli napětí. Možná by některé kapitoly z Esat Ekt mohly být napsány normálně příběhově, než jako deníky či rozhovory. Alespoň by měl čtenář větší ponětí, co se tam vlastně dělo.
