witiko komentáře u knih

Kniha je to milá a na běžné prolistování hezká, ale pro jihočeského domorodce poněkud letmá, povrchní a psaná na dálku, tedy z Prahy. Už jen v seznamu literatury zaráží, že chybí tak základní tituly jihočeské folkloristiky, jako je Robek – Vařeka: Jihočeská vlastivěda - Národopis, František Jílek: Jihočeský člověk a jeho řeč, Josef Holeček: Jak u nás žijou a umírají a mnohé jiné. Zvláštní je i to, že na knize autorka nepotřebovala spolupracovat (narozdíl od jiných institucí) s Jihočeským muzeem. Jako běžná pozvánka za tradicemi do jižních Čech pěkné, ale důkladná a informačně zásadní práce to rozhodně není.

13.04.2017

Byla by to skvělá knížka, kdyby byla jednou tak obsáhlá. Když chci najít nějaké staré pojmenování, většinou ho ke svému překvapení v této knize nenajdu. Tak například už v samotném názvu najdeme trdlici, ale proč tu není trdlo? Pojem, který běžně používáme jako nadávku a přitom většinou nevíme, že to býval tlouk v hmoždíři nebo ve stoupě. Proč tu není např. krokvice, vantroky, hambalky, šalanda a mnoho jiných? Naopak spousta slov, které běžně známe a používáme, je tu vlastně zbytečně (krucifix, srp, zvonice, podloubí...). Možná chce autorka jen upřesnit jejich význam, zasadit je do kontextu dřívějšího způsobu života nebo k nim má materiál, který nechtěla nechat nevyužitý, ale celkově mi výběr hesel připadá příliš nahodilý a neúplný. Hodně doufám, že se dočkám výrazně doplněného, rozšířeného vydání.

2 13.04.2017

Válka není nic pěkného (a autor si ji nijak neidealizuje ani neromantizuje), ale i tak tvoří neodmyslitelnou paměť krajiny, ve které žijeme. Když víme, jaké historické děje se kdysi odehrály v místě, kudy se běžně pohybujeme, víc si krajiny všímáme, vážíme si jí a zajímáme se o ni. Tato knížka je skvěle, čtivě a přitom erudovaně napsaná, o výstižných dobových ilustracích nemluvě. Rekonstrukce bitev jsou velice názorně vykreslené. Troufám si tvrdit, že i když vás řinčení zbraní nijak nebere nebo přímo odpuzuje, začtete se se zaujetím.

13.04.2017

Jeden z nejsilnějších historických románů, které jsem kdy četl. Počátek třicetileté války je tu zobrazen ve vší syrovosti a absurditě, reálie jsou mistrovsky vykreslené, stejně jako hluboká psychologie postav. Nejvíc oceňuju, že předbělohorská historie tu vůbec není podána černobíle a pomocí ideologických klišé, ale ve vší složitosti a nejednoznačnosti. Autor nešetří tu ani onu stranu, píše padni komu padni, ale současně dokáže vystihnout palčivá náboženská dilemata, která v té době lidé prožívali. Velké dějiny se tu zcela přirozeně prolíbají s osudy jednotlivců. A to vše je postaveno na motivu cesty plné napětí a dobrodružství, u kterého se rozhodně nelze nudit. Některé situace jsou tak skvěle napsané, že zalezou pod kůži a už je nelze zapomenout. Jen varování pro citlivější povahy – čtení občas hodně bolí, je tu plno lidského zla a krutosti.

7 13.04.2017

Hutně a přitom velice čtivě shrnutá dějinná etapa jižních Čech, která se nejvíc otiskla do místní krajiny, památek i genia loci.

1 10.04.2017

Hezky vyprávěné pohádky a příběhy, zpěvné a rytmické básničky. Překvapilo mě nízké hodnocení, naopak si myslím, že jde o nesmrtelnou klasiku. Vzpomínám si, jak mi ji četl táta a dnes ji čtu já svým dětem. Líbí se jim to stejně, jako tenkrát mně. Dnes je to pro mě zlatá brána do dětství. Oldřich Syrovátka dokázal dětem otevírat oči, dívat se a divit se.

2 04.04.2017

Výborně napsaná i nádherně nafocená kniha. Provede vás po všech detailech, zákoutích a prostorách katedrály, kam se běžně nepodíváte. Do podoby katedrály se otiskly všechny důležité mezníky české státnosti, je to skutečný svorník našich kulturně-historických, politických a duchovních dějin. Také po stránce grafické a knihařské je tato kniha skutečným skvostem. Důstojné zhodnocení odkazu katedrály pro nás i naše potomky.

3 04.04.2017

Ne, tak tahle knížka mi vyloženě nesedla. Zkoušel jsem ji číst dětem, ale je strašně upovídaná, přičemž polovinu z každé druhé kapitoly se jenom bába hádá s dědkem. Nepřišlo mi to ani vtipné ani kouzelné. Nádherné ilustrace tu dalece přesahují text.

1 03.04.2017

Zkoušel jsem číst dětem, ale moc se mi to nedařilo. Čtvrtkovu hru s češtinou mám rád, ale tady jeho netradičně vedené věty i přehršel nářečních a archaických pojmů překračuje rozumnou mez a působí jako exhibice nebo křečovitá snaha za každou cenu vše říct jinak, než je běžné. Možná to není určeno k hlasitému čtení, ale i zápletky mi přišly příliš vykonstruované (vykouzlené) a stále na jedno brdo. Film je nakonec lepší a zábavnější než knížka.

