witiko komentáře u knih

Podle mě jeden z vrcholů nejen české historické prózy, ale i české literatury vůbec. Chvilku trvá, než se podaří začíst se do barokního stylu vyjadřování a vyprávění, ale postupně se už fyzicky boříte škorněmi v blátě, slyšíte vrzání sedla a cítíte pach krve. Durych prostě umí jít čtenáři až pod kůži a některé z jeho literárních obrazů a situací už nikdy nelze zapomenout. P.S. Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha v závěru dojala až k slzám.

6 25.04.2017

Skvěle nastíněná doba a autentické dobové reálie spolu s přesvědčivou psychologickou drobnokresbou. Výborná kniha, která má jen jednu slabinu – zhruba za třetí čtvrtinou příběh přestává bavit a táhnout, protože naděje na lepší život pro Perchtu z Rožmberka a její vysvobození z nešťastného manželství vždy znovu a znovu umírá. Žádné světlo na konci tunelu se nerýsuje. Knihu jsem skutečně nejdřív odložil, ale pak mi to nedalo a přeci jen jsem ji dočetl. A jsem rád. Rozhodně si tato málo známá knížka zaslouží víc čtenářů.

25.04.2017

Ve své podrobnosti a průzkumu i méně známých nebo zaniklých lokalit nemá konkurenci.

24.04.2017

Knížka, která mě opravdu hodně příjemně překvapila a zaujala. Spojení velice autentických historických reálií s psychologickou drobnokresbou hlavních postav na základě nejznámější českobudějovické pověsti je mimořádně povedené. Autorka svoje rodné město (kterému je kniha věnována, ačkoli tu není vylíčeno v nijak růžových barvách...) oslavila skvělým historickým románem, který má jen tu smůlu, že je poměrně málo známý. Tím spíše doporučuji tuto knížku objevit.

24.04.2017

Velmi dobře napsaná, zajímavá a z hlediska zvolené metody až nekonvenční kniha. Líbí se mi na ní v dnešní antropologii / archeologii nevídaná snaha o postižení obecně platných principů a také to, že autorka doceňuje význam nevědomé symboliky v lidském chování.

20.04.2017

Zpěvné a nápadité, zajímavě rytmizované básničky seznamující děti s nejběžnějšími ptáky svědčí o tom, že autor naslouchá ptačímu zpěvu opravdu srdcem. Mimořádně povedená knížka!

1 19.04.2017

Jednoduché a snadné k zapamatování, ale zpěvné, nápadité a vtipné říkanky pro děti mají zvláštní kouzlo a občas až dojemný půvab a hluboký obsah ("Co mi řekla voda? Já ti ruku podám. Co mi řeklo nebe? Letím vedle tebe!"). Radost ze zdánlivě obyčejných věcí, jevů a vztahů podbarvená krásnými celostránkovými obrázky (zvlášť se mi líbí ty, které sahají přes dvě stránky a spojují tak dvě básničky do jedné atmosféry). Nenápadná a málo známá, ale přitom jedna z nejkrásnějších básničkových knížek pro děti.

1 19.04.2017

Stále podnětná a nesmrtelná klasika jihočeského národopisu. Občas není snadné odlišit autorův ideál od reality, ale i to samo o sobě vystihuje jihočeskou povahu, o níž píše. Je to dokumentární freska sestavená z řady úžasných, hlubokých, někdy až dojemných mikropříběhů. A ty všechny vytvářejí spleť našich vlastních kořenů.

19.04.2017

Kniha poskytuje velice detailní vhled do řečových zvláštností jihočeského regionu, ale také do mentality a způsobu života našich předků, a to jak pomocí vlastního pozorování a zápisků, tak pomocí úryvků z literárních děl jiných autorů. Obsahově je tedy kniha mimořádně podnětná a jedinečná, na druhou stranu je smutné její srovnání se starší, podobně orientovanou prací autora (Jak žili naši otcové z roku 1946) v celkové úrovni knižní kultury – kniha mimoděk ukazuje, jak prudce šla v socialismu dolů kvalita papíru, tisku, sazby atd. Zvlášť citelně chybí rejstřík nářečních výrazů.

19.04.2017

Krásná kniha, která ve vzpomínkách krkonošských písmáků plasticky a autenticky vykresluje obraz obyčejného každodenního života v Podkrkonoší. Kniha je přehledně členěná a kromě úvodu o jazykových zvláštnostech regionu se věnuje se společenskému a veřejnému životu, domácnosti, škole, náboženské víře a práci. Velice vypovídající jsou i unikátní staré fotografie.

19.04.2017

Mimořádně obsáhlá a přitom čtivá a informacemi nabitá kniha o našich kulturních kořenech.

2 18.04.2017

Naprosto pronikavá diagnóza doby, ze které si sednete na zadek a vlasy se vám budou ježit z toho, do jakých temných zákoutí našeho společenského nevědomí tento německý filosof korejského původu vidí. Kniha se nečte snadno, je postavena na odkazech a citacích jiných literárních děl, ale formulace jsou pregnantní a přesné jak řez skalpelem. Vyplatí se ji pročítat pomalu, jen tak po doušcích (krátké kapitoly tomu nahrávají). Konečně filosofická kniha, která jen nepřežvykuje to, co si mysleli jiní filosofové. Jeden z nemnohých příkladů toho, že i filosofům bychom měli naslouchat, protože někteří mají co říct k problémům, kterými právě teď žijeme. Kniha, která mi v mnohém otevřela oči, formulovala moje nejvnitřejší pocity, tušení a úzkosti ze současného životního stylu a tím mi ohromně pomohla. Je to kniha, která ozdravuje tím, že nám před oči staví to, co vidět nechceme, nebo kam jsme dosud nedohlédli. V tom jej její obrovský terapeutický, katarzní rozměr a naděje do budoucna.

