woodward komentáře u knih

Barvy a vůně Asie, sláva a síla Britského impéria vyvěrající z odvahy a drzosti dobrodruhů brázdících oceány, ať si o tom královští úředníci a důstojníci říkají a myslí co chtějí, trpělivá, nezlomná víra Číňanů, že jenom oni jsou nositeli té pravé civilizace a dřív nebo později to prostě celý svět bude muset uznat. Tohle všechno a ještě mnohem víc na čtenáře vychrlí tato kniha, zavalí ho a pohltí a on se nedokáže odtrhnout, jako ztroskotanec smetený bouří z paluby do běsnících vln se zoufale drží urvaného ráhna až do samého konce. Tchaj-pan je skutečným vrcholem Clavellovy asijské ságy a usvědčuje z omylu všechny, kdo tvrdí, že velká literatura a dobrodružství se spolu nesnesou.

11 21.11.2015

Je mi líto, že čeští vydavatelé tuhle sérii po dvou dílech odvrhli. Nemyslím, že by se nějak zásadně odlišovala o jiných příběhů ze starých časů, kterých je dnes všude plno. Z komentářů na této straně se zdá, že čtenářům se v příběhu nedostává ponurosti - což mně rozhodně nechybí. Jako vyprávění o návaznosti římských časů na artušovskou legendu je to rozhodně zajímavý pokus, přečetl jsem oba díly přeložené do češtiny jedním dechem a usilovně sháním další díly v originále. Dávám pět hvězd. Nečekal jsem totiž hlubokou literaturu, ani záplavu temných surovostí. Je to čtivé, je to napínavé a podložené jistou znalostí věci. Nic víc od takového díla nežádám.

4 21.11.2015

Alphonse Daudet vypráví prostě, lidsky, s humorem o prostých a lidských věcech. Je dobré si uvědomit, že od časů, na něž mnohdy shlížíme s povýšenou shovívavostí, nás sice dělí nějaké to desetiletí či století, ale lidská přirozenost se od té doby nezměnila ani za mák. Z Evropy do Afriky už nemusíme plout lodí několik dní, ale náfukové a potroublíci všeho druhu jsou tu pořád. Současní autoři historických románů nás bombardují temnými příběhy ze starých časů, neboť tenkrát byli lidé zaostalí, neměli internet, penicilín, ani králíčka azurita; málem bych zapomněl na dvojbřity a trojbřity, bez těch se už moderní člověk taky neobejde... no, jak kterej. My, lidé osvíceného věku všechny tyto vymoženosti máme, ale že bychom byli o moc moudřejší než pan Tartarin, to si fakt nemyslím.

Je to lehoučké, má to napětí a švih. Nemá smysl srovnávat tuhle sérii s Harrym Potterem - to jsou příběhy psané tak, aby "stárly" se svým hrdinou a každý díl je vlastně určen trochu jiné věkové kategorii. Hraničářův učeň takové ambice nemá - a to je dobře, protože těch dvanáct dílů člověk zhltne tak rychle, že určitě nestihne zestárnout o víc než o pár dnů.

5 12.11.2015

Křižáci patří k mým oblíbeným dílům od Henryka Sienkiewicze. Rytíři a krasavice, bitvy a souboje, pralesy a medvědi, prostě romantika jak má být - a že si při tom autor přihřívá svoji vlasteneckou polívčičku, která do období vrcholného středověku určitě nepatří, to se dá přehlédnout. Walter Scott a Jirásek to dělali podobně, i když náš Alois, soudě dle ducha jeho příběhů, byl bohužel spíš učitel než rytíř.

4 02.11.2015

Mně se ten příběh líbil. Upřímně řečeno, s logičností nebo nelogičností šachových sekvencí jsem si nelámal hlavu, koneckonců autor ví, co se snaží povědět a dokázat a to je hlavní. Ale jinak, celková atmosféra neměla chybu, je to napínavé a tajemné, motiv zločinů je vysvětlen dokonale a uvěřitelně a konečně jsem si zase jednou přečetl detektivku, kde vystupují vzdělaní kultivovaní lidé a není to samá střílečka a honička. Pět hvězd.