03.04.2017

Geniální knížka, která krásným a bohatým jazykem nahrazuje to, co už dnes neumíme nebo na to nemáme čas a soustředění – vypráví dětem příběhy ze života, které je zaujmou, rozesmějí a přitom vychovávají a vedou k tomu lepšímu.

4 03.04.2017

Knížka, kterou většina dětí miluje a spousta dospělých nesnáší, protože ji musí dětem číst pořád a pořád dokola. Přitom ke hlasitému předčítání je to knížka málo vhodná, protože je záměrně psaná v krátkých úsečných větách (pro začínající čtenáře), u kterých dospělí nevědí, co s dechem. Jinak ale bezvadný nápad i ilustrace kouzelné. Spousta vět se u nás doma staly "hláškami", které vtipně používáme v nejrůznějších situacích ("To nevadí, že je stará! Hlavně, že je šťastná. Nemyslíte?"). Akorát autorka občas nedokáže držet rovnováhu mezi fantazií (hrou na kdyby) a realitou, takže se pouští do zbytečných výkladů, jak je to s Flórou doopravdy (Cože, Flóra opravdu hraje na kytaru? Ba ne, to jí jen Petr dal pacičky na struny, víte...?). Nechápu proč.

3 03.04.2017

Jedna z nejkrásnějších Hrubínových říkankových knih pro děti s krásnými obrázky Miloslava Jágra. Básničky se obracejí ke čtenáři formou hádanek, které se týkají vody, pole a louky. Vynikají přirozenou zpěvností, rytmem a nesou krásnou atmosféru venkovské krajiny.

3 31.03.2017

Nadšení některých autorů pro své město je sympatické, ale jinak je to přehlídka literární (pod)průměrnosti bez výraznějších nápadů. Skutečně dobří a uznávání autoři z jihočeské metropole (Hájíček, Žák, Cempírek, Štifter...) chybějí. Jako počin Jihočeské obce spisovatelů, což bude asi spolek lidí, "co taky píšou", je to roztomilá brožurka, ale je škoda, že se jihočeská metropole nedočkala ke svému výročí založení důstojnější a skutečně reprezentativní literární antologie. To se týká i podoby knížky, která je zcela bez výtvarného nápadu a jakékoli grafické ambice.

31.03.2017

Některé kapitoly lepší (tj. napsané nejen odborně fundovaně, ale i živě a zajímavě), jiné ve své suché detailní popisnosti poněkud duchamorné, ale jako celek je to krásná kniha představující neprávem opomíjený kulturně-historický šperk jihočeské metropole.

31.03.2017

Byla by to skvělá knížka, kdyby dílčí informace (např. detailní popisy stavebních postupů či archeologických sond) tak výrazně nepřevažovaly nad obecnějším zhodnocením a širším kontextem. Některé části textu jsou vyloženě duchamorné. Jinak je to ale důležitá a v jistém smyslu i přelomová publikace, která posouvá historické poznání zase o kus dál.

31.03.2017

Pořád marně čekám, kdy vyjde v novém a graficky trochu kultivovanějším vydání. (Edit: dočkali jsme se v roce 2023 zásadně přepracovaným a doplněným dílem "Kniha o klimatu zemí Koruny české")

3 31.03.2017

Moudrost, životní zkušenosti a kořeny naší kultury v kostce (přesněji řečeno v knižní cihle). Akorát je škoda, že tato cihla, která se svojí hodnotou vyrovná cihle zlaté, nevyšla v důstojnější a uživatelsky vstřícnější pevné vazbě.

31.03.2017

Slon a mravenec je spolu s Nádherným úterým takový malý šperk Daisy Mrázkové. Krásný příběh pro děti s hlubokým filosofickým podtextem.

4 29.03.2017

Skutečná pokladnice lidové slovesnosti z oblasti Podkrkonoší, navíc ozdobená nádhernými ilustracemi a dokonalou grafickou úpravou. Na lidové nářečí si rychle zvyknete a budete překvapeni chytrým humorem, zemitou moudrostí i vypravěčským uměním.

3 27.03.2017

Moje první kniha Jiřího Hájíčka. Přečetl jsem si ji s chutí a Jiří Hájíček je bezpochyby dobrý autor. Mezi jeho velké přednosti patří výběr aktuálních palčivých témat (v této knize problém právního čachrování s půdou, ke které přitom už nikdo nemá vztah, jaký měli naši předci, a s tím související životní pocit vykořeněnosti), velmi dobře napsané dialogy a vystižení atmosféry venkovské krajiny. Na druhou stranu je Hájíček slabší v psychologii postav (motivace chování Zdeňka tu občas není úplně pochopitelná, také popisy jeho duševních stavů a nálad jsou spíš technické než empatické) a spousta věcí tu zůstává nedořešená. Proč třeba Zdeněk inklinuje k nejrůznějším konspiračním teoriím, když to s jeho až detektivním pátráním vůbec nesouvisí? Proč se román vlastně jmenuje Dešťová hůl? Kromě toho, že tu skoro pořád prší, je to snad i indiánské jméno, které Zdeněk v závěru přijme (řečené to však výslovně není), ale proč? Jaký symbolický význam měla dešťová hůl v indiánské kultuře, že se hodí k vystižení hlavní postavy a dokonce k názvu románu? Takových nedotažeností je tam víc, ale aspoň máme o čem přemýšlet.

7 27.03.2017