YA-girl komentáře u knih

Celou knihou je prostoupena jistá bezvýchodnost, bezútěšnost; marnost takového života, jaký je tam předestřen... A zároveň si čtenář s mrazením v zádech uvědomuje, že přesně k takovému životu nemáme svým způsobem vůbec daleko, protože se jako nepřemýšlivé ovce pomalu necháváme "pro vlastní dobro" vtahovat do sítě "těch mocnějších", kteří mají tendenci nás neustále sledovat a říkat nám, jaká je (jejich) pravda a jak se máme chovat lépe...

18 03.12.2019

Možná budu trochu krutá, ale takhle to po přečtení cítím: jo, zanechalo to ve mně stopu - ale jen díky citlivému vyprávění Claye (na rozdíl od některých čtenářek jsem jeho pasáže nejen nepřeskakovala, ale vyloženě brala jako vysvobození ;)). Fňukání a/nebo přemoudřelé filozofování Hannah mě bavilo asi do půlky knihy, pak už mi začalo jít na nervy. Chápu, že autor potřeboval nakombinovat co nejzajímavější a nejzapletenější směsku rádoby nicotných událostí, která by měla ve čtenáři asi probudit něco jako sympatie k hlavní hrdince - aby se po přečtení TOLIKA drobných, ale přitom jakože děsivě silných shod okolností dostavilo něco jako zakroucení hlavou a povzdech "chudera holka, nedivím se, že to nedala". Jenže u mě se dostavil spíš opak: zhruba od půlky knihy už mi ten p(r)opletenec událostí a taky docela velké množství postav (připomnělo mi to Bábovky) připadlo přitažené za vlasy. A když teda hlavní hrdince Hannah dávalo všechno tak dokonalý smysl a když ve všem viděla mnohem víc, než její spolužáci a učitelé, tak jak je možné, že přehlédla, že si za většinu toho, co se jí dělo, mohla sama? Protože to dovolila, protože neřekla nahlas, že jí to vadí, protože ze všeho dělala až moc velkou vědu... A trochu mám strach, aby si někteří citlivější náctiletí po přečtení neřekli: hm, mně se dějí MNOHEM horší věci, než jí, OPRAVDU nevidím žádné východisko - a když to teda zabalila ona, tak já můžu taky... :-/ Jsem tedy z románu spíš zklamaná; četla jsem už na toto téma i jiné knížky, takové, kde jsem neměla problém se do hrdinů vcítit a kde mě pak závěr rozsekal na kousky... což je holt to, co od knížek tak trochu čekám ;).

4 03.12.2019

Román je vyprávěn z pohledu tří žen: Kelly a Brett, dvou sester, a Stephanie. Ty tři jsou spolu s dalšími ženami účastnicemi reality show Štěstokopky. Vztahy mezi účastnicemi jsou ale napjaté a úplně jiné, než jak se tyto ženy snaží prezentovat na veřejnosti. Jelikož jsou všechny navíc posedlé penězi a jistou "mocí" nad fanoušky, tak jim jejich úspěch nebo neúspěch v reality show tak trochu leze na mozek a ony jsou schopné a ochotné udělat skoro cokoliv, aby se udržely na výsluní. Román mě zaujal zaprvé tím, že ho vyprávěly tři ženy, přičemž od začátku byl čtenář směřován k tomu, že to dopadne nějak, a ono to pak dopadlo jinak. A za druhé mě v románu bavilo, že sledoval životy bohatých, resp. rychle zbohatlých Američanek - je to prostě takové to "smetánkové prostředí", kam se běžný člověk nikdy nedostane, takže se tam ráda čas od času mrknu skrz knížky. Jinak to ale bylo šíleně rozvleklé, plno věcí se tam táhlo nebo aspoň zmínilo a nakonec neměly pořádně žádný význam pro děj jako takový... No a především, thrillerem bych to nenazvala ani náhodou, protože snad až do strany 350 se tam vlastně nic nedělo.

