woodward komentáře u knih
Tento záslužný počin Ondřeje Neffa má v mé knihovně privilegované místo. Milovníků verneovek ubývá a jsem rád, že tato kniha vznikla "včas". Dneska by ji už nejspíš nikdo nevydal.
Kipling prostě nemá chybu a ať už si kdo myslí cokoliv o kolonialismu, bez dlouholeté nadvlády Angličanů by dnes Indie sotva byla tím, čím je - prudce se rozvíjející velmocí, jejíž demokracie možná není dokonalá, ale pořád je to demokracie.
Tak trochu variace na staré téma - jed a schůzka v pizzerii, to už tady bylo v příběhu s Carol Annisovou a otráveným kaviárem. Tentokrát je mrtvých víc, Archie Goodwin dokonce simuluje neprofesionální chování a vyhazov a jsou zde i jiná "specifika", která zaručí, že ani ten, kdo přečetl "Talíř plný jedu", se nebude nudit.
Ann Grangerová si vymyslela docela příjemnou dvojici detektivů, její příběhy nepostrádají napětí ani logiku a je to opravdu dobrá vypravěčka. Nic víc ke vzniku dobrých detektivek netřeba. Pět hvězd.
Je to trochu slabší než druhý díl; tahle knížka slouží jenom jako předskokan velkého finále ve čtvrtém dílu.
Na rozdíl od Marlowa já tuhle knížku řadím mezi nejlepší příběhy z wolfovské ságy. Úmyslné odkládání konečného řešení je jasně a uspokojivě vysvětleno, takže nemá smysl mluvit o tom, že si autor ve druhé polovině knihy nevěděl s příběhem rady. A je pro Wolfa typické, že ke svému cíli - postarat se, aby krásná Phoebe nezemřela zbytečně - spěje téměř přes mrtvoly. Inspektor Cramer málem přijde o kariéru a Archieho málem trefí šlak, když zjistí (nebo si to aspoň myslí) že jeho šéf nemá žádný záložní plán. A když Cramer osobně přijde Wolfovi poděkovat a přinese mu orchidej v květináči, nelze než souhlasit s Archieho povzdechem: k čertu se vší etikou.
Mám tu knížku rád a pořád by mě zajímalo, jak asi chutnal ten obří pudink, který manželka desátníka Joliffa stvořila ze sobího tuku a bizoního masa.
Pořád se k téhle knize vracím. Výprava proti St.Francisu je strhující, ale především je vrcholně zajímavý celý ten dokonale propracovaný obraz koloniální severní Ameriky před válkou za nezávislost, včetně objevování dosud neznámých krajů. Něco takového už člověka nepotká, pokud se nevydáme k jiným planetám a hvězdám.
Mám rád celou Sienkiewiczovu trilogii, ale souhlasím s dalšími komentátory, že Potopa je asi fakt nejlepší. Mým hrdinou v těchto příbězích ale odjakživa byl především pan Zagloba - ti jeho kamarádi válečníci jsou taky fajn, ale jemu to prostě pálí. Historka o tom, jak Rochovi Kowalskému nakukal, že je jeho strýc a pak mu utek i s jeho pláštěm, šavlí a na jeho koni, aby se vzápětí vrátil a osvobodil i ostatní vězně, to prostě nemá chybu.
Kde jsou ty časy, kdy jsem baštil Foglara? Dneska už mi to nic neříká. Ale plný počet hvězdiček dám - v době, kdy jsem to četl to byla fakt pecka.
Další z mnoha variací na téma "Život je těžkej, zvlášť pak některej". Ale když se to umí, vznikne pěkné čtení. Pět hvězd.
Tom je hlava v oblacích a Huck je noha na pevné zemi. Což odpovídá, protože Tom vyrůstá jako obyčejnej kluk obklopen láskou, péčí i výchovnými pohlavky tedy Polly, zatímco Huck se o sebe musel odjakživa starat sám. Tahle dvojice je podle mě to nejlepší co Mark Twain stvořil.
Jedna z nejlepších Součkových knih. V době kdy vyšla, bylo v Česku faktografických knih o občanské válce jako šafránu a tohle konkrétní téma bylo v té době úplné novum.
Důležitý příběh pro všechny fandy soudce Ti. Jeho první případ, setkání s jeho pozdějšími dlouholetými spolupracovníky zpočátku v úloze zbojníků, chytře postavený případ i jeho řešení, trocha té duchařiny, prostě všechno, co k Van Gulikovým staročínským detektivkám patří.
Vražedný zvon je asi můj nejoblíbenější příběh o soudci Ti. Je to složité, pestré, napínavé a dokonale logické. A samozřejmě překrásně vyprávěné, to je nakonec vždycky nejdůležitější.
Kdysi dávno jsem si celých šest dílů (brožovaných) nechal poslat z knihkupectví Blackwells do Alsaska. Pak jsem se asi šestkrát nebo sedmkrát přestěhoval přes dvoje hranice a nevím, kde je jim konec. Ale je to parádní čtení. Hned v úvodu autor v podstatě navazuje na svůj úvod ke "Světové krizi", kde již dávno před začátkem druhé světové války varoval před následky nenasytnosti a nerozumu vítězných mocností při jednáních ve Versailles. Je pochopitelné, že pohled jednoho člověka na světovou válku - zvlášť když tím jedincem je politik - musí být jednostranně zatížený a nelze všechno nekriticky "spolknout" bez konzultace s jinými prameny. Některé věci navíc ještě v době, kdy své dílo psal, byly tajné a dostaly se na veřejnost až po létech. Ale i tak je třeba uznat, že Nobelova cena za literaturu se tehdy ocitla ve správných rukou.
Jeden z klenotů světové literatury, jemuž se dostalo i solidního překladu do češtiny. Pro ty, kdo jsou schopni vnímat originál i překlad, nabízím srovnání. Dámy a pánové, Noční píseň džungle, Rudyard Kipling a manželé Skoumalovi!
Now Rann the Kite brings home the night
That Mang the Bat sets free--
The herds are shut in byre and hut
For loosed till dawn are we.
This is the hour of pride and power,
Talon and tush and claw.
Oh, hear the call!--Good hunting all
That keep the Jungle Law!
Číl příchod noci zvěstoval,
Mang se už prohání.
Spí stáda v chlévech. Pány jsme,
než přijde svítání.
Slyš kel a spár a dráp a zub,
jako když zvoní kov.
Kdo zákon džungle ctí, těm zní
náš pozdrav: dobrý lov!
Byl to komouš, ale psát uměl. A protože jsem se narodil pár kroků od Mostu barikádníků, mám k téhle knížce zvláštní vztah.
Ano, přesně takhle to na světě chodí, když lidi buď ještě nemají rozum nebo o něj přijdou.
Docela rád bych věděl, jestli to vážně napsal Oscar Wilde. Moc se mi to nezdá. Ale jako porno je to docela roztomilé.