Yabac
komentáře u knih

Sbírka básní, které jsou složité na pochopení, ale zato obsahují spoustu jemného citu a zejména schopnost básníka pro tvorbu neobvyklých slovních spojení, zejména personifikací:
sníh = "jakoby chuligáni ubili lahvemi od piva labuť a smutné peří dolů padalo"
"Dovedli ve stráni ukřižovat les a vodu ukamenovali"
"ťukala na sudy, jestli je víno doma"
"v kamnech šplíchá tma"
"vzpomeň si, jak jsme sbírali u hájovny křik divokých husí"
Dokonalost sama, nelze dát než plný počet a zase se knize vrátit.


Skvělá kniha, které není co vytknout. Toto je obraz složité lidské duše, střetnutí zlé reality a lidské bezbrannosti v době fašismu, postihuje intenzitu a hloubku myšlení obyčejného Žida, který se až groteskně připravuje na pobyt v koncentračním táboře. Dílem prostupují znaky symbolismu ( časté motivy plachetnice, prachu, ulice a dlažby). Groteskno zde jde ruku v ruce s tragičnem, což umocňuje intenzivní prožitek čtenáře. Jde o jedinečný počin, jelikož se nezaměřuje na popis utrpení židů v koncentračním táboře jako ostatní knihy, ale zaznamenává pocity hlavního hrdiny ještě před tím, než k transportu dojde. Nelze nedat plný počet a i ten je málo.


prostě skvost, jen bych ji opravdu neřadila mezi knihy pro děti, tou podle mě zdaleka není


Havlíček byl rozhodně mistr ironie, alegorie a satiry. Líbí se mi, jak používá citoslovcí.


Živé vykreslení chudého, ale krásného kraje, bídy, sociálních konfliktů a vztahů obyvatel Zakarpatské Ukrajiny. Autor měl smysl pro dramatičnost, spád i tempo děje. Zajímavé je spojení lyrických a epických prvků a jazykové rozmanitosti (archaismy, biblické prostředky, hovorovou řeč, nářečí i spisovný jazyk). Míšení pohledů různých lidí se mísí ze zvyky různých národnostních skupin. Baladičnost příběhu a romantický pohled na něj se mísí s živočišnou, vášnivou a přirozenou láskou (včetně sexuální stránky). Kniha není pro čtenáře, který se bojí složitější jazykové stavby.


Mistr satiry, ironie a alegorie. Nadčasové. Vtipná je lidová etymologie slov: Jezoit - od slova ježek.


něžná knížka pro děti - musela jsem si ji opět pořídit, když ta z dětství se někam zatoulala


Velmi mě to zaujalo. První část ne, ale pak velmi. Líbilo se mi, jak se zde na magii pohlíželo jako na vědu, ne nevysvětlitelné máchání hůlkou.


Skvostná sbírka básní, v nichž je schováno mnoho alegorie, personifikací, hrátky se slovy i jejich významy. Vyloženě mě nadchla. Už začátek je velice příznačný, jelikož 1. báseň je prologem a nese název Dveře. Jak lépe by to mohl kdo vymyslet? Dveře do světa poezie...Nejvíce mě zaujaly básně Vodník:
"Je nutno
hned po ránu pouštět bublinky,
dopoledne houpat vlny,
k poledni kapat vodu z šosu po mezi,
až do večera šlapat bahno na čeřiny,
s první tmu kuňkat na měsíc
a sednout si a jen tak strašit
dneska vůbec není čas."
Úžasné je zajímavé spojení slov:
" Ledy leží podle řeky
jako nepoužité
obaly
života"
Prostě skvělé čtení.


Velice mě tato kniha bavila. Byla čtivá, zajímavě pojatý příběh. Jediné, co mi trochu kazilo dojem, bylo to, že jsem velmi brzy pochopila, co mělo být záhadou celé knihy.