1 03.12.2019

Kniha byla opravdu napínavá, o tom žádná. A líbilo se mi i celým dějem táhnoucí se "zamyšlení" nad tím, jak sociální sítě můžou dnes snadno zničit život i nevinným lidem. Co mi trošku vadilo - takové to, že hrdinka si dává takový pozor a je tak posedlá tím, aby měla vše pod kontrolou... a pak prostě něco přehlédne nebo jí něco dojde až příliš pozdě a vznikne z toho megaprůšvih. Ale vem to čert, tyto "náhody" postrkují děj dopředu ve spoustě knih a filmů, ono to možná často ani jinak vymyslet nejde. Za co ovšem ubírám hvězdičku, je ten otevřený konec - já to prostě nemusím, je to, jako kdyby někdo na poslední stránku napsal tlustou fixou: "A zbytek v druhém dílu!"

3 03.12.2019

Lenka a Dana jsou kamarádky, které si spolu v průběhu jednoho roku vyměňují maily. Na základě těchto dopisů se dozvídáme, jak se jim pod rukama mění jejich životy; to, co platilo v březnu, v září už dávno neplatí ;). Líbí se mi ten nápad s maily (za což přidávám hvězdičku), ale jinak mě to moc nebavilo: jednak proto, že dámy spolu řešily samé stereotypy a klišé (milenci, rozpady manželství, starosti s dětmi, týraná žena...), a druhak proto, že mezi těmi jednotlivými maily byly delší časové prodlevy a všechny zlomové události tedy byly popsány už zpětně, s humorným nadhledem a bez emocí. Čtenář tak neměl šanci vytvořit si k hlavním hrdinkám nějaký vztah.

03.12.2019

Román pohlíží na knižní svět jak z pohledu vydavatelů, tak z pohledu autorů, a nabízí mnoho zajímavých i zamyšlení hodných postřehů, jak to dnes v této branži chodí. Na druhou stranu, začínající autor se po přečtení může dostat do mírné deprese... ;-)

2 03.12.2019

Ve třetím díle najdeme mnoho zajímavých a "použitelných" úvah a postřehů zdaleka nejen o tom, jak meditovat (tomuto tématu je ostatně podrobněji věnována jiná kniha autora, a sice Pospěš si a medituj), ale i jak udržovat bdělou pozornost, jak hledat vnitřní spokojenost... o tom, jak zbytečně kritičtí umíme být sami k sobě ve svých myšlenkách... a kniha se dotýká i minulých životů, nebo třeba toho, že na utrpení nemusíme nutně pohlížet jen negativně, ale že nás může dovést k růstu a rozvoji. Stejně jako v předchozích dvou dílech - myslím, že každý si tu najde to svoje téma, které třeba právě zpracovává nebo zpracovat potřebuje. Já to "svoje" poznala vždycky podle toho, že se mi oči bezděky zalily slzami... měla jsem pocit, jako kdybych "prozřela", a přitom takhle zpětně mi přijde, že jsem se nedovídala nic, co bych už nevěděla. Jenom jsem prostě potřebovala, aby mě na to někdo jemně upozornil... Kniha pro mě byla silná a jemná zároveň... a určitě celou tuhle sérii doporučuji! :-)

Jak už psalo plno lidiček níže, kniha nepřináší absolutně nic nového - nemá ani originální děj, ani bůhvíjak zajímavé vedlejší linie, ani ničím výjimečné hlavní postavy... není ani nijak prvotřídně zpracovaná, např. že bych vzdychala nad hlubokými myšlenkami hrdinů nebo alespoň nad dechberoucím vypravěčským stylem... Prostě průměr, a nahoru na tři hvězdičky zaokrouhluju díky tomu, že se to prostě tak nějak dalo dočíst do konce, aniž by u toho člověk usnul.
Menší spoiler: Plus mě bavilo těch pár odstavců/stránek o tom, jaké to je, skládat písně - a prorazit :).

