wooloong komentáře u knih
Kdesi jsem četla, že lze tyto příběhy přirovnat ke stylu detektivek Agathy Christie. Tak to tedy ani náhodou. U Agathy jsem si vždy užívala výborně promyšlenou detektivní zápletku, velmi stručnou a výstižnou charakteristiku postav a popis prostředí, právě tak obsáhlé, aby vynikl samotný detektivní příběh. U Rowlingové se detektivní příběh ukrývá někde na dně zbytečného literárního balastu. A není to žádná sláva. Absolutně jsem nepochopila jednání vraha, a to hned v několika bodech (nechci prozrazovat), takže místo, abych byla na konci příběhu překvapena nečekaným rozuzlením, jenom jsem kroutila hlavou a nějak mi to do sebe nezapadalo. Jednu hvězdičku za postavu Cormorana Strika, jednu za jeho asistentku Robin a jednu za Londýn.
Tuhle knížku jsem objevila u tety. Vzpomínám si, jak jsem sebou plácla na koberec v obýváku a zahloubala se do četby o sestrojování stroje na přepravu na Měsíc natolik, že jsem úplně ignorovala všechny své bratrance a sestřenice, na které jsem se původně těšila, stejně jako výzvy dospěláků, abych už konečně nechala toho čtení, a vypadla na chvíli na vzduch. Když jsme odjížděli, držela jsem se knížky tak křečovitě, že mi ji teta radši půjčila, abych ji nepřetrhla. Jakmile se Človíčci dostali na Měsíc, tak už to tak zábavné nebylo. Vlastně si vzpomínám, jak byli Kvítečkovští někde na hotelu, kde bylo nutno si za všechno připlatit, za vodu ve sprše a za sledování televize, a tak. A pak tam někoho kousla myš a dostal horečku. Prostě hrozný temný svět kapitalismu versus rozjásané Sluneční město. Další knížka pro děti s těžkým ideologickým poselstvím, ale za to tehdejší zaujetí musím dát čtyři hvězdy.
O růžových slimácích z Mount Kaputar jsem neměla do té doby ani potuchy. Nesbo umí napsat poutavou detektivku a pěkně si pohrát se čtenářem, ale Nůž se mi líbil o malinko víc.
Tenhle díl jsem začala číst jako ebook v autobuse RegioJetu. Na trase z Prahy do Písku jsem stačila učíst asi 70 stránek. Napnutá jak kšandy jsem si okamžitě sehnala audioknihu a zbytek knížky doposlouchala. Popravdě, ta první asi třetina knihy byla nejzajímavější, protože se týká především záhady zmizelého a objevivšího se Alexe. Ten zbytek už byl standardní thriller se spoustou honiček, Raker je prostě superman, co navzdory mnoha zraněním se znovu zvedá a bojuje jak lev (nechápu tu zálibu mnoha spisovatelů neustále týrat své hlavní hrdiny), Legie je totálně zvrácený šílenec (co se asi honí hlavou autorovi, který ho stvořil). No a pak ten finální zvrat, k němuž můžeme najít indicie i v průběhu předchozího děje. Za zápletku (i když těžko uvěřitelnou) tři hvězdy.
Příjemně psaná detektivka ze současné Prahy. Takové Případy 1. oddělení v záplavě kriminálních seriálů plných sériových vrahů, děsně cool drsných vyšetřovatelek a na hranici uvěřitelnosti nadsazených příběhů.
V první části se Ciri cvičí v boji na Kaer Morhen a učí se být čarodějkou a také ženou pod vedením Triss Ranuncul. Ve druhé části se zdokonaluje zvládat Moc pod vedením Yennefer v klášteře Melitelé. Jenže Ciri je důležitou figurkou na šachovnici světa, a tak po ní pátrá kde kdo, včetně tajemného, krutého a urputného Rience.
Dlouho, předlouho jsem se Zaklínači vyhýbala, ani nevím proč. Fantasy mě baví. Poprvé jsem se s autorem setkala v Narrenturm a byla to celkem jízda. Pan Sapkowski je skvělý vypravěč s výborným smyslem pro humor a Geralt z Rivie je sympatická kombinace hustýho chlapíka a totálního losera. Běžím do knihovny pro další díly.
Půvabná knížka o strašné době. Četla jsem jako školou povinné dítko před mnoha lety.
Krásná knížka. Krásný příběh, krásné myšlenky, velké poselství. U věty: "Řeka ví vše." jsem si vzpomněla na Alchymistu a na výrok: "Poušť ví vše." Tak tady to Coelho opsal. Ale zatímco v Siddhártovi se dozvíme, proč řeka ví vše, a je to moudré a výstižné, v Alchymistovi se dozvíme - velké kulové. Pokud si chcete přečíst opravdu krásnou knížku o životní pouti a hledání cesty, sáhněte po Siddhártovi a Alchymistou si podložte stůl.
