witiko
komentáře u knih

Hrozné, až srdceryvné čtení, ale nejde o lacinou černou kroniku. Člověk se dozví mnohé o dobové mentalitě a nábožensko-politických střetech 2. poloviny 15. století. Je to vlastně tragédie jednoho člověka v exponované politické funkci na pozadí širších dějinných událostí.


Nejde o suchý telefonní seznam, velice poutavě a zajímavě napsané. O některých osobnostech v čele města víme málo, o jiných naopak hodně. Zajímavá sonda do historie města skrze osobnosti, které ji více či méně ovlivnily.


Málokdo ví, že korunovační klenoty byly v době třicetileté války dvakrát (celkem asi tři roky) převezeny spolu se zemskými deskami, korunním archívem a s příslušnými královskými úředníky do dobře chráněných Českých Budějovic. Tato obrazově bohatá brožurka přináší řadu obecně neznámých skutečností. Byla rozdávána zdarma a díky tomu se bohužel vůbec nedostala do knihoven, což je škoda.


Velice čistá forma starých pověstí bez dodatečné literární fabulace. Líbí se mi, že autor vypráví příběhy velice střídmě s důrazem na hlavní motivy a se snahou zachytit co nejpůvodnější znění bez pozdějších úprav a nánosů. Textově jde o krásnou knihu, také nápad vydat ji dvojjazyčně jako pomůcku pro výuku němčiny je skvělý. Zasloužila by si však důstojnější a reprezentativnější vydání. Toto je až příliš na koleně, byť s nadšením dělané.


Literatura faktu jak má být. Nahlédnete téma z mnoha úhlů pohledu, kniha zaujme a baví, aniž by si pouštěla fantazii na špacír. Autor vychází jen z toho, co je doloženo a z hodnověrných zdrojů. A přitom vám ponechá vlastní názor a spoustu otázek.


Hemingwayovy Povídky pro mě vždycky byly a pořád jsou velkou školou života. Velice bohatý kaleidoskop základních, někdy zdánlivě banálních, jindy existenciálních situací podaný metodou Hemingwayova ledovce. Většina prožitků a emocí je nevyslovená, dřímá pod povrchem textu a čtenář si tak do povídky může vložit svou vlastní zkušenost a tím si ji (jak povídku, tak i onu kdysi prožitou zkušenost) dotvořit a dát jí další smysl...


U téhle knihy jsem pochopil, v čem spočívá síla dobrých ženských autorek – obrovská psychologická hloubka a autentičnost emocí, prožitků a vášní. Schopnost empatie a přijetí postav (včetně mužských hrdinů) takových, jací jsou. Ženy se soustředí na ty zdánlivě banální a každodenní, ale přitom univerzální a trvalé hodnoty. Vědí, že bolestivá krása života spočívá ve vztazích. Kniha podle mě není zdaleka jen o indiánech, ti jsou tu hlavně proto, že prožívají víc na dřeň a do hloubky, ale ta je nám všem společná. Jedna z nejkrásnějších knih o lásce, kterou jsem kdy četl. Originální název zní Love Medicine, což má daleko širší význam a lépe vystihuje nejrůznější aspekty našeho potýkání se s láskou. Láska může být lék, ale i jed, je čarovná, životodárná a uzdravující, ale také nebezpečná a zničující. Lze s ní čarovat, ale také jí být očarován a zaklet. Láska ve všech svých podobách je to jediné, o co v životě jde především.


Velice obsáhlý soubor pověstí vyprávěných mimořádně barvitým a živým jazykem plným neotřelých obratů, přirovnání, slovních hříček, přísloví a rčení. Vypravěč podává příběhy se zájmem a současně z nadhledu, vtipně je komentuje, občas uvádí i více verzí a průběžně se obrací ke čtenáři. Je to skoro opulentní oslava vypravěčského umění, u kterého se nelze nudit. Vtipné a přitom trochu strašidelné obrázky Cyrila Boudy sem padnou jak zadek na hrnec. Prostě nádherná knížka. P.S. Pozor, v některých knihovnách vedeno pod názvem "Započínají se Jihočeské pověsti...".


Krásné a pěkně ilustrované pohádky, které zaujmou, baví a současně vychovávají. Renáta Fučíková je skvělá a přesvědčivá vypravěčka, která umí nejen vtáhnout do děje, ale také autenticky vykreslit prostředí a dobové reálie. Přelet různými etapami lidské (pre)historie a napříč kulturami ukazuje dětem, jak různě lidé kdy žili v závislosti na místě, technologii a víře. Vadí mi však, že ve snaze vysvobodit souhvězdí ze zajetí řecké a klasické tradice vytváří úplně novou mytologii trochu násilně naroubovanou na mezopotámské a řecké základy. V podstatě dost svévolně mění význam symbolů, které nám už několik tisíciletí krouží nad hlavou. Pokud chtěla hvězdné nebe ukázat opravdu jinak, je otázka, proč se neinspirovala tím, jak lidé v různých dobách i kulturách viděli v souhvězdí jiné obrazce, postavy a významy. Můj syn se tak často po přečtení pohádky ptá, "jak je to s tím souhvězdím doopravdy", tedy od jakého příběhu řecké mytologie je odvozené. Podíváme se na to do knížky o hvězdách, využijeme i slovník Bohové a hrdinové antických bájí od Zamarovského, zalistujeme v Mertlíkově nebo Petiškově převyprávění řeckých mýtů a nakonec se ukáže, že původní příběhy nejsou o nic méně zajímavé, než ty, které podává autorka, a navíc spolu vzájemně souvisejí a odkazují nejen na nebe, ale také na sebe. Je vlastně škoda, že právě těchto původních příběhů se autorka neujala a nepřevyprávěla je pro děti. Pravděpodobně jsou už takové knížky napsané, ale Renáta Fučíková by určitě neměla konkurenci. Takže jako průvodce po dějinách lidské civilizace (a po základních lidských otázkách, které si stále klademe) kniha funguje skvěle, jako alternativní průvodce po hvězdné obloze nikoli.