2 17.09.2018

Děj mi přijde svižný a dobře odsýpá, skoro bych řekla, že líp než v původní trilogii Stiega Larssona (tam mi ten děj přišel takový těžkopádnější). Ale je zase pravda, že tady nejde autor u jednotlivých postav tak do hloubky, jako šel právě S. Larsson. Každopádně díky sympatickým a dobře známým hlavním hrdinům jsem se rychle nechala vtáhnout do děje, obě hlavní linie mě zaujaly a bavily a i s vyřešením zápletek jsem spokojená. Jednu hvězdičku ubírám za to, co už tu někdo zmiňoval níže: 1) na konci románu se nedostavil žádný wow efekt, 2) Lisbeth začíná svou šikovností, dokonalostí a nesmrtelností připomínat nějakou marvelovskou superhrdinku ;-).

17.09.2018

I za mě příjemné překvapení - popis toho, jak Davy objevil a využil svou "superschopnost", mě okamžitě vtáhl do děje a nechtěl pustit :). Celé to bylo hodně uvěřitelné, takové promyšlené, logické, dotáhnuté... prostě nenašla jsem skoro žádná "prázdná místa", ani jsem na konci nekroutila hlavou, že by z příběhu šlo vytřískat víc. V tom směru, jakým se Davy rozhodl se svou schopností naložit, mi román přišel skvěle propracovaný a "dokončený" :).

1 17.09.2018

Za mě průměr. Puberťáci v knize mi přišli i na svůj věk až moc naivní (hloupí?) a Aljaška mi byla spíš protivná - a jak už níže psala Aterianna, taky to mám tak, že když mi není sympatická hlavní postava, už mě děj nedokáže tolik vtáhnout. Vzhledem k nápadu s číslováním kapitol mi začalo být i docela brzy jasné, co se semele, takže nenastal žádný "ááách moment". Ale jinak byla kniha čtivá a i přes vážnější téma pohodová, děj příjemně odplynul a občas se objevila myšlenka, nad kterou stálo za to se na chvilku pozastavit ;).

1 17.09.2018

Za mě bohužel slátanina, nemůžu jinak; a to se mi první díl líbil a na tento jsem byla natěšená. Autorka sem navršila všechna možná klišé ohledně cestování časem ve stylu "páté přes deváté", nebylo v tom nic "jejího", navíc (mi) to chvílema nedávalo ani ten nejmenší smysl a přiznám se, že někde uprostřed jsem si začala myslet, že je to celé od autorky chytrý pokus o parodii na téma "paradoxy při cestách do minulosti"... Přitom našlápnuto měla z prvního dílu skvěle :-( Jednu hvězdičku dávám asi za ten prapůvodní nápad :) - který se tak nějak "ztratil v překladu" (čímž myslím v tom plytkém, nezáživném a nedomyšleném zpracování).

3 17.09.2018

Z knih, které jsem zatím od autora četla, se mi tahle líbila nejméně, přesto ale pořád hodně. Miluju autorův styl psaní a vyprávění, jeho způsob nahlížení do lidských duší - díky tomu i "nudnější" příběh dostane zvláštní kouzlo a člověku se nechce knížku odložit...

2 03.09.2018

Tak asi už jsem ve svých mladých letech taky "dinosaurus" a "šedý vlas", haha ;) - spoustu názvů různých aplikací, prográmků, projektů nebo platforem jsem v té knize viděla poprvé v životě a vůbec jsem to nepobírala ;). Ale o to víc mě četba bavila, protože jsem se díky románu dostala do prostředí, do kterého se jinak nedostanu (a ani o to nestojím). Ani já bych tuto knihu nepřirovnávala k Ďáblovi, který nosí Pradu - tam to bylo hodně o módě, o tvrdé šéfové a šílených pracovních podmínkách, kdežto tohle bylo spíš o "boji" tradičního a ultramoderního světa, o souboji mezi generacemi. Bavilo mě to moc, ale hvězdičku ubírám za to, že to ve mně nezanechalo žádný hlubší nebo trvalejší dojem.