12 17.04.2017

Na knížku jsme se se synem těšili, ale nedostali jsme se přes několik prvních kapitol. Už si bohužel nevzpomínám proč, ale prostě to dál nešlo. Snad příliš zdlouhavé a upovídané.

17.04.2017

Některé příběhy jsou skvělé, jiné trochu slabší, ale jako adventní knížka připravující děti na Vánoce funguje přesně tak, jak má, a moje děti od začátku do konce bavila. Je velice pěkně napsaná a dobře se předčítá nahlas. Souhlasím však s předchozími komentáři v tom, že knížce by slušely jiné ilustrace i sazba. Také mě rušilo, proč do betlémské chýše přijde nejdřív oslík, ale v dalším příběhu o volkovi se už o oslíkovi nemluví, ačkoli se tam museli potkat... Příběhy by tedy měly být lépe propojené.

1 17.04.2017

Tento slovník, ač poměrně málo známý, je ze všech běžně dostupných ikonografických slovníků úplně nejlepší a nejobsáhlejší. Ani James Hall ani Jan Royt se mu nevyrovnají. Vše, co potřebujete najít, zde najdete, a to velice fundovaně a spolehlivě zpracované. Pokud chcete některý z takových slovníků mít doma, právě tento je jednoznačně nejlepší volbou. Jedinou vadou je uživatelsky nepříliš šikovaná brožovaná vazba.

1 15.04.2017

Tři knihy podobně orientované – "Lidové zvyky" od Jiřiny Langhammerové, "Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře" od Evy Večerkové a "Český lidový a církevní rok" od Aleny Vondruškové. Těžko mezi nimi volit, všechny tři jsou v něčem lepší než ostatní a vzájemně se doplňují, takže se vyplatí mít je všechny tři. Langhammerová má schopnost velice výstižně, až básnicky, evokovat smysl svátků a soustředit se na to podstatné, Večerková je zase nepřekonatelná v detailní popisnosti a širokém regionálním a historickém záběru, Vondrušková je zase ze všech tří nejvíce přehledná a systematická.

3 15.04.2017

Tři knihy podobně orientované – "Lidové zvyky" od Jiřiny Langhammerové, "Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře" od Evy Večerkové a "Český lidový a církevní rok" od Aleny Vondruškové. Těžko mezi nimi volit, všechny tři jsou v něčem lepší než ostatní a vzájemně se doplňují, takže se vyplatí mít je všechny tři. Langhammerová má schopnost velice výstižně, až básnicky, evokovat smysl svátků a soustředit se na to podstatné, Večerková je zase nepřekonatelná v detailní popisnosti a širokém regionálním a historickém záběru, Vondrušková je zase ze všech tří nejvíce přehledná a systematická.

2 15.04.2017

Tři podobně zaměřené knihy – "Lidové zvyky" od Jiřiny Langhammerové, "Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře" od Evy Večerkové a "Český lidový a církevní rok" od Aleny Vondruškové. Těžko mezi nimi volit, všechny tři jsou v něčem lepší než ostatní a vzájemně se doplňují, takže se vyplatí mít je všechny tři. Langhammerová má schopnost velice výstižně, až básnicky, evokovat smysl svátků a soustředit se na to podstatné, Večerková je zase nepřekonatelná v detailní popisnosti a širokém regionálním a historickém záběru, Vondrušková je zase ze všech tří nejvíce přehledná a systematická.

3 15.04.2017

Kniha je to milá a na běžné prolistování hezká, ale pro jihočeského domorodce poněkud letmá, povrchní a psaná na dálku, tedy z Prahy. Už jen v seznamu literatury zaráží, že chybí tak základní tituly jihočeské folkloristiky, jako je Robek – Vařeka: Jihočeská vlastivěda - Národopis, František Jílek: Jihočeský člověk a jeho řeč, Josef Holeček: Jak u nás žijou a umírají a mnohé jiné. Zvláštní je i to, že na knize autorka nepotřebovala spolupracovat (narozdíl od jiných institucí) s Jihočeským muzeem. Jako běžná pozvánka za tradicemi do jižních Čech pěkné, ale důkladná a informačně zásadní práce to rozhodně není.

13.04.2017

Byla by to skvělá knížka, kdyby byla jednou tak obsáhlá. Když chci najít nějaké staré pojmenování, většinou ho ke svému překvapení v této knize nenajdu. Tak například už v samotném názvu najdeme trdlici, ale proč tu není trdlo? Pojem, který běžně používáme jako nadávku a přitom většinou nevíme, že to býval tlouk v hmoždíři nebo ve stoupě. Proč tu není např. krokvice, vantroky, hambalky, šalanda a mnoho jiných? Naopak spousta slov, které běžně známe a používáme, je tu vlastně zbytečně (krucifix, srp, zvonice, podloubí...). Možná chce autorka jen upřesnit jejich význam, zasadit je do kontextu dřívějšího způsobu života nebo k nim má materiál, který nechtěla nechat nevyužitý, ale celkově mi výběr hesel připadá příliš nahodilý a neúplný. Hodně doufám, že se dočkám výrazně doplněného, rozšířeného vydání.

1 13.04.2017