Fibichovo minimalistické vyprávění pověstí mi velmi vyhovuje – autor se nesnaží dodat příběhům literární kabátek, nefabuluje, nenapíná, nedramatizuje a nepopisuje, prostě jen zachycuje příběh v jeho základní podstatě, tedy jako vzpomínku a událost. Tím vyniknou pointy, životní moudrosti a zkušenosti, je to velmi blízké přirozenému, lidovému podání. Také díky grafické úpravě a ilustracím jde o knižní skvost. Trochu mě ruší odlišná a přitom (tematicky i místně) překrývající se struktura jednotlivých oddílů, nicméně ve čtvrtém díle je velmi podrobný rejstřík, který to jistí a drží pohromadě.


Vynikající nápad, jak v dětech probudit vztah k rodnému jazyku. V tomto smyslu knížka bezpochyby funguje, děti zaujala a bavila. Přesto jako rodič myslím, že v něčem mohla být ještě o něco lepší. Kniha prakticky nemá žádný děj, mění se jen kulisy (říše slov a řeči). I když i ty jsou popsány hezky a zajímavě, chybí tam jakékoli napětí nebo dobrodružství. Dále mi vadilo, že obě dětské postavy (Viktorka a Verunka) jsou úplně stejné, mohly se od sebe trochu lišit třeba v tom, jak nebo na co se ptají, co vědí atd. Výklady o jazyku jsou podány velice srozumitelně a pro děti přitažlivě, přesto mohla autorka vytěžit z tématu podstatně víc zajímavostí. Chybí mi třeba téma etymologie, která může odhalovat dávné vrstvy významů běžně užívaných slov, porovnání přísloví v různých jazycích, příklady toho, jak čeština zněla v různých starších dobách, něco o specifické hlásce "ř", pořekadlech, úslovích, rčeních atd. Také slovního humoru by tu mohlo být víc. Zkrátka v říši jazyka, slov a řeči se nabízí podstatně víc kouzelných vrátek, než do kterých autorka dává dětem nahlédnout. Byl bych rád, kdyby knížku při případném dalším vydání o něco rozšířila.


Pokus o literární rekonstrukci působí velice autenticky, autor dokáže důvěryhodně evokovat dobu, prostředí i okolnosti, které vedly k založení královského města. Barvitě líčí první těžká desetiletí, během kterých si město muselo vydobývat (hlavně po smrti svého zakladatele) právo na existenci pod tlakem Vítkovců. Dřevoryty Karla Štěcha dělají z knihy bibliofilské dílo, které jen tak nezestárne.


To, jak Karkulín uráží, sráží a podráží Bena, jsem bral jako zvláštní typ autorčina humoru, ale poté, co jsem dětem přečetl několik dalších knih od Lindgrenové (a pak jsem s tím rázem skončil), jsem dospěl k tomu, že to nebude úplně náhoda. Autorka má podivnou zálibu děti tak trochu trýznit, nezdá se vám? Jinak je to nápadité a vtipné čtení, ale tahle pachuť nevyprchala, spíš s odstupem ještě zesílila.


Jedna z nejdivnějších a současně nejpodivuhodnějších knih pro děti, na které jsem kdy narazil. Svojí velice zvláštní, poetickou a současně trochu bizarní, pitoreskní atmosférou připomíná některé Švankmajerovy animované filmy. Troufám si tvrdit, že vůči této knize nelze zůstat neutrální – buď se do jejího světa propadnete až po uši, nebo si po pár stránkách budete ťukat na hlavu a radši ji odložíte. Mně se stalo to první a jsem moc rád, že jsem se (díky četbě dětem před spaním) s touto knihou setkal. Je to totiž kniha pro všechny dospělé, které kdesi uvnitř stále dokázali zůstat dětmi. Jen mě mrzí, že stín českobudějovické Černé věže za půlnočního úplňku ve skutečnosti nikdy do kašny na náměstí padnout nemůže...


Velice zdařilé převyprávění Buddhova životního příběhu pro děti bez jakékoli snahy o buddhistickou evangelizaci nebo katechezi. Není to úvod do buddhismu, ale obecně lidský příběh o jednom velkém a usilovném duchovním hledání. Snad jen ty ilustrace nemusely být tak žensky nasládlé.


Jaroslav Havlíček je mistr psychologické drobnokresby, který dokáže jít až na dřeň lidských citů, charakterů a osudů, současně ale má schopnost vystavět až uhrančivé fantaskní vize a stavy na pomezí snění a bdění.


Jaroslav Havlíček byl mistr psychologické drobnokresby, který dokázal jít až na dřeň lidských citů, charakterů a osudů. Příběhy dívek a žen, které z různých důvodů sejdou na scestí, je až mrazivě autentický a výstižný.


Básně v próze vycizelované jak šperky. Příběhy, obrazy, situace a vize, které zalezou pod kůži a už je nelze zapomenout. Velice povedený výbor Durychových povídek.


Básně v próze vycizelované jak šperky. Příběhy, obrazy, situace a vize, které zalezou pod kůži a už je nelze zapomenout.


Tři malé literární šperky navléknuté na barokním náhrdelníku. Je třeba se k nim znovu a znovu vracet, protože všechny mají v sobě něco podmanivého až uhrančivého, co na první přečtení nelze zcela uchopit. Je to ideální ochutnávka pro Durychův největší román Bloudění.