3 01.11.2015

Edward Rutherfurd předkládá čtenáři zvláštní dějinný výřez. Jako kdyby historie Velké Británie byla mohutný, vysoký dort a on nám z něj vykrojil pečlivým kolmým řezem úzký plátek kraje zvaného Sarum, oblasti kde se sbíhají toky pěti řek a kde leží starobylé město Salisbury. Na tom řezu je jasně vidět všechny dějinné vrstvy od té nejspodnější - kdy tání ledovců na konci doby ledové vytvořilo z Británie ostrov, kde tehdy žilo jen nějakých pět tisíc lidí, až do osmdesátých let minulého století, kdy Salisburští sbírají síly a peníze k provedení zásadních oprav a restauračních prací na jejich nádherné katedrále, která po sedmi stech letech přece jenom vykazuje známky "opotřebení". A mezi tím je poskládáno všechno, co tenhle zajímavý, odjakživa osídlený kraj zažil. Lovci a po nich zemědělci doby kamenné, Keltové, kteří na Salisburské pláni vztyčili záhadný kamenný kruh zvaný Stonehenge, římská osada, příchod Sasů, normanský zábor, stavba katedrály, morové epidemie, války růží, roztržka s Římem, španělské loďstvo, Cromwell, Vilém Oranžský, zrod impéria, Napoleon, soustředění invazních vojsk v roce 1944 - všechno, co Anglie a Británie zažila se tu čtenáři předkládá viděno prizmatem obyvatel Salisbury a okolí, území jménem Sarum. Není to ovšem literatura faktu ale román, podložený rešeršemi a napsaný se znalostí věci.Jak se uvádí v autorově závěrečné poznámce, popisované události sice nejsou skutečné, ale docela dobře se v daných obdobích stát mohly. Čtenáří tahle kniha rozhodně nenahradí studium anglických dějin, ale pokud člověk o těch dějinách už něco ví, Rutherfordův román mu pomůže suché, černobílé znalosti doplnit živými barvami. Není to velká literatura, nečekejte pronikavé psychologické sondy do duší postav. Ale můžete se tu dovědět leccos o tom, jak lidé v popisovaných obdobích žili, jednali a mysleli.

9 30.10.2015

Vzhledem k tomu, že v tom třetím roce si Harry v Bradavicích moc nepobyl, je ten název zavádějící. Pořád čekám, kdy už konečně budou promovat a ono nic.

Nevyčerpatelná studnice vědomostí. Mám doma po mámě osmadvacáté vydání z roku 1948, ale vím, že tuhle kuchařku používaly i moje babičky a prababička a všechny ty výtisky dosud slouží v domácnostech naší rodiny. Sice ta kniha má v názvu i slovo "úsporná", ale nebojte se, žádnej láďa hruška to není a člověk tam najde fakt všechno.

4 18.10.2015

NEJRADĚJI MÁM NA SVĚTĚ PANÍ UČITELKU.
ŽE ABY ZE MNE NEBYL BLBEC.
K tomu není co dodat!

5 17.10.2015

Dost netradiční česká scifi, fakt mě potěšila.

17.10.2015

Povídkových knížek o Jeevsovi jsem přečetl několik, jenže si nepamatuju, co jsem četl česky a co anglicky a z českých titulů si vzpomínám jenom na tenhle. Saturnin je docela určitě Jeevsovým příbuzným nebo možná derivátem. Ovšem Wodehouse Jeevse nikdy do románu nedotáhl a Saturnin je samozřejmě skrz naskrz český produkt. A obojí je báječná sranda.

4 17.10.2015

Velmi zajímavá historie jedinečného prostoru. Je tam všechno, od okamžiku kdy ledy roztály a stoupající moře vytvořilo průliv. Ten se stal důležitou komunikací a obchodní zónou, i rejdištěm korzárů nebo vylupovačů vraků, kteří za bouřlivých nocí lákali lodě falešnými signály na pobřežní skaliska. Přístavy po obou stranách průlivu vzkvétaly i živořily, často v závislosti na tom, jaké vztahy právě vládly mezi zeměmi na jeho březích. Průlivem vyplouvali na oceán cestovatelé a objevitelé. Ztroskotání Bílé lodi s anglickým následníkem trůnu na palubě mělo ve dvanáctém století za následek dlouhou vnitřní válku, o níž se lze dočíst mj. v příbězích Edith Pargeterové o bratru Cadfaelovi. Průliv býval často bojištěm, připlouvali po něm migranti i dobyvatelé. Římané, Anglové, Sasové, Dánové, vikingští piráti ze severu i jejich normanští příbuzní z poloostrova, jenž dodnes nese jejich jméno. V jeho vodách započala zkáza invazní flotily španělského krále, dokonaná na skotských a irských útesech. Průlivem připlula loďstva Viléma dobyvatele i Viléma Oranžského, a průliv zabránil Bonapartovi i Hitlerovi ve vpádu na ostrovy. Na jeho vodách se střetávali Angličané s Francouzi a Holanďany v dobách, kdy Anglie zahájila svůj vzestup k úloze světové námořní supervelmoci. V jedno pošmourné červnové úterý průliv přeplulo největší invazní loďstvo, jaké se kdy shromáždilo u evropských břehů. A dnes pod jeho vodami vede tunel... Kdo se zajímá o dějiny Evropy - a nejen té západní - neměl by si tuhle knihu nechat ujít.

