woodward komentáře u knih

Klasika s vůní tymiánu, prozářena provencálským sluncem. Z přívětivých historek Alphonse Daudeta se line teplo a aroma onoho kraje, i zvláštní světlo, jež dohnalo Van Gogha k šílenství. Důrazné varování pro všechny štvance akčního vidění světa: nic pro vás!

5 23.06.2015

Napínavý skutečný příběh party postarších generálů, kteří se nesmířili se zajetím. Autor je vynikající vypravěč, ale překladatel by zasloužil skřipec nejskřipcovatější.

Přiznávám, že mě celá sága o "Havranu-Hawkinsovi" a pátrání po úlomcích dračí koruny zaujala hned od začátku a zhltnul jsem všech sedm dílů asi během čtyř dnů. Pan Stackpole psát umí, jeho postavy nejsou jen z papíru a zaujaly mě i některé poměrně originální prvky, které vnesl do žánru fantasy. Samozřejmě, je to o dracích a je tam spousta elfů - na tom není nic nového. Ale třeba urZrethiové a Gyrkymové, nebo chamtivý, leč nakonec veskrze "lidský" mořský bůh Tagothcha působí svěžím neotřelým dojmem. A na rozdíl od Eddingse a jiných tzv. "velikánů" žánru, když Stackpole píše o politikaření a o vztazích mezi vládci, o vojevůdcích, armádách a mocenských hrátkách, má to rozhodně hlavu a patu a člověk nemá pocit, že to pan autor odfláknul, protože ho tyhle věci moc nebavěj. Tedy - žádná intelektuálština ani velké umění to není (a nejspíš ani nemá být), ale rozhodně je to velmi poctivě odvedené řemeslo.
To ovšem nelze říci o kvalitě překladu, ten je mírně řečeno odfláknutý. Mimochodem, titul posledního dílu "Velká výprava" je nesmysl. V originále se to jmenuje Grand Crusade a je to o velkém, závěrečném boji proti Aurolanské vládkyni a jejím vojskům. Takže by se to nejspíš mohlo jmenovat "Velké tažení".

4 18.05.2017

Bliaf byl samá kef.
Sláva překladatelce a jejímu potomstvu, které jí tyhle geniální repliky našeptalo.

4 25.03.2017

Eddings umí vyprávět, příběhy jsou poutavé, hrdinové zábavní a sympatičtí. Potíže má s "backgroundem". Jakmile se pokouší ve svém světě vytvářet instituce jako jsou církve, vlády a státní orgány - a popisovat vztahy mezi nimi, je zřejmé, že to není jeho šálek čaje. Nejspíš ho tyhle věci prostě "nebaví" a bylo by asi jednodušší, kdyby se nepouštěl do zbytečných podrobností, protože všechny ty dějové peripetie vystavěné na vnitropolitických intrikách, mezinárodních vztazích a diskusích nebo sporech mezi církvemi a náboženskými doktrínami působí nepříjemně "odfláknutým" dojmem. Je to škoda. O některých věcech se v pokleslém žánru není třeba složitě rozepisovat, stačí jen náznak, aby vyprávění mohlo pokračovat. Bohužel v žánru fantasy se rozmohla jakási móda "budovat" světy jaksi "po tolkienovsku", s bohatým, pestrým zázemím, jenže nikdo z těchto napodobovatelů není schopen ani ochoten napodobit svůj velký vzor v míře erudice a především času a práce, jakou takový přístup vyžaduje.
Nicméně, příběhy jsou to pěkné. Za celou sérii Tamuli dávám čtyři hvězdy.

4 25.08.2016

Na rozdíl od některých zdejších komentátorů musím říct, že mně se ten příběh (zatím) líbí. Dočetl jsem první dva díly, těším se na další. Je to fantasy jak má být. Démoni jako nepřítel lidstva jsou parádně zlí a vražední, lidi jsou každej jinej a rostou, učí se, vyvíjejí se, někdy si pomáhají, občas se mezi sebou perou. Nehledám v tomto žánru žádnou velkolepost myšlenek, je to (zatím) dobře vymyšlená, poctivě psaná série, pestrá, napínavá, zajímavá a bez přehnaného malování všeho na černo, jak to dnes někteří autoři dělávají. Uvidíme, co sem napíšu po čtvrtém dílu (jestli se k němu dopracuju).