Nádherné jazykové hry, úžasná schopnost autora vytvořit neobvyklá slovní spojení:
"zelená ve mně lítost jako bych měděněl ve hmoždíř na roztloukání soli do očí"
"na hladině po mě zůstávají šlápoty"
"jsi příliš hluchý, slyšíš i pelichání holubů, ale ani za mák pravdy"
"také ryby se milují a nenávidí pouze nevýslovně"
"je pravda ve lživých punčochách pravdivou lží?"
"Jakkoli zpátky odkud
Neznámo Za smrt Za námi Za krk
Nicméně Samozřejmě nicméně a ovšemže
Důvod Proč Kamkoli Kam."


Kniha má mnoho komentářů, napíšu tedy, co zaujalo mě:
1. Májové ráno = zatčení - už zde je jasně cítit jakýsi protiklad
2. úvodní motta nebo prology každé kapitoly
3. popis běžných denní úkonů
Samozřejmě si cením díla, jelikož se jeho prostřednictvím lze dovědět o bývalém režimu a jeho absurditám.


Velmi poetické, cenná jsou zajímavá slovní spojení:
"tam z bludičky se urodila hvězda"
"má k hraní Velký vůz a Váhy"
"Jsi čmelák malinký, jenž usnul na noc v růži"


Seifert opět využívá krásná slovní spojení:
"proud vody hraje na mušli jak vítr na růži"
"a útesy jak varhany tmu poděsí svou hrou"
"jak zrnko hrášku v mělké misce rým o rým něžně zazvoní"
Prostě nádhera


Divadelní hra o 2 dílech a 17 scénách. Nejde o romantický příběh lásky chudé pradleny Boženy a legendárního českého knížete, ale o "drsnější" verzi. Božena zde dokonce ani nevystupuje, jen se o ní jedná. To se jeví pozitivně v tom, že si ji čtenář sám může představit, jak se mu zlíbí. Těžištěm hry není milostný vztah, ale jeho plod - dítě Boženy a Oldřicha. Atmosféra je protikladná romantické legendě: zloba, spory, nenávist, smrt. Oldřich se ke své původní ženě Jutě chová nehezky, ponižuje ji a pohrdá jí kvůli její neplodnosti, je k ní krutý a sprostý: "Obcovalas leda tak s klekátkem."..."Kolena má ze samého modlení pořád u sebe." Jeho protikladem je nejen postava Judity, ale i bratra Jaromíra, který je narozdíl od něj citlivý a váhavý. Čtenář se dozví to, co v krásné legendě nebylo a bude vemi překvapen. Kdo však čeká čtení o krásné lásce, ať se do toho raději nepouští. Příběh je doplněn drobnějšími ovšem docela drsnými scénami např. o ponižování a trýznění Jaromíra.


Nádhera, ilustrace jsou prostě dokonalé. Byla jsem ráda, že jsem na knihu opět narazila a mohla ji koupit neteři. Jako malá jsem si vždy představovala, jak jsem na té pouti s nimi.


Jde o hodně netradiční fantasy, hodně zvláštní svět, pro náročnějšího čtenáře. Rozhodně zajímavý literární počin, který za to stojí, nicméně další díly už jsem přečíst nedokázala. Jde o zajímavou zkušenost už vzhledem k poetičnosti, ale další dávku podobné depresivní nálady už jsem nezvládla.


Rozsáhlá báseň, v níž Nezval propadl schematismu, může být dobrým dobovým obrazem jedné epochy, nikoliv však dobrým čtivem dneška. Nicméně Nezvalova touha po míru a kolektivizaci, která zde dnes na čtenáře působí uměle, byla asi opravdová. Možná, kdyby nebyla následně "zneužita" k propagandě, byla by dnes alespoň trochu přijata. Bohužel musím sáhnout po zlém hodnocení, nezle nemít hořkou pachuť. Ani ta poetika nebyla na běžné Nezvalově úrovni. Celé to prostě působí jako rudá rána mezi oči.

Obsahově zajímavé, ale zejména jazykově vytříbené. Typicky Zeyerovský styl poetiky:
"co jich tu jezdilo těch druhých, těch zrádných, prokletých, pocházejících z české krve, kterou byli zapřeli a zaprodali za jidášský groš!"
"společná jejich matka byla nevýslovná bída"
