witiko
komentáře u knih

Velmi dobře napsaná, zajímavá a z hlediska zvolené metody až nekonvenční kniha. Líbí se mi na ní v dnešní antropologii / archeologii nevídaná snaha o postižení obecně platných principů a také to, že autorka doceňuje význam nevědomé symboliky v lidském chování.


Stále podnětná a nesmrtelná klasika jihočeského národopisu. Občas není snadné odlišit autorův ideál od reality, ale i to samo o sobě vystihuje jihočeskou povahu, o níž píše. Je to dokumentární freska sestavená z řady úžasných, hlubokých, někdy až dojemných mikropříběhů. A ty všechny vytvářejí spleť našich vlastních kořenů.


Kniha poskytuje velice detailní vhled do řečových zvláštností jihočeského regionu, ale také do mentality a způsobu života našich předků, a to jak pomocí vlastního pozorování a zápisků, tak pomocí úryvků z literárních děl jiných autorů. Obsahově je tedy kniha mimořádně podnětná a jedinečná, na druhou stranu je smutné její srovnání se starší, podobně orientovanou prací autora (Jak žili naši otcové z roku 1946) v celkové úrovni knižní kultury – kniha mimoděk ukazuje, jak prudce šla v socialismu dolů kvalita papíru, tisku, sazby atd. Zvlášť citelně chybí rejstřík nářečních výrazů.


Krásná kniha, která ve vzpomínkách krkonošských písmáků plasticky a autenticky vykresluje obraz obyčejného každodenního života v Podkrkonoší. Kniha je přehledně členěná a kromě úvodu o jazykových zvláštnostech regionu se věnuje se společenskému a veřejnému životu, domácnosti, škole, náboženské víře a práci. Velice vypovídající jsou i unikátní staré fotografie.


Na knížku jsme se se synem těšili, ale nedostali jsme se přes několik prvních kapitol. Už si bohužel nevzpomínám proč, ale prostě to dál nešlo. Snad příliš zdlouhavé a upovídané.


Kniha je to milá a na běžné prolistování hezká, ale pro jihočeského domorodce poněkud letmá, povrchní a psaná na dálku, tedy z Prahy. Už jen v seznamu literatury zaráží, že chybí tak základní tituly jihočeské folkloristiky, jako je Robek – Vařeka: Jihočeská vlastivěda - Národopis, František Jílek: Jihočeský člověk a jeho řeč, Josef Holeček: Jak u nás žijou a umírají a mnohé jiné. Zvláštní je i to, že na knize autorka nepotřebovala spolupracovat (narozdíl od jiných institucí) s Jihočeským muzeem. Jako běžná pozvánka za tradicemi do jižních Čech pěkné, ale důkladná a informačně zásadní práce to rozhodně není.


Válka není nic pěkného (a autor si ji nijak neidealizuje ani neromantizuje), ale i tak tvoří neodmyslitelnou paměť krajiny, ve které žijeme. Když víme, jaké historické děje se kdysi odehrály v místě, kudy se běžně pohybujeme, víc si krajiny všímáme, vážíme si jí a zajímáme se o ni. Tato knížka je skvěle, čtivě a přitom erudovaně napsaná, o výstižných dobových ilustracích nemluvě. Rekonstrukce bitev jsou velice názorně vykreslené. Troufám si tvrdit, že i když vás řinčení zbraní nijak nebere nebo přímo odpuzuje, začtete se se zaujetím.


Zkoušel jsem číst dětem, ale moc se mi to nedařilo. Čtvrtkovu hru s češtinou mám rád, ale tady jeho netradičně vedené věty i přehršel nářečních a archaických pojmů překračuje rozumnou mez a působí jako exhibice nebo křečovitá snaha za každou cenu vše říct jinak, než je běžné. Možná to není určeno k hlasitému čtení, ale i zápletky mi přišly příliš vykonstruované (vykouzlené) a stále na jedno brdo. Film je nakonec lepší a zábavnější než knížka.


Nadšení některých autorů pro své město je sympatické, ale jinak je to přehlídka literární (pod)průměrnosti bez výraznějších nápadů. Skutečně dobří a uznávání autoři z jihočeské metropole (Hájíček, Žák, Cempírek, Štifter...) chybějí. Jako počin Jihočeské obce spisovatelů, což bude asi spolek lidí, "co taky píšou", je to roztomilá brožurka, ale je škoda, že se jihočeská metropole nedočkala ke svému výročí založení důstojnější a skutečně reprezentativní literární antologie. To se týká i podoby knížky, která je zcela bez výtvarného nápadu a jakékoli grafické ambice.


Některé kapitoly lepší (tj. napsané nejen odborně fundovaně, ale i živě a zajímavě), jiné ve své suché detailní popisnosti poněkud duchamorné, ale jako celek je to krásná kniha představující neprávem opomíjený kulturně-historický šperk jihočeské metropole.


Byla by to skvělá knížka, kdyby dílčí informace (např. detailní popisy stavebních postupů či archeologických sond) tak výrazně nepřevažovaly nad obecnějším zhodnocením a širším kontextem. Některé části textu jsou vyloženě duchamorné. Jinak je to ale důležitá a v jistém smyslu i přelomová publikace, která posouvá historické poznání zase o kus dál.


Moudrost, životní zkušenosti a kořeny naší kultury v kostce (přesněji řečeno v knižní cihle). Akorát je škoda, že tato cihla, která se svojí hodnotou vyrovná cihle zlaté, nevyšla v důstojnější a uživatelsky vstřícnější pevné vazbě.