4 26.05.2016

Tentokrát Shardlake řeší případ ve kterém je o něco méně politiky než v těch předchozích. Sledujeme především klasické pátrání po sériovém vrahovi na středověký způsob. Ale ani tentokrát nás autor neopomene fundovaně poučit o poměrech v Anglii za vlády Jindřicha VIII., zejména o složitých manévrech stoupenců různých pojetí nového náboženství, kde král je nejvyšší, neomylnou církevní autoritou. A navíc se tenhle král, starý, nemocný, pověrčivý vztekloun, cítí osamělý a rád by se znovu oženil. Jeho vyvolená, Kateřina Parrová, ovšem váhá, protože to ještě není ani rok, co poslední Jindřichova manželka přišla o hlavu. Její souhlas nebo nesouhlas bude mít samozřejmě dopad i na nábožensko-mocenské půtky kolem trůnu a za této situace je řádění sériového vraha, jehož motiv je zjevně inspirován apokalyptickými vizemi ze Zjevení sv. Jana, nevhodnou komplikací. Pachatele je třeba rychle dopadnou tak, aby se král o jeho běsnění vůbec nedověděl...

4 16.05.2016

Kniha Stanislava Segerta, duchovního a vědce, je zvláštním skloubením historie objevu tzv. kumránských rukopisů s vyprávěním o dějinách náboženského společenství esejců, o jejich učení a zvycích, i s úvahami o tom, jak se esejské učení promítlo do utváření prvních křesťanských společenství po Kristově ukřižování.
Zpočátku se kniha čte téměř jako detektivní thriller. Čteme o prvních náhodných nálezech beduínských pastýřů. Sledujeme snahy vědců o shromáždění všech rukopisů, obtížnou práci restaurátorů a složité spory o správné časové zařazení a interpretaci textů.
V závěrečných kapitolách nás potom autor seznámí s dějinami esejců, jejich zvyklostmi a pravidly života, učením a odkazem - existuje mnoho náznaků svědčících o jisté spřízněnosti s křesťanstvím - dalo by se možná říct, že doba byla "v očekávání", které Kristův příchod naplnil.
Zajímavé je zjištění, že tato kniha vyšla v Československu v roce 1970, v době, kdy normalizace byla v plném proudu a kdy Stanislav Segert už napevno zakotvil jako profesor biblických studií a severozápadních semitských jazyků na Kalifornské univerzitě v L.A..
Opravdu stojí za přečtení. Pět hvězd!

4 06.04.2016

Ve čtvrtém díle Agatha poprvé operuje mimo svoji domovskou obec - koneckonců, bylo načase. Další vražda v tom zapadákově, to už by probudilo ze spánku i statistický úřad. Tentokrát se do toho pustí i s Jamesem Laceym a seržant Wong je kupodivu ani nenabádá, aby se od vraždy drželi dál. A když se příběh završí a vrah je odhalen /pozor spoiler!/ začne se neprodleně splétat předivo dalšího zločinu. Série o Agátě Raisinové fakt není velká literatura, dokonce ani nijak mimořádný počin v daném žánru - ale baví mě to!

4 02.04.2016

Je to starožitná klasika, krvavý příběh z dob, kdy komorníci prokurátorům a policii nedůtklivě sdělovali, že "pan profesor nikoho nepřijímá", a vyšetřovatelé se (někdy) snažili postupovat tak, aby svými otázkami příliš nerozrušili mladou slečnu. Velký detektiv disponuje intelektem ostrým jako břitva a je to skutečný polyhistor, ovládající vědy přírodní i společenské a hovořící několika cizími jazyky. Zkrátka: je to všechno tak roztomile nepatřičné a neamericky intelektuálské, až srdce usedá. Detektivka má být pohádkou pro dospělé - zrovna nedávno jsem zjistil, že téhož názoru byl i Jan Zábrana, ale na mou duši, já na to přišel docela sám - a Královské vraždění toto poslání naplňuje do puntíku. Pět hvězd.

4 15.03.2016

O elektronice mám ponětí jen mlhavé, ale kdysi dávno, skoro by se dalo říct v v minulém životě, jsem měl co dělat s létáním a řízením letového provozu. Letectví civilní i vojenské, jeho historie a hrdinské historky z dřevních dob, to mě vždycky zajímalo a baví mě o tom číst. Takže mi můj sci-fi oblíbenec A.C. Clarke padl do noty i s tímhle zcela realistickým, nefantastickým vyprávěním o těžkých, primitivních počátcích řízeného radarového přiblížení. Sám o tom leccos věděl, protože za války sloužil u jednotky která tuhle tehdejší prudkou novinku v Británii uváděla do zkušebního a později i řádného provozu. Jako všechna jeho díla je to napsané lehce a čtivě, takže určitě nejde o příběh určený jen fanouškům letectví nebo radarové techniky.