(SPOILER) Pátrání po Peterovi na základě jeho novátorských obrazů, které vypadají jako miska psího žrádla. Uvedený způsob vraždy zdá se mi poněkud podivným stejně jako motiv. Jak to teda bylo s těmi zajíci v Zahradě? Konec celou tu podivnost dokonale dorazil. Dost mi to připomnělo první díl - bezradností. Ne, tohle se mi moc nelíbilo. Jediné, co oceňuji, že už se neřeší ta přepjatá vedlejší linie v Sureté.
Opět jsem se dozvěděla pár zajímavostí o Japonsku - o jejich školství, o jazyce a o japonské duši. Příběhy proti předchozímu dílu měly společný motiv, přišly mi i promyšlenější, ale něco mi na nich mnohem víc vadilo. To, že se po celou knížku čtenář brodí doslova potoky slz. Téměř každá postava, snad s výjimkou Miko a paní v bílých šatech, si aspoň na chvíli popláče, a některé v slzách téměř tonou. Pro mě to jinak pěkné příběhy dost degradovalo na úroveň sladkobolných hollywoodských dojáků a vůbec mi to nepasovalo k japonské rezervovanosti a ostychu projevovat city.
Pokud porovnám s předchozím dílem:
1. Rozvláčnost vyprávění zůstala, a je to dost otravné, nevynikne tolik detektivní příběh, který je zde mnohem zajímavější a promyšlenější.
2. Tentokrát nám autorka mnohem lépe předkládá vodítka, takže se odhalení pachatele může zúčastnit i čtenář, nejenom tajnůstkářský Strike a jeho asistentka. Vlastně nám je klade pod nohy od samého počátku příběhu, stačí dávat pozor.
3. Docela hnusný způsob vraždy, to bych od "klasické" detektivky nečekala.
4. Vykreslení spisovatelů jakožto smečky sebestředných, zavistivých a žárlivých parchantů se mi docela dost líbilo.
5. Popis prostředí Londýna pro mě dostal nový rozměr - okolí Barons Court a Hammersmith dobře znám, takže pro mě velký osobní bonus, moci si zase projít tato dobře popsaná místa.
6. Rozuzlení super, sice jsem si na tuhle postavu myslela, ale měla jsem jednak více želízek v ohni, a jednak mi teprve při jejím odhalení zapadlo vše na správné místo.
O dost lepší než první část, přesto si nechám ještě jednu hvězdičku v záloze na další díly.
Jako dítě jsem ji nenáviděla, když jsem se musela naučit nazpaměť Vodníka a Polednici. Jako dospělá jsem si ji zamilovala pro dokonalou práci s jazykem a obrovskou péči, poctivou práci a velké umění pana Erbena, který je pro mě básníkem největším.
Žil příliš rychle a odešel příliš brzy...
"Bude to jako dnes (Anebo jako loni)
Kdekdo se usměje zamává za rekruty
Kleknu si na dlažbu a sáhnu si jak voní
Čas není zlý Je přísný spíš než krutý
Noc padne do roka jak dukát do fontány
A najdeš ve schránce můj lístek načmáraný"
Konečně si může Kate, Tristan i čtenář odpočinout od sériových vrahů. Tenhle příběh je o ztraceném malém chlapci a odhalování toho, co se stalo před deseti lety u Ďáblových kamenů, a jak to všechno souvisí s ubitou sociální pracovnicí a velmi emotivní povídkou vydanou ve sbírce klubu amatérských spisovatelů. I když jsem rozuzlení odhadla už zhruba v polovině knihy, vůbec to nevadilo a závěr jsem si moc užila.
(SPOILER) Erika nejenom, že už tak často nevyštěkává a opět chytila vraha, ale navíc si opatřila Igora (Slovák) a George (černý kocour s bílýma tlapkama). Oba jsou sympaťáci.
Giverny, Monet, impresionismus, detektivní zápletka - to vše by mi stačilo ke spokojenosti. Ten zvrat na konci byl ovšem pořádná pecka. Dobře jsem si početla. Doporučuji.
(SPOILER) Během krátké doby čtvrtá knížka od téhož autora. Asi si od něho budu muset dát na chvíli pokoj. Čtvrtá knížka a třetí o únosech, to už se zdá být poněkud jednotvárné. Některé věci mi tam přišly dost nelogické. A teď přijde ten SPOILER.
Jednak to, že se holky už dřív nepokusily o útěk nebo aspoň o komunikaci s okolím, když ještě byly v domě v podkroví. A potom to, že si ve sklepě mohly dát palandy vedle sebe (tedy se s nimi mohlo hýbat). Na útěk stačilo, když ta menší, útlejší a rychlejší Piper (paradox) vyzvedla Natashu do okna, kudy se jen tak tak protáhla. To by fakt nemohly dát pod okno palandu a protáhnout se oknem postupně obě?
Autor se nám už pěkně vypsal. Jeho styl, hrdinové, vtipné hlášky, zápletky a rozuzlení jsou skvělé. Za Dustyho bych nejradši přidala další hvězdu.