Se zjevným vypravěčským talentem vyprávěné pohádky přibližující dětem krásy a zajímavosti Českého Krumlova. Některé příběhy jsou lepší, jiné o něco slabší (spíše ty, kde si autor až příliš pouští fantazii na špacír, jako že sgrafita souvisí se vznikem pošty nebo že Bílá paní musí navěky bílit pokoje na zámku), což vynikne ve srovnání s podobnou knihou Pohádky třeboňského kapra, kde autorka vypráví pohádky i pověsti Třeboňska, aniž by musela příliš uměle fabulovat a tak seznamuje děti s historií města/místa přeci jen o něco věrněji. Tato knížka ale krásně přibližuje kouzelnou pitoresknost města a jeho obyvatel, k čemuž pomáhají i skvělé ilustrace.


Kniha, vydaná u příležitosti 750. výročí založení města, nemá chybu. Ať už si myslíte, že České Budějovice dobře znáte, nebo se s nimi teprve chcete seznámit, tato knížka vám ukáže, že jste je doteď v podstatě neznali nebo jste městem procházeli s očima zavřenýma. A že je na co se těšit!


Jak mám knihy o muminkovi rád, tahle je strašná. Žádný vývoj ani pořádný děj, postavičky podivné až nesympatické (nedivím se, že se s nimi můj oblíbený Šňupálek nechce moc kamarádit) a hlavně jejich nucené soužití nevede k žádnému vyznění. Nikdo se tu s nikým nesetká, nikdo se nepoučí ani nezmění. Každý je tu autisticky posedlý svým vlastním světem. Uniká mi smysl, co tím chtěla autorka říct. Pokud byste náhodou s četbou o muminkovi teprve začínali, touhle knížkou rozhodně nezačínejte. Je z celé série nejen nejslabší, ale troufám si tvrdit, že vyloženě nepovedená. Proč právě takovou knihou autorka svůj cyklus o mumincích uzavřela, nechápu.


Na tuto knihu jsem se dlouho těšil a chystal, ale nakonec jsem se ke svému překvapení nedostal přes několik prvních desítek stránek. Ne proto, že by nebyla zajímavá, ale jenom a pouze kvůli jazyku. Nevím, jestli je to originálem nebo překladem, ale na každé stránce jsem se zhruba dvakrát zasekl a musel si nějakou větu přečíst ještě podruhé, potřetí..., abych pochopil, co chtěl autor vlastně říct. Zkrátka mi styl psaní nějak nelezl do hlavy. Po čase už mě to tak otrávilo, že jsem ji odložil a dodnes mě to mrzí.

Četl jsem už před delší dobou, ale dodnes si pamatuju atmosféru a podmanivost téhle knihy. Myslím, že spolu s Cestou na jih jde o jednu z nejlepších Ajvazových knih.


Je velká škoda, že ani druhé vydání téhle knížky nedoznalo přehodnocení některých komentářů a prozrazuje, že autor vyrostl v černobílém, jiráskovsko-nejedlovském pojetí českých dějin, tak jak je razil minulý režim. Takže vláda Zikmunda Lucemburského (dnes víme, že jednoho z nejschopnějších panovníků evropského formátu, jakého jsme kdy měli) trvala "naštěstí pro Čechy" jen krátce, setrvávání Budějovických v katolickém táboře je "nesympatická politika", doba rozkvětu české kultury vrcholného baroka je "doba temna" atd. Snad kromě trochy archeologie autor nezapracoval novější poznatky a v seznamu literatury celá řada mladších důležitých (přinejmenším knižních) titulů chybí. Dost ruší i grafická úprava – obálka je krásná, ale je otázka, proč grafik zvolil brožovaný formát A4 a centrování textu na střed, což s sebou nese spoustu grafických potíží a nedůsledností (spousta volného místa nebo naopak nelogické přirážení odstavců k sobě). Zejména ve výčtových odstavcích je text vyloženě nepřehledný. Kniha tak i vzhledem ke své váze není příliš user friendly. Oproti prvnímu vydání však přibyly kvalitní fotografie, i když by jich mohlo být (vzhledem ke zmiňovaných dírám v toku textu) podstatně víc. To kladné na knize je, že autor dokáže velmi čtivě a poutavě vyprávět politické, hospodářské a kulturní dějiny města v souvislostech a kontextu, aniž by příliš zjednodušoval nebo klouzal po povrchu. Nicméně na skutečně vyvážené, obsáhlé a systematické zpracování svých dějin, třeba v edici NLN "Dějiny měst", si jihočeská metropole bude muset ještě počkat. Tato kniha je tak prozatím jen záslužným, ale 20 let starým provizoriem.


Skvělá kniha, moc pěkně napsaná i nafocená. Po všech stránkách poučná. Nejde jen o shrnutí obecně známých poznatků o počátcích jihočeské metropole, naopak je tu nastíněna řada souvislostí a hypotéz, se kterými autor přichází jako první, a to se zjevnou erudicí. Myslím, že každý, kdo si knihu přečte, stane se mimoděk českobudějovickým patriotem.


Nádherná, bohatá čeština oživující plno zapomenutých příběhů se zjevným vypravěčským talentem, ale také spoustu nářečních a archaických výrazů. Kniha jako by evokovala autentické a živé ústní vyprávění. O ilustracích ani nemluvě. Od určitého věku (cca od 6 let) je vhodné od klasických pohádek s dětmi přejít k lidovým pověstem, které jsou neméně poučné. Tahle kniha patří k tomu nejlepšímu ve svém žánru.