4 05.02.2016

Velmi netradiční detektivka se zabudovanou fikcí o historické záhadě. Vždycky mě zajímalo všechno, co souvisí s příběhem fregaty Bounty a ostrova Pitcairnu už od doby, kdy jsem jako kluk dostal do ruky Vzpouru na lodi Bounty od Vítězslava Kocourka. A navíc se tahle záhada řeší v Lake District, což není jenom kraj Worthworthův; na jezeře Conniston Water, o němž je tu taky zmínka, se učil plachtit Arthur Ransome, tvůrce Vlaštovek a Amazonek. My, milovníci letité edice KOD, bychom měli Val McDermidové pěkně poděkovat za tohle napínavé vyprávění, které nás vrací ke knihám našeho dětství. Pět hvězd.

4 28.01.2016

V osmé třídě, v roce 1968, nám z téhle knížky v hodinách dějepisu předčítala paní učitelka Drahošová. Pak přijely ruský tanky a paní učitelka odešla...

4 22.11.2015

Alexander Grin stvořil nádherný barevný svět plný dobrodružství. V dnešní době to nevypadá nijak výjimečně, i když on při tom nepoužíval žádných nadpřirozeností a duchařin žánru fantasy, bez nichž se dnešní stvořitelé paralelních světů prostě neobejdou. Jeho příběhy, postavy a místa jsou ze světa lidí, jenom je nenajdete na žádné mapě. Je to velmi netradiční zjev ruské a sovětské literatury.

4 22.11.2015

Je mi líto, že čeští vydavatelé tuhle sérii po dvou dílech odvrhli. Nemyslím, že by se nějak zásadně odlišovala o jiných příběhů ze starých časů, kterých je dnes všude plno. Z komentářů na této straně se zdá, že čtenářům se v příběhu nedostává ponurosti - což mně rozhodně nechybí. Jako vyprávění o návaznosti římských časů na artušovskou legendu je to rozhodně zajímavý pokus, přečetl jsem oba díly přeložené do češtiny jedním dechem a usilovně sháním další díly v originále. Dávám pět hvězd. Nečekal jsem totiž hlubokou literaturu, ani záplavu temných surovostí. Je to čtivé, je to napínavé a podložené jistou znalostí věci. Nic víc od takového díla nežádám.

4 21.11.2015

Alphonse Daudet vypráví prostě, lidsky, s humorem o prostých a lidských věcech. Je dobré si uvědomit, že od časů, na něž mnohdy shlížíme s povýšenou shovívavostí, nás sice dělí nějaké to desetiletí či století, ale lidská přirozenost se od té doby nezměnila ani za mák. Z Evropy do Afriky už nemusíme plout lodí několik dní, ale náfukové a potroublíci všeho druhu jsou tu pořád. Současní autoři historických románů nás bombardují temnými příběhy ze starých časů, neboť tenkrát byli lidé zaostalí, neměli internet, penicilín, ani králíčka azurita; málem bych zapomněl na dvojbřity a trojbřity, bez těch se už moderní člověk taky neobejde... no, jak kterej. My, lidé osvíceného věku všechny tyto vymoženosti máme, ale že bychom byli o moc moudřejší než pan Tartarin, to si fakt nemyslím.

Křižáci patří k mým oblíbeným dílům od Henryka Sienkiewicze. Rytíři a krasavice, bitvy a souboje, pralesy a medvědi, prostě romantika jak má být - a že si při tom autor přihřívá svoji vlasteneckou polívčičku, která do období vrcholného středověku určitě nepatří, to se dá přehlédnout. Walter Scott a Jirásek to dělali podobně, i když náš Alois, soudě dle ducha jeho příběhů, byl bohužel spíš učitel než rytíř.

4 02.11.2015

Nevyčerpatelná studnice vědomostí. Mám doma po mámě osmadvacáté vydání z roku 1948, ale vím, že tuhle kuchařku používaly i moje babičky a prababička a všechny ty výtisky dosud slouží v domácnostech naší rodiny. Sice ta kniha má v názvu i slovo "úsporná", ale nebojte se, žádnej láďa hruška to není a člověk tam najde fakt všechno.

4 18.10.2015

Povídkových knížek o Jeevsovi jsem přečetl několik, jenže si nepamatuju, co jsem četl česky a co anglicky a z českých titulů si vzpomínám jenom na tenhle. Saturnin je docela určitě Jeevsovým příbuzným nebo možná derivátem. Ovšem Wodehouse Jeevse nikdy do románu nedotáhl a Saturnin je samozřejmě skrz naskrz český produkt. A obojí je báječná sranda.

4 17.10.2015

Překvapivé "pokračování" předválečné detektivky Příliš mnoho kuchařů. Ale netřeba se bát, dá se to číst i bez znalosti příběhu o kuchařích. Ovšem řešení případu je založeno na dvojhlásce a musím připustit, že to je i na takového génia, jakým je Nero Wolfe, trochu moc. Ale čte se to skvěle, jako všechna ostatní vyprávění o detektivní domácnosti na Západní 35. ulici. Pět hvězd.

4 29.09.2015