1 03.09.2018

Dokud jsem netušila, jak se osudy hlavních hrdinů propletou, tak mi to přišlo i celkem čtivé a svým způsobem napínavé. Ale jak psal kdosi pode mnou - "konec to pohřbil" - musím se pod to bohužel podepsat... Přitom mívám podobně zašmodrchané zápletky ráda, ale tahle pointa už mi přišla tak přitažená za vlasy, že se mi kvůli ní jaksi zpětně přestala líbit celá kniha. Tři hvězdičky za to, že zezačátku mě to čtení opravdu bavilo a byla jsem upřímně zvědavá, jak se to vyvrbí :).

2 03.09.2018

Za mě velice zvláštní kniha. Přesto, že jsem brzy uhodla, o co v příběhu půjde, a přesto, že Kathy na své dětství vzpomínala tak nějak "naivně" a bez větších zvratů a překvapení, stejně jsem se od knihy prostě nedokázala odtrhnout...
Slabší SPOILER: Čekala jsem, že na konci přijde nějaké extra odhalení nebo prostě nějaká nečekaná pointa, což se pro mě nestalo - ale i tak mě to dostalo (a dojalo) a příběh ve mně "cosi" zanechal... Snad to bylo kvůli tomu pocitu bezmoci, jak už tu někdo psal - hrdinové mohli mít ještě celý život před sebou, ale byli "vychovaní" a "vymytí" takovým způsobem, že je to ani nenapadlo... A možná se pak do mě na chvíli vlila ta lítost, co v nich ke konci pořád hlodala: "Fajn, jsme spolu, a jsem rád, že to tak je, ale je hrozná škoda, že jsme to nechali až na takhle pozdě".

7 29.08.2018

Zdařilé pokračování úspěšné trilogie; mně se to líbilo, bylo to čtivé, napínavé, zápletka mě bavila a byla taková "moderní" a navrch se kolem toho točily už známé sympatické postavy :). Jasně, šlo poznat, že to nepsal přímo Stieg Larsson, ale zase nějak moc to do očí nebilo.

4 29.08.2018

I pro mě to byla první knížka od autorky - a rozhodně ne poslední... Zaujalo mě to prolnutí dvou časových rovin, a především ten napínavý styl vyprávění. Skoro bych řekla, že to bylo napínavé a mrazivé až moc - nejsem zase tak velká poseroutka ;), ale když jsem tohle četla v noci a sama v pokoji, vstávaly mi děsem všechny chlupy a pořád jsem ve vzduchu vnímala vůni zeminy! ;-D A přesně takové romány mám ráda - které ve mně "něco" zanechají, a je jedno, jestli tím něčím je nějaký hluboký prožitek, křeče v břichu od smíchu a nebo v tomto případě reálný, ledový pocit strachu ;).

3 21.06.2018

Skupinka lidí, které k sobě seslala náhoda, putuje městem a "prodává sny" ostatním lidem: mění jejich životy tím, že jim otvírají oči (a duši) dokořán a nabízejí jim úvahy, které je přimějí změny buď udělat, nebo o nich aspoň uvažovat... Tohle byla jedna z prvních filozofických a "poučně-přemýšlivých" knih ve formě románu, které jsem četla (už je to asi osm let zpátky). I mně změnila pohled na život - nabídla mi naději, alternativy, ukázala mi, že existují i jiné "cesty"... Nádherné dílko, a nádherně napsané.

1 20.06.2018

Příběhy byly čtivé, zajímavé, lehce napínavé a jemně propojené. Přiznám se ale, že, stejně jako u Atlasu mraků, tak nějak "nechápu celek"; unikla mi nějaká ta závěrečná pointa :-o Takhle zpětně u některých příběhů nechápu, jak do celkového obrazu vlastně nakonec zapadly... Celkově mě asi víc bavily ty jednotlivé příběhy samy o sobě, než všechny dohromady coby jeden román. Asi neumím číst Davida Mitchella :-( Zkusím to někdy znovu...
PS - nemůžu nezmínit Bábovky od Radky Třeštíkové - ty jsem četla před Hybateli a tak se mi to autorčino proplétání příběhů zdálo takové originální a neotřelé. Teď už vidím, že to zdaleka tak originální nebylo ;)

1 20.06.2018