3 09.10.2015

Tentokrát se autor vypravil do dostatečně vzdálené budoucnosti, takže se příběh obejde bez úliteb politické danosti doby svého vzniku. Je to lehké, chytré, má to švih.

3 29.09.2015

Starožitná satira, která se čte jako po másle. Staletí, jež uplynula od jejího napsání, člověk vůbec nevnímá.

29.09.2015

Vladimír Nálevka se podjal úkolu vyplnit mezery v hlavách laiků zblblých školním dějepisem za totáče a předkládá nám ve svých knihách fundovaný výklad dějin Studené války a dvacátého století vůbec stručně a přehledně. Tahle knížka o jednom z vrcholů Studené války je obzvlášť přínosná. Generace, která zažila dusno a strach té doby tu má možnost poprvé se dovědět v uceleném vyprávění, jak to tenkrát bylo.

1 29.09.2015

Překvapivé "pokračování" předválečné detektivky Příliš mnoho kuchařů. Ale netřeba se bát, dá se to číst i bez znalosti příběhu o kuchařích. Ovšem řešení případu je založeno na dvojhlásce a musím připustit, že to je i na takového génia, jakým je Nero Wolfe, trochu moc. Ale čte se to skvěle, jako všechna ostatní vyprávění o detektivní domácnosti na Západní 35. ulici. Pět hvězd.

4 29.09.2015

Chudák Kéraban, dneska by si to moh zkusit, objet Černé moře v kočáře.

1 29.09.2015

Bylo to moje první setkání s Japonskem; tím myslím literární setkání, osobně jsem ještě neměl to potěšení. V osmdesátých letech tu nebylo moc knih, které by člověku tu zemi přiblížily. Dá se říct, že od té doby se datuje můj zájem o Japonsko a jeho kulturu a historii. Panu Thomovi děkuji za to, že když se mi o pár let později dostal do ruky Šógun, nebyl jsem již tak docela nepřipraven. Po listopadu se objevily další knihy, včetně dvojích dějin Japonska, a také Eidži Jošikawa. Ale Thomovo vyprávění a fotografie mi už navždy zůstanou v paměti jako zdroj prvního okouzlení. Pět hvězd.

2 29.09.2015

Zkušenosti emigrantů prchajících před nacisty byly pestré, často skličující i děsivé. Remarque na toto téma napsal tři romány a vzpomínám si, jak jsem při jejich četbě upřímně nenáviděl vlády a úřady zemí, které těmto lidem bránily najít nové místo k životu. V době, kdy jsem tyhle knihy četl poprvé, byla emigrace běžnou součástí našich životů; každou chvíli se člověk dověděl, že ten či onen zdrhnul za kopečky a ze zpráv které zpoza kopečků přicházely se nezdálo, že by je tam někdo dusil tak, jak to zažívali Remarquovi hrdinové v předvečer války. Dnes jsme o několik desetiletí dál a je to tu zas. Evropou proudí lidé prchající před zvůlí a válkou, o které nikdo nestojí. A když si někdo dovolí připomenout, že ještě před nedávnem i naši lidé záviseli na dobré vůli těch, kdo je za hranicí přijímali a umožnili jim najít nový domov, a bylo by tedy nyní vhodné projevit stejně dobrou vůli vůči těm, kdo se stejným cílem a z podobných důvodů přicházejí k nám, je mu odpovědí záplava blbých xenofobních, často rasistických keců. Až o tom někdo napíše román, příští generace bude číst a zas nechápavě vrtět hlavou, co to bylo za hajzly, ti lidé, kteří se tak hnusně chovali ke svým bližním v nouzi.

13 29.